MOTIVACE Paradigma motivace (W. Herkner,1986) Základní okruh psychické regulace chování, tj. směřování ze stavu daného nedostatku (stav „je“) ke stavu odstranění tohoto nedostatku (tj. stav „má být“)

Motivované chování je spouštěno, když: A) motivace dosáhne určité síly B) subjekt očekává dosažení cíle C) cíl má určitou hodnotu Uvedení činitelé se mohou zastupovat. Př.: s přibývající silou motivace klesá náročnost na hodnotu cíle (tj. s přibývajícím hladem klesá náročnost na hodnotu jídla)

Základní pojmy CHOVÁNÍ JEDNÁNÍ PROŽÍVÁNÍ ČINNOST

1. Chování psychika má dvě základní dimenze: chování a prožívání Chování = veškeré projevy člověka (jako společenské bytosti i jako biologického organismu), které mohou být zvnějšku pozorovány

1. Chování - dělení A) chování molekulární, tj. - fyziologické projevy (škytání, červenání) - jednoduché reflexy (mrkání) B) chování molární - vztahuje se k druhým lidem, má sociální kontext (ke druhým lidem se vztahuje a zároveň se jich i dotýká) - př. gestikulace, mimika, apod.

2. JEDNÁNÍ jednání = úmyslné chování Je vedené záměrem něco učinit Požadovaná změna může být vnitřní i vnější Jednání je specifický způsob chování Základní rozdíl je v podílu zastoupení vědomí na jejich řízení

3. PROŽÍVÁNÍ = druhá základní dimenze projevů psychiky = zvl. kvalita vnitřního psychického dění = zvnějšku není přímo pozorovatelné = je tvořeno: A) emoce, city B) snahy (chtění, snažení) C) poznávání (vjemy, představy, …)

Vztah mezi prožíváním a chováním Vztah je velmi složitý Může být jak v souladu (tzv. chování expresivní) – tj. člověk se chová v souladu s tím, co prožívá Nebo tzv. chování adaptivní – tj. člověk zastírá své city nebo myšlenky a vnější chování je v rozporu s prožíváním

4. Činnost tj. takové dění (aktivity), kterých je člověk bezprostředním původcem Rozlišujeme: A) činnost vnitřní (také psychickou) B) činnost vnější – rovněž vzniká uvnitř, ale projevuje se navenek Činnost vnější vždy předpokládá činnost vnitřní (na úrovni vědomé i nevědomé)

Co vyplývá pro motivaci: v lidské psychice můžeme najít jak zcela vědomé , tak i ne zcela vědomé (uvědomované) hybné síly Tyto ovlivňují činnost, chování, resp. Jednání i prožívání A to určitým směrem a po určitou dobu

Dimenze motivace 1. směr – činnost se zaměřuje určitým směrem 2. intenzita /síla – člověk vynakládá různé množství energie – větší či menší 3. stálost / perzistence – míra schopnosti překonávat překážky/bariéry

MOTIV tj. vnitřní hybná síla, která A) člověka určitým směrem orientuje B) v daném směru ho aktivizuje C) vzbuzenou aktivitu udržuje Obecným cílem motivu = dosažení určitého stavu/uspokojení

Vnější činitelé motivovaného chování INCENTIVY = motivátory (přicházejí „z venkova“)

Motivace versus motivování Intrinzická motivace = chování, které je motivující samo o sobě (např. hra, zábava) x Extrinzická motivace = je motivováno zvenčí a je pouze prostředkem k dosažení dalšího cíle (např. pracuji, abych získal peníze) Motivování je úspěšné jen tehdy, když oslovuje nějaký vnitřní motiv.

Motivace x motiv Motivace = procesy, které determinují zaměření, sílu a trvání chování X Motiv = hypotetický konstrukt, který vysvětluje, proč se jedinec chová tak, aby něčeho dosáhl

Obecný princip motivace 1. Maximalizace příjemného a minimalizace nepříjemného 2. Udržování a restaurace psychické rovnováhy

Hlavní zdroje motivace A) potřeby B) návyky C) zájmy D) hodnoty a hodnotové orientace E) ideály

Ad A) POTŘEBY potřeba = prožívaný, ne vždy uvědomovaný nedostatek něčeho, co je pro daného jedince subjektivně důležité Potřeby mají i nižší živočichové (pes, krysa,..) Projevují se jako stav napětí, který vyvolává činnost zaměřenou k odstranění tohoto napětí

Ad B) NÁVYKY tj. tendence realizovat takové stereotypy, které byly dříve za určitých okolností vytvořeny Návyk je opakovaný, zafixovaný a zautomatizovaný způsob činnosti člověka za určitých okolností (v určité situaci) Jsou výsledkem jak výchovy i sebevýchovy Centrální úlohu hraje v behaviorální psychologii

Ad C) ZÁJMY - možný různý přístup k vymezení - bývají spojovány se schopnostmi, někdy bývá řazen do oblasti postojů nebo jako složka charakteru - v obecné poloze bývá vnímán jako motiv, protože předpokládáme, že zájem je spojen s určitou aktivací člověka ve vymezené oblasti předmětů a dějů

Ad D) HODOTY Okolní svět, předměty, jevy a děje nejen poznáváme, ale i hodnotíme Přisuzujeme jim určitou důležitost Některá hodnocení přejímáme, jiná si aktivně vytváříme (kritéria např.: vlastní prospěch, prospěch pro lidstvo, …) Tak vytvoříme hierarchii hodnot (mapu)

Ad D) HODOTY Hodnotová mapa poté ovlivňuje prožívání i jednání a je tedy i zdrojem motivace Hodnoty bývají někdy zahrnovány do oblasti zájmů (tzv. „dominantní zájmy“ – viz. Říčan, 1975) Hodnoty bývají přijímány jako určité normy, mají tzv. individuálně normativní charakter (x zájmy ne)

Ad E) IDEÁLY = subjektivně žádoucí s nejrůznější podobou: životní styl, životní cíl osobnostní profil, charakterové vlastnosti společenské uspořádání, apod. Vznikají pod vlivem sociálních faktorů (rodina, obecná autorita,..) formou nápodoby, identifikace a dalších forem učení

Teorie motivace Jedna skupina se snaží identifikovat lidské potřeby, jejich vztahy a preference (tyto teorie mají jednoduchou konstrukci a jsou srozumitelné) X Druhá skupina teorií sdružuje modely, které předkládají důkladnější teoretické vysvětlení motivace

První skupina – vychází z potřeb A.H. Maslow – hierarchické uspořádání lidských potřeb: Fyziologické potřeby Potřeby bezpečí Potřeby sounáležitosti Potřeby úcty Potřeby seberealizace

První skupina – vychází z potřeb Teorie Herzberga, tzv. dvoufaktorová A) vnější motivační faktory Tzv. „hygienické“ – pracovní prostředí - jejich vliv se rychle „opotřebuje“ B) vnitřní motivační faktory Tzv. „motivátory“ –odrážejí vztah k dané činnosti (př. uspokojení z práce) - jejich síla je považována za nevyčerpatelnou

První skupina – vychází z potřeb C. Adderfer - tři úrovně potřeb: A) potřeby existence B) potřeby vztahů C) potřeby růstu Tyto úrovně nejsou rigidně hierarchické

První skupina – teorie potřeb Těmto teoriím je vytýkáno, že: A) jsou považovány za zjednodušující B) zabývají se vztahy pouze několika prvků C) jsou příliš statické === to jim neumožňuje vystihnout dynamiku a komplexnost motivace

2. Skupina teorií VROOMOVA TEORIE VALENCE OČEKÁVÁNÍ - sílu motivu k provádění určité činnosti ovlivňuje: A) velikost očekávání reálného dosažení cíle B) přitažlivost (hodnota) toho cíle

Vroomova teorie valence očekávání Čím je cíl přitažlivější, hodnotnější nebo atraktivnější, tím intenzivnější úsilí bude vynaloženo k jeho dosažení Platí tedy rovnice: Motivace (tj. úsilí) = expektance (očekávání) krát valence (hodnota)

Teorie spravedlnosti J.S. Adamse - založena na principu sociálního srovnávání ve skupinách Výsledkem je subjektivní dojem spravedlnosti nebo nespravedlnosti Pociťovaná nespravedlnost má nepříznivý vliv na výkonnost (nepřímo se promítne i do vztahů)

Teorie Lathama a Locka Motivace a výkon jsou vyšší, když: Cíle jsou obtížné, ale přijatelné Existuje zpětná vazba Lidé participují na stanovení cílů Mechanismus: vnitřní závazek, který je spojen s akceptováním cílů

Vývoj motivace 1. V ontogenezi od pudově založeného chování k tzv. volní regulaci jednání Podílí se i úroveň morálního vývoje (nejen to, co je praktické, ale i to co je vhodné) 2. Sekundární zpevňování - přeměna prostředků v sekundární cíle (př. plačtivé dítě)

Zdroje motivace interpersonálního chování Zdrojem sociálního chování může být kterákoli lidská potřeba. Další zdroje: Dominance – být přijat ostatními Agrese – ubližovat jiným Sex – fyzická blízkost, tělesný kontakt Afiliance – přátelství,, …………….

Sociální vztažnost motivů Člověk nežije izolovaně, ale ve vztazích Chování i motivy jsou tedy sociálně vztažné Např. sdílíme-li úspěch, prožíváme ho ve společnosti druhých intenzivněji (př. posíláme oznámení o promoci) X Zažijeme-li neúspěch, zklamání, máme tendenci to skrývat

Literatura Štikar, J., Rymeš, M., Riegel, K., Hoskovec, J., Psychologie ve světě práce, UK Praha 2003, ISBN 80-246-0448-5, s.102 – 119 Provazník, V., Komárková, R., Motivace pracovního jednání, VŠE Praha, 1996, ISBN 80-7079-183-3, s.107 – 120 Nakonečný M., Motivace pracovního jednání a její říyení, Praha, Management Press, 1993, IBSN 80-85603-01-2, s. 259