1. KŠPA Kladno, s. r. o., Holandská 2531, 272 01 Kladno, www.1kspa.cz Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0292 Číslo materiálu: VY_12_INOVACE_ČJL–GRAMATIKA-31 Tematický celek (sada): Gramatika Téma (název) materiálu: Skladba V Předmět: Český jazyk a literatura Ročník / Obor studia: 3. a 4. ročník/ všechny obory a formy studia Autor / datum vytvoření: Mgr. Marie Kalušová/ 9.2.2014 Anotace: Materiál slouží k výkladu nové látky a opakování. Seznamuje s pojmy souvětí podřadná, souřadná, vedlejší věty, vztahy mezi větami hlavními Metodický pokyn: Materiál slouží k prezentaci a samostudiu Tento výukový materiál vznikl v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Skladba V Stavba souvětí

Stavba souvětí Těsné spojení dvou i více vět Vztahy mezi větami v souvětí jsou: Vztah závislosti – věta vedlejší je závislá na větě hlavní Vztah shody – dvě nebo více vět hlavních spojených souřadně

Druhy vět v souvětí Věta hlavní Nezávislá na jiné větě v souvětí Nelze se na ni jinou větou zeptat Věta vedlejší Mluvnicky závislá na jiné větě, jako její větný člen Ptáme se na ni otázkou spojenou s větou řídící

Druhy vět v souvětí Věta řídící Řídí některou větu závislou (může to být věta hlavní i vedlejší) 1.VH 2.VV 3.VV Přijde čas, že se zima zeptá, cos dělal v létě. Věta závislá Závisí na větě řídící

Druhy souvětí Souvětí souřadné Obsahuje nejméně dvě věty hlavní, tj. mluvnicky na sobě nezávislé Souvětí podřadné Obsahuje jednu větu hlavní, tj. mluvnicky nezávislou, a jednu nebo více vět vedlejších, závislých na větách řídících

Souvětí souřadné Slučovací – věty prostě přiřazované, obsahy výpovědí jsou sobě rovné – spojky – a, i, ani, nebo, jednak – jednak, zčásti – zčásti, hned – hned Stupňovací – obsah druhé věty je závažnější než obsah věty první – spojky – ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i, nejen – ale i, nejen – nýbrž i

Souvětí souřadné Odporovací – obsah druhé věty popírá obsah první věty, je s ním v protikladu nebo ho omezuje – spojky – ale, avšak, leč, nýbrž, nicméně, ale zato, sice – ale Vylučovací – obsahy vět nemohou platit současně, vzájemně se vylučují – spojky – nebo, anebo, buď – buď, buď - nebo

Souvětí souřadné Důsledkové – druhá věta obsahové vyplývá z první – spojky – proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak Vysvětlovací – druhá věta je vysvětlením první – spojky – a to, totiž, vždyť, však, to

Souvětí podřadné Obsahuje jednu větu hlavní a jednu nebo více vět vedlejších Věty vedlejší závisí na větách řídících jako větný člen Spojky nejsou větnými členy, vztažná zájmena a příslovce jsou větnými členy

Druhy vět vedlejších Podmětná – vyjadřuje podmět věty řídící, přísudkovou část tvoří věta řídící Nejčastěji uvozena vztažným zájmenem kdo, co nebo spojkami že, aby, kdyby Není mi známo, kdy přijde. Přísudková – vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou Obloha byla, jako když ji vymete.

Druhy vedlejších vět Přívlastková – vyjadřuje přívlastek věty řídící Závisí na některém podstatném jménu věty řídící Bývá uvozena vztažnými zájmeny – který, jenž, příslovci – kde, kdy, kam, spojkami – aby, že Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul. Mám zážitky, i nichž bych raději nemluvila.

Druhy vedlejších vět Předmětná – vyjadřuje předmět věty řídící Závisí na slovese věty řídící Nejčastěji je uvozena spojkami – že, aby, vztažnými zájmeny – kdo, co, příslovci – kde, kam, odkud Vzkázal, že máme hned přijít. Řekni mi, kde se sejdeme.

Druhy vedlejších vět Příslovečná – vyjadřuje příslovečné určení věty řídící, různé okolnosti děje Rozvíjí přísudek věty řídící Věty příslovečné dělíme: Příslovečná místní – vyjadřuje místo děje – spoj.výrazy – kde, kam, odkud, kudy Vrať se tam, odkud jsi přišel Rozloučili se tam, kde se poprvé setkali.

Druhy vedlejších vět Příslovečná časová – vyjadřuje časovou okolnost děje – spoj. výrazy – když, až, jakmile, zatímco, dříve, dříve než, kdykoli Když se vracel, pršelo. Rozloučila se, jakmile se začalo stmívat. Příslovečná způsobová – vyjadřuje okolnosti způsobu děje – spoj. výrazy – jak, co, tak – že, jak – tak, čím – tím Jezte, co hrdlo ráčí.

Druhy vedlejších vět Příslovečná příčinná – vyjadřuje příčinu děje věty řídící – spoj. výrazy – že, protože, poněvadž, jelikož Nepřišel do školy, protože ho bolel zub. Jsi hodná, že jsi nezapomněla. Příslovečná účelová – vyjadřuje účel děje věty vedlejší – spoj. výrazy – aby Uděláme všechno, abychom dobře odmaturovali.

Druhy vedlejších vět Příslovečná podmínková – vyjadřuje podmínku, za které může nastat děj věty řídící – spoj. výrazy – jestliže, -li, kdyby, když, jestli Jestliže přijdete včas, vyhovím vám. Kdybych to věděl, neptal bych se. Příslovečná přípustková – vyjadřuje okolnost, která není v souladu s obsahem věty řídící – spoj. výrazy – ač, ačkoliv, třebaže, přestože, i když Přestože bylo nepříznivé počasí, odjeli autem do hor.

Druhy vedlejších vět Doplňková – vyjadřuje doplněk věty řídící Závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo předmětu Závisí zpravidla na slovese se smyslovým vnímáním (vidět, uvidět, pozorovat, slyšet, cítit) Spoj. výrazy – jak, jako Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky.

Použité zdroje MAŠKOVÁ DANUŠE. Český jazyk - přehled středoškolského učiva. Třebíč: Petra Velanová, 2005, ISBN 80-902571-5-1. Materiály jsou určeny pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Jakékoli další využití podléhá autorskému zákonu.