Souvětí podřadné

Definice: Souvětí podřadné se skládá z jedné věty hlavní a jedné nebo více vět vedlejších

Věta hlavní x věta vedlejší VH většinou může stát sama o sobě, tvoří samostatný celek nemůžeme se na ni nijak zeptat VV sama o sobě by nedávala smysl je uvozena podřadící spojkou vznikla osamotněním některého ze členů věty hlavní

Příklad vzniku souvětí podřadného Mluvili jsme o tvé včerejší příhodě. (=Pt). předmět se osamostatní a vznikne vedlejší věta předmětná (ptáme se: „O čem jsme mluvili?“): Mluvili jsme o tom, co se ti včera přihodilo. Mé rodné (=Pk) město je plné památek. Přívlastek se osamostatní a vznikne vedlejší věta přívlastková (ptáme se: „Jaké město?“): Město, ve kterém jsem se narodil, je plné památek.

Vztah VH a VV věta hlavní je vždy větou řídící, věta vedlejší vždy větou závislou věta vedlejší se vždy odděluje od věty hlavní čárkou: Musel jsem se hodně snažit, abych to pochopil. ale i Abych to pochopil, musel jsem se hodně snažit. Je-li VV do VH vložena, odděluje se čárkou z obou stran: Lidé, kteří si stále stěžují, nebývají oblíbení.

Druhy vedlejších vět věty vedlejší se dělí podle toho, jakého větného členu vznikly – jestliže z přísudku, nazývají se přísudkové, jestliže z přívlastku, říká se jim přívlastkové atd.

VV přísudková vzniká ze jmenné části přísudku jmenného ze sponou: Obloha byla jako vymetená.  Obloha byla, jako by ji vymetl. objevuje se zřídka

VV podmětná vyjadřuje podmět věty řídící: Nespokojenci mohou jít domů.  Kdo je nespokojen, může jít domů. nejčastěji bývá uvozena zájmeny kdo, co nebo spojkami že, aby, kdyby aj. Potěšilo mě, že si na mě vzpomněl. Není mi známo, kdy přijde.

VV přívlastková vyjadřuje přívlastek věty řídící: Mám takový těžko vysvětlitelný problém. Mám problém, který dokážu jen těžko vysvětlit. závisí na některém podstatném jménu věty řídící bývá uvozena vztažnými zájmeny (který, jenž), příslovci (kde, kdy, kam) a podřadícími spojkami (aby, že aj.) Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul. Lákala ho představa, že by mohl vyhrát.

VV předmětná vyjadřuje předmět věty řídící: Sděl mi prosím místo a čas zítřejšího setkání.  Sděl mi prosím, kde a kdy se zítra sejdeme. závisí na slovese (nebo přídavném jméně) věty řídící nejčastěji uvozena spojkami že, aby aj., vztažnými zájmeny či příslovci kde, kam atd.

Vedlejší věty příslovečné rozvíjejí přísudek věty řídící, blíže určují okolnosti jejího děje (kdy, kde, jak apod.) vyjadřují příslovečné určení věty řídící: Vrátili se na místo svého prvního setkání.  Vrátili se tam, kde se poprvé setkali. Vedlejších vět příslovečných je tolik druhů, kolik je příslovečných určení

a) VV místní spojovací výrazy kde, kam, odkud, kudy aj. Vrať se, odkud jsi přišel. Člověk se rád vrací tam, kde je vítán.

b) VV časová spojovací výrazy když, až, jakmile, zatímco, dříve než aj. Když přišel domů, lehl si a spal. Až skončí škola, všem se uleví. Zatímco si všechny děti hrály, Pepíček musel doma uklízet.

c) VV způsobová spojovací výraz jak Pracoval tak, jak nejlépe dovedl.

d) VV měrová spojovací výrazy tolik, kolik tolikrát aj. Dostaneš tolik, kolik budeš potřebovat. Jezte, co hrdlo ráčí.

e) VV příčinná (důvodová) spojky že, protože, poněvadž, jelikož Nepřišel, protože ho bolel zub. To jsi hodná, že sis vzpomněla!

f) VV účelová spojka aby Snažil se rodič přemluvit, aby ho pustili.

Rozdíl mezi příčinou a účelem Na příčinu i účel se vždy ptáme slůvkem „proč,“ rozdíl tkví v tom, že příčina vždy leží v minulosti, kdežto účel v budoucnosti Nepůjde dnes do školy, protože si včera zlomil nohu. Ptáme se: Proč nepůjde do školy? Protože si (někdy v minulosti, konkrétně včera) zlomil nohu  VV příčinná Půjde dnes brzy spát, aby byl zítra čilý. Ptáme se také: Proč půjde brzy spát? – ale odpověď leží v budoucnosti: Aby byl zítra čilý  VV účelová

g) VV podmínková obsahuje podmínku, za níž platí děj věty hlavní spojky jestliže, -li, kdyby, když, jestli Jestliže nepřijde včas, zrušíme hodinu. Kdybych to věděl, neptal bych se.

h) VV přípustková obsahuje překážku, která znesnadňuje realizaci děje věty hlavní spojky: ačkoli, třebaže, i když I když se mi nechce, pomůžu ti.

VV doplňková vyjadřuje doplněk věty řídící závisí většinou na slovesech smyslového vnímání (vidět, pozorovat apod.), ale i jiných bývá uvozena spojkou jak, jako Uviděl jsem slepýše, jak se mihl v trávě. (Uviděl slepýše mihnout se v trávě.)