Svět a Československo v 2. polovině 20. století Hlavní vývojové rysy západních států

Anotace Materiál tvoří 14 slidů s prezentací na výše uvedené téma doplněné o obrazovou dokumentaci a medailony nejdůležitějších osob — cílová skupina: 9. roč. — Autor: Mgr. Tomáš Kozák — očekávaný výstup: žák se na základě prezentace a výkladu učitele seznámí s vývojem v demokratických zemích v 50. a 60. letech 20. stol., zapíše si zápis do sešitu, na základě prezentace pak vyhledá další informace na internetu – viz otázky na konci materiálu — použitý materiál: učebnice Prodos pro 9. ročník, Wikipedia — průběh: provedeme výklad, shrnutí a zápis do sešitu

USA stejné rysy ve všech státech: svět. mocnost č. 1 = USA liberálně demokratický systém svobodná existence politických stran s demokratickým programem respektování lidských a občanských práv svět. mocnost č. 1 = USA pokračuje hospodářský vzestup nízká nezaměstnanost růst mezd v letech 1945 – 1953 prezidentem Harry S. Truman, 1953-1960 Dwight Eisenhower

Harry S. Truman Harry S. Truman (8. května 1884 Lamar, Missouri – 26. prosince 1972 Kansas City, Missouri) byl 34. viceprezident a 33. prezident Spojených států amerických v letech 1945–1953. Do úřadu nastoupil v dubnu 1945 po smrti Franklina D. Roosevelta.

Dwight David Eisenhower Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, (14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký voják a politik. Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944-1945). Po válce nějakou dobu pobýval v nejvyšších vojenských funkcích USA, načež v roce 1952 odešel do důchodu a vstoupil do americké politiky. Získal nominaci republikánské strany na funkci prezidenta USA, v prezidentských volbách zvítězil, úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953-1961.

USA zdůrazňování nutnosti dodržovat všechny demokratické hodnoty ne vždy byly tyto principy ve skutečnosti dodržovány, především v důsledku obav ze šíření komunismu komunisté vítězí v mj. v Číně SSSR vyrábí jadernou a vodíkovou pumu lidé podezřelí ze sympatií s komunismem byli pronásledováni, někdy dokonce nevinně neblaze proslul senátor J. McCarthy, po němž je tato kampaň označována jako mccarthismus mezi oběti mccarthismu patří např. Charles Chaplin a další mccarthismus končí teprve na konci roku 1954

Joseph McCarthy Joseph Raymond McCarthy (14. listopadu 1908 – 2. května 1957) byl americký republikánský politik, senátor za stát Wisconsin od roku 1947 až do své smrti. Během počínající studené války se v americké politice stal hlavním reprezentantem amerického antikomunismu. Byl známý svými tvrzeními o velkém počtu komunistů, špionů a přívrženců Sovětského svazu v americké federální vládě a jinde. Tato jeho taktika a neschopnost svá tvrzení prokázat nakonec vedla k tomu, že mu byla udělena důtka od amerického senátu. Termín mccarthismus, použitý poprvé v roce 1950 v souvislosti s McCartyho praktikami, se brzy rozšířil i na jiné podobné postupy proti komunistům. Dnešní smysl tohoto termínu je obecnější a označují se jím demagogická, unáhlená a nepodložená obvinění a také veřejné útoky na charakter či vlastenectví politických oponentů.

USA – 60. léta hnutí proti rasové diskriminaci = proti omezování občanských a politických prác některých náboženských a národnostních skupin – černochů a hispánců Martin Luther King boj za zrovnoprávnění černochů v roce 1968 zavražděn zrovnoprávnění se podařilo dosáhnout

Martin Luther King Dr. Martin Luther King, Jr. (15. ledna 1929 Atlanta, Georgie – 4. dubna 1968 Memphis, Tennessee) byl americký baptistický kazatel, jeden z nejvýznamnějších vůdců Afroamerického hnutí za lidská práva. Vedl bojkot autobusové dopravy v Montgomery (1955–1956) a spoluzakládal Southern Christian Leadership Conference (1957) a stal se jejím prvním prezidentem. V roce 1963 byl krátce vězněn v birminghamském vězení, odkud napsal svůj známý dopis Letter from Birmingham Jail. Ve stejném roce se zúčastnil pochodu na Washington, kde pronesl svůj slavný projev „I Have a Dream“. V roce 1964 (ve svých 35 letech, jako nejmladší příjemce) obdržel Nobelovu cenu míru za své úsilí o ukončení rasové segregace a diskriminace prostřednictvím občanské neposlušnosti a jiných nenásilných praktik. Poté, co dosáhl určitých úspěchů v oblasti ukončení rasové segregace, se začal zabývat komplexnějšími problémy afro- americké komunity ve Spojených státech: otázkami nerovnosti ve vzdělání, výběru povolání, zdravotní péče, práva volit. Postupně získával úspěch a z lokálního vůdce proti rasové diskriminaci se zejména v druhé polovině 60. let stal významnou postavou celonárodní americké politické scény. Současně ale byl v hledáčku rozvědky Johnsonovy administrativy. Vzhledem ke svým názorům byl též terčem kritiky za své levicové politické přesvědčení. Jeho život byl násilně ukončen atentátem, který se odehrál 4. dubna 1968 v Memphisu ve státě Tennessee.

Evropa 1949 – demokratické státy Evropy, USA a Kanada se spojují v NATO (Severoatlantická aliance) obavy z nové války, členy se postupně stává 16 států v hospodářství převládá neokonzervativismus = snaha o společnost, v níž hlavní roli hraje pořádek a jistoty, ale i výsady některých skupin lidí důraz je kladen na křesťanství neokonzervativci získávají vliv v USA, Velké Británii, Itálii, SRN, Francii a Rakousku

NATO 1949 Washingtonskou smlouvu podepsalo v dubnu 1949 dvanáct států: Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Francie, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Island. Francie roku 1966 vystoupila z vojenských struktur NATO, návrat až po roce 2009. 1952 V roce 1952 se připojilo Řecko a Turecko. 1955 V roce 1955 po získání plné suverenity vstoupila Německá spolková republika 1982 V roce 1982 se připojilo Španělsko. 1999 12. března 1999 v americkém Independence předali ministři zahraničí Česka, Maďarska a Polska své americké kolegyni Madeleine Albrightové příslušné ratifikační listiny, a jejich země se tak také staly členy NATO. 2004 V roce 2004 se v největší vlně rozšiřování NATO připojilo 7 států východní Evropy: Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko. 2009 1. dubna 2009 přistoupily k NATO Chorvatsko a Albánie. Jednání s Makedonií zůstala kvůli sporu o název státu s Řeckem zablokována.

Hospodářství 50. – 60. léta = období hospodářského i sociálního rozkvětu nepřetržitý růst průmyslové výroby bývá označován jako „hospodářský zázrak“ nejvyšší růst prodělalo Německo, za obrovské pomoci amerického kapitálu roste význam Japonska vznikají tři světová nejdůležitější hospodářská centra: 1. USA 2. Japonsko 3. vyspělé státy západní Evropy, které se v roce 1957 spjují v EHS = Evropské hospodářské společenství v 90. letech se označení změnilo na EU

Hospodářství v 70. letech se hospodářsky prosazují i další státy v asijsko tichomořské oblasti – Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur, Hong-kong tyto státy bývají označovány jako ekonomičtí tygři svět. hospodářství ovlivňuje nejvíce skupina sedmi nejvyspělejších států = G7 (USA, Kanada, Velká Británie, Francie, SRN, Itálie a Japonsko) v některých státech Evropy po druhé svět. válce byly nastoleny diktátorské režimy – Řecko, Portugalsko, Španělsko – tato situace trvá do pol. 70. let

Zápis: Hlavní vývojové rysy západních států liberálně demokratický společenský systém vůdčí mocností USA v čele s Trumanem a později Eisenhowerem snaha o dodržování lidských a občanských práv – někdy pouze formálně obavy z šíření komunismu vyústily v mccarthismus (pronásledování sympatizantů (i údajných) s komunismem. 1949 – vznik NATO v Evropě vládne neokonzervativismus hospodářský zázrak v Německu a Japonsku za pomoci především amerického kapitálu vznik hospodářských center: USA, Japonsko, záp. Evropa EHS v čele G7 = sedm nejvyspělejších států světa

Zjisti informace o: Richard Nixon NATO JFK Varšavská smlouva