Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu Orbis pictus 21. století

OB21-OP-EL-ELN-JANC-U-2-036 Telefonní přístroje OB21-OP-EL-ELN-JANC-U-2-036

Telefonní přístroje Základními částmi každého telefonního přístroje jsou: mikrofon, telefonní sluchátko, vidlicový přepínač, hovorový transformátor, zařízení pro vysílání návěští do protější stanice a zařízení pro přijímání návěští. Mikrofon se používá uhlíkový. Musí být zapojen v obvodu stejnosměrného napájení zdroje a odebíraný proud je 40 až 60 mA.

Telefonní přístroje Telefonní sluchátko má tři základní části, a to trvalý magnet s pólovými nástavci, jednu nebo dvě cívky a magneticky vodivou membránu. Rozkmitání membrány způsobí střídavé hovorové proudy i velikosti 0,1 až 1 mA. Trvalý magnet potlačuje zkreslení druhou harmonickou.

Telefonní přístroje Mikrofon i sluchátko představují snadno vyměnitelné vložky, které jsou vloženy do společné rukojeti, tzv. mikrotelefonu. Vidlicový přepínač zajišťuje odpojení zdroje proudu, který napájí mikrofon, při zavěšení mikrotelefonu.

Telefonní přístroje Hovorový transformátor má tyto úkoly: galvanicky oddělit obvod mikrofonu od obvodu sluchátka zmenšit odpor v obvodu mikrofonu transformovat střídavý hovorový proud na vyšší napětí ( převod 1:3 až 1:20) potlačit ve sluchátku poslech vlastního hovoru a hluky (zapojení s potlačenou místní vazbou)

Telefonní přístroje Nejjednodušší zapojení telefonu je na obr. 1. Jsou zde pouze dva mikrofony M a dvě sluchátka T, baterie B a vedení. Nevýhoda je v tom, že hovorové proudy procházejí obvodem s velkým celkovým odporem. Zapojení lze použít jen na malé vzdálenosti.

Obr. 1 Nejjednodušší zapojení telefonu Telefonní přístroje Obr. 1 Nejjednodušší zapojení telefonu

Telefonní přístroje Zapojení telefonního přístroje MB (místní baterie) je na obr. 2. Kromě mikrofonu M, sluchátka T a baterie B má přístroj ještě návěstní obvody. Pro vysílání návěstí je vybaven induktorem I (tranzistorovým generátorem) a pro přijímání návěstí má střídavý zvonek Z.

Telefonní přístroje Dalšími částmi jsou vidlicový přepínač VP a hovorový transformátor HTr. Hovorový transformátor má tři vinutí a rezistor R, který má přibližně nahrazovat odpor vedení a odpor protější telefonní stanice. Hovorové proudy transformované od vlastního mikrofonu do dvou vinutí HTr procházejí sluchátkem v opačném směru, a jejich působení se tak téměř ruší.

Obr. 2 Zapojení telefonního přístroje MB

Telefonní přístroje Chce-li účastník telefonovat, zatočí při zavěšeném mikrotelefonu kličkou induktoru I. Tím se přepne kontakt i a návěstní proud prochází do vedení. Přijímat návěst umožňuje zvonek Z, který je připojen na vedení pomocí kontaktu i vidlicového přepínače VP. Zvednutím mikrotelefonu se přepnou kontakty VP, tím se připojí napájecí baterie B k mikrofonu M a uzavře se hovorový obvod.

Obr. 3 Zapojení telefonního přístroje UB Telefonní přístroje Obr. 3 Zapojení telefonního přístroje UB

Telefonní přístroje Telefonní přístroj systému UB (ústřední baterie) má mnohem jednodušší zapojení než přístroj MB. Napájecí zdroj je v ústředně a odpadá induktor. Zapojení přístroje UB je na obr.3. Obsahuje pouze mikrotelefon M,T, hovorový transformátor HT, zvonek Z s kondenzátorem C a vidlicový přepínač VP.

Telefonní přístroje Signalizaci volání (návěstění) do ústředny způsobí vyvěšení mikrotelefonu. Tím začne spojovacím vedením procházet napájecí proud, který v ústředně ovlivní signální relé. Zavěšením mikrotelefonu se signální smyčka přeruší, což signalizuje ústředně ukončení hovoru. Střídavý vyzváněcí proud s frekvencí 25 Hz přichází z ústředny do zvonku při zavěšeném mikrotelefonu přes kondenzátor C a kontakty VP. V systému UB jsou provedeny také telefonní sítě s automatickým telefonním provozem.

Spojovací zařízení (ústředny) V telegrafii, při přenosu dat a v telefonii je třeba umožnit spojení mezi mnoha různými účastnickými stanicemi. Potřeba spojovacích zařízení vzniká tehdy, jestliže se síť pevných spojů stane nehospodárnou nebo pro velké množství spojů nerealizovatelnou. Spojovací zařízení jsou soustředěna do ústředen a umožňují vytvářet dočasná spojení mezi stanicemi nebo přenášet zprávy po společných spojovacích cestách.

Spojovací zařízení (ústředny) Společně využívaná zařízení zlevňují provoz v síti a poskytují spojové služby širokému okruhu uživatelů. Individuální zařízení je pak omezeno jen na účastnickou stanici a přípojné vedení k ústředně. Podle účasti člověka na spojovacím procesu se rozlišují ústředny: Manuální Poloautomatické Automatické

Spojovací zařízení (ústředny) V manuální ústředně provádí spojování obsluha na přepojovacím pracovišti na základě pokynů volajícího účastníka. Dnes už se nepoužívají. V poloautomatické ústředně je část spojení propojována automaticky a část manuálně. Dnes se tyto ústředny už nepoužívají, byly nahrazeny automatickými ústřednami.

Spojovací zařízení (ústředny) V automatické ústředně se uskutečňuje spojení bez přímé účasti člověka, který pouze spojovacímu zařízení dodává informace potřebné pro sestavení žádaného spojení. Informace vysílá z ovládacích orgánů své volící skříňky, nebo z číselnice své telefonní stanice. Dnes jsou tyto ústředny nejrozšířenější a používají moderní polovodičové spojovací prvky.

Děkuji za pozornost Ing. Ladislav Jančařík

Literatura J. Chlup, L. Keszegh: Elektronika pro silnoproudé obory, SNTL Praha 1989 M. Bezděk: Elektronika I, KOPP České Budějovice 2002 D. Mayer: Úvod do teorie elektrických obvodů, SNTL Praha /ALFA Bratislava 1978