Subjekty a předmět všeobecného osobnostního práva © Vladimír Plecitý, 2007

Subjekty všeobecného osobnostního práva jsou :  Pouze lidé – fyzické osoby – na straně oprávněných subjektů jako nositelé všeobecného osobnostního práva  Na straně povinných subjektů mohou vystupovat jak osoby fyzické, tak osoby právnické – tj. všichni ti, kteří zasáhli do všeobecného osobnostního práva Všeobecné osobnostní právo nabývá každá fyzická osoba jako individualita okamžikem narození, příp. již početím. Protože všeobecné osobnostní právo jako jednotné právo je právem neoddělitelným od osobnosti fyzické osoby, tzn., že je právem ryze osobním, nemůže se před soudem domáhat úspěšně občanskoprávní ochrany podle § 11 a násl. nikdo jiný než sama dotčená určitá konkrétní fyzická osoba.

Posmrtná (postmortální) ochrana osobnosti - § 15 OZ Subjektivní občanské právo osob uvedených v § 15 OZ je třeba kvalifikovat jako původně (originárně) a nikoliv odvozeně vzniklé osobnostní právo na občanskoprávní ochranu osobnosti zemřelé fyzické osoby. Toto právo lze s ohledem na jeho funkci označit jako zvláštní osobnostní právo. Není ani co do rozsahu, ani co do obsahu a funkce shodné s osobnostním právem zemřelé fyzické osoby. Společné mají obě tato práva to, že i osoby uvedené v § 15 mohou k občanskoprávní ochraně osobnosti zemřelé fyzické osoby použít některé právní prostředky, které připouští § 13 OZ. Platí však, že záporný projev vůle fyzické osoby, který učinila ohledně některé hodnoty své osobnosti (např. ohledně jejího mrtvého těla – zákaz transplantací apod.) ještě za svého života, nemůže být nahrazen svolením osob podle § 15 OZ.

Stejně tak platí, že tam, kde fyzická osoba dala výslovné svolení (např. prohlášením v závěti) k dispozicím s některou hodnotou své osobnosti po své smrti (např. s mrtvým tělem, s rozmnožováním své podobizny apod.), pak i tato dispozice fyzické osoby učiněná ještě za jejího života pro případ smrti, vylučuje z opačných dispozic osoby uvedené v § 15 OZ. Osoby taxativně vypočtené v § 15 OZ : 1.Pozůstalý manžel a partner (nikoli však manžel, jehož manželství bylo rozvedeno – shodně platí u partnerů homosexuálních dvojic) 2.Děti (jim na roveň jsou postaveny osvojenci zemřelé osoby, bez ohledu na stupeň osvojení) 3. Rodiče (jim jsou na roveň postaveni osvojitelé).

Žádným dalším osobám zvláštní osobnostní právo nevzniká. Nelze proto rozšiřovat toto právo např. na vnuky nebo prarodiče apod. Osoby podle § 15 jsou rozděleny do dvou skupin. Při tomto členění platí, že osoby zařazené do druhé skupiny mohou své zvláštní osobnostní právo uplatnit až poté, není-li osob zařazených do skupiny prvé (a nikoliv, že nechtějí své právo uplatnit). Zvláštní osobnostní právo osob uvedených v § 15 na uplatnění občanskoprávní ochrany osobnosti zemřelé fyzické osoby, se pro jeho osobnostní povahu nepromlčuje ani nezaniká prekluzí.

Předmět všeobecného osobnostního práva Předmětem (objektem) všeobecného osobnostního práva jako jednotného práva je osobnost každé fyzické osoby jako individuality, resp. jednotlivé hodnoty (stránky, statky), tvořící celistvost její osobnosti v její fyzické (tělesné) a morální jednotě. Jaké dílčí hodnoty osobnosti fyzické osoby zařazujeme do celistvosti její fyzické a morální jednoty ? život, zdraví (včetně psychického) a tělo člověka. Tyto hodnoty souhrnně označujeme jako tělesná integrita a její nedotknutelnost (čl. 6 a 7 Listiny) osobní svoboda (čl. 8 a 14 Listiny) jméno fyzické osoby (čl. 10 Listiny) občanská čest a lidská důstojnost (v Listině se hovoří o dobré pověsti – srov. čl. 10 Listiny

ochrana podoby fyzické osoby a ochrana projevů osobní povahy soukromí fyzické osoby (např. čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny) kromě obecné úpravy (generální klauzule) v § 11 obsahuje občanský zákoník v § 12 ještě zvláštní úpravu pouze pro některé hodnoty osobnosti fyzické osoby : - písemnosti osobní povahy - podobizny - obrazové snímky - obrazové a zvukové záznamy, které se týkají fyzické osoby a jejích projevů osobní povahy Hmotné substráty jsou hmotné věci ve smyslu § 118 OZ. Na tyto hmotné substráty se vztahují ustanovení o vlastnickém právu. V případě střetu (kolize) těchto dvou odlišných právních úprav je třeba dát přednost jako společensky závažnějšímu, významnějšímu a funkčně vyššímu právu - všeobecnému osobnostnímu právu.