KSV/LVM Liturgie – vzor modlitby (lex credendi a lex orandi) 7. Liturgie v zápase s povrchností

1. Modlitba liturgie hodin Modlitba křesťana je účast na modlitbě Krista – Božího Syna a člověka.

1. Modlitba Krista jako hlavy církve "Žádný větší dar nemohl Bůh dát lidem, než aby jim své Slovo, skrze něž všechno stvořil, učinil hlavou a je s ním spojil jako údy, aby bylo Synem Božím i Synem člověka, stejným Bohem jako Otec, stejným člověkem jako lidé, abychom, když se modlíme k Bohu, nevylučovali z toho Syna, a když se modlí Synovo tělo (církev), aby nevylučovalo svou hlavu a aby jediným Spasitelem svého těla byl sám náš Pán, Ježíš Kristus, Boží Syn, aby on se modlil za nás a v nás a my se modlili k němu. On se za nás modlí jako náš kněz, modlí se v nás jako naše hlava, my se modlíme k němu jako k svému Bohu. Poznávejme tedy náš hlas v něm i jeho hlas v nás.„ (sv. Augustin)

1. Modlitba Krista jako hlavy církve Slovo – hlava církve Syn Boží i Syn člověka jako Otec i jako člověk modlíme se k Bohu nevylučujeme Syna nevylučuje hlavu On se modlil za nás a v nás a my se modlili k němu On se za nás modlí jako náš kněz, modlí se v nás jako naše hlava, my se modlíme k němu jako k svému Bohu.

1. Modlitba Krista jako hlavy církve Poznávejme tedy náš hlas v něm i jeho hlas v nás.

1. Modlitba Krista jako hlavy církve božské Ef 1,7-10 7 V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti, 8 kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, 9 když nám dal poznat tajemství (mystérion) své vůle, jak se mu líbilo a jak si sám u sebe předsevzal, 10 aby podle svého plánu – až se naplní příhodný čas – veškerenstvo bylo uspořádáno pod jedinou hlavu v Kristu, to, co je na nebesích i na zemi. mystérion lidské

18 On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili … Ef 1,20-23 20 když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: 21 vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva - a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. 22 Ano, 'všechno podřídil pod jeho nohy'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: 23 ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá. 18 On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili … 19 jak se ukazuje na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti.

1. Modlitba Krista jako hlavy církve překonání smrti posazen po Boží pravici je postaven „nade všechno” vztah Krista k církvi 22 Všechno podřídil pod jeho nohy daroval ho, takto vyvýšeného, za hlavu církvi, která je jeho tělem: plností toho, který naplňuje veškerenstvo ve všech jeho částech.

2. Dopady rozvoje křesťanství dobra pronásledování katakomby a liturgie oficiální uznání křesťanství vnitřní krize (donatismus, arianismus) ekumenické sněmy teologické spory křesťanské umění Ale jak zabránit povrchnosti? - liturgie jako místo formace - zvnitřnění liturgie - liturgie v životě pravidelná setkání věřících, kteří slavili liturgii hodin

3. liturgie jako místo formace „Takto, když zpřítomňujeme jeho pohřeb a zvěstujeme jeho smrt v posvátných tajemstvích, jsme v jejich síle rozeni, formováni a božsky spojeni se Spasitelem. A právě skrze ně ... v něm žijeme, pohybujeme se a jsme [Sk 17,28]. Křest tudíž dává bytí, subsistování shodné s Kristem; je prvním mysteriem: lidi mrtvé a zkažené uvádí do života. Poté pomazání křižmem přivádí k dokonalosti již zrozené bytí, když mu vlévá energii vhodnou pro takový život. A nakonec božská eucharistie podporuje a střeží život a zdraví: je to právě chléb života, který umožňuje uchovat, co bylo obdrženo, a zachovávat při životě... To je způsob, jakým žijeme v Bohu“. (Mikuláš Kabasila)

4. Prostředky k prohloubení života místních církví „Když byl biskup přítomen, s příchodem večera jáhen přinesl lucernu, stál uprostřed přítomných věřících, začal děkovat. Nejprve biskup všechny pozdravil slovy: 'Pán s vámi'. A lid odpověděl: 'I s tebou'. 'Vzdávejme Bohu díky'. A lid: 'Je to důstojné a spravedlivé: jemu náleží velikost, vznešenost a sláva". Biskup neříká: 'Vzhůru srdce', protože to zaznívá v okamžiku obětování, ale modlí se slovy:

4. Prostředky k prohloubení života místních církví 'Děkujeme ti, Pane, za Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, který nás osvítil zjevením neporušitelného světla. Prožili jsme celý den a dospěli jsme k počátku noci, užívali jsme světla dne, které jsi stvořil, abychom se nasytili. A pro Tvoji milost nám nechybí ani nyní světlo večera: proto Tě chválíme a oslavujeme, skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, skrze kterého Ti vzdáváme slávu, moc a čest s Duchem svatým po všechny věky věků'. A všichni říkají 'amen'. Když ukončíme jídlo, všichni povstanou k modlitbě, děti a také panny recitují žalmy".

4. Prostředky k prohloubení života místních církví Tři zásady pro prohloubení života 1. modlitba soukromá a modlitba společná byly velmi těsně spojeny; 2. všechny současné problémy a všechna dogmatická rozhodnutí okamžitě našla místo ve slavení eucharistie; 3. co se věřilo, zároveň se slavilo.

4. Prostředky k prohloubení života místních církví Praxe modlitby: ranní setkání (dostali po přečtení úryvku z Písma určité duchovní ponaučení, jak tento den žít) Večer pak slavili večerní modlitbu s agape, která obsahovala rituál s lucernou rozsvícenou uprostřed večerního shromáždění, recitací žalmů a společnou modlitbou.

5. Odůvodnění modlitební praxe "(A proto) svítání je obrazem dne, který se rodí, a je místem kde světlo vystupuje z temnoty; zde rozžehlo den poznání pravdy i těm, kteří jsou spoutáni temnotou; modlitby proto směřují k úsvitu na východě, podle řádu slunce.“ (Klement Alexandrijský)

5. Odůvodnění modlitební praxe "Člověk, jenž spí a neslouží ničemu, je jako mrtvý; proto je třeba často povstávat a chválit Boha; blažení jsou ti, kteří pro něj bdí, jsou podobní andělům, které nazýváme 'bdělými.“ (…) "Každý člověk, který spí, je bez ceny, není ničím jiným než člověkem bez života. Ale ten, kdo má světlo, je vzhůru a temnoty ho nepřekvapí.“

5. Odůvodnění modlitební praxe Od rána co večera, od východu slunce do jeho západu, církev má před očima Kristův přechod ze smrti do života, jeho Paschu. Praxe obracet se na východ během modlitby, odkazy na symbolismus Krista - slunce spravedlnosti a světla světa, očekávání jeho druhého příchodu "neboť jako blesk vyšlehne od východu a zazáří až na západ, tak to bude i s příchodem Syna člověka"

5. Odůvodnění modlitební praxe Světlo lucerny během nešpor symbolizující Krista, světlo světa, podobně jako ostatní jednotlivé hodiny dne odkazují na jednotlivé okamžiky Kristova utrpení.

5. Odůvodnění modlitební praxe "Modlitba bez přestání", říká Origenes, "je modlitbou toho, kdo modlitbu spojuje se zachováváním přikázání a všechnu činnost s modlitbou. Pouze tehdy můžeme porozumět, jak je možné modlit se bez přestání, jestliže je život svatého člověka definován jako stálá modlitba, tedy to, o čem jsme často zvyklí říkat, že není částí modlitby".

5. Odůvodnění modlitební praxe "Jestliže v Písmu je Kristus pravým sluncem a pravým dnem, nevylučuje se žádná hodina, v které by se křesťan nemohl modlit a uctívat Boha tak často, jak jen může. My, kteří jsme v Kristu, to je v pravém slunci a v pravém dnu, vytrváme po celý den v modlitbě. A když se přiblíží podle zákona vesmíru náhle noc, její noční temnoty nám nemohou způsobit žádnou škodu, protože se modlíme, neboť jsme syny světla, a také noc se stává světlem. Jestliže má někdo světlo v srdci, může mu ho někdo vzít?“ (Cyprián)

5. Odůvodnění modlitební praxe „Je třeba si ráno nejdříve umýt ruce a modlit se k Bohu. Když získá ráno někdo nějaké poučení, má v srdci přemýšlet o tom, co bylo řečeno. Kdo se modlí v kostele, vzdálí se od mnohého zla během dne. Je třeba využívat každé příležitosti k poučení. Duch svatý může být v poučeních účinný jen tehdy, když člověk nosí téhož Ducha v srdci. Kdo nemá možnost jít na společné setkání, má si něco dobrého přečíst. Den je třeba rozdělit na přesné chvíle, kdy se zastaví práce kvůli modlitbě, neboť z modlitby plyne posvěcení."

5. Odůvodnění modlitební praxe "Smrt a vzkříšení Krista jsou minulými událostmi pouze jako historické skutečnosti, ale pro nás jsou, pokud se vztahují také na nás, přítomné. Ale především jsou přítomné v Bohu, který vstoupil do našich dějin, aniž by se stal jejich zajatcem, přinesly dovršení Boží přítomnosti mezi námi v Ježíši Kristu. Proto jsou stále přítomné. My se s nimi můžeme setkat v každém okamžiku našeho života. Minulost, kterou si připomínáme, je událostí, která má svoji účinnost a sílu nás nyní zachránit... V anamnesi Bůh přetváří skutečnost v to, co my slavíme a co se modlíme".

Fos hilarion Světlo jsi oblažující, Kriste, slávy jas mající od Otce věčného, od Boha nesmrtelného, nebeského a svatého, věčně blaženého. Denní námahu nesouce, došli jsme k západu slunce, hle, večer začíná. Otci, Synu, Duchu sláva, Bohu jedinému chvála ať nyní zaznívá.

Fos hilarion Sluší se po všechny časy chválit tebe všemi hlasy, Kriste, Synu Boží. Ty nám věčný život dáváš, proto se ti celý svět náš klaní u podnoží.