S t á t

Historie užívání pojmu polis – Řecko – město a jeho zemědělské okolí civitas – Řím imperium - Řím stato – patnácté století v Itálii = ústava, řád, status stát – pojem v dnešním slova smyslu ve století šestnáctém Machiavelli

Podstata státu stát je politická organizace společnosti (systém vztahů a vazeb) území - suchozemský prostor, vnitřní i pobřežní vody, vzdušný prostor obyvatelstvo - všechny osoby žijící na určitém území a spadající po státní moc státní organizace (hierarchizovaná struktura) - orgány státní moci (legislativa, jurisdikce a exekutiva vydávají, interpretují a provádějí zákony) - administrativní a správní aparát - obranné a represivní složky

Teorie vzniku státu náboženská patriarchální (tzv. patria) organistické spojení (Aristoteles, Herder, Hegel) - z analogie s živým organismem mocenská - vyjádření zájmu národa, společenské třídy, rasy smluvní – přirozený stav – společenská smlouva – stát (Hobbes, Locke, Rousseau)

Funkce státu vnitřní funkcí státu je: - garantování základních práv a svobod občanů - zachovávání vnitřního řádu a spravedlnosti - přebírání odpovědnosti za oblasti, které společnost není s to zajistit (školství, zdravotnictví, sociální problematika, nutnost vyvažování svobody a státu) vnější funkcí státu je angažovanost na mezinárodní bezpečnosti a spolupráci - stát je subjektem mezinárodního práva de iure i de facto funkce obranná - stát zajišťuje celistvost a suverenitu státního území

K naplňování svých funkcí musí být stát suverénní vůči svému obyvatelstvu nezávislý na jiném politickém subjektu uvnitř státu Suverenita se projevuje - neomezenou mocí vydávat zákony - nedělitelností a nezcizitelností moci - trvalostí a stálostí moci

K naplňování svých funkcí musí být stát suverénní vůči ostatním státům - právo uzavírání a garantování mezistátních dohod - navazování a dodržování diplomatických vztahů

Formy státu podle počtu suverénů (monarchie, oligarchie, demokracie) podle toho, kdo vládne (monarchie, sofokracie, aristokracie, timokracie, oligarchie, demokracie, technokracie, byrokracie) podle toho, je-li hlava státu volená (republika), děděná (monarchie absolutní, konstituční)

podle formy režimu (diktatura jednoduchá, caesaristická, totalitní, demokracie) podle politického systému a ústavního pořádku podle územního členění (unitární, federace, konfederace)

Demokracie komplexní politický řád, forma vlády názor člověka na život a svět politický systém, forma vlády, je nutnou, nikoliv však dostačující podmínkou demokracie

Vymezení demokracie negativní vymezení – odlišnost od totalitarismu pozitivní vymezení – znaky reálné demokracie demokracie je především perspektivou, ideálem, je to cesta k naplňování idejí svobody, spravedlnosti, rovnosti, suverenity občanů, k zabezpečení jejich základních práv

demokracie je omezována přímou demokracií (levicové omezení, Rousseau) i v demokracii je nutná přítomnost politické avantgardy, nutnost politické oligarchie, musí být patrný hlas menšin demokracie je omezována absolutní vládou (pravicové omezení, Hobbes) i ten nejosvícenější panovník může zneužívat svou moc koncentrovanou ve svých rukou, musí být zachována možnost změnit vládu nenásilnými prostředky

Rysy reálné demokracie suverenita státní moci je odvozena ze suverenity občanů (zdrojem státní moci jsou občané) pravidelné volby založené na všeobecném, přímém, rovném volebním právu cílem státní moci je služba lidem dodržování všech základních práv a svobod, politická rovnost a rovnost před zákonem právní stát – vztah státu a občanů je vymezen zákonem

rozdělení státní moci na exekutivu, jurisdikci, legislativu politický systém je založen na volné konkurenci politických stran vláda většiny práva menšin, především právo menšiny se stát většinou fungující občanská společnost decentralizovaná státní správa a samospráva

ekonomický systém je založen na svobodném podnikání právo na soukromé vlastnictví sociální spravedlnost nezávislé veřejné mínění

Způsoby demokratické kontroly kontrole vlády musí být v demokracii vytvořen systém efektivních ústavních mechanismů kontroly volby a referendum

Občan a právo v demokratickém vláda zákona, všichni jsou si rovni před zákonem presumce neviny, nikdo nesmí být trestán, neporušil-li zákon zákaz retroaktivity práva každý má právo na soudní ochranu, bylo-li porušeno jeho právo každý může odmítnout výpověď proti sobě či osobě blízké

nikdo nesmí být zadržen bez písemného obvinění, právo seznámit se s obviněním o vině a trestu rozhoduje pouze soud nikdo nesmí být stíhán za stejný čin dvakrát nedotknutelnost soukromého obydlí  

Lidská práva Magna charta libertatum z roku 1215, omezovala moc krále vůči šlechtě John Locke charakterizuje přirozený stav přirozeným zákonem, právem na život, svobodu a majetek Deklarace nezávislosti USA (1776) – lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou svým Stvořitelem nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi než patří právo na život, svobodu a budování vlastního štěstí

Ústava USA 1787, 1791 byla ústava doplněna deseti dodatky Bill of Rights Deklarace práv člověka a občana (1789) – lidé se rodí svobodní a rovní, svoboda, vlastnictví, bezpečnost a odpor proti útlaku jsou nepromlčitelné, svoboda spočívá v možnosti činit vše, co neškodí druhému, presumce neviny, svoboda vyznání, projevu, tisku čtyři svobody (Roosevelt) z roku 1941 – svoboda slova, svoboda vyznání, svoboda od nedostatku a svoboda od strachu

10. prosince 1948 vznikla Všeobecná deklarace lidských práv (Mezinárodní den lidských práv) s pouze deklarativním charakterem Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 - - předpokládal normativní závaznost pro členské státy OSN - součástí je i Opční protokol, který umožňuje i jednotlivcům dovolat se vlastních práv prostřednictvím mezinárodního práva - ČSFR ratifikovala až v roce 1991

Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách v roce 1975 Evropský soud pro lidská práva – vytvořen na základě Římské úmluvy v roce 1950, v ČSFR byla ratifikována v roce 1992 Listina základních práv a svobod