Instituce Pravidla hry Odlišné způsob konfigurace zájmů a sociálních vztahů Zažité a obecně sdílené způsoby zvládání problémů Zažité a v dané kultuře zafixované způsoby jednání v této kultuře Způsoby zvládání problémů (prostřednictvím pravidel či řádu kolektivních osob) Jedná se o kulturně sociální záležitost, která snižuje transakční náklady D. North: pravidla hry ve společnosti, nebo více formálněji, lidmi vytvořená omezení, která formují lidské interakce. Ve svém výsledku strukturují podněty směny mezi lidmi, ať již politické sociální či ekonomické

Dva typy sociálních institucí (podle síly pravidel) Normativně kontrolní (totální, všeobjímající) Hrově-smluvní

Normativně kontrolní instituce Odpovídá jednání, které je strukturováno z vnějšku (odpovídá chápání jednání Durkehimem, Marxem Vše, co není dovoleno, je zakázáno Přísně stanovaná pravidla, která jsou jakoby na nás nezávislá, normy nám předepisují, co máme dělat

Hrově-smluvní instituce Hra má určitá pravidla („pravidla hry “). Pravidla jsou buď velice přísná a vše předepisující (existuje jediná možnost, jak jednat) nebo jsou jako ve hře – šachy a jak táhnout koněm do „L“). „vyjednáváme“ se soupeřem. Často ani neuvažujeme normy v jejich přísně normativní podobě. Vše, co není zakázáno, je dovoleno. Existují rámce, které jsou námi vytvořeny a které nám dovolují jednat (nespoutávají nás v našem jednání) Odpovídá teorii strukturace a významům jednání (M. Weber)

Instituce podle způsobu vzniku Neformální (neexistuje předpis) A) obyčejné, každodenní způsoby jednání (ustavují vzorec jednání, ale záleží na jedinci, zda je akceptuje – tradice, zvyky) – rozhodování jedince (ekonomie) B) každodenní způsoby jednání, které jsou spojeny s orientací a principy celé společnosti (obecně sdílené konvence, kterým se lidé většinově podřizují, akceptují – podání ruky) – podřízení se celku (sociologie) Formální (na základě předpisu) C) regulované chování dané předpisem (ve firmě, škole atd.) – rozhodování jedince D) regulované chování s prostředky donucení (totální instituce – armáda, policie) – podřízení se celku

Dva úrovně institucí Instituce jako způsoby řešení problémů Meta-instituce

Instituce jako způsoby řešení problémů Zavedené praktiky jako normy, zvyky, předpisy, které jsou obecně vykonávané v dané kultuře Kolektivní osoby – lidé chtějí řešit své problémy prostřednictvím kolektivních osob (kdo jedná, to je kolektivní osoba – např. universita).

Meta-instituce Pomáhají řešit problémy vzniklé při řešení problémů) – řeší problémy první úrovně institucí Problémy: Asymetrická informace – řešena meta-institucí komunikace Obtížná poměřitelnost hodnot – řešena meta-institucí trhu Stranictví (někomu straníme, nejsme nezávislí) – řešeno meta-institucí morálky a vzdělávání/socializace Reálné střety mezi lidmi – řešeno meta-institucí práva

Institucionální uspořádání (vč. sociálních institucí) v regionu Trvale udržitelný regionální/rurální rozvoj je založen na efektivním a koordinovaném jednání lidí (zvládání dění jednajícími aktéry) sledujících ekonomickou ziskovost, příznivost k životnímu prostředí a sociální akceptovatelnost svého jednání. K tomu přispívá: Institucionální uspořádání a sociální kapitál (v kombinaci s kapitálem intelektuálním) uvnitř aktérů - kolektivních osob Institucionální uspořádání a sociální kapitál existující mezi aktéry – individuálními osobami (a jejich kulturním a lidským kapitálem) a kolektivními osobami (a jejich intelektuálním kapitálem) Institucionální uspořádání (vč. sociálních institucí) v regionu Národní a nadnárodní institucionální uspořádání (ovlivňuje rozvoj sociálního kapitálu v lokalitách)

Organizace Nelze zaměnit organizaci a instituci Lidé jednají podle určitých pravidel (normy – kultura je souhrn norem, hodnot a materiálních statků). Tyto rámce dávají vznik organizacím. Organizace je sociální útvar utvořený lidmi, kteří vykonávají institucionalizovanou činnost Rodina jako péče o děti je instituce, protože se jedná o obecně sdílené aktivity (pravidla, normy). Tyto institucionální rámce dávají vzniknout organizaci rodiny

Vlastnictví – instituce uspořádávající chaos Je definováno vlastnickými právy Vlastnická práva patří ke společenským vztahům. Jsou to vztahy snakcionující jednání mezi lidmi, které vyrůstají z existence omezených zdrojů a jejich užívání. Specifikují normy chování lidí vůči statkům, jež každý účastník hospodářského života musí zachovávat v každodenních interakcích s jinými Viz Příloha11-instituce-vlastnictví.doc

Ideální typy vlastnictví Komunální Soukromé Státní

Teorie vzniku soukromého vlastnictví Marx: Vzniká z přivlastňování nadhodnoty (nezaplacená část dělníkovy práce) vlastníkem výrobních prostředků Evoluční teorie (H. Demsetz, A. Alchian): vzniká spontánně zdola jako snaha co nejvíce internalizovat externality (náklady /především transakční/ spojené s internalizací externalit jsou nižší než výnosy z této internalizace /naivní teorie vlastnictví/). V internalizaci externalit je patrná i „idea věčnosti“ (je-li něco v mém vlastnictví, tak ono vlastnictví budu dále zvelebovat, aby mi přinášelo zisk) Integrovaný endogenní rozvoj vychází z předpokladu internalizace externalit (kontrola „vlastněného“ prostoru-lokality)