NEPRAVIDELNOSTI VĚTNÉ STAVBY ANEB ZVLÁŠTNOSTI VE VĚTNÉM ČLENĚNÍ

ROZDĚLENÍ SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN VSUVKA ELIPSA (ELIPTICKÁ VĚTA) OSAMOSTATNĚNÝ ČLEN (VĚTA) OSLOVENÍ CITOSLOVCE

To je šikovný kluk, ten Ondra. Dáša, to byla jeho největší životní láska. Na Ještědu, tam jsem ho viděl poprvé.

SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN UVNITŘ VĚTY JE NA JEHO MÍSTĚ ZÁJMENO NEBO PŘÍSLOVCE, KTERÉ K NĚMU ODKAZUJE V MLUVENÉM PROJEVU JE ODDĚLEN PŘESTÁVKOU, V PÍSMU ČÁRKOU

Já jsem na to, abych se přiznala, úplně zapomněla. Jednou – to už je dávno – jsem zažila hroznou věc. Karel Havlíček Borovský (1821 – 1956) prožil dětství ve vesnici Borové.

VSUVKA VĚTA NEBO SLOVNÍ VÝRAZ, KTERÉ S JINOU VĚTOU NĚJAK OBSAHOVĚ SOUVISÍ (OBVYKLE JDE O POZNÁMKU K OBSAHU TÉTO VĚTY, ALE NEZÁVISÍ NA ŽÁDNÉM JEJÍM ČLENU V ŘEČI SE ODDĚLUJE KRÁTKOU PAUZOU, V PÍSMU ČÁRKAMI, POMLČKAMI, NĚKDY ZÁVORKAMI

Jak jste se tam měly, děti? Mám z toho, maminko, velikou radost. Osobo, neviděla jste tu nějaké děti? Jak jste se tam měly, děti? Mám z toho, maminko, velikou radost.

S VĚTOU SOUVISÍ OBSAHEM, OSLOVENÍ S VĚTOU SOUVISÍ OBSAHEM, AVŠAK NENÍ VĚTNÝM ČLENEM

OSLOVENÍ MŮŽE STÁT NA ZAČÁTKU VĚTY NA KONCI VĚTY UPROSTŘED VĚTY

OSLOVENÍ STOJÍ-LI ZCELA SAMOSTATNĚ, TVOŘÍ VĚTNÝ EKVIVALENT A ODDĚLUJE SE VYKŘIČNÍKEM Přátelé! Zveme vás všechny na výlet…..

Ach, to je krása! Prásk, dveře se zavřely. Hele, nezačínej si!

CITOSLOVCE NENÍ ČLENEM VĚTY ODDĚLUJE SE OD NÍ ČÁRKOU

VĚTA NEÚPLNÁ (ELIPTICKÁ) VĚTA, V NÍŽ JE VYNECHÁN NĚKTERÝ DŮLEŽITÝ VĚTNÝ ČLEN, KTERÝ SI ZE SOUVISLOSTI NEBO ZE SITUACE SNADNO DOPLNÍME Stáří se má ctít, mládí (se má) bránit.

VĚTA NEÚPLNÁ (ELIPTICKÁ) VYNECHÁNÍ ČLENU SE NAZÝVÁ ELIPSA

VĚTA NEÚPLNÁ (ELIPTICKÁ) JSOU BĚŽNÉ V MLUVENÉ ŘEČI, ZVLÁŠTĚ V ODPOVĚDÍCH NA OTÁZKY DOPLŇOVACÍ Kam půjdeš dnes večer? (Půjdu) Do kina.

OSAMOSTATNĚNÝ ČLEN (VĚTA) ČLEN ODDĚLENÝ OD VĚTY, K NÍŽ PATŘÍ Měl jsem v životě štěstí na šéfy. Tedy na formátové šéfy.

OSAMOSTATNĚNÝ ČLEN (VĚTA) OSAMOSTATNĚNA MŮŽE BÝT I VEDLEJŠÍ VĚTA Ať mluví o čemkoli, dosáhne toho, že lidem je spolu dobře. Že se začnou nejenom snášet, ale i mít rádi.

OSAMOSTATNĚNÝ ČLEN (VĚTA) UŽÍVÁ SE VE VYPRAVOVÁNÍ, ZEJMÉNA V MODERNÍ UMĚLECKÉ LITERATUŘE

VYHLEDEJTE V TEXTU PROBRANÉ JEVY A POJMENUJTE JE Milá Jano, tak se mi zdá, že když jsem ti posledně psala, je to už fakt hrozně dávno, byla ještě zima. Teď už je tu zase. A pěkně protivná. Proč nejsem vlaštovka? Vlaštovka, ta si teď už pěkně užívá v teplých krajích. A já? Moknu, mrznu, kýchám, smrkám, kašlu, prostě hrůza! A pořád jen vzpomínám na léto a na prázdniny a na to, jak jsem v červenci nadávala, že je mi moc velké vedro. Že jsem pořád celá zpocená. Že už ani ta voda na Fojtce mě neosvěží….. Ach bože, kdyby se to tak aspoň na pár dnů vrátilo! To krásné vedro! Léto, vrať se, tady na tebe čeká mnoho takových zmrzlin, jako jsem já. Ty taky, viď, Jano, pokud si vzpomínám, i když mě může paměť klamat, ty jsi přece taky teplomilka.

HLEDALI JSTE SPRÁVNĚ? Milá Jano, tak se mi zdá, že když jsem ti posledně psala, je to už fakt hrozně dávno, byla ještě zima. Teď už je tu zase. A pěkně protivná. Proč nejsem vlaštovka? Vlaštovka, ta si teď už pěkně užívá v teplých krajích.

HLEDALI JSTE SPRÁVNĚ? A já? Moknu, mrznu, kýchám, smrkám, kašlu, prostě hrůza! A pořád jen vzpomínám na léto a na prázdniny a na to, jak jsem v červenci nadávala, že je mi moc velké vedro. Že jsem pořád celá zpocená. Že už ani ta voda na Fojtce mě neosvěží…..

HLEDALI JSTE SPRÁVNĚ? Ach bože, kdyby se to tak aspoň na pár dnů vrátilo! To krásné vedro! Léto, vrať se, tady na tebe čeká mnoho takových zmrzlin, jako jsem já. Ty taky, viď, Jano, pokud si vzpomínám, i když mě může paměť klamat, ty jsi taky teplomilka.