Raný středověk 5. – 11. století
Feudální systém
Franská říše od 4. století stěhování národů germanizace římské říše 476 – zánik západořímské říše vznik barbarských království – krátké trvání ze všech germánských států (Ostrogóti, Vizigóti, Alamani, Frankové a …) se dlouhodobě udržela pouze
Franská říše - 5. - 9. stol. dnes: Francie, Německo, severní Itálie zakladatel - král Chlodvík Merovejec (5. st.) dynastie Merovejců přijal křest od 6. st. krize: dynastické spory + degenerace král. rodu pokles významu ústřední moci + růst moci král. úředníků (zejm. nejvyššího úředníka - majordoma)
Karel Martel franský majordomus 732 – bitva u Poitiers - zastaven postup Arabů do Evropy = záchrana křesťanské kultury před islámem ochránce římské říše
Karlovci 8. st. - majordomus Pipin Krátký provedl puč (posledního krále poslal do kláštera) nechal se pomazat na krále, získal souhlas papeže - oboustranně výhodná aliance pomohl papeži vytvořit v Itálii papežský stát (existoval do 1870) počátek vlády rodu Karlovců
Karel Veliký 768 – 814 (Charlemagne) Pipinův syn zdvojnásobeno území franské říše celoživotní výboje (více než 50x překročil hranice) pod záminkou šíření křesťanství vyhlazovací výpravy proti Sasům boje proti Avarům a Arabům r. 744 - porážka Langobardů (sev. Itálie) pomazán langobardským králem
25. 12. 800 korunován na císaře římského obnovení titulu západořímského císařství chrám sv. Petra v Římě papež mu položil korunu na hlavu - odtud přesvědčení, že císařská hodnost pochází od papeže - důležité v nastávajícím boji o nadvládu nad křesťanským světem mezi papežem a císařem
Karolinská renesance snaha o obnovu latinské vzdělanosti a umění návrat k antické literatuře obnova antické latiny a písma – velký význam pro udržení kontinuity vzdělanosti maiuskula
Správa země neexistuje centrum - panovník neustále cestuje oblíbené místo Aachen (Cáchy) později korunovační místo římských králů - pohřben země rozdělena na hrabství, v pohraničí marky
Po Karlově smrti - pomalý rozpad říše 843 rozdělena na Západní Karel Holý (jádro pozdější Francie) Východní Ludvík Němec (jádro pozdější „německé“ říše) Jižní Lothar (nejmenší část, její vládce titul císaře, později splývá s východní)