Obecná jazykověda a její příspěvek kognitivní vědě Lingvistika Obecná jazykověda a její příspěvek kognitivní vědě Filosofie Neurovědy Lingvistika Antropologie Psychologie Umělá inteligence Jakub Jura jakub.jura@fs.cvut.cz

Základní pojmy Sémiotika – nauka o znakových systémech Znak – něco, co něco zastupuje Sémantika – nauka o významech znaků Syntaktika – nauka o pravidlech (gramatikách) Pragmatika – nauka o používání znaků

Význam Denotativní - sdílený Konotativní - individuální

Syntax valenční (L. Tesnièr) Základem této syntaktické koncepce je předpoklad, že jádrem věty je sloveso. Toto sloveso má před sebou i za sebou další větné členy. Z matematického pohledu jsou to argumenty a lingvisty jsou tato slova nazývána aktanty. Valence je potom schopnost slovesa vázat na sebe aktanty (syntaktické pozice. AAAAAA BBBBBB SLOVESO XXXXXX YYYYYY ZZZZZZ. Aktanty mohou být: obligatorní – ve větě musí být realizovány < AAAAAA > fakultativní – ve větě mohou být realizovány [ < AAAAAA > ] Předpoklad, že aktanty mají pouze slovesa je však velmi zjednodušující. V přirozených jazycích není tento předpoklad snad nikdy splněn. Užití této syntaxe je však rozšířené ve výpočetní technice. Jsou to všechny příkazy operačních systémů, programovacích jazyků, maker atd. Zápis vypadá například takto: ARJ <command> [-<sw> [-<sw>...]] <archive_name> [<file_names>...]

Generativní syntax (N. Chomsky) Generativní syntax je množina formálních pravidel pro transformaci a generování nových a obvykle složitějších lexikálních celků z těch starých a jednodušších.

Struktura věty lexikální kategorie N – nomen – jméno V – verbum – sloveso Adj – adjektivum – přídavné jméno Det – determinátor Aux – pomocné sloveso prep/P – prepozice – předložka Pro – pronomen – zájmeno konj – konjunkce – spojka frázové kategorie S – sentence – věta NP – nominální fráze VP – verbální fráze PP – prepoziční fráze Struktura věty Sentence VP NP Det N Můj otec V čte PP tu Knihu Prep v parku

Transformační pravidla Pravidla formace jsou pravidla pro utváření slov a vět z výchozích jazykových struktur. Pravidla transformace jsou pravidla pro formální změnu slova, fráze, věty. Frázová pravidla – přepisovací pravidla, podle kterých se rozepisují báze, nebo jednodušší struktury na další fráze. S  NP + VP NP  Det + N VP  V + (NP) + (PP) PP  P + NP + … … …

Transformační pravidla Pravidla pro pohyb – přeskupení, či permutace slov, frází, či vět, přičemž toto přeskupení nemá vliv na obsah sdělení. Pravidla pro vkládání a vypouštění Ostatní pravidla Negace Otázka Pluralizace Pasivizace Reflexivizace Vytýkání Inverze Elipsa Zapouštění (embedding) Wh-movement Pronominalizace Nominalizace … a mnoho dalších

Transformační pravidla Pravidlo negace by vypadalo třeba následovně: S  není pravda, že + S Pravidlo pro transformaci oznamovací věty na otázku může vypadat třeba takto: VP  Pro + V VP´  V + ( - ) + Pro NP  N S  VP + NP ?S  VP´ + NP + ( ? ) VP  Il + parle NP  français S  Il + parle + français ?S  parle + ( - ) + il + français + ( ? ) ?S = parle-il français? Pravidlo pro zapouštění (embedding) s sebou nese riziko rekurzivnosti tohoto pravidla. Jednoduchý příklad by vypadal takto: S‘  complement + S

Noam Chomsky (1928) Americký jazykovědec. Formuloval hypotézu o hloubkových a povrchových strukturách jazyka. Hloubková struktura jazyka je společná všem národům – je vrozená, filosoficky se jedná o lingvistickou universalii – vrozenou ideu. Převod mezi hloubkovou a povrchovou strukturou jazyka je zajištěn transformační gramatikou. http://www.chomsky.info/

Ogden-Richardsův trojúhelník Význam Designát míní Označuje Psychika Zastupuje Jazyk Realita Znak Vehikulum Objekt Denotát

Ferdinand de Saussure Synchronní přístup Diachronní přístup Důsledek de Sausurovského synchronního přístupu k jazyku – významy jsou dohodou, konvencí. Diachronní přístup je etymologický – hledá původy znaků.

John Langshav Austin (1911 - 1960) Anglický filosof. Představitel lingvistického fenomenalismu. Snažil se vysvětlit fungování přirozeného jazyka (nikoliv umělého – logického jako B. Russel). Jeho hlavní dílo je teorie „mluvních aktů“. Nechápe jazyk jako statický systém, ale naopak jako činnost, jako mluvní akty (lokuční, ilokuční, perlokuční). http://www.philosophypages.com/ph/aust.htm

Teorie řečového aktu (CA) Akt ilokuční (nepromluvový) vyjadřuje vztah ke sdělovanému obsahu (důvěra, pochybnost, jistota, ...), nebo svůj záměr směrem k adresátovi (slibuji, oznamuji, ...). Stoupenci přirozeného jazyka jej považují za minimální jednotku jazykové komunikace. Uskutečňovat ilokuční akt znamená dodržovat stanovená pravidla. Akt ilokuční Austin označuje výrazem performativ. Akt lokuční (promluvový) realizuje promluvu a je nutnou podmínkou k tomu, aby byl mluvní akt hodnocen jako správný. akt fonetický – realizuje mluvu akt fatický – realizuje jednotky jazyka akt rhetický – realizuje jednotky řeči Akt perlokuční (mimopromluvový) je takový mluvní akt, kterým mluvčí úspěšně dokončil to, co zamýšlel aktem ilokučním. Vztah k zprávě Formulace zprávy Realizace změny

Konstantiv a performativ Výpovědi mohou být: Konstativní (popisné) – poskytují informaci (např.: “dneska prší“, vlak přijede v 8:00 na hlavní nádraží,…, můj stav je: „čekání na závazek). V systému se vyskytují jako parametry performativů. Performativní (uskutečňující jednání) – jsou činem (např.: „omlouvám se“, „dáš si kafe?“, „už to nedělej“, „jsem připraven přijmout závazek“ atd.),

George Kelly (1905 - 1967) .A person.s processes are psychologically channelized by the way in which he anticipates events. Teorie osobních konstruktů (Personal construct theory) způsob popisu, hodnocení, interpretace a vysvětlení světa test repertoáru rolových konstruktů (role construct repertory test)