Mgr. Michal Oblouk PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ ŘEČ
PŘÍMÁ ŘEČ reprodukuje to, co n ě kdo ř ekl nebo si myslel, p ř ímo, doslova obsahuje č asto oslovení osoby, ke které se mluv č í obrací uvozovací v ě ta uvádí, kdo ř e č pronesl, jakým zp ů sobem dává se obvykle do uvozovek „” m ů že být vyzna č ena i poml č kami na jejím za č átku píšeme velké písmeno uvozovací v ě ta m ů že stát: a) p ř ed p ř ímou ř e č í – od p ř ím ě ř e č i se odd ě luje dvojte č kou b) za p ř ímou ř e č í – za č íná vždy malým písmenem, odd ě luje se č árkou, pop ř. vyk ř i č níkem nebo otazníkem c) uprost ř ed p ř ímé ř e č i – na za č átku uvozovací v ě ty je vždy malé písmeno, od p ř ímé ř e č i se odd ě luje č árkami
PŘÍMÁ ŘEČ V________________: „V_____________________.(!?)“ Táta volal: „Poj ď dom ů !“ „V____________________,(!?)“ m______________. „Poj ď dom ů,“ volal táta. „V__________,“ m__________, „m_____________.(!?)“ „Hanko, “ volal táta, „poj ď dom ů !“
NEPŘÍMÁ ŘEČ mluvnicky závislá na slovese uvozovací v ě ty je vedlejší v ě tou p ř edm ě tnou uvozenou spojovacím výrazem je závislá na v ě t ě hlavní, která ji uvozuje Táta volal, že Hanka má jít dom ů.