EU a boj proti změnám klimatu

Vývoj enviromentální politiky dlouho nebyla nikde zakotvena EU má dnes ve světě vedoucí postavení 1959 – 1.norma v oblasti životního prostředí ve smlouvě o EUROATOM 1972 – mezinárodní konference v Stockholmu 1973 – sekce v Evropské komisy na ochranu životního prostředí- 1. akční plán 1980 – Evropský soudní dvůr potvrdil možnost přijímat evropské závazné normy pro ochranu životního prostředí 1981 – generální ředitelství pro ochranu životního prostředí

1984 – vznik fondu pro ochranu životního prostředí 1987 – Jednotní evropský pakt vytváří zvláštní politiku ochrany životního prostředí 1993 – Maastrichtská smlouva zavádí princip ohleduplnosti vůči životnímu prostředí při přijímání a provádění všech politik ES 1994 – vznik Kohezního fondu neboli Fondu soudržnosti platí VI. Akční plán pro životní prostředí

Základní principy Envir.politika EU je založena nejen na potřebě spolupráce a trvalého konsenzu, ale taky na etických a ekonomických zásadách a principech obecného dobra 1. Etický princip – předpoklad: příroda má svou hodnotu a jako taková by měla být chráněna - např. právo na život živočichů a přežití druhu 2. Princip obecného dobra – založen na vztahu mezi ničením životního prostředí a lidským zdravím -spojen z problémy vyžadující spoluprací mezi státy a nejen těmi členskými (přeshraniční znečišťování a jeho dopady na zdraví, ozonová vrstva globální klima) -Následky průmyslové činnosti ekonomicky silných státu Severu (včetně EU) na úkor chudších zemí Jihu  solidarita

3. Ekonomický princip – v současní době je nejsilnější -Nejvlivnější na harmonizaci legislativy členských státu, která je jedním z nosných prvků evropského sjednocení  Společné envir. standarty jsou podmínkou pro fungující vnitřní trh, kdy by nedostatky v harmonizaci env. politiky  zvýšení nákladů podniků chovajících se ohleduplně k živ. prostředí oproti těm, kteří s jejím uplatňováním váhají  Není-li efektivní řešení  vznik dalších nákladů  Investice do této sféry přinášejí nové pracovní příležitosti

Hlavní zásady Uvedeny v čl. 130 r (2) Smlouvy o ES Vysoká úroveň ochrany Přijímání evropských norem živ. prostředí podle tradic států s přísnější env.politikou Zásada předběžné opatrnosti Env. škodám by se mělo zabránit kdykoliv je to možné Např. nové chemické látky nesmějí být volně prodejně, pokud není znám stupeň jejich nebezpečnosti nebo dovoz a používání geneticky modifikovaných organismů

Zásada,,znečišťovatel platí’’ (Polluter Pays Principle – PPP) Náklady na odstranění znečištění by neměla hradit společnost, ale konkrétní znečišťovatelé 2000 – Komise zveřejnila Bílou knihu o odpovědnosti za škody na životním prostředí Zásady integrace Zakotvena v čl. 3 c Amsterodamské smlouvy k dopadům na životní prostředí musí přihlížet i při navrhování a provádění ostatních politik ES Zásada subsidiarity EU by měla být aktivní pouze v případě, že může být úspěšnější při řešení problému než dané členské státy Problém by se měl řešit na nejnižší možné úrovni (obec, okres,…

Cíl trvale udržitelného rozvoje byl definován jako „rozvoj uspokojující požadavky současnosti bez toho, aby byla narušena schopnost příštích generací uspokojit své vlastní potřeby". Zásada partnerství Agenda 21 a Environmentální akční program  „aktéři trvale udržitelného rozvoje“ by měli navázat dialog a spolupracovat při hledání řešení env. problémů

Legislativní proces v oblasti životního prostředí Acquis communautaire (komunitární právo) – Jádro environmentální politiky ES obsahuje přibližně 300 právních aktů – směrnice, nařízení a rozhodnutí Ovšem norem, kterým musí přizpůsobit svůj právní rámec nově přistupující země, je podstatně méně  „enviromental acquis“ (environmentální právo) – vymezeno pouze životnímu prostředí Asi 70 směrnic a21 nařízení

Kjótský protokol Mezinárodní dohoda → Rámcová dohoda OSN o změnách klimatu v Kjote v Japonsku podepsaná, účinnost od Závazné cíle pro 37 krajin a ES pro snižování emisí skleníkových plynu Dosažení cíle prostřednictvím vnitrostátních opatřeni + mechanizmy stanovené protokolem : Obchodovaní s emisemi- tzv. trh s uhlíkem Mechanizmus čistého rozvoje (CDM) Společná implementace (JI)

Globální oteplování Jeho hlavní příčinou jsou fosilní paliva  cestou je pro EU integrovaná politika v oblasti energetiky Nutnost pro snížení glob. oteplování na 2 °C , aby šla příkladem, EU slíbila, že sníží své emise alespoň o 20% nehledě na to, jak se zachovají jiné země, a to pomocí integrované politiky v oblasti energetiky a změny klimatu spolu s již zavedenými opatřeními

Pomocí zvýšení energetické účinnosti snížit spotřebu energie v porovnání s odhady na rok 2020 o 20 % Zvýšením podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě energie až na 20 %, což je více jak dvojnásobek současné úrovně Desetinásobně zvýšit podíl biopaliv v celkové spotřebě benzinu a nafty Vývojem a prosazováním technologií s produkcí nízkých nebo nulových emisí včetně technologií pro zachycení a ukládání emisí Zvýšením konkurenceschopnosti trhů s elektřinou v celé Evropě Lépe koordinovat energetickou politiku EU s ostatními politikami Zlepšit mezinárodní spolupráci Chce toho dosáhnout skrze akčních plánů - současnosti probíhá Šestý akční plán na období , vydávání doporučení a stanovisek či financováním programů z fondů ES (Kohezní fond či specializované fondy životního prostředí, např. LIFE, SAVE, ALTENER) nebo třeba udělováním tzv. „ekologické známky" (Eco-label) nebo tzv. „ekologického auditu".

Důležité instituce:  Generálnímu ředitelství pro životní prostředí  Generální ředitelství pro zemědělství  Generální ředitelství pro energetiku a dopravu (např. programy SAVE ALTENER pro omezování emisí oxidu uhličitého a využívání obnovitelných zdrojů energie)  Generální ředitelství pro rybolov (ochrana mořské biodiversity a zdrojů ryb)  Evropská agentura pro životní prostředí se sídlem v Kodani Evropská agentura pro životní prostředí  Evropská environmentální kancelář  Greenpeace International, Světový fond divočiny, Climate Network Europe či Birdlife International na straně ekologických aktivistů a Evropské sdružení automobilového průmyslu (ACEA), Evropská rada chemického průmyslu (CEFIC) či Evropské sdružení petrochemického průmyslu (EUROPIA) zastupující průmyslovou lobby.

Kodaňská konference o změně klimatu, COP zemí Snaha o dohodnutí „nástupce Kjótské protokolu“, který vyprší v roce 2012 COP15 = 15th Conference of Parties UNFCC (United Nations Framework Convention on Climate Change), zároveň páté setkání zemí Kjótského protokoluUnited Nations Framework Convention on Climate Change

Podle UNFCC konference měla být schopná dosáhnout 4 cílů: Vyjasnit v jaké míře budou průmyslově rozvinuté země jako USA, Austrálie nebo Japonsko omezovat emise skleníkových plynů Určit jak a v jaké míře mohou rozvojové země (Čína, Brazílie, Indie) omezit jejich emise bez toho, aby snížili svůj ekonomický růst Prozkoumat možnosti stálého financování rozvojového světa ze strany rozvinutých zemí k omezení emisí skleníkových plynů Najít způsoby, jak udělat z rozvojových zemí rovnocenné partnery v procesu rozhodovaní o věcech technologií a financí

Nazývána fiaskem  nakonec schválena pouze právně nezávazná dohoda o změně klimatu, kterou v jakési poslední snaze o odvrácení totálního neúspěchu konference sjednal Barack Obama mezi Čínou ostatními velkými rozvojovými státy. Tu ovšem zcela odmítly menší rozvojové státy

Cíle EU: Mluvit jedním hlasem Opatření, která by snížila glob. oteplování 2020 o 20% ve srovnání s hladinami z roku při přistoupení ostatních zemí na tento požadavek ochotná ten svůj zvýšit až na 30% Nekonkrétní slib pomoci rozvojovým zemím – některé bohatší země EU chtěly být velkorysé, ovšem nově přistoupené země z východu se zdráhaly Polsko spolu s ostatními nově přistoupenými zeměmi z východu chtělo dohodu, která by neměla příliš vysoké požadavky na ekonomiku Otázka rozdělení financování rozvojových zemí v rámci EU – západní státy Unie chtěly vypočítávání podílu na základě vypuštěných emisí x energetika a průmysl východních zemí založen na uhlí

Ovzduší Zaměřeno na emise, které se vysoce podílejí na znečištění vody a půdy přesahující hranice států EU se v tomto ohledu drží dvou regulačních principů – určit pro znečišťovatele standarty kvality ovzduší a stanovit pro ně emisní limity Čištění je velmi drahé  EU prosazuje zavádění integrovaných environmentálních technologií předcházejících už samotnému znečištění Od roku 1980 přijala EU limity kvality ovzduší pro oxid uhličitý, polétavý prach, oxidy dusíku, saze a olovo – Rámcová směrnice o kvalitě ovzduší (96/62/ES), 1996 – Směrnice o integrované prevenci a kontrole znečišťování Auto – Oil program Program ALTER Program SAVE

Evropský systém obchodování s emisemi (EU Emissions Trading Scheme) Hlavní myšlenka – zavedení ceny za CO 2 je cenově nejefektivnější cesta k dosažení výrazného snížení globálních emisí způsobujících skleníkový efekt, nutná k zabránění toho, aby změna klimatu nedosáhla kritické úrovně Je postaven na zavazující legislativě, kterou navrhla EK a schválily členské státy spolu s EP a je založen na 4 principech: Systém „cap-and-trade“ („zavři víko a obchoduj“) Povinná účast podniků v zúčastněných odvětvích Obsahuje silný rámec spolupráce Přestože se týká jen EU, je navázána spolupráce i se státy, které ratifikovaly Kjótský protokol

Skládá se z jednotlivých fází neboli obchodních časových rozmezí Fáze 1 – – – pilotní fáze ‚učením se praxí‘: úspěšné určení ceny CO 2,volného obchodu s emisními příděly napříč EU a nezbytné infrastruktury pro kontrolu, ohlašování a potvrzování daných emisí v rámci zahrnutých podniků – příprava pro stěžejní fázi 2 Fáze 2 – – – se kryje s „první závazným údobím“ Kjótského protokolu - pětileté období, ve kterém musí EU a její státy vyhovět stanoveným emisním limitům v rámci Protokolu Fáze 3 – potrvá 8 let v období od do a měla by se přispět větší předvídatelnosti nutné k dlouhodobé investici v rámci snižování emisí, od roku 2013 se počítá s následovným posílením a rozšířením Systému, které by mělo hrát zásadní roli v dosažení cílů EU v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2020

Trestněprávní ochrana životního prostředí Směrnice 2008/99/ES schválená dne 19. Listopadu 2008 a zveřejněna v Úředním věstníku historicky první platný předpis na úrovni ES právním základem směrnice- společný zájem ES na ochraně životního prostředí (čl. 175 odst.1 Smlouvy ES ) cílem směrnice je zajištění účinnější ochrany životního prostředí (čl. 1) směrnice zavádí pro členské státy povinnost stanovit trestní sankce za závažná porušení ustanovení práva ES o ochraně životního prostředí sankce mají být účinné, přiměřené a odrazující

Důvody přijetí směrnice rozdílnost sankčních systémů členských států rozdílné uplatňování trestní odpovědnosti v případech závažné environmentální kriminality neexistence společné úpravy trestního postihu těchto případů nárůst trestných činů proti životnímu prostředí i jejich účinky

Čl. 3 – jednání, které představují trestní činy protiprávní vypouštění, emise nebo uvolňování množství materiálu nebo ionizujícího záření do ovzduší, půdy nebo vody protiprávní nakládání s radioaktivním materiálem protiprávní nakládání s odpady, včetně nebezpečných protiprávní přeprava odpadů v množství nikoli zanedbatelném za účelem zisku protiprávní provozování rizikových zařízení protiprávní nakládání s chráněnými druhy živočichů a rostlin významné poškozování chráněného přírodního stanoviště protiprávní obchodování s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu Země

Předsednictví ČR Radě EU v roce 2009 motto „Evropa bez bariér“ Vláda ČR stanovila tři obecné priority: rozvoj ekonomiky směřující k dosažení konkurenceschopnosti EU postavení EU ve světě, partnerství a řešení bezpečnostních otázek otázky životního prostředí, konkrétně energetika a klimatické změny Pracovní program založila ČR na kontinuitě unijních politik a na spolupráci s francouzským a švédským předsednictvím vyjádřené ve společném 18měsíčním programu Rady.

18-ti měsíční program předsednictví Francie, ČR a Švédska strategický dokument Rady EU z 30. Června 2008 země, které předsedaly EU v období od poloviny roku 2008 do konce roku 2009 strategie udržitelného rozvoje - změna klimatu a čistá energie - udržitelná doprava - udržitelná spotřeba a produkce - ochrana a řízení přírodních zdrojů - veřejné zdraví - sociální začlenění - demografie a migrace

integrovaná politika – snížení emisí skleníkových plynů - snaha o nízkouhlíkové hospodářství - kontakty s klíčovými partnery (Spojené státy, Čína, Rusko, Indie, Brazílie) - mezinárodní dohody v plném znění na adrese: 18-ti mesiční programhttp://

Energetika a ochrana klimatu: snaha předsednictví připravit cestu k dosažení širokého mezinárodního konsensu, jak celosvětově čelit klimatické změně (každé řešení klimatického problému bude implikovat nejen určité ekonomické a politické náklady, ale i příležitosti) energetická bezpečnost je základním předpokladem fungování unijních ekonomik (cílem EU je dosáhnut větší teritoriální diverzifikace dodavatelů, pestřejší palety využívaných zdrojů, vytvoření jednotného trhu energií v rámci EU) úspory energie, účelné substituce dovážených a fosilních paliv a podpory investic do vývoje nových efektivních technologií

dobudování jednotného vnitřního trhu a jeho technických a organizačních předpokladů snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012 (v souladu se závazkem EU k udržení maximálního růstu průměrné globální teploty do 2°C do roku 2050) označování organizací uplatňujících environmentální přístupy a podpora prosazování systému ekologického označování výrobků stabilizace vztahů se stávajícími hlavními zahraničními dodavateli energetických zdrojů (zejména vyjasnění úlohy Ruska a budování pevných vztahů s dodavateli novými)