Významy církevního roku a liturgických symbolů Otevřené setkání na faře v Horní Čermné 21. dubna 2009   Daniel Dušek

LITURGICKÝ ROK - ÚVOD Demokritos : „Život bez svátků je jako dlouhá cesta bez hospod“ Neděle – svátek, který se v krátkých intervalech opakuje (šabat + Zmrtvýchvstání) – jedinečný příspěvek biblického dědictví dosáhl světového rozšíření „Zvláštní svátky“ Liturgický (církevní) rok - řetěz zvláštních duchovních podnětů (vánoce, velikonoce, letnice…) – místa duchovního občerstvení a odpočinku na pouti (Leitos – veřejný, ergon - čin )

KOSMICKÝ ČAS A LIDSKÝ ŽIVOT KOSMICKÝ ČAS A LIDSKÝ ŽIVOT KOSMICKÝ ČAS A LIDSKÝ ŽIVOT KOSMICKÝ ČAS A LIDSKÝ ŽIVOT Život lidí vetkán do pevně určených kosmických daností Starověký člověk – plynutí času jako dar či řízení kosmických nadpozemských mocností Podnět k náboženskému jednání formovanému konkrétní roční dobou – náboženský kalendář, s rituály Dějinné události (přírodní katastrofy, vítězství, porážky, zabírání země, povolávání na trůn apod. – vznik památných dnů a slavností) Izraelské kmeny

LITURGICKÝ ROK V KŘESŤANSKÉM POJETÍ řada tzv. liturgických období a určuje pořadí a závaznost různých slavností, svátků, památek, připomínek a které úryvky z Písma se při bohoslužbách mají číst. Jednotlivé doby se vyznačují svou vlastní liturgickou barvou. Oslavná památka spasitelných činů Božích v Ježíši Kristu v průběhu jednoho ročního cyklu.  

LITURGICKÝ ROK V KŘESŤANSKÉM POJETÍ Křesťanská slavnost – musí se opakovat, aby dosáhla funkce zvěstování a zpřítomnění spásy Využití kosmicky daného určování času během roku – slavnost dostala pevné místo a cyklicky se opakuje Termínová fixace – naznačeno v Písmu, částečně založeno na dějinně vzniklé konvenci Prolínání s občanským rokem

LITURGICKÝ ROK V JEDNOTLIVÝCH CÍRKEVNÍCH TRADICÍCH Ve střední a západní Evropě se s výjimkou katolíků východního obřadu a různých diasporních komunit východních církví setkáme téměř výhradně s liturgickým rokem latinského ritu, který má následující strukturu: Pohyblivý a stálý cyklus svátků Liturgický rok Advent Vánoce Liturgické mezidobí Postní doba Velikonoce Letnice

LITURGICKÝ ROK V JEDNOTLIVÝCH CÍRKEVNÍCH TRADICÍCH Římskokatolická církev obnova liturgie po 2.vatikánském koncilu (1962-65) Anglikánská církev a protestantské církve obvykle vycházejí z pořádku obvyklého v římskokatolické církvi před 2. vatikánským koncilem luterské církve zachovávají i památky některých svědků víry a mučedníků

LITURGICKÝ ROK V JEDNOTLIVÝCH CÍRKEVNÍCH TRADICÍCH Východní církve byzantského obřadu pravoslavná a řeckokatolická   Juliánský kalendář rozdílný způsob výpočtu data Velikonoc liturgický rok začíná 1.září Starokřesťanské církve arménská, syrská, koptská a etiopská své vlastní odlišné liturgické členění roku

LITURGICKÝ ROK V JEDNOTLIVÝCH CÍRKEVNÍCH TRADICÍCH Jednota bratrská – Bratrská konfese (1535) Patnáctý artikul o případných věcech tj. o ustanoveních, řádích, obyčejích a ceremoniích církve, i o svobodě křesťanské: „Jakož i u nás mnozí starobylí obyčejové podnes se, pokudž možné jest zachovávají. Zvlášť někteří postové, sváteční dnové, jitřně, nešpory, neděle, hody a slavnosti skutků Kristových jako: narození, umučení, vzkříšení atd. Také i památky svatých jako: Panny Marie, apoštolů i mučedníků Kristových, zvláště těch, o kterýchž se činí zmínka v Zákoně Páně, a to vše pro slávu a poctu Boží, i pro vzdělání církve skrze kázání slova Božího.“

Liturgické barvy Hluboký symbolický význam – objasňují zvláštní charakter každého slaveného tajemství víry a cestu křesťaského života během liturgického roku Antika – některé barvy velmi ceněné (temný purpur) S vývojem liturgických rouch první náznaky ustálených pravidel kolem 1200 (Inocenc III) Barvy přikrývek oltářů a ambonů, ve většině luterských církví rovněž barvy svící, štól a v katolické církvi i některých luterských církvích (Skandinávie, Amerika, Indie, Afrika) také barvy liturgických rouch

Základní liturgické barvy Bílá – barva světla, obrazem Krista, čistoty a nevinnosti - svátky Ježíše Krista (Vánoce, Velikonoce) a o svátcích Panny Marie a andělů Červená – barva ohně a milosti, utrpení, - svátky Seslání Ducha svatého, Velký pátek, svátky evangelistů a mučedníků Zelená - barva stvoření a naděje, nejdéle užívanou barvou v průběhu církevního roku, protože církev žije z naděje - liturgické mezidobí, Díkčinění za úrody. Fialová - barva popela, přípravy a pokání, užívanou - advent a půst, pohřby, památka všech věrných zemřelých (Dušičky)

Speciální liturgické barvy Černá - barva smutku - pohřby, dříve i na Velký pátek – v současné době se téměř nepoužívá Modrá - barva čistoty a nevinnosti - svátky Panny Marie Růžová - je barva radosti - 3. neděle adventní (Gaudete – Radujte se) a 4. neděle postní (Laetare – Vesel se) Zlatá – barva důstojnosti, slavnostnosti - velké slavnosti, může nahradit všechny liturgické barvy kromě černé a fialové

Smysl a struktura liturgického roku Svátky - jako oslavy památných a díků hodných událostí zasluhujících věčnost - periodické přírodní slavnosti i významné události v životě rodin společenství. Židovský kalendář - oslavy událostí záchrany Izraele Prvotní křesťanské obce – týdenní Pascha, později připojení výroční Paschy (přelom 1. a 2. st.) Mysterium Paschy – velikonoční čin spásy - srdcem liturgického roku Postupně v rámci historického vývoje svátky Páně Později zastavení života Kristovy matky a památky světců a mučedníků

Nosné pilíře liturgického roku Začátek liturgického roku - 1. adventní neděle (zpočátku nejednotný i začátek občanského roku) Temporál (lat. tempus, čas) - velikonoční sváteční okruh a vánoční sváteční okruh s dobou liturgického mezidobí Sanktorál - svátky svatých Obraz katedrály: atrium – vánoční okruh, loď - velikonoční okruh, věnec obvodových kaplí – svátky světců

Neděle – prvotní slavnost velikonočního tajemství První den po sobotě - den vzkříšení Páně Starokřesťanská označení – „první den“, den Páně (dies Dominica), osmý den, den vzkříšení (rus.voskreseňje), den Slunce (dies solis, něm.Sonntag) 321 AD císař Konstantin – ctihodný den Slunce jako den klidu Postupně do popředí zákaz práce a povinnost návštěvy bohoslužeb – zamlžení původního christologického významu neděle 2. vatikánský koncil vyzdvihl význam neděle jako slavnosti velikonočního tajemství Neděle jako sedmý nebo první den v týdnu? Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO) – doporučení R 2015 – neděle 7. den

LITURGICKÝ RÁZ DNŮ V TÝDNU Události Svatého týdne ovlivnili liturgický profil dnů v týdnu Neděle – každotýdenní velikonoce Dějiny spásy v malém cyklu týdne Artefakty do současnosti – pátek postní den

Velikonoce a velikonoční okruh Datum Pesachu – židovská tradice 14. nisan (první jarní úplněk) nezávisle na dni v týdnu Nicejský koncil – neděle po 14. nisanu – rozmezí 5 týdnů Velikonoční triduum (třídení) – od 4. století Zelený čtvrtek večer, Velký pátek, Bílá sobota, Velikonoční neděle večer– „triduum ukřižovaného, pohřbeného a vzkříšeného Pána“ – vlastní oslava velikonočního mysteria

Velikonoční triduum Zelený čtvrtek – nejasný původ názvu – grün, greinen, grienen památka ustanovení večeře Páně, obřad mytí nohou utichají varhany a zvony – odlet do Říma, nahrazení klapačkami liturgická barva BÍLÁ

Velikonoční triduum Velký pátek Rozdíl mezi pojetím v katolické a protestantské tradici Kat. – den půstu, odpolední bohoslužba slova s pašijemi a uctíváním kříže bez VP Protest.- sváteční den pracovního klidu s VP Největší evangelický svátek a vyvážení hnoje – „my máme Velký pátek, oni Bílou sobotu“ Liturgická barva červená Lidový liturgický projev v HČ v minulosti – černé šátky, píseň „Poděkujmež Kristu Pánu“ – Stabat Mater - Steyer Lidové pojetí – nehýbání se zemí, ranní modlitby v sadech, otvírání země v době čtení pašijí

Velikonoční triduum Bílá sobota Den bez liturgie, boží hrob Večerní či noční vigilie – liturgie velikonoční noci – slavnost světla, bohoslužba slova, křestní bohoslužba, eucharistie (VP) Návrat zvonů Paškál – velikonoční svíce – (lat. candela paschalis cerea)- symbol vzkříšeného Krista – rozráží temnoty smrti – kříž – alfa – omega, letopočet a 5 kadidlových zrn (5 ran Kristových na kříži) – použití po celou velikonoční dobu a pak při křtech, svatbách, konfirmaci, svěceních, pohřbech)

Velikonoční triduum Zmrtvýchvstání Páně – Velikonoční neděle Vrchol liturgického roku Barva bílá Liturgický projev v minulosti v HČ – ženy bílé šátky (i vdovy držící smutek) V kat. tradici lidové projevy - svěcení pokrmů, obřadní obcházení polí a jízdy na koních do polí

Doba velikonoční 50 dnů – Pentecoste – od Velikonoční neděle do Svatodušní neděle (Izrael – Pesach – po sedmi týdnech Letnice – smlouva na Sinaji) Velikonoční oktáv – od Pondělí velikonočního do 2. velikonoční neděle – „Bílá neděle“(bílé šaty novokřtěnců) Následují další velikonoční neděle – Svatodušní je v pořadí osmou (v reformačních církvích neděle po velikonocích) – nové pojetí – důraz na sepjetí Svatodušních svátků Velikonocemi 4. století – slavnost Nanebevstoupení Páně – 40 den po Velikonocích

Doba postní (quadragesima) Popeleční středa – vstup do období půstu – znamení popela 40 dnů – o nedělích se půst nedrží – v rámci zachování 40 dnů přidány 4 dny před 1. postní nedělí a Velký pátek a Bílá sobota šest nedělí v půstu – barva fialová, bez gloria, aleluja a Te Deum, 6. neděle v půstu – Květná – Palmarum – barva červená Křest, obrácení a pokání – půst, modlitba, almužna

Vánoce a vánoční okruh 25. prosinec od 4. století – hypotéza – reakce křesťanské obce na pohanský svátek Nepřemožitelného boha Slunce – Narození Krista jako Slunce spravedlnosti – Světla světa Narození Páně – Hod Boží vánoční - starořímský zvyk tří bohoslužeb s různými duchovními poselstvími – půlnoční (in nocte), pastýřská (in autora), ve dne (missa in die). Barva bílá 24. 12. Štědrý večer – není vigilií v pravém slova smyslu, ale první vánoční bohoslužba v předvečer Štědrý den – liturgicky ještě konec adventu a to i když připadne na 4.adventní neděli

Vánoční doba Od 25. 12. do neděle po 6. 1. – Křest Páně Vánoční oktáv – od 26. prosince do 1. ledna Svátky prvomučedníků - Kristovi průvodci (comites Christi) – 26.12. – Sv. Štěpán, 27. 12. Jan evangelista, 28. 12. betlémská neviňátka – barva červená (nebo bílá) Oktávový svátek 1. ledna – Obřezání Páně, jména Ježíš, Slavnost matky Boží Panny Marie Neděle po Vánocích řada lidových zvyků, koledování

Vánoční doba Zjevení Páně – 6.ledna (Tři králové) – „Epifanie“ – již ve 3. století – ve východních církvích nejstarší svátek Kristova narození starobylý vánoční svátek – reformace vytěsnila pravděpodobně z důvodu středověkého zastření původního poselství uctíváním sv. tří králů Křest Páně – původně součást Epifanie – konec vánoční doby a začátek liturgického mezidobí

Advent jako příprava na Vánoce Původní charakter adventu - doba půstu a pokání – postupná přeměna v období radostného očekávání, přípravy na Vánoce a očekávání příchodu Páně na konci času Ustálení na čtyřech nedělích Barva fialová Začátek adventu – 4 neděle před 25. prosincem (ne před Štědrým dnem – ten může být i 4. adventní nedělí) Zvláštní poselství závěru adventu od 17. do 24. 12. – „Pán je blízko“ Lidové obyčeje – kult světců, sv. Ondřej. Sv. Barbora, sv. Mikuláš, sv. Lucie

Oktávy svátků Sedm svátečních dnů po velkém svátku – dnes již jen Velikonoce a Vánoce Co s tzv. „druhými svátky“? Pondělí velikonoční (pondělí ve velikonočním oktávu) – záležitost „pohanská“? Pondělí svatodušní – kam zmizelo? Svatodušní pondělí je nadále volným dnem v Německu, Rakousku, Maďarsku, Belgii, Lucembursku, Nizozemí, Švýcarsku, Norsku, Dánsku, na Islandu a v Řecku. Od roku 2008 je opět volným dnem ve Francii, když v letech 2005-2007 vláda volno neúspěšně zrušila jako "den solidarity" na financování sociálních akcí pro seniory. Sv. Štěpán – druhý svátek vánoční – ještě Vánoce?

Vánoční svátek mimo vánoční dobu 2. února - Uvedení Páně do chrámu – Hromnice 40 dní po Vánocích – setkání Ježíše se Simeonem v chrámu – 5. století – světla jako symbol Krista k osvícení pohanů Lidové pojetí – svíčky hromnice

Liturgické mezidobÍ Od pondělí po Křtu Páně do Popeleční středy a od pondělí po Svatodušní neděli do adventu V reformačních církvích se neděle od po svátku Svaté trojice (následující neděle po Svatodušní neděli) do adventu nazývají neděle po Svaté trojici Barva zelená Řada dalších svátků

SANKTORÁL – SVÁTKY SVATÝCH Počátek již ve 2. století – kult mučedníků, ostatní svědkové víry, apoštolové Mariánské svátky a liturgické slavnosti narození sv. Jana Křtitele (24. 6.), sv. Petr a Pavel (29.6.), sv. Josef (19. 3.) Všech svatých (1. 11.) Vzpomínka na všechny věrné zemřelé – (2. 11.) - Dušičky Halloween – angl. „all – hallow-even“ – implantovaná tradice, z anglosaského nebo angloamerického prostředí - předvečer všech svatých (31. 10.) – keltský nový rok - v protestantských zemích Den reformace Liturgický kalendář v luterských církvích zachovává některé památky svatých a mučedníků, zejména biblických

Co je posvícení? Výročí památky posvěcení kostela („dies natales“) – narozeniny chrámu Předobraz i ve staré izraelské tradici – každoroční oslava nového vysvěcení jeruzalémského chrámu Pokud není datum známo je stanovena v každé diecézi společná výroční památka – Čermná – 11. listopadu

Vigilie a oslavy v předvečer Stará tradice (starověk) - den začíná po západu slunce, v židovství – začátek sabatu již v pátek večer Bohoslužba v předvečer svátku nebo v noci – původně příprava na nadcházející svátek bděním a postem v předvečer a v noci před vlastní oslavou V současnosti Štědrý večer a velikonoční vigilie v noci na Neděli velikonoční. Sobota večer může mít již nedělní platnost - HČ – zvonění všech zvonů v sobotu večer V lidovém pojetí např. svátek sv. Mikuláše

Současná Evropa Většina zemí – formální zachovávání většiny významných svátků církevního roku samozřejmostí Diferenciace v zemích s většinově katolickou nebo protestantskou tradicí Německo a Švýcarsko podle procentuálního zastoupení v jednotlivých spolkových zemích nebo v kantonech Tendence vzdávání se duchovních kořenů – „seasons greetings“ – neobvyklé v ostatních duchovních tradicích (včetně východního křesťanství)

Situace v České republice „Vánoce končí, když právě začaly a Velikonoce začínají, když jsou právě u konce“. „Chritsmas –consumas“, směšování adventu s Vánocemi Všeobecný stav nevzdělanosti až proklamovaný distanc Sdělovací prostředky často informují velmi zavádějícím způsobem, etnografický pohled Výzva a úkol pro křesťany

PROJEVY SOUVISEJÍCÍ S LITURGICKÝM ROKEM V ČERMNÉ Málo informací o způsobu slavení svátků a s tím souvisejících doprovodných jevů Výzva k diskusi

Použité zdroje informací Adolf Adam – Liturgický rok, historický vývoj a současná praxe (Vyšehrad 1994) Adolf Adam – Liturgika, křesťanská bohoslužba a její vývoj (Vyšehrad 2008) Klemens Richter – Liturgie a život (Vyšehrad 2003) Jan Milič Lochman – O smyslu křesťanských svátků (Vyšehrad 1997) Věra Frolcová – Velikonoce v české lidové kultuře (Vyšehrad 2001) Václav Frolec a kolektiv - Vánoce v české kultuře (Vyšehrad 1989)