HOMOSEXUALITA a křesťanská antropologie Věroučné stretko, Velehrad čiže Kostel Melior Str 4.5.08

Proč o tom mluvit? Vždyť je to jasné.... Zdálo by se, že na toto téma již bylo řečeno vše Dnes si připomínáme 42.Mezinárodní den sdělovacích prostředků Současný papež připomíná, že se autoři některých zpráv dopouštějí toho, že neinformují o skutečnosti, ale že ji vytvářejí. Tím je řečeno, že dochází k manipulaci I v oblasti homosexuality je třeba řadu věcí jednoduše znovu připomenout a upozornit na to, kde dochází k manipulaci veřejným míněním. O to se chci pokusit touto katechezí. Text vychází ze sborníku „Homosexualita a křesťanská antropologie“ vydaný Pastoračním střediskem v Praze v roce 1998- jedná se o prakticky jediný ucelený text, který máme k této problematice k dispozici a který obsahuje různé příspěvky zahraničních autorů a přetisk dvou oficiálních dokumentů Kongregace pro nauku víry ve Vatikáně z r.1975, 1986

Základní pojmy HOMOSEXUÁL – obecně se tak nazývá vztah k osobě stejného pohlaví GAY – homosexuál mužský LESBIAN – homosexuál ženský BISEXUÁL – jedinec, který prožívá a praktikuje homosexuální i heterosexuální chování HETEROSEXUÁL – jedinec který cítí tělesnou přitažlivost k osobě druhého pohlaví TRANSVESTITA – nosící oblečení druhého pohlaví TRANSSEXUÁL – jedinec, který změnil během života sexuální orientaci a třeba podstoupil chirurgický zákrok

Současná situace Počet dospělých homosexuálů v USA, Francii se pohybuje kolem hranice 1,1 – 1,4% (někde 3-5 %) Ve vyspělých státech s demokratickým zřízením nehrozí kriminalizace jako ve státech, kde je islám hlavní duchovní silou (Irán, Suadská Arábie,...) Hnutí za práva homosexuálů je v průběhu let stále agresivnější Agresivita se projevuje v tendenci označit homosexuální chování za normální a přiznat jedincům stejná práva jako mají rodiče Varovným signálem je snaha označit osoby upozorňující na nepatřičnost takových snah za xenofoby, jejichž jednání je třeba kriminalizovat...

HODNOCENÍ HOMOSEXUALITY lékaři V šesti vydáních v USA „Comprehensive Textbook of Psychiatry“ se nachází 6(!) různých odpovědí na to, jak nahlížet na homosexualitu. V prvním vydání v r.1967 byla odpověd jednoznačná : jedná se o sexuální poruchu, v dalších vydáních se mění zcela opačně. Pak lze pozorovat snahu vrátit se k původnímu stanovisku, ale i nátlak vydavatele v posledním vydání 1995 vyškrtnout homosexualitu ze seznamu nežádoucí sexuální orientace a chování. V současnosti panují veliké rozdíly mezi psychology a psychiatry, které jsou často podmíněny vnějšími tlaky. Vrcholem panujícího zmatku je fakt, že o tak důležitém stanovisku bylo mezi vědci hlasováno, aby došli ke konečnému stanovisku. HODNOCENÍ HOMOSEXUALITY lékaři

STANOVISKO Římskokatolické církve § 2357-2359 zkoumá možné příčiny homosexuality Zkoumání možných biologických příčin dosud nepřineslo jasné výsledky. Zkoumá se dědičnost, stavba mozku, apod. Zkoumá se vliv psychosociálních faktorů, zážitků z dětství, dospívání, negativní vliv dominantních nebo naopak slabých rodičů. Kulturní situace nahrává přestat zkoumat homosexualitu jako nenormální jev. Evropský parlament ve Štrasburku hlasoval 8.2.1994 a přiznal homosexuálům stejná práva, včetně práva na vstup do mamželství, výchovu dětí a politický azyl. MORÁLNÍ HODNOCENÍ HOMOSEXUALITY I kdyby se ukázalo, že člověk může zdědit dispozici k homosexualitě, nelze o homosexualitě prohlásit, že jde o něco normálního (§ 2358) Je třeba od sebe oddělit homosexuální orientaci, o níž nejsme v současnosti prohlásti nic určitého, od homosexuálního chování, které z morálního hlediska není akceptovatelné nikdy. Zcela v duchu tradičního náhledu „Miluji hříšníka, nenávidím však hřích.“

PASTORAČNÍ POKYNY Zachování úcty k osobám s jinou sexuální orientací Oddělení této sexuální orientace od úkonů, ke kterým směřuje Homosexuální úkony postrádají všechny znaky dovoleného úkonu heterosexuálního (plodivý, spojivý, erotický). I v posledním případě se prohlubuje jen osamělost a narcismus těchto osob. Vést tyto lidi k evangelní čistotě. Posilovat je na této cestě svatými svátostmi, nakolik je třeba se vyhýbat úkonům pramenícím z jejich orientace, která může být a zřejmě bude doživotním křížem, jelikož neznáme v současnosti plně, co ji způsobuje. Persona Humana 1975, Dokument Kongregace pro nauku víry, Vatikán

MOŽNOSTI LÉČENÍ ? Léčit je možné jen toho, kdo o léčbu stojí. Většina homosexuálů stojí o určitou pomoc psychickou nikoliv však o změnu své sexuální orientace. Naději skrývá psychoterapie, hormonální léčba a hlavně prevence u těch jedinců, kteří potřebují pomoc v rané fázi tzv. „uvědomování si, kdo jsem“ V pastoračních pokynech je zřejmé, že si Církev stále více uvědomuje nemožnost řešit současný stav jinak než snahou o čistotu a nesení tohoto doživotního kříže. To je v dnešním světě dvojnásob těžké. Vždyť lidské štěstí je měřeno počtem prožitých orgasmů.

LESBICKÝ VZTAH odráží trochu jinou specifičnost soužití dvou žen není až tolik zaměřeno na sexuální spojení jako u mužů tento vztah je (alespoň zpočátku) zaměřen na něžný, zejména citově hodnotný vztah později se však zřetelně projevují znaky zaměření na sebe sama na touhu vlastnit a ovládat druhého, kontrolovat jej do detailu prevence: působit dobrou atmosféru v rodině, která zřejmě zásadním způsobem ovlivňuje vznik této orientace dominantní matka může zapříčinit takovéto chování u své dcery, která se neztotožní se svou budoucí úlohou terapie nebývají příliš účinné

PERSONA HUMANA – prohlášení Kongregace pro nauku víry, Vatikán 29. 12 HOMOSEXUALITATIS PROBLEMA – prohlášení k pastoraci, 1.10.1986 Kongregace pro nauku víry, Vatikán DOKUMENTY

HOMOSEXUALITA U ZASVĚCENÝCH OSOB v souvislosti se zneužíváním osob katolickými kněžími v USA, jehož odhalení se veřejnost dočkala v r.2002 se nabízí otázka, jestli „Církev nepřikazuje pít vodu a sama pije víno!“ Církev odmítá přijímat do svých řad osoby s homosexuální orientací za kleriky a do řádu a snaží se provádět přísný výběr těchto osob. Aniž bych chtěl bagatelizovat závažná provinění našich kněží v USA, statisticky představují jen malé číslo ve srovnání s řadou poctivě žijících osob svou tělesnou čistotu

Zajímavé postřehy z historie Starověké civlizace jako Čína, Japonsko, Indie, Řecko, Řím znají homosexualitu, ale připisují jí JINÝ VÝZNAM než je tomu v dnešní době, kdy se stává politickým tématem. Represe vůči homosexuálům ve 3.-4.stol. v Římě má v tehdejší době značný účinek na oslabení vlivu této „neřesti“, jak toto chování tenkrát označují. Dnes bychom mohli být označení za xenofoby, tj. Za lidi podněcující k rasové a jiné nesnášenlivosti. V Řecku je brán rozvoj homosexuality jako znak úpadku. V Římě nedosahuje takového stupně. V Řecku se tolerovala jen homosexualita dospělého a dospívajícího. Dospělý mohl a obvykle měl svoji rodinu. Znamenala pro dospívajícího vstup do společnosti. Právo usměrňovalo tyto vztahy, aby se nestaly „vulgární“ zaměřené jen na tělesné spojení, jako je tomu u dnešních našich homosexuálů.

Co na to BIBLE ? STARÝ ZÁKON Lev 18,22.20,13 a Dt 22,5 není dovoleno obcovat s osobou stejného pohlaví a oblékat se do šatů druhého pohlaví. Trest je přesně určen. Další zmínky najdeme o Sodomě a o ohavnostech, kterých se dopouštěli zdejší obyvatelé (srv. Sodomie – styk se zvířaty) NOVÝ ZÁKON Pán Ježíš se jasně vyslovuje k tělesnému spojení muže a ženy, když opakuje z Gn1, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a oba dva k sobě přilnou a stanou se jedním tělem. Pavel ve svých listech odsuzuje homosexualitu spolu s ostatním nevhodným chováním, např. Řím 1,26-27.29

ZÁVĚREM Osamělost a narcismus homosexuálů orientovaných takřka výhradně na tělesné uspokojení a vyznačující se nebezpečným promiskuitním chováním je zjevná a nelze ji skrýt ani za extravagantní ustrojení. Nikdy bychom neměli vyslovovat nesouhlas či odpor vůči sexualitě aniž bychom dali zaznít Božímu slovu milosti v Ježíši Kristu, které je silnější než neblahé síly, které mohou na čas ovlivňovat lidskou bytost.