Křesťanství a environmentální etika Lipotes vexillifer † 2006 2013 Marek Vácha Křesťanství a environmentální etika

Důvody současné krize ekonomický růst (Denis a Donella Meadows) touha po neustálém pokroku (Robin Attfield) Descartes: rozdělením světa na res cogitans a res extensa nový vědecký pohled na svět, který oddělil člověka od přírody Patriarchální systém: tím, že vládnou bílí, arogantní muži (feminismus) Křesťanství: tím, že se zajímá jen o spásu duše člověka (White)

Lynn White j.r. 1907 - 1987 Celý esej je zde: http://www.uvm.edu/~gflomenh/ENV-NGO-PA395/articles/Lynn-White.pdf Lynn White j.r. 1907 - 1987

Křesťanství: důvod současné krize? Lynn White 1967: The Historical Roots of Our Ecologic Crisis na vině je křesťanství křesťanství se zajímá jen o spásu člověka, o jeho věčný život, o napětí mezi nebem a peklem …to vše na jevišti přírody

Křesťanství: důvod současné krize? Lynn White zavedením nesmrtelné duchové duše jsme oddělili člověka od ostatního stvoření jedná se jen o jeho spásu křesťanství je nejantropocentričtějším náboženstvím ze všech

Křesťanství: důvod současné krize? Lynn White Sedmá pečeť: rytíř hraje šachy se smrtí. Jindy hrajeme šachy s ďáblem o náš věčný život. Ekologické problémy jsou ignorovány

Křesťanství: důvod současné krize? Kristus visí na kříži mezi dvěma lotry jeden přijde do nebe druhý do pekla

Křesťanství: důvod současné krize? Lynn White Mnichové a arcibiskup po žebříku vystupují ke Kristu, za nimi stoupají ctnostní; ďáblové stahují ty, kteří upadli do neřestí

Fallen nature příroda byla vnímána i jako místo, kde vládnou pohanští bohové kde vládne cyklický čas …a odkud je křesťan – Bohu díky - zachráněn

Křesťanství: důvod současné krize? Lynn White křesťanství zavedlo dichotomii mezi člověkem a přírodou důvodem existence stvoření je lidský prospěch „fall/redemption spirituality“

Křesťanství: důvod současné krize? Lynn White „Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. Každý pohybující se živočich vám bude vydán za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.“ (Gen 9, 1-3)

Křesťanství: důvod současné krize? Lynn White lidé jsou literárně „pány tvorstva“ příroda tedy má mnoho dobrých důvodů se bát člověka

Antarktida: jediné místo na Zemi, kde se zvířata člověka (ještě) nebojí

Křesťanství: důvod současné krize? Lynn White White se neptá, what does Christianity mean? nýbrž jak bylo chápáno v konkrétní době konkrétními lidmi? otroctví, rasismus (exploatace Amerik, Sever proti Jihu) využívání přírody

Křesťanství: důvod současné krize? Lynn White podle Whita ale v bibli najdeme základy environmentalistiky „Možná nám Duch Svatý něco šeptá...“ protože příčiny krize jsou náboženské, řešení musíme hledat rovněž v náboženství

Křesťanství: důvod současné krize? Lynn White můžeme cítit sounáležitost s ledovcem, se subatomární částicí nebo se spirální mlhovinou v roce 1978 se moderní medicíně zdařilo vymýtit virus neštovic Lynn White: Variola nemohla být konsultována z důvodu komunikační bariéry (!! – pozn. MV) Co si Bůh, když stvořil Homo sapiens a Variolu myslel o tom všem, doposud nevíme

Kritika Whiteova přístupu White je historik, nikoli teolog a jeho představy o tom, co je křesťanství jsou až překvapivě nepřesné k ničení přírody nedochází s nástupem křesťanství, nýbrž až s nástupem průmyslové revoluce a to zcela rovnoměrně v křesťanských i nekřesťanských kulturách ! (VIZ i současná Čína)

Kritika Whiteova přístupu White nikde nedokládá své tvrzení, že podle něj teologové středověku – či bibličtí autoři nebo postbiblické autority – by kdy považovali Gen 1,28 jako autorizaci k technologickému ovládnutí přírody. (Yaffe, D.M., Introduction. in Yaffe, M.D., (ed.) Judaism and Environmental Ethics, Lexington Books, Lanham, MA, p. 7)

Kritika Whiteova přístupu využívání světa odráží rozvoj techniky a má patrně malou souvislost se specificky křesťanským učením

Kritika Whiteova přístupu v křesťanství kupodivu ani tak nejde o moji vlastní spásu… ani o bližního …jako spíš o můj vztah k Ježíši Kristu základním slovem tedy není ani nebe a peklo, ani bližní, nýbrž Ježíš Kristus „buď vůle Tvá“: křesťanství klade do ohniska pozornosti ani ne tak mě samotného, moji věčnou spásu nebo věčné zatracení, nýbrž Boha

Kritika Whiteova přístupu pokud by v křesťanství šlo pouze o vlastní spásu… …nehřešili bychom, abychom nepřišli za trest do pekla …a dělali bychom dobré skutky, abychom přišli za odměnu do nebe …byl by náš postoj postojem kalkulujícího hráče, nikoli křesťana …neboť bych v centru pozornosti byl já zatímco v centru pozornosti křesťanství je Bůh

Lynn White: „Beatnici, revolucionáři našeho věku, projevují zdravý instinkt svou spřízněností se zen buddhismem, který chápe vztah člověk/příroda tak, že je téměř zrcadlovým obrazem názoru křesťanského. Avšak zen je tak hluboce podmíněn Asií, jako je křesťanství podmíněno zkušeností Západu, a proto mám pochybnosti o jeho životaschopnosti mezi námi."

Komentář Řada učenců si všimla toho, že pokud je toto tvrzení správné, pak by měly Východní kultury jako je Indie nebo Čína ovlivněné zemí-přátelskými teologiemi Hinduismu, Buddhismu a Taoismu mít dobré environmentální výkazy. Ve skutečnosti má India a Čína dva z nejhorších environmentálních záznamů. http://www.christianecology.org/BiologicalBasis.html 

Lynn White The Greeks believed that sin was intellectual blindness, and that salvation was found in illumination, orthodoxy - -that is, clear thinking. The Latins, on the other hand, felt that sin was moral evil, and that salvation was to be found in right conduct. Řekové věřili, že hřích je intelektuální slepotou a že spása se nalezne v osvícení, v pravověrnosti, tj. v jasném myšlení. Naproti tomu Latinci věřili, že hřích je morální zlo a že spásy lze dosáhnout správným chováním. (v tohle právě že křesťané nevěří - pozn. M.V.)

„Františkánský“ přístup

Nejsme kosmičtí bezdomovci Nelze totiž dualisticky oddělovat zájmy „věčné“ od zájmů „časných“, neboť jsme součástí hmotného světa a patříme k němu. Nejsme kosmičtí bezdomovci. Příliš doslovně někdy interpretuje ideu, že svět není naším domovem a že jsme „poutníky“ do nebeské vlasti (Ondok, J.P., (2001) Přírodní vědy a teologie. CDK, Brno, str. 59)

Theosis Ústřední myšlenkou východních otců byla theosis, zbožštění všech tvorů, proměna světa, idea vesmíru, nikoli idea osobní spásy.(…) Teprve později křesťanské povědomí si začalo cenit více ideje pekla než ideje proměnění a zbožštění světa. (…) Boží království je proměna světa, všeobecné vzkříšení, kdy přijdou nová nebesa a nová země. (Berďajev) cit v Fox, M., (2004) Příchod kosmického Krista. Uzdravení matky Země a počátek globální renesance. CDK, Brno, str. 122

Kritika Whiteova přístupu „Náboženství Kristovo se mělo projevovat nejen láskou k Otci, nýbrž i obdivem k polním rostlinám a účastí s osudem vrabce.“ Rádl, E., (2006) Dějiny biologických teorií novověku, II. díl, Academia, Praha, str. 179 nelze oddělit individuální spásu od společnosti a společnost od stvořeného světa („zhřešil jsem proti Bohu i Tobě“) křesťané – zejména katolíci – vnímají místní církev jako „spojené nádoby“ – svatost jednoho je majetkem celého společenství, hřích jednoho je problémem pro celé společenství

Ekologická konverze Pokud se díváme na krajiny naší planety, bezprostředně si uvědomíme, že lidstvo zklamalo Boží očekávání. V současnosti, především, lidstvo bez váhání zdevastovalo zalesněné pláně a údolí, znečistilo vody, doformovalo prostředí země, učinilo vzduch nedýchatelným, rozvrátilo hydrogeologické a atmosférické systémy, zkazilo zelené prostory, zavedlo nekontrolované formy industrializace, ponížilo – abych použil obraz Dante Alighieriho – zemi, toto kvetoucí lože, které je naším příbytkem. Je proto nezbytné podpořit a udržet „ekologickou konverzi“, která během minulých desetiletí učinila lidstvo citlivějším, k tomu, aby dokázalo čelit katastrofě, ke které směřuje. (Pope John Paul II, General Audience Address, January 17, 2001)

Církev se tradičně stavěla na stranu chudých, nemocných a opuštěných Církev se tradičně stavěla na stranu chudých, nemocných a opuštěných. Je symptomatické, že snad téměř všechny hospice jsou provozovány v křesťanském duchu a s křesťanským personálem, a že se nejrozmanitější řády starají o domovy důchodců, nemocné AIDS a umírající, že je zde Matka Tereza a její sestry a že nejrůznější špitální bratrstva se věnovaly pomoci nejchudším a opuštěným. Bohu díky za to, že zde ruku v ruce spolupracují protestanté a katolíci a že existuje Armáda spásy, Charita, Adra, nebo Archa Jeana Vaniera, kam jsou zváni všichni lidé dobré vůle, bez ohledu na víru či nevíru. Chci se tiše zeptat – neměla by se církev v téže perspektivě zaměřit na ochranu ekosystémů, oněch františkánských „malých bratří a sester“, kteří jsou díky svému specifickému postavení neschopni se bránit sami, neschopni argumentovat? Neměli bychom se my křesťané ve své citlivosti k všem bezmocných rovněž zasadit za důstojné zacházení se všemi božími tvory, zejména s těmi nejbezbrannějšími?

Spolustvoření stvoření je trvalý proces, jehož je Bůh účasten křesťané tedy chápou svůj úkol na světě: „dokončovat“ stvoření být spolutvůrci stvoření

Narušení přírody narušuje člověk přírodu tím že je? …nebo tím že jedná určitým způsobem?

Narušení přírody podle bible lze žít v harmonii s přírodou, jen ji člověk nesmí narušit určitým jednáním! Titian, Adam and Eve, c. 1550. Madrid, Prado.

Inspirace animismem? v buberovském slova smyslu neexistuje „ono“ všechno je „Ty“ horniny, skály, krajiny, slunce, voda – všechno je nazýváno Ty, vše má svou „duši“

Ovlivnění křesťanské spirituality František z Assissi Nejvyšší všemohoucí dobrý Pane, tvé jsou chvály, sláva, čest a všecko požehnání; jenom tobě patří, Nejvyšší ty, oslovit tě jménem žádný člověk hoden není. Chválen buď, můj Pane, mnou a všemi stvořeními, a především panem bratrem sluncem, jenž přináší den a jímž nás osvěcuješ; krásný je a září velikou se skvěje, Nejvyšší, a tvoje světlo vyjadřuje.

Ovlivnění křesťanské spirituality František z Assissi Chválen buď, můj Pane, skrze sestru lunu, skrze hvězdy; na nebi stvořils je jasné, jako drahokamy krásné. Chválen buď, můj Pane, skrze bratra vítr, skrze vzduch a mraky, jasno, všecka počasí, kterými všem stvořením svým žíti dáváš. Chválen buď, můj Pane, skrze sestru vodu, která je tak užitečná, dobrá, pokorná a čistá. Chválen buď, můj Pane, skrze bratra oheň, který poskytuješ našim nocem, a je krásný, radostný a mohutný a silný. Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestru, matku zemi, která dává život a jež vládne nade všemi a jež rodí různé plody, trávu a barevné květy.

Ovlivnění křesťanské spirituality František z Assissi Chválen buď, můj Pane, skrz ty, kdo z tvé lásky odpouštějí a snášejí nemoci a protivenství. Blažení jsou ti, kdo věrně v míru vytrvají, neboť ty je budeš korunovat v nebi. Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestřičku – smrt těla, před níž žádný živý člověk kam utéci nemá. Běda těm, kdo zemrou ve smrtelných hříších! Blaze těm, jež ve tvé svaté vůli konec přistih! Druhá smrt, smrt duše, nic jim zlého neudělá. Chvalte mého Pána, blahořečte, děkujte mu a s velikou pokorností sloužete mu!

Píseň bratra slunce slunce, měsíc, vítr, voda, oheň, země, smrt dostávají názvy „bratr“ nebo „sestra“

sv. František z Assissi Lynn White: "I propose Francis as a patron saint for ecologists." Sv. František a sv. Klára

sv. František z Assissi 1979 vyhlášen za patrona ekologů faktem je, že současné křesťanství obdivuje na sv. Františkovi zejména vztah k Bohu radikální chudobu starost o chudé … ale již ne tak silně vztah k přírodě Sv. František a sv. Klára

Giotto: Sen Inocence III. před r. 1300

Jan Pavel II. World day of Peace, 1. ledna 1990 Je mojí nadějí, že inspirace sv. Františka nám pomůže stále udržovat smysl „bratrství“ se všemi těmi dobrými a krásnými věcmi, které Všemohoucí Bůh stvořil. A Sv. František nám může připomínat naši závažnou povinnost respektovat je a starat se o ně s péčí, ve světle většího a vyššího bratrství které existuje uvnitř lidské rodiny. http://www.vatican.va/holy_father/john_paul_ii/messages/peace/documents/hf_jp-ii_mes_19891208_xxiii-world-day-for-peace_en.html

Světový den míru 1. ledna 2010 Benedikt XVI.  Pro 43. Světový den míru jsem zvolil téma Chceš-li být tvůrcem míru, ochraňuj stvoření. Úcta ke stvoření má velký význam i proto, že "stvoření je počátkem a základem všech Božích děl" a jeho ochrana se dnes jeví jako nezbytná pro mírové soužití lidstva. http://tisk.cirkev.cz/dokumenty/poselstvi-papeze-benedikta-xvi-ke-svetovemu-dni-miru-2010/

Světový den míru 1. ledna 2010 Benedikt XVI. Dále jsem poznamenal, že pokud budeme považovat přírodu a na prvním místě lidské bytosti za plod čiré náhody či evolučního determinismu, vzniká riziko oslabení vědomí této odpovědnosti ve svědomí lidí. Když naopak považujeme stvoření za Boží dar lidstvu, pomáhá nám to pochopit povolání a hodnotu člověka.

Světový den míru 1. ledna 2010 Benedikt XVI. Plni údivu pak můžeme zvolat se žalmistou: "Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?" (Žl 8,4-5). Kontemplace krásy stvoření je pohnutkou k tomu, abychom poznali lásku Stvořitele, tu Lásku, která "hýbe sluncem a dalšími hvězdami„ (...) Není snad pravdou, že na začátku toho, co v kosmickém smyslu nazýváme "přírodou", je "záměr lásky a pravdy"? "Svět není plodem žádné nutnosti, slepého osudu nebo náhody. […] Svět pochází ze svobodné vůle Boha, který chtěl, aby se tvorové podíleli na jeho bytí, na jeho moudrosti a na jeho dobrotě (...) Existuje zde určitý druh vzájemnosti: když se staráme o stvoření, zjišťujeme, že se Bůh prostřednictvím stvoření stará o nás.  http://tisk.cirkev.cz/dokumenty/poselstvi-papeze-benedikta-xvi-ke-svetovemu-dni-miru-2010/

další poznámky

Tři epochy odcizení člověka a přírody setkání křesťanské spirituality s řeckým humanismem pozornost zamířena na člověka, jeho vesmírné drama, jeho spásu biblické zjevení overwhelmed zjevení přírody, z oněch dvou knih se čte bible morová epidemie 1346 – 1349 příklon k industriální společnosti, přesun do měst, 18. a 19. století

Centesimus annus 1. května 1991  Kromě problému konzumismu je velmi znepokojivá i otázka ekologie, která s ním těsně souvisí. Člověk, který je více v zajetí touhy po majetku a po požitku než po bytí a rozvoji, nemírně nedisciplinovaným způsobem spotřebovává zdroje země i zemi samu. Neuvážlivé ničení přirozeného životního prostředí se zakládá na dnes bohužel značně rozšířeném antropologickém omylu. Člověk, který odhalí svou schopnost měnit vlastní prací svět a v určitém smyslu ho nově "tvoří", zapomíná, že se to děje vždy jen na základě prvotního daru věcí od Boha.

Centesimus annus 1. května 1991 Člověk míní, že může svévolně disponovat zemí a bezvýhradně ji podřizovat své vůli, jako by neměla svou vlastní podobu a své určení propůjčené jí dříve Bohem, které člověk může rozvíjet, které však nesmí zradit. Místo toho, aby plnil svůj úkol Božího spolupracovníka na díle stvoření, staví se člověk na místo Boha a vyvolává tím nakonec vzpouru přírody, která je jím více tyranizována než spravována.[76] V tomto postoji lze rozpoznat především ubohost či omezenost lidského pohledu. Člověk je v zajetí touhy vlastnit věci, místo aby je poměřoval pravdou; není schopen nesobeckého, nezištného, estetického postoje, vznikajícího z údivu nad bytím a krásou, který ve věcech viditelných umožňuje rozpoznat poselství neviditelného Boha Stvořitele. V této souvislosti si musí být dnešní člověk vědom svých povinností a úkolů vůči příštím generacím.

Nous avons besoin de transformer la nature pour notre vie matérielle, sans doute, mais nous avons aussi besoin d´elle pour notre vie spirituelle, comme d´un objet de contemplation et d´amour. Hadjadj, F., (2002) La Terre Chemin du Ciel. Les Provinciales. Diffusion Cerf. p.61