Člověk a životní prostředí v historii EV – 2. kapitola

Člověk a životní prostředí v historii Člověk – specifický živočišný a sociální druh, cílené ovlivňování svého životního prostředí, vytváří pro svůj rozvoj stále výhodnější podmínky v soutěži s ostatními organismy. Současná nejvýznamnější geomorfní síla ovlivňující i celou biosféru. Nebezpečí: - působení v časových jednotkách mnohem kratších oproti klasickému přírodnímu - dějiny lidské civilizace - doposud nikdy se nepodařilo beze zbytku odhadnout, natož eliminovat zpětné důsledky a rizika vývoje hospodářské činnosti, vědy a techniky. Počátek existence myslícího člověka dnešního typu - s novými nálezy se posouvá stále dál do minulosti (Homo habilis – před cca 2 mil. let, Homo erectus 1,8-0,3 mil. let; Homo sapiens sapiens - asi 130 000 let…), za tuto dobu 3 velké vývojové fáze: civilizace lovecko-sběračská (nejdelší období), civilizace zemědělská, civilizace průmyslová. Dnes - další vývojová fáze = komunikační.

První zástupci rodu Homo: Vývoj člověka První zástupci rodu Homo: Homo rudolphensis – 2.4-1.6 Ma, Homo habilis – 2.2 až 1.6 mil. let (současníci – Australopithecus robustus, A. boisei…) – kultura olduvajská (oldowan) Homo ergaster (1,8 – 1,2 Ma) Homo erectus (1,8 –0,3 Ma) – počátkem kvartéru rozšíření z Afriky do Eurasie, nejstarší člověk i v ČR - acheuléen (Přezletice, Stránská skála) Homo habilis (rekonstrukce: Prof. Krantz) Homo erectus

? archaický Homo sapiens = Homo sapiens steinheimensis - 0,4-0,1 Ma Homo sapiens neanderthalensis (0,15 –0,03 Ma) – moustérien + Homo sapiens sapiens (0,13 Ma- současnost) – nejprve Afrika a Přední východ, v pleistocénu řada kultur, např. aurignacien, solutréen, gravettien, magdalénien… (Dolní Věstonice, Pavlov,…), umění ?

Doba předhistorická (civilizace lovecko-sběračská) od vzniku člověka jako druhu do počátku zemědělské revoluce (asi před 20 000 lety) – starší doba kamenná. Člověk - součást přírody, jeden z druhů, lov a sběr (potrava, příbytek, oděv – přírodní materiály, dřevo, kosti, kůže, kameny…). artefakt Fosilní žraločí zub používaný jako řezný nástroj. Pavlov (gravettien) Zpočátku přírodu nijak podstatně neovlivňuje (víc než jiné druhy), jen mírně pozměněné postavení v potravním řetězci a pyramidě. Postupně změna vztahu k přírodě: dokonalejší nástroje, zbraně, využívání ohně, vypalování lesů, ochočování některých zvířat (vlk), kultura (skalní malby – Francie, Španělsko, keramika – první umělý materiál: Věstonická venuše). Vztah s přírodou ne zcela harmonický – schopen devastace přírodních zdrojů (nadměrná spotřeba nebo nerozumné využívání), ohrožování živé přírody (možná způsobil nebo aspoň urychlil vymírání některých živočichů - mamuti). Čisté přírodní prostředí, ale v příbytcích (chýše, jeskyně) topení otevřenými ohni, svícení lampami, loučemi aj. = silně znečištěné ovzduší. Nepříliš početné skupiny (v této fázi se nemohlo uživit příliš mnoho lidí).

Zemědělská revoluce (Zemědělská civilizace) Vznik zemědělství - před 10-20 000 let (konec starší doby kamenné) = člověk se zásadně vyděluje z ostatní přírody. Zcela nový způsob obživy (pěstované plodiny, hlavně obilí - pole, chov domestikovaných zvířat - pastviny) = zemědělská revoluce (první velká civilizační revoluce). Zemědělství – několik ohnisek, pravděpodobně nezávisle na sobě. Pro nás nejdůležitější = Střední východ (hranice Turecka, Íránu a Iráku) – před 12-15 tis. let, postupné šíření zemědělství, stěhování, osidlování nových území (poslední – osídlení Severní Ameriky a kolonizace afrických území = rozšíření zemědělské civilizace do celého světa), vytlačování původních kmenů lovců a sběračů. Zemědělský hospodářský systém – účinnější, schopen uživit daleko více lidí. Vznik větších sídlišť, vesnice a města (90% obyvatelstva - přímá vazba na zemědělství). Zdroj energie – takřka výhradně sluneční záření, velmi málo voda, vzduch a zvířata. Většina materiálů - ze zemědělské činnosti, podstatně méně z nerostných zdrojů (např. kovy – doba bronzová, železná). Replika obytného domu, 8 až 7 000 BP Expozice - Museum für Urgeschichte des Landes Niederösterreich; Asparn/Z. Foto: A.Roszková Srp tvořený mikrolity (replika)

Pohansko u Břeclavi (velkomoravské sídliště) - Životní prostředí - zásadní změny - ohrožování až devastace prostředí, zásahy do ekosystémů a biologické rozmanitosti, trvalé a nevratné změny v krajině, často výrazně negativní, nerozumné hospodaření s přírodními zdroji = vážné poruchy: eroze půd – např. vykácení rozsáhlých ploch lesů (Evropa, severní Afrika) a jejich proměna v holou skálu (pobřeží Jadranu – cedrové porosty – stavba lodí), rozšiřování pouští ovlivněných těžbou dřeva; technologie zavodňování = trvale neudržitelný systém, neustálý výpar vody a zasolování půd = úpadek a zánik civilizací (např. kolem Eufratu a Tigridu atd.), znečišťování vody (Římané – otrava olovem?), ovzduší - zasaženo nejméně (plynné, kapalné i pevné znečišťující látky, ale likvidace lesů – poměrně výrazné změny mikro- a makroklimatu). Využívání území jako zdroje i jako úložiště odpadů (obecně – výpusť pro všechny druhy znečištění - velké rozdíly - venkov x města). Pohansko u Břeclavi (velkomoravské sídliště) - oblast zasažená povodní v roce 2006

Všechny změny však nelze hodnotit jako zhoršení, člověk dokázal vytvořit krajinný systém dlouhodobě stabilní (původní ekosystémy narušeny, ale nahrazeny jinými, s odlišnými sukcesními řadami a druhově někdy bohatšími, i struktura krajiny někdy bohatší (členitá mozaiková krajina, rybníkářská krajina - jižní Čechy). Hospodářské využívání krajiny - vnášení dodatkové energie (orba, setí, sázení, sklizeň, hnojení, hubení plevelů…), avšak zajišťováno z obnovovaných zdrojů uvnitř uzavřeného systému (statek = obydlí + hospodářské budovy, zvířata, polnosti, les atd.) = systémy přírodě blízké s neutrální energetickou bilancí schopné zahrnout člověka včetně jeho potřeb, mohou být lokálně soběstačné a dlouhodobě nebo trvale udržitelné. Všechny změny stavu ŽP: prostorově lokální, nejvýše regionální, krátkodobé i dlouhodobé, často trvalé i nevratné, celkově však planetárně udržitelné. Měřítkem trvání této etapy – tisíciletí.

Průmyslová revoluce (průmyslová civilizace) Asi před 600 lety - nedostatek dřeva (Anglie), uhlí = nový mnohem účinnější zdroj levné energie, spalování a převod tepelné energie na energii mechanickou, využití páry, výroba mechanických strojů, vznik průmyslu, využívání dalších nových materiálů = obrovský rozvoj techniky a průmyslové civilizace, postupný přechod od řemeslné výroby k manufakturám a továrnám, nové technologie, koncentrace výroby x dělba práce, specializace a rozšiřování obchodu, kolonizace = zásadní změny struktury společnosti v rámci národa nebo státu, ale i v globálním měřítku. Zemědělství = stále důležitý zdroj výživy, ale jen asi 5% všech pracovních sil (obrovský rozdíl x zemědělské civilizaci). Klady: globální charakter (komunikace, informace – volný pohyb, rozvoj vzdělání, cestování, více volného času, růst životní úrovně, zdravější, vyšší věk).

Zápory: - rychlé a bezohledné čerpání přírodních zdrojů (obnovitelných i neobnovitelných), hrozba konečného vyčerpání některých neobnovitelných (např. fosilní – několik set, někdy desítek let) - zrychlení hospodářského růstu (těžba, průmysl a velkoplošná zemědělská činnost, energetika, doprava) = poškozování ŽP v měřítku lokálním, regionálním i globálním – zasaženy všechny jeho složky – půda, lesy, tekoucí i podzemní vody, ovzduší, mikro-, mezo- i makroklima - plošná devastace krajiny (lokální i regionální), její součásti už nejsou schopny vyváženě a v původní míře plnit své přirozené funkce (např. les – funkce vodo- a půdoochranná, klimatotvorná, termoregulační, refugiální, k člověku - zdravotní, kulturní, estetická, apod.). - růst množství odpadů - celkově i na obyvatele = zvláštní, uměle vytvořená složka ŽP, zpravidla nejsou ŽP hladce asimilovatelné (specificky odpady toxické a radioaktivní). - nová znečištění – hluk, fotochemický (přízemní) ozón, elmag smog, světlo (vliv na zdraví a životní pohodu dodnes málo znám a doceňován).

- snižování biodiverzity - každoročně vyhyne až 10 tisíc druhů. - narušování a poškozování jednotlivých ekosystémů i celých biomů (společenstva organismů obývajících rozsáhlá území se společným klimatem a tvářností - tundra, ap.). - poškozovány a ohroženy celé globální biosférické systémy (atmosféry, hydrosféry hydrologický cyklus, cirkulace oceánů, stratosférická ozónová vrstva, tvorba a eroze půd…). - místní vlivy + dálkový (i transkontinentální) přenos a rozptyl znečišťujících látek (insekticidy, pesticidy, hnojiva). - globální oteplování – skleníkový efekt plynných, areosolových i pevných částic emitovaných do ovzduší lidskou činností – hrozba záplav nízko položených pevnin, vysychání a zasolování půd, usychání a odumírání lesních porostů. Ohrožení biosféry a geosféry = postižena planeta jako celek i všechny části jejího složitého organismu – změna evolučních procesů planety.

Jednotlivé vlivy se v čase sčítají a) kumulativně (postupně a kvantitativně), b) synergicky (v kratších časových intervalech kvalitativně – významný společný účinek různých vlivů, samostatně třeba neškodných). Spolu s vlivem antropogenní činnosti se násobí i dopady a účinek přirozených přírodních vlivů - frekvence výraznějších negativních dopadů exponenciálně vzrůstá nebo mají podobu náhlé jednorázové události – katastrofy. Negativní vlivy – účinky často dlouhodobé, důsledky nevratné nebo vratné jen v dlouhodobém měřítku a za cenu vysokých nákladů finančních i materiálových. = Strategie: je třeba čelit 2 rozdílným typům ohrožení: a) dlouhodobé kumulativní nebo synergické vlivy (relativně menší dopad, ale vysoká míra pravděpodobnosti hraničící s jistotou), b) události katastrofického rozsahu (ale malá míra pravděpodobnosti). Průmyslová revoluce a její dopady – měřítko trvání – staletí.

Dvojí protichůdný proces: Komunikační revoluce Posledních 100 let - informace a komunikační akty zastupují původní materiální realitu. Civilizační proměny – přímo závislé na informacích a komunikaci, samy produkují obrovská množství informací a vytvářejí mnohačetné zpětné informační a komunikační vazby. Maximální míra propojení planety („efekt motýlího křídla“) = maximální rozšíření prostoru, zrychlení. Dvojí protichůdný proces: a) vyhrocování civilizačních střetů (síla zbraní a globální propojení ekonomiky a politiky = mnohem širší a hlubší dopad nejen pro region, kde se odehrávají) b) urychlování civilizačního sjednocování - jediné planetární společenství. Globální tlak ekonomické efektivity euroamerické civilizace - šíření hospodářských i hodnotových modelů do málo rozvinutých nebo rozvojových zemí. (modely nejsou trvale udržitelné!) Příjemci – přitažlivost vysoké životní úrovně - především množství materiálních statků), původci - často sobecké zájmy (snazší řešení některých globálních problémů, přístup k přírodním zdrojům, trhy, politický vliv).

Unifikační proces i uvnitř euroamerické civilizace: (např. EU) Žádoucí a prospěšné sjednocování: občanské, legislativní, politické (otevřené liberální občanské demokracie), ekonomická a obchodní pravidla, lidská práva a svobody a částečně morálka, věda (spolupráce a výměna poznatků). Nežádoucí: likvidace různosti etnické, kulturní, zvykové, jazykové, umělecké, folklórní, nutná podpora co nejvyšší všestranné místní soběstačnosti a identity Evropa x Severní Amerika: Americká společnost – vznik za cenu zničení a téměř vyhubení původních kmenů, výhoda zakládání demokracie „na zelené louce“ – obrovský volný prostor. Národnostní a kulturní enklávy -aspoň částečně původní identita X „občanský národ“ – silná skupinová soudržnost na základě občanských ctností, nové společné historie, tradic a hodnot. Evropa řeší svou budoucí podobu ve všech rovinách a se všemi riziky, nejvyhrocenější drastické národní konflikty, krize kulturní nivelizace. Globalizace lidské společnosti x zvětšování individuálních lidských práv a svobod Individuální svoboda –dosud není provázena globální odpovědností (lidé ji nejsou schopni ani vnímat a pochopit, natož prakticky převzít).

Důvěra ve schopnost vědy, techniky a technologií uspokojit libovolnou společenskou objednávku. Skutečnost – za každý zdánlivě efektivní a zcela neškodný objev vždy nutno zaplatit, byť v původně nečekané podobě). Uspokojení potřeb vzrůstající životní úrovně a počtu obyvatel Země = stále vyšší stupeň poškození ŽP. Přírodní vědy – poznání a teoretické důkazy limitů svých možností. Moderní věda – jen jeden z možných výkladů světa. Ztráta samozřejmé víry v automatismus dějinného pokroku. Opuštění představy absolutní pravdy, rozpad hierarchického racionalistického modelu světa v postmoderní tříšť mnoha souřadných principů, výkladů a hodnot. = Krize? Euroamerická civilizace hledá nový způsob existence (alternativní přístupy ke světu). Ztížení orientace, obtížné hledání modelů chování a rozhodování. Mnohost podnětů, povrchnost. Zánik přirozených jednotek (rodina, rod, osada, vesnice, region) a jejich hodnotových a citových vazeb, zánik lokální soběstačnosti. Ztráta historické paměti, pocitu sounáležitosti, zájmu o věci veřejné, mezigenerační komunikace = degradace kultury i ŽP. Znovunalezení přírody jako hodnoty x „mimoatlantické“ civilizace - nekritické přijímání často zkreslované ideje humanismu (člověk = jediný a konečný cíl). Humanismus = reakce na předchozí vypjatý křesťanský a církevní tlak. Jeho tradice =  nepominutelné dědictví euroamerické civilizace, v rozporu s dobou jeho vzniku dnes často chápána jako zužující a omezující, měla by být naopak dále rozšířena o úctu k životu ve všech jeho formách a o úctu k přírodě.

k uspokojování veřejných zájmů i práv minorit. Fenomén volného času a rekreace – vliv na ŽP (druh průmyslu a obchodního podnikání). Tržní hospodářství založené na individuální motivaci x jednotné řízení společnosti ve jménu optimálního využití veřejných statků a přerozdělovaných prostředků k uspokojování veřejných zájmů i práv minorit. Nově utvářená sebezáchovná odpovědnost, teoreticky formulovaná jako strategie trvale udržitelného rozvoje. Komunikační revoluce – měřítko trvání - desítky let (antropogenní vlivy začínají být i v globálním rozměru měřitelné zkušeností jedince).

Vlivy činnosti člověka na životní prostředí a přírodu OBDOBÍ   DATACE PROSTOR TRVÁNÍ PŮSOBENÍ VÝVOJ DOPADŮ předhistorické 200 000- 10 000 př.n.l. lokalita trvale okamžité konstantní (krátkodobé, cyklické) zemědělské př.n.l.- asi 1670 region tisíciletí kumulativní lineární růst krátko- až dlouhodobé průmyslové až závěr 19. stol. planeta staletí synergické exponenciální růst krátkodobé až nevratné (vedoucí ke krizi) komunikační závěr 19. stol. až současnost desetiletí pansynergické1) krátkodobé až nevratné až po terminující (ukončující) trvale udržitelný rozvoj až trvale vesmír „trvale“ pansynergické2 Ivan Rynda, 1997

Hnutí za ochranu životního prostředí začátek 70. let 20. století Významná mezinárodní jednání a úmluvy: 1972 - Stockholm – Konference OSN o životním prostředí člověka = vůbec první světová konference o ŽP, pojmenování problémů, zaměření spíše na přírodovědnou stránku problému, heslo „Pouze jediná Země“; výsledek = Program OSN pro životní prostředí (UNEP) – hlavní sídlo v Nairobi, koordinace projektů z oblasti ŽP, ochrany přírody a přírodních zdrojů. Poté – v mnoha státech i mezinárodně různé orgány a instituce na ochranu ŽP (zákony, normy, mezní hodnoty, budování čistících zařízení), mezinárodní smlouvy. Příčina problémů ŽP – hospodářská činnost (hrozba vyčerpání nebo znehodnocení přírodních zdrojů, nadměrné znečišťování prostředí různými odpadními produkty, tento růst nemůže pokračovat donekonečna). Začátek 70. let – požadavek nulového růstu (= zcela zastavit hospodářský růst – nereálné, nelze chudé země natrvalo odsoudit k bídě a hladu)

1983 OSN - snaha vyřešit rozpor mezi ochranou ŽP a hospodářským rozvojem, zvláštní komise (Gro Harlem Bruntlandová); 1987 – výsledná zpráva „Naše společná budoucnost“ (vyšla i česky, Academia 1991). Navržen nový typ hospodářského vývoje – poprvé termín trvale udržitelný rozvoj (sustainable development) = „takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací ¨naplňovat jejich vlastní potřeby“. 1992 – Rio de Janeiro - světová konference OSN o ŽP a rozvoji, tzv. Summit Země (téměř 180 států světa, heslo „V našich rukou“). Přijaty zásady udržitelného rozvoje a Agenda 21. 1994 - Summit OSN o lidských právech, zdůrazněno právo na zdravé ŽP 1996 – Kodaň - Světový summit o sociálním rozvoji, poprvé formulován závazek mezinárodního společenství vymýtit absolutní chudobu 1997 – Kjóto - konference o změně klimatu s přijetím Kjótského protokolu = dokument (28 článků), zástupci 159 zemí OSN -závazek - v letech 2008-2012 snížit emise skleníkových plynů o 5,2% pod úroveň z roku 1990. Platnost protokolu vyprší v roce 2012. 2002 – Johannesburg - Světový summit o udržitelném rozvoji (World Summit on Sustainable Development, WSSD, ratifikace rámcové Úmluvy OSN o změně klimatu a úmluvy o biodiverzitě. Agenda 21. 2007 – Bali – zatím největší konference OSN o změnách klimatu (zástupci 190 zemí), plán jednání o nové dohodě, která má nahradit Kjótský protokol (tzv. cestovní mapa z Bali). 2008 Poznaň – 14. světová konference OSN o změnách klimatu, cílem je navrhnout rámec budoucí dohody, která by měla nahradit kjótský protokol. Delegáti (186 zemí) se zatím pouze shodli na tom, že 2009 v Kodani bude muset být podepsán dokument, který kjótský protokol nahradí, nikdo ale zatím neví, jak bude vypadat. Cesta k dohodě je velmi těžká, světová hospodářská krize prohlubuje nechuť mnoha zemí k rozhovoru o vydávání peněz na boj se změnami klimatu. 2009 Kodaň – žádný nový dokument zatím nepodepsán