Připrava na přijetí svátosti BIŘMOVÁNÍ VyLItÍ DUCHA SVATÉHO 2

DARY DUCHA SVATÉHO MOUDROSTI ROZUMU RADY SÍLY UMĚNÍ ZBOŽNOSTI BÁZNĚ Jsem schopen si uvědomovat dobro kolem sebe a pro sebe a volit přiměřené prostředky k jeho dosažení chápat Boží úmysly a jednání dokázat rozlišit z mnoha variant tu správnou a vědět, pro co se mám rozhodnout být schopen (mít sílu) uskutečnit takové rozhodnutí “umět“ vidět Boží působení v našem životě dar chválit Pána když se daří, ale hlavně když se nedaří jediná věc, ze které mám mít skutečný strach, je spáchat těžký hřích Dle KKC : §1831, a další Dary Ducha, 1082,1084,1104

Kde jsou dary Ducha svatého k dostání? Dary Ducha svatého jsou obsaženy v každé svátosti (srv. KKC §1082) Jsou určeny k osobní spáse jednotlivce Je možné je získat po splnění určitých podmínek (každou svátost mohu získat za určitých podmínek)

CHARISMATA, která udílí Duch svatý Modlitba v jazycích (glosolálie) Výklad modlitby v jazycích Rozlišování duchů Proroctví Poznání Uzdravování . . . Povzbuzování, sjednocování (stavěč mostů), uhlazovač sporů (moderátor), obětavec (všechno mlčky zařídí), notorický optimista,…

Více o charismatech Katechismus Kat. Církve je poměrně skoupý při vysvětlování pojmu charisma a omezuje se jen na konstatování, že se jedná o mimořádný dar Sv.Pavel a sv. Lukáš píše o charismatech mnohem více (Sk, 1Kor 13,9-13, aj.) Vylití Ducha svatého je v Písmu sv. spojováno skoro vždy se získáním charismat a je poznávacím znamením křesťanů („také oni se projevovali takto“) Že se modlili v jazycích, že při modlitbě vzkládali ruce na druhé, když se modlili za jejich uzdravení, apod. Nekatoličtí křesťané mají již od 19.stol. bohaté zkušenosti s působením Ducha sv. pomocí charismat, vzniká velké množství různých „letničních“ společenství Katoličtí křesťané mají vlastní zkušenost s působením Ducha sv. od r.1967 (univerzita v Pensylvanii) a hnutí, které je v katolické církvi pro tuto oblast určené se nazývá „katolická charismatická obnova“ se sídlem ve Vatikáně ICCRS

Charismata tajemství zbavená… Modlitba v jazycích (není modlitba v „cizích“ jazycích, ale tzv. glosolálie, vzdychání v Duchu sv., tento dar opravdu nezíská nikdo kdo si na sobě příliš zakládá, protože přijetím a užíváním tohoto charismatu si člověk moc důstojnosti před druhými nezíská) Výklad modlitby v jazycích (není doslovný překlad této modlitby, ale zkrácený obsah a smysl poselství, které konkrétní modlitba přináší do daného společenství) Rozlišování duchů (nemá nic společného s „duchařením“, ale s rozhodnutím v jakém „duchu“ se nese konkrétní poselství/zpráva, jestli v duchu dobrém nebo nedobrém a pro který názor (člena modlitebního společenství) se máme rozhodnout Poznání souvisí s viděním nějaké skutečnosti, která je druhým skryta Proroctví souvisí s oznámením nějaké zprávy či poselství konkrétnímu člověku / společenství. V drtivé většině jsou tyto zprávy povzbuzením a málokdy mají určit člověku, co má dělat nebo jak by měl postupovat nebo pro co se rozhodnout. Uzdravování souvisí s návratem nemocného člověka (na duši i na těle) k Ježíši Kristu. Je to vždy Ježíš Kristus kdo uzdravuje. Skutečně pokorného a věřícího člověka stojí veliké sebezapření modlit se veřejně za uzdravení.

K čemu jsou charismata? Nezpůsobují spíše zmatek? S výjimkou „modlitby v jazycích“ nejsou určeny pro duchovní užitek jednotlivce, ale slouží vždy jen pro užitek Církve a k jejímu růstu charismata jsou určena k zániku (1 Kor 13) Pro získání charismat není třeba splnit nějakou podmínku Duch svatý při udílení charismat „vane kudy chce“ a udílí je třeba i nepokřtěnému nebo někomu, kdo žije „mravně závadným životem“ Charismata může Duch svatý zase odejmout

OVOCE DUCHA SVATÉHO Láska Radost Pokoj Shovívavost (velkorysost) Duch svatý SJEDNOCUJE, nerozděluje… Láska Radost Pokoj Shovívavost (velkorysost) Vlídnost (laskavost) Dobrota Věrnost (spolehlivost) Tichost Zdrženlivost (sebeovládání) Kriterium hodnocení výroků lidí, kteří o sobě tvrdí, že skrze ně mluví Bůh

Vztah mezi dary a charismaty (jako piškot a poleva na dortu) Jestli je to tak „zvláštní“ a „nejisté“ u těch charismat asi nemá smysl se jimi vůbec zabývat. Jsou vlastně podezřelá ! Jsou tak neurčitá… Ve svátostech máme vždy skutečnou 100% jistotu, že přijímáme všechny dary Ducha svatého. Tuto jistotu v případě charismat máme málokdy. Jen podle ovoce můžeme mnohdy rozhodnout, jestli nemýlíme sebe a druhé. A tak představují svátosti onen základ = piškot dortu, tu největší výživnou hodnotu, kterou skutečně potřebujeme, ale dobrotu (chcete-li radost) však dortu teprve dává poleva a tu představují právě charismata. Snažit se získat charismata tedy znamená získat radost pro náš (duchovní) život. To už stojí za zamyšlení, že ?

Domácí úkol: Jaký je můj (duchovní) život ? Je radostný nebo spíše neradostný? Nelíbí se mi myšlenka, že bych se vydal(a) za někým, kdo by se se mnou modlil, abych získal(a) nějaké charisma, třeba dar modlitby v jazycích? K čemu by mi to vůbec bylo? Nepřipadal(a) bych si směšná? Vždyť ale apoštol Petr po vylití Ducha svatého vysvětluje lidem na ulici, že nejsou opilí, vždyť je teprve devět hodin ráno! Co budu dělat?