produkty socializace Škola: Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno Označení: CZ.1.07/1.5.00/34.0981, VY_32_INOVACE_nov48 Autor Mgr. et Mgr. Jitka Nováková Vzdělávací obor: Psychologie Tematická oblast: sociální psychologie Téma: Produkty socializace Určeno pro: 3. ročník středních pedagogických škol Vytvořeno dne: 31. 8. 2013 Klíčová slova: selfsystém, sebevědomí, sebeúcta, sebehodnocení, sebeobraz, sebepojetí, sebeaktualizace Metodický popis: rozsah 1 vyučovací hodina; prezentace obsahuje výklad produktů socializace, na konci je zpětná vazba, zda žáci tématu porozuměli

produkty socializace selfsystém vytvářejí se v průběhu socializace 1) sebevědomí sebeúcta 2) sebehodnocení 3) sebepojetí sebeobraz 4) sebeaktualizace

sebevědomí vědomí sebe sama; postojová složky sebesystému, odráží mínění jedince o sobě samém a zainteresovaný vztah k sobě; nejprve fakt uvědomění si sebe sama, vědomí vlastní ceny, kvalit a schopností; základní kritériem je, jak jedinec pociťuje, že řídí svůj život podle vlastních regulativů a zaměřuje jej k těm účelům, které vycházejí z jeho sebepojetí;

a) globální sebevědomí– zahrnuje relativně stálou percepci vlastní kompetence s aspirací; b) situační sebevědomí– odpovídá percepci výkonových možností v rámci specifických úkolů nebo konkrétních podmínek;

jedinci s optimální hladinou sebevědomí odpovídá jejich faktickým možnostem; vyžadují pro sebe rozumnou míru osobní nezávislosti; dovedou kriticky zvažovat své přednosti a nedostatky s ohledem na specifické znaky konkrétní situace;

jedinci s nízkým sebevědomím lehce upadají do skličujících emocionálních stavů; mívají difuzní a nekonsistentní sebeobraz; bývají nesnášenliví vůči lidem, kteří se svým smýšlením vzdalují názorům a normám přijímaným jejich skupinou; v interpersonálních vztazích trpí nejistotou, kontakty s lidmi v nich mnohdy vyvolávají úzkostné napětí;

jedinci s nízkým sebevědomím v oblasti osobních ambicí kolísají mezi strachem z méněcennosti a intenzivní tužbou předstihnout svými výsledky druhé lidi; někdy si kladou neúměrně vysoké cíle, při hromadících se nezdarech upadají do stavu bezradnosti;

druhy sebevědomí: pozitivní – negativní; zvýšené – snížené; adekvátní – neadekvátní; stabilní – nestabilní; vysoké – nízké;

ze sebevědomí vychází sebeúcta, která je prožitkovou složkou vyjadřující vyhraněnější a jednoznačnější postoj individua k sobě jako k hodnotě;

sebehodnocení proces nahlížení na sebe, hodnocení sebe v kontextu nějakých kritérií; posouzení sebe a své připravenosti něco dosáhnout, zvládnout nebo vyřešit; výsledkem je pocit vlastní hodnoty; sebehodnota se vztahuje na morální jednání, naladěnost já, kterou prožívá jako nositel hodnoty; opakem pocit méněcennosti;

sebehodnocení má dva póly: spokojenost nebo nespokojenost se sebou; prožíváno jako větší nebo menší sebedůvěra; určuje chování člověka i v nových situacích; subjektivní ráz, výběrové vystavování se informacím, neopírá se jen o zjištění kvalit, ale připisuje si různé vlastnosti a dává jim různou důležitost;

tendence: nadhodnocování a podhodnocování přiměřené sebehodnocení – jedinec na sebe bere úlohy, které odpovídají jeho možnostem; snížené sebehodnocení – může vést k blokování aktivity a k dosahování nižších než možných výsledků; tendence podléhat vnějším tlakům, menší důvěra ve své schopnosti, projeví se za obtížných podmínek; vyhýbání se novému, zranitelnost míněním druhých; zvýšené sebehodnocení – nekritická připravenost vykonávat obtížné úlohy; přesvědčení o správnosti své orientace, věří svému mínění, názory druhých tolerují, důvěra ve vlastní síly;

pokud odchylka není velká, může působit jako mobilizující činitel, takže jedinec dosáhne více, než by dosáhl při reálném hodnocení svých možností; při velké odchylce se nedosáhne cíle, může dojít k frustraci, obraně, přesouvání odpovědnosti na jiné, ke konfliktům s okolím;

popularita ve skupině je spojena s vyšším sebehodnocením; na podkladě pozitivního nebo negativního sebehodnocení se utváří kladný nebo záporný vztah k sobě;

formuje se na základě: a) vlastní zkušenosti – jedinec se přesvědčuje, čeho je schopen; b) posudků lidí, s nimiž se setkává, zvláště těch, kteří jsou pro něho důležití; svazky se skupinou, shodou s názory druhých, shodou názorů druhých na objekt; determinováno rodinným prostředím ­– pozitivní vztahy v rodině; pozitivní vzory; rodina chápána jako útočiště v krizových situacích; projevován taktní zájem o osobní problémy; demokratický styl výchovy;

sebepojetí představa sebe sama; sebeidentifikačně závažné a stabilizační zobecnění osobnostních znaků; integrace duševního života v jednotný celek; organizace informací soustředěných kolem já vzniká v důsledku rozlišování mezi tím, co se vztahuje k vlastní osobě a co k vnějšímu světu; neodráží to jaký člověk skutečně je, ale jakou představu má sám o sobě;

sebepojetí má vliv na vnímání a hodnocení ostatních lidí; podstatné je, jak si jedinec uvědomuje svou vlastní osobnost, jakou má o sobě představu jako o já; spojeno se zkušenostmi v sociálních vztazích, podmiňuje a realizuje způsob mezilidských kontaktů; s některými rolemi je osobnost svázána těsněji než s jinými, čím více dovolují osobnostní rysy sebeuplatnění a sebepotvrzení v hranicích určité role, tím slučitelnější jsou její požadavky se sebepojetím;

sebeobraz ucelená představa o sobě samotném, názorný pohled jedince na sebe sama; celostní vztah k sobě samému, který může obsahovat rozpory; vznik: a) sebepozorováním vlastních prožitků a vlastního jednání; b) na podkladě různých forem posuzování osoby druhými lidmi, působením předpokládaného obrazu, který si jedinec vytváří o tom, jak ho vidí druzí lidé;

obrazy já: reálné já, tj. obsah sebepojetí a jeho struktura; vnímané já, tj. jaký si myslím, že jsem; ideální já, jaký bych chtěl být;

vytváření sebepojetí v prvních fázích života není příliš zřetelné, dítě má tendenci přiřazovat vlastní stavy a přání okolí; se získáváním zkušeností se rozlišování upřesňuje, tvoří se pojetí vlastního já jako důsledek zobecnění informace o vlastních přáních, potřebách, postojích, fyzických vlastnostech a dalších psychických vlastnostech;

vytváření sebepojetí působí na něj: konstituční vybavení, sociální okolí, požadavky, sankce, normy očekávání aj.

struktura sebepojetí: vlastní tělo – tělové schéma, jeho součástí je obraz těla, utvořený soustavou představ a soudů o vlastním tělesném vzhledu; já jako subjekt norem, hodnot, přesvědčení, i jako nositel určitých vlastností a zdroj určitého jednání; sociální složka – pozice, status, prestiž, sociální role; vlastnictví – vnímání sebe sama jako vlastníka; aspirativní či ideální sebepojetí, tj. jaký bych chtěl být;

4) sebeaktualizace potřeba maximálního využití svých potencialit, seberozvoje, sebeuskutečnění, sebeuplatnění; snaha realizovat vlastní schopnosti způsobem za daných podmínek optimálním, fyzický, emocionální, duchovní a intelektuální růst, tendence udržet a rozšiřovat svou osobnost, což se projevuje jako potřeba po pozitivní sebeúctě; socializace úzce souvisí s utvářením postojů a vztahů;

zahrnuje: vývoj vztahu k lidem, vývoj kontroly chování, osvojení si chování;

základní lidský motiv realizovat všechny vlastní potence; jedinec motivovaný tendencí k sebeaktualizaci dostává zaměřenost a jednotu, tato tendence vyvolává vzrušení, mobilizuje energii, vede k chování zaměřenému na cíl a k pocitům uspokojení při jeho dosažení; každá lidská bytost má schopnost realizovat sebe samu;

osobnost, která dosáhla sebeaktualizace, má určité znaky, ke kterým patří lepší vztah k realitě, poznání sebe a druhých, spontánnost, zaměřenost na problémy, potřeba soukromí, autonomie a nezávislost na okolí, potřeba uznání, pocit pospolitosti s druhými, umění vytvářet si efektivní interpersonální vztahy, smysl pro humor, tvůrčí schopnost a rezistenci vůči kulturizaci;.

jedinec má zájem o udržení toho obrazu o sobě, který si vytvořil, za tím účelem používá různých strategií, které se v podstatě opírají o pozitivní nebo negativní posilování; pozitivní posilování – angažuje se aktivně v dosahování cílů, které považuje za významné, dělá to, co považuje za součást svého já; negativní posilování – chování jedince vede k redukci něčeho pro něho nepříjemného;

otázky postojová složky sebesystému je sebevědomí názorný pohled jedince na sebe sama je závažné a stabilizační zobecnění osobnostních znaků je hodnocení sebe v kontextu nějakých kritérií je sebevědomí sebeobraz sebepojetí sebehodnocení

otázky – struktura sebepojetí: představy o tělesném vzhledu ustálené chování a mé priority pozice, status, prestiž, sociální role vnímání sebe sama jako vlastníka jaký bych chtěl být tělové schéma já jako subjekt norem, hodnot sociální složka vlastnictví ideální sebepojetí

Použité zdroje HAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha 2009. ISBN 978-80-7367-639-1 HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1168-3 KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno 1998. ISBN 80-7204-064-2 osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU Brno Pokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora.