Výuka dějin 20. století

Jaký výsledek výuky dějin 20 Jaký výsledek výuky dějin 20. století bychom rádi viděli u žáků 10 – 15 let po ukončení školní docházky? Pokračující zájem o historii. Široký interpretační přehled o dějinách 20. století,který je částečně chronologický, částečně tematický. Smysl pro opakující se modely a dynamiku změn, které utvářely 20. století. Chápání hlavních tendencí a procesů společných většině Evropy a procesů, odrážejících národní a regionální rozdíly. Způsob pohledu na svět, který bere v úvahu jeho dočasnou dimenzi a je schopen si uvědomit, že současné události mají kořeny v minulosti. Převoditelné analytické a interpretační dovednosti, které lze použít pro pochopení současného světa i změn , které probíhají

Jak toho dosáhnout? Dle R. Stradlinga: Pomoci žáků pochopit klíčové pojmy a naučit je tyto pojmy aplikovat. ↓ organizování dějepisných znalostí zobecňování uvědomování si podobností a rozdílů nalézání modelů chápání souvislostí

Podstatné pojmy (pojmy prvního řádu) Evropské dějiny 20. století Válka, totální válka, kapitalismus, socialismus, nacionalismus, fašismus, komunismus, liberální demokracie, diktatura, totalitarismus, studená válka, kolonialismus, dekolonizace, spolupráce, nezávislost a závislost, terorismus.

Další klíčové pojmy (technické pojmy) Kontinuita, změna, chronologie, kauzalita, srovnání, důkaz. 2. Rozvinutí smyslu žáků pro chronologii. Žáci si sami nevytváří spojení mezi tím , co se učili před rokem, půl rokem – spojení musí být znovu vytvářeno. Musí dějepis začínat s výukou od začátku?

3. Rozvoj analytických a interpretačních dovedností žáků viz. tabulka

Další doporučené metody a postupy pro výuku dějin 20. století: „čtení“ ikonického materiálu: analýza a interpretace historických fotografií analýza a interpretace historických karikatur analýza a interpretace plakátu 2. uplatnění různých úhlů pohledu 3. simulace a hraní rolí 4. využití internetu

Informační materiály pro výuku dějin 20. století orální historie současné písemné prameny auditivní a audovizuální média ( televize)

Kontroverzní a citlivé otázky Co je to kontroverzní a citlivá otázka? ↓ Většina témat vyučovaných v D je v určitém smyslu kontroverzní, někdy jde o akademické spory, jindy spor zásadně rozděluje společnost, sousední země…

Spor se vede o tom: co se stalo proč se to stalo kdo to začal kdo měl pravdu kdo měl nejlepší argumenty kdo měl nejselektivnější přístup k důkazům

Citlivé otázky: kontroverzní otázky, které společnost rozvracejí, rozdělují národy a státy mají negativní emocionální dopad vzbuzují předsudky Proč vyučovat kontroverzní a citlivé otázky? pomáhají Ž pochopit základní povahu historie jako interpretačně otevřené záležitosti bez nich není možné naplnit hlavní cíl výuky D – pomoci Ž chápat současnost při jejich prezentaci je možné Ž učit kritické analýze svědectví, kladení analytických otázek, analýze jazyka

Vyučovací strategie pro KCO: strategie zachování si odstupu kompenzační strategie strategie vcítění průzkumná strategie

Literatura a další zdroje Beneš, Z. – Gracová, B. – Průcha, J., Sondy a analýzy. Učebnice dějepisu – teorie a multikulturní aspekty edukačního média, Praha 2008. Hudecová, D. – Labischová, D., Nebojme se výuky moderních dějin. Nejnovější a soudobé dějiny v dějepisném vyučování, Praha 2007. Stradling, R., Jak učit evropské dějiny 20. století, Praha 2003. http://www.pametnaroda.cz http://www.moderni-dejiny.cz http://www.ustrcr.cz http://www.dvacatestoleti.eu

Orální historie a výuka dějepisu Literatura: MÜCKE, Pavel, Krok za krokem. Orální historie, věda a společnost, In:Naše společnost 4, 2006, č.1, s. 25-31 STRADLING, Robert, Jak učit evropské dějiny 20. století, MŠMT, Praha 2003 VANĚK, Miroslav – MÜCKE, Pavel – PELIKÁNOVÁ, Hana, Naslouchat dějinám:teoretické a praktické aspekty orální historie, Praha 2007 VANĚK, Miroslav, Orální historie ve výzkumu soudobých dějin, Praha 2004 VANĚK, Miroslav a kolektiv, Orální historie: Metodické a „technické“ postupy (skriptum), FF UP, Olomouc 2003 BONĚK, Jan, Slova vdechují dějinám život: Metoda orální historie – využití ve výuce dějepisu (1.,2., 3. část) http://www.rvp.cz/clanek/2144 http://www.rvp.cz/clanek/2146 http://www.rvp.cz/clanek/2151