Pozitivní hodnocení sebe

Pozitivní hodnocení sebe Didaktické cíle 2. schodu: 1. Rozvíjet pojem důstojnost člověka. 2. Zvyšovat sebehodnocení(sebepoznání, sebehodnocení, sebepřijetí). 3. Rozvíjet poznání svých pozitivních i negativních vlastností.

Pozitivní hodnocení sebe Jáství = sebeobraz (uvědomění a hodnocení vlastní osobnosti). Obsahuje aspekt: Kognitivní (představa o charakteristikách a podstatě vlastní osobnosti) Afektivní (varianty sebelásky) Volní (míra úsilí k sebeuplatnění a sebeprosazení)

Pozitivní hodnocení sebe Kategorie sebeobrazu: Reálné já (je reprezentací obsahu a struktura sebepojetí) Vnímané já (pocity sebe v daném okamžiku) Ideální já (představa ideálního obrazu sebe) Prezentované já (charakteristiky, které jedinec ukazuje druhým, předvádí se tak, jak by chtěl být vnímán druhými)

Pozitivní hodnocení sebe Osobní identita („sžitost“ se svým tělem a „zabydlenost“ v sociálních vztazích): Psychofyziologická identita (přijetí svého pohlaví a svého věku1) Sociální identita (projevující se v rolích rodinných, vrstevnických, partnerských i profesních, závislých na zvládnutí základních životních úkolů – začlenění do sociálních vztahů, nalezení partnera, volba povolání) Je výsledkem idividuace (proces stáváním se sebou samým, ukazatelem je osobní autonomie)

Pozitivní hodnocení sebe Osobní autonomie ( základní znak dospělosti, osobní zralosti): Místo ovládání (pocit většího či menšího vlivu na události a výsledky činnosti): internalismus externalismus Internalisté (vše, co je potká, je výsledkem jejich aktivity, připravenosti nebo nepřipravenosti, kompetence nebo nedostatku) Externalisté ( jsou „hříčkou v rukou osudu“, měli „štěstí“ nebo „neštěstí“) polarita niternosti a vnějškovosti 2

Pozitivní hodnocení sebe Pocity já jako činitele a sebecit ( Ch. Gordon 1968): Pocity vlastních možností. Pocit kompetence. Pocit sebeurčení. Pocit vnitřní jednoty já. Pocit osobní důstojnosti (krystalizace pozitivních nebo negativních ocenění vlastní osobnosti v průběhu vývoje)3

Pozitivní hodnocení sebe Sebehodnocení( je jádrem jáství, prožíváme ním stav, že posuzujeme a oceňujeme své vlastní já) Má 2 póly: spokojenost a nespokojenost Prožíváme je jako sebedůvěru a sebevědomí Další pocity sebevědomí (pocity osobní hodnoty): pýcha, hrdost, domýšlivost, ješitnost, arogance, chlubivost, nekritičnost k sobě … X skromnost, pokora, rozpaky, ostýchavost, stud, zahanbení, sebesnižování, sebekritičnost, ukřivděnost … Ústřední sebecharakteristikou je sebeúcta (důraz na sebeoceňování) - uvědomění si toho, jak se nám daří. Podmínkou sebeúcty je míra sebepřijetí (sebelásky) naplňování morálních hodnot (spravedlnosti, lásky a pravdy) – spojení psychologie osobnosti a psychologie morálky

Pozitivní hodnocení sebe Svědomí = část sebehodnocení, soustava vnitřních norem prožívání a jednání, kterým v oblasti sociálních vztahů odpovídá obraz ideální osobnosti, který mobilizuje kompenzační mechanismy v případě, že se prožitky nebo činy jedince odchylují od ideálu. Je jádrem charakteru.

Pozitivní hodnocení sebe R. Clair: „Svědomí nás před hříchem nechrání, jen nám brání se z něho radovat“ Smékal,V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal, 2007. ISBN 80-86598-65-9. Pokračování v mravním vývoji osobnosti (Pavel Vacek)