Rétorika v kostce PhDr. Jana Vlčková, Ph.D. v kostičce co číct – vše budou jen zmínky individuálnost pojetí učitel od učitele PhDr. Jana Vlčková, Ph.D.

Proč rétorika? forma sdělení srozumitelnost přijatelnost atraktivnost komfort mluvčího i posluchače vzájemná závislost tématu, formy sdělení a komunikačního záměru znalost pravidel rétoriky a jejích subdisciplín přispívá ke srozumitelnosti a tím I k efektivitě sdělení – posluchač si nemusí lámat hlavu tím, co slyší; mentální kapacitu věnuje obsahu – teoreticky, jak se ukáže srozumitelnost je první podmínkou pro to, aby projev byl pro poslchače přijatelný, tj. aby ho přijal k pochopení aatraktivnostuž je vlastnost projevu, který zaujme, a je dána interpretací a do značné míry osobnostía řečovými návyky mluvčího.

Obsah informace o mluvčím přítomné v řečovém projevu adekvátnost jazykových a zvukových prostředků vzhledem k aktuální komunikační situaci spisovnost, ortoepie intonace, pauzy - jejich význam pro strukturaci projevu a působení na posluchače fyziologické aspekty produkce řeči nonverbální komunikace nejčastější chyby a jak se jim vyhnout

mimojazykové informace v řečovém projevu: (jazykové ... cca 30% percepčního objemu) dlouhodobý i aktuální fyzický stav (pohlaví, věk, ev. nastuzení,…) dlouhodobý i aktuální psychický stav (temperament, nálada, emoce) regionální a sociální původ vztah ke komunikační situaci a jejím složkám pražská výslovnost – regionální příznak se mění na stylotvorný

komunikační situace a její složky: formát projevu téma adresáti (posluchači) místo spisovnost ortoepie

Spisovnost předpokládá se u projevů s “jistým stupněm veřejnosti a formálnosti” volba spisovné/nespisovné češtiny jako prostředek sociálního začlenění nebo odstupu rozpovídat se!!!

Ortoepie správná, “spisovná” výslovnost paralela k pravopisným pravidlům pro projevy psané stylová neutrálnost, odchylky od normy jsou vnímány jako stylisticky příznakové pravidla pro kvantitu i kvalitu samohlásek, pro výslovnost souhlásek zejména v souhláskových skupinách, pro přízvukování a větnou intonaci některá pravidla zmínit - vokály souhláskové skupiny být, jít cizí vlastní jména přechylování otázky

zvukové prostředky mluveného projevu intonace - ukončování výpovědí!!! pauzy - strukturace projevu, aktivizace pozornosti změny tempa promluvy síla (hlasitost) promluvy --> funkční využití v mluveném projevu ke srozumitelnosti, tedy I přijatelnosti a do značné míry k atraktivitě mluveného projevu přispívá do značné míry funkční využití zvuk. prostř. Funkční znamená smysluplné, tj takové, které podtrhuje (ale může I modifikovat a někdy zcela zpochybnit – ironie) význam lexikální roviny výpovědi, tedy slov. příklady – navazuje fuziologie, připravit rozmyšlené

Fyziologické aspekty produkce řeči dýchání fonace artikulace

DÝCHÁNÍ různý poměr vdechu a výdech v klidu a při mluvení bránice, dechová opora síla výdechového proudu -> síla hlasu dechová ekonomie dechová hygiena (fyzická poloha nejen při mluvení) přídechy – logické předěly v textu v čem se liší klidové a mluvní dýchání typy dýchání síla výdechového proudu -> síla promluvy dechová ekonomie – zmínit Pře, oře, proč to není dobrý nápad… proč dýchání -

Oře, oře Jan přiletělo k němu devět vran Oře, oře Jan přiletělo k němu devět vran. První praví, dobře oře, druhá praví, nedobře oře, třetí praví, dobře oře, čtvrtá praví, nedobře oře, pátá praví, dobře oře, šestá praví, nedobře oře, sedmá praví, dobře oře, osmá praví, nedobře oře, devátá praví, dobře oře, Oře, oře Jan, přiletělo k němu devět vran.

FONACE hlasivky – základní tón výška hlasu – rychlost kmitání hlasivek rezonance v nadhrtanových dutinách -> barva hlasu hlasová hygiena chrupavka štítná, činnost hlasivek,

ARTIKULACE svalstvo – trénink, svalová únava přesnost a lehkost ortofonie, logopedie stylotvorná platnost nepřesné artikulace – návyk! teď už máme ten zvuk utvořený a musíme ho modifikovat…

Má máma má mezi domama malou zahrádku. Filip a Lili lepili bílý list Má máma má mezi domama malou zahrádku. Filip a Lili lepili bílý list. Dokola okolo pokoje. Józo, pozor na to okno! Kolouch, kohout s mouchou mnohou s hloupou chloubou houpou nohou. plovou dlouhou strouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou. V létě vlek’ lev lesem vztekle lesklé sledě teplem leklé. Lékař léčí pleš, leč vlekle. Leoš klel a hle – dlel v pekle.

Nonverbální komunikace postoj gestikulace mimika oční kontakt! zkritizovat literaturu vycházet z přirozenosti důvěryhodnost prezentační dovednosti co v ruce zakotvení v prostoru

Tvorba projevu téma slovní zásoba komunikační záměr slohový útvar předání věcné informace argumentace uspořádání projevu podle publika a okolností obsah. dílčí témata od obecného ke konkrétního slovní zásoba

Nejčastější chyby řečové vzory nahrávat se! nezřetelná artikulace výplňková slova (vlastně, jakoby, prostě) nebo slovní spojení (tímto způsobem,…) nebo zvuky (eee, mmmm) monotónní intonace, neklesání hlasem na konci věty neadekvátní tempo, síla hlasu absence očního kontaktu chaotická struktura vět i celého projevu řečové vzory nahrávat se!

Pavel Eisner (Bohyně čeká, Curych, 1977): “Může se stát, že jazyková kultura národa pokulhává za jeho jazykem. To je případ váš, lidé čeští. Máte v rukou stradivárky a hrajete na ně jako šumaři. Zdědili jste varhany a myslíte, že je to flašinet…” Drž se věci, slova budou následovat.

Literatura: Kraus, J., 2010, Rétorika a řečová kultura, Praha: Karolinum Kraus, J., 2010, Člověk mluvící, Praha: LEDA Vávra, V.,1995, Mluvíme beze slov, Praha: Panorama Hůrková, J.,1995, Česká výslovnostní norma, Praha: Scientia Hájková, E., 2011, Rétorika pro pedagogy, Praha: Grada