Socializace Socializace = proces učení, zejména sociálního = uskutečňuje se od nejranějšího věku dítěte = ovlivněno vrozenou konstitucí individua (vlohami a dědičností) = vysoce komplexní proces, pozor na redukci!!!

Primární socializace Uskutečňuje se v rodině, v procesu výchovy Cílem výchovy je uvést dítě do příslušného kulturního prostředí Na primární instituci rodiny navazuje škola, Ale i následně v procesu zaměstnání a dospělosti socializace pokračuje Člověk se učí různým sociálním rolím

Produkt socializace Osobnost jedince jako výsledek jeho sociálních zkušeností Nejde jen o pasivní přebírání schémat, ale o vyrovnání se s požadavky Nejdůležitějším konečným cílem je nahrazení externích sankcí interní kontrolou (Bandura)

Prostředky socializace A) společenské instituce (rodina, škola, práce,….) B) Různé způsoby učení: Diferenciální zpevňování (co bylo pochváleno) Zástupné zpevňování (pozorování důsledků cizího chování) Verbální vedení (slovní instrukce) Učení na základě modelu (pozorování reakcí jiných osob)

Struktura sociálních procesů Je tvořena integrací tří tříd proměnných: A) Proměnné organismu (genetický aspekt: inteligence, paměť,…) B) Proměnné prostředí (systém norem a sankcí, ekologické a geografické podmínky) C) Vlastnosti osobnosti: postoje, zvyky, zájmy, …

Interiorizace a exteriorizace Tj. dva komplementární procesy Dítě nejprve interiorizuje (zvnitřňuje) instrukce dospělých(tj. sociální rovina) Následně exteriorizuje (zvnějšňuje) ve své činnosti, když je užívá ve formě vnitřní řeči (úroveň psychologická)

Sociální procesy 1.a 2. řádu První řád = jednoduché učení Druhý řád = převzetí role, chápání norem (tj. orientace a vyrovnání)

Kontrola procesu socializace – odměna a trest Požadovaná činnost bude častěji vykonávána, pokud: Čím častěji je činnost osoby odměňována Čím hodnotnější je pro něho odměna za činnost (pozor na princip nasycení!) Pokud nedostane odměnu, kterou očekával, ale přijde trest, který neočekával ------ agresivita/zatrpklost

Kauzální atribuce Tj. připisování výsledků (ať už jsou pozitivní nebo negativní) vnějším okolnostem (štěstí, smůla,…) nebo svým vlastním schopnostem nebo neschopnostem Atribuce mohou korigovat vliv neúspěchu jako obranné racionalizace jeho příčin, ale i snižovat intenzitu pocitu úspěchu

Identifikace jako forma učení Imitace = vztahuje se k dílčím projevům chování (učení na základě pozorování) X Identifikace = hluboké ztotožnění, předpoklad k identifikaci vytváří citová vazba

Sociálně psychologické aspekty ega A) ego jako objekt Jedinec činí sám sebe objektem posuzování a cítění (sebehodnocení a sebecítění) Vytváří si určité sebepojetí (přisuzuje si určité vlastnosti, o kterých se domnívá, že je má a které by chtěl mít: Ego reál x ego ideál

Sociálně psychologické aspekty ega B) Ego jako činitel Sebepoznání vystupuje nejprve jako vědomí já (cca 3 roky) Vědomí vlastní jedinečnosti a identity a později jako sebepojetí (obraz sebe sama) a sebeoceňování, je výsledkem procesu sociálního učení

Krize identity Když v sobě člověk nachází nedostatky Když se zamýšlí nad motivy některých svých činů (neměl jsem to dělat ,…)

Sebevědomí Něco budovat je daleko těžší, než něco ničit. Podobně sebevědomí je mnohem obtížnější budovat než pošlapat

Co tvoří sebevědomí? 1. Schopnost být tím, kdo doopravdy jsem Přímo a otevřeně vyjadřovat své pocity, potřeby, postoje Přiznat si chyby a omyly bez nutkavých pocitů viny Obhájit svůj názor (i proti většině) Schopnost změnit názor Umět říct NE, když to tak chceme

Co tvoří sebevědomí? 2. Ze schopnosti být tím, kým jsem, plyne to, co umím (dovedu) a následně: Důvěra ve svoji schopnost udělat to, pro co se rozhodnu Důvěra, že umím být s druhými, ale i sám se sebou Vědomí, že si obhájím svá práva, aniž bych musel omezovat druhé

Co tvoří sebevědomí? 3. Ze schopnosti být, tím kdo doopravdy jsem vyplývá, co umím a z toho plyne, co prožívám: Vědomí, že umím mít rád a mám rád Důvěra, že se cítím dobře ve většině situací, které život přináší a že unesu i trápení, úzkost, frustraci Vědomí, že mi nejde jen o sebe, ale i o druhé Vědomí, že sám sebe přijímám Vědomí, že dovedu prožívat krásu a žiji morálně

Iracionální postoje, které vedou k pocitům méněcennosti 1. Nikdy nesmím vypadat hloupě Racionální odpověď: Určitě budu v životě mockrát vypadat hloupě,stejně jako každý jiný. Největší hloupost je mlčet a říkat si, že vypadám hloupě.

Iracionální postoje … 2. Všichni mě musí mít vždycky rádi Racionální odpověď: Některým lidem se bude líbit, co dělám, jiným ne. I ti, kteří mě mají rádi, mě mohou v průběhu času přestat mít rádi. To je normální průběh vztahů

Iracionální postoje … 3. Nikdy nemám mít úzkost nebo napětí Racionální odpověď Úzkost a napětí, stejně jako smutek a bolest patří k životu. Jsou nesmírně důležité. Upozorňují nás, že by bylo dobré něco změnit.

Iracionální postoje … 4. Musím být v životě stále šťastný a v pohodě Racionální odpověď: To nejde. Spíš je život těžký, přijdou problémy, překážky, smutek, neúspěch, neštěstí, trápení. To všechno k životu patří a bez toho by neměl život hloubku.

Iracionální postoje … 5. Život musí být fér Racionální odpověď: Život nikdy nebyl a nebude fér. Ani my sami se vždy nechováme fér, tak proč to automaticky očekáváme od života?

Iracionální postoje … 6. Když se mnou někdo nesouhlasí, znamená to, že mě nemá rád. Racionální odpověď: - Nejsem dokonalý a mám právo nebýt dokonalý. - Konstruktivní kritika znamená, že někomu záleží na tom, aby něco změnil a tedy mu jsem asi sympatický a nebo mě má dokonce rád.

Iracionální postoje … 7. Nemohu žít bez blízkého člověka Racionální odpověď Potřebujeme druhé lidi, potřebujeme někoho, na koho se můžeme spolehnout. Neznamená to, že na něm musíme být závislí.

Iracionální postoje … 8. Abych byl šťastný, musím být vždy úspěšný Racionální odpověď: Když budu něco dělat, pravděpodobně budu dělat chyby. To neznamená, že jsem „k ničemu“, ale z chyb se mohu poučit a „vyrůst“

Iracionální postoje … 9. Moje hodnota závisí na tom, co si o mě myslí ostatní Racionální odpověď - Moje hodnota nemůže záviset na náladách, postojích a názorech druhých lidí. - Všechno, co druzí říkají není nic víc a nic míň než podnět, který si sám vyhodnotím

Iracionální postoje … 10. Musím být dokonalý (bezchybný) Racionální dopověď: Nejsem dokonalý a to je dobře. Nejsem stroj, jsem člověk.

Odkazy k literauře Nakonečný M., Sociální psychologie, Academi Prah, 2000, s. 57 – 80 Pro doplnění studia v kapitole sebevědomí a jeho formování doporučuji: Praško Jan, Prašková Hana, Asertivitou proti stresu, Grada Publishing, 1994