Odvod DPH Příklad: Prodáme českému zákazníkovi naše zboží za Kč. Protože jsme plátci DPH, musíme tento obchod zdanit daní z přidané hodnoty, nejčastěji základní sazbou 19 %, tedy 19 % z Kč = Kč. Protože nechceme DPH platit ze svého, přičteme to k částce, kterou chceme po zákazníkovi Tedy zákazník nám bude dlužit: ◦ Tržba Kčzaúčtujeme do výnosů ◦ DPH Kčzávazek vůči finančnímu úřadu ◦ Celkem Kčcelková výše pohledávky
Nárok na odpočet Odvod DPH je za splnění zákonných ustanovení povinnost. K tomu, abychom mohli něco prodávat nebo poskytovat služby, musíme také něco „nakupovat“ – zboží, služby. Plátci mají za splnění zákonných podmínek (rozebereme dále) při nákupech zboží a služeb tzv. nárok na odpočet, tzn. že DPH, které při nákupu zaplatí, mu Finanční úřad vrátí. Podmínkou je, že pořizované zboží / přijatá služba je použita při podnikání. ◦ Příklad: pokud koupím materiál, který použiji při výrobě výrobku, které následně budu prodávat, nárok na odpočet mám ◦ Příklad2: pokud koupím materiál, který ale následně vezmu z firmy a použiji ho doma na opravu střechy – soukromé účely, nesouvisí s podnikáním, nárok na odpočet nemám.
Nárok na odpočet Nárok na odpočet nikdy nemám: ◦ při pořízení osobního automobilu nákupem nebo na finanční leasing (operativní ano!), pokud pořizuji automobil do dlouhodobého majetku ◦ při pořizování zboží / služeb, které nebudou použity pro podnikání ◦ při pořizování zboží / služeb za účelem reprezentace, která není daňově uznatelným výdajem (obědy, občerstvení apod.)