„Dějiny MV“ Praotec reflexe MV Athéňan Thukydides (- 5. stol.) Dějiny peloponéské války je tak zakladatelem tzv. “realistické“ tradice reflexe MV – za rozhodující považuje mocenské a materiální aspekty politiky U kořenů tzv. “liberálně-idealistické“ tradice MV stojí stoikové, kteří vychází z jednoty lidstva, respektu k jedinci a z možnosti mírové spolupráce mezi lidmi a politickými útvary. Tuto myšlenku rozvíjí dále křesťanství a také je základem západního konceptu individuálních lidských práv. Éra římského impéria Éra křesťanského impéria Vznik vestfálského systému, „koncerty velmocí“ (dohody „nejvýznamnějších států“) sv. válka – rozbití mnohonárodních říší (Rakousko-Uhersko, Osmanská říše) na základě principu práva národů na sebeurčení sv. válka – pokus o právní rámec MV (OSN), bipolarita, „globální vestfálský systém“ Pád komunistického impéria – unipolarita, multipolarita, kosmopolis, Global governance (???)

20 Largest Empires in the World https://www.youtube.com/watch?v=Bcmg7wZ8a6w

Vestfálský systém Vestfálský systém znamená oproti středověkému systému změny: náboženství vyloučeno z politiky, duchovní moc přestala hrát roli v politice oslabení císařské moci vznik územně svrchovaných států jako jediných aktérů MV (svrchovanost jako základní pravidlo evropského řádu)

Mezinárodní vztahy Realistická tradice Základem realismu je důraz na mocenskou politiku. Realisté si uzmuli tento pojem, protože mají zato, že chápou MV takové, jaké skutečně jsou, narozdíl od ostatních, kteří se zabývají utopiemi (MV jak mají být, liberálně-idealistické tradice) - za rozhodující otázku MV považují problém moci - rivalita a válka je trvalým prvkem MV, trvalá spolupráce a mír jsou nereálné - aktéry MV jsou takřka výhradně státy - státy jednají v MV racionálně Liberálně-idealistická tradice Definitorickým znakem idealismu je, že na MV pohlíží z hlediska morálních hodnot a právních norem, má tedy normativní charakter. - Je zde přesvědčení o možnosti trvalého míru a spolupráce v MV, které se opírá o hlubší předpoklad o jednotě lidstva, základem je internacionalismus, tedy přesvědčení, že uspořádání lidských věcí se musí řídit univerzálními a nikoli jen lokálními, národními principy. -Lze oddělit liberální a idealistické směry – liberální předpokládají, že základem je ekonomická spolupráce, idealisté předpokládají, že trvalý mít se musí opírat o změnu norem MV. Extrémní formou této tradice je „mírové“, či „pacifistické“ hnutí.

Realistická tradice Platon a Aristoteles – nic, co by se týkalo vztahů mezi polis Thukydides (- 5. stol.) se svým dílem Dějiny peloponéské války (Válka koalice států vedenou Spartou proti vzrůstající moci Periklových Athén ) Thukydidés – Machiavelli – Hobbes - (moc) X Stoikové – Augustin – Tomáš Akvinský – Locke – Kant - (univerzalismus, hodnoty)

Realistická tradice Thukydidés, Dějiny peloponéské války „Silní jednají dle libosti a slabí strpí, co musí“. „Válku chápe Thukydidés jako mocenskou a racionální záležitost vyplývající z nutného rozporu zájmů různých polis. Konkrétní příčinou peloponéské války je preventivní útok Sparty, která se obává mocenského nárůstu Athén, tyto skutečné příčiny Thukydides odlišuje od rétoriky obou stran. V jeho výkladu tak implicitně funguje logika mocenské rovnováhy: válka byla způsobena narušením mocenské rovnováhy na Peloponésu. Thukydides považuje za rozhodující mocenské a materiální aspekty politiky a ukazuje, jak mají navrch nad ideologií (náboženstvím), mezinárodním právem (dodržováním spojeneckých závazků), etikou a rétorikou, které slouží pouze jako nástroje materiální moci. Jeho pohled na lidskou přirozenost je pesimistický, upozorňuje na její mocichtivost a pomstychtivost (Kauppi a Viotti, 1992, s. 42) “.

Realistická tradice Edward Hallet Carr anglický diplomat, dílo The Twenty-Years Crisis, 1919-1939, Utopismus je podle něj voluntaristický, věří v možnost změny radikálním aktem vůle, chce vytvořit nový svět (levicově radikální), zatímco realismus je pravicově konzervativní, dichotomie: realismus x utopismus odpovídá: praxe x teorie Hans Morgenthau Politika mezi národy (1948) Politics Among Nations, Američan německého původu, národní zájem – základní koncept Kenneth Waltz Člověk, stát a válka (1959), Teorie mezinárodní politiky (1979), kterým se stává zakladatelem neorealismu, činí ústupky scientismu... Považují MV za anarchické, kde funguje logika mocenské rovnováhy Kritika realismu: nemožnost reformy, determinismus, státocentrismus, nepočítá s jinými aktéry MV a zejména s oslabením států v důsledku globalizace, pomíjí význam ekonomiky a idejí, neodůvodněně předpokládá, že státy se chovají racionálně, přehlíží spolupráci a možnost dohody...

Liberálně-idealistická tradice Kosmopolis Zenóna z Kitia Plutarchos, který taktéž chápe jeho představu jako v zásadě zrealizovanou projektem říše Alexandra Makedonského: „A vskutku velmi obdivovaný stát zakladatele školy stoiků Zénóna k tomuto jednomu hlavnímu cíli směřuje, totiž abychom neobývali města (poleis) ani obce (démous), jsouce všichni odděleni vlastním právem, ale abychom považovali všechny lidi (pántas anthropous) za obyvatele (démotas) a občany (polítas) [jednoho] města, neboť [je] jeden život (bios) jako i jeden řád světa (kosmos); stejně jako [je tomu u] stáda společně se pasoucího, společným zákonem [společnou pastvinou] (nómó) společně živeného. Toto sice napsal Zénón jako by si představoval sen anebo obraz (eidólon) filosofického dobrého řádu (eunomia) a státu (politeia), avšak Alexandr poskytl slovu dílo“ .

Liberálně-idealistická tradice Norman Angell, Velká iluze (1910), v roce 1933 dostal Nobelovu cenu míru staví na britském liberálním myšlení, rozvíjí argument interdependence, zejména ekonomické, racionalita je zejména ekonomická racionalita, útočná válka je iracionální a z ekonomického hlediska neefektivní David Mitrani, teorie funkcionalismu (1943) Robert Keohane, dialog s realisty, podíl na vzniku neoliberalismu, který usiloval o scientistickou formulaci některých základních liberálních témat. mezinárodní režimy (international regimes) jako samostatní aktéři MV Kritika LIT: optimismus, záměna je a má být, přeceňování vzájemné závislosti, ekonomiky a etických norem, podcenění bezpečnostních zájmů...

Současné debaty v MV realismus liberalismus radikalismus

(třídy a ekonomické struktury) Současné debaty v MV realismus (státy) liberalismus (jedinci a skupiny) radikalismus (třídy a ekonomické struktury)

Současné debaty v MV realismus neorealismus a neoliberalismus racionalismus neorealismus a neoliberalismus postmodernismus, „reflektivismus“, konstruktivismus, dekonstruktivismus liberalismus radikalismus

idealistické realistické unilateralistické Neokonzervatismus (G.W. Bush) Nacionalistický konzervatismus (D. Cheney, D. Rumsfeld) multilateralistické Idealistický liberalismus (B. Clinton) Realistický liberalismus (G.W.H. Bush)

Př. Kagan x Chomsky KAGAN, Robert. Labyrint síly a ráj slabosti. Amerika, Evropa a nový řád světa (2003) Kritizuje evropský pohled, který se podle něj vyvinul v kontextu iluzí po konci Studené války a v kontextu bezpečnostních jistot poskytovaných USA, ačkoli i Evropa byla po celé své dějiny „hobesovská“, nyní si činí iluze o možnostech míru, bezpečnosti a mezinárodního práva... EU je ve strategické závislosti na USA, je zde apel, aby převzala více odpovědnosti a výdajů, „psychologie závislosti“, „bezpečnosti zdarma“ „volná jizdenka“ pěstovaná již od Studené války, místo nutnosti se zabezpečit raději Evropa investovala do „sociálních politik“ CHOMSKY, Noam. Hegemonie nebo přežití. Americké tažení za globální nadvládu (2003) zásadně kritizuje USA, Izrael, globalizaci, kapitalismus, vychází z anarchistických či anarchosocialistických pozic, chápe MV jako dvě proti sobě bojující supervelmoci USA x světové veřejné mínění, plán na udržení hegemonie USA nad světem, americko-turecko-izraelskou alianci považuje za „osu zla“, globalizace je neoliberální projekt, který je v rozporu s demokracií Kritizuje Havla pro amerikanismus (má zato, že Nová Evropa je proamerická proto, že je zvyklá poslouchat)

jeffersonovský izolacionismus jacksonovský populismus Fenomén Trump Uspořádání světa podle Donalda J. Trumpa https://www.youtube.com/watch?v=vSB1pkj80Uo https://www.youtube.com/watch?v=yBiRTIQcO1s čtyř podob zahraničněpolitické tradice USA, které rozlišuje Pavel Barša v knize Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů (2008): jeffersonovský izolacionismus jacksonovský populismus rooseveltovský imperialismus wilsonovský internacionalismus

Systémová teorie Morton Kaplan v System and Process in International Politics (1957) popisuje šest možných typů mezinárodních systémů: 1. systém „rovnováhy moci“ 2. volný bipolární systém (studená válka) 3. pevný bipolární systém (bez „nezúčastněných států“ a „univerzálního aktéra“) 4. univerzální systém (dohoda na pravidlech či hegemonie jednoho z bloků) 5. hierarchický systém (v direktivní a nedirektivní formě) 6. jednotný systém absolutního veta (všeobecné rozšíření jaderných zbraní) Posledně jmenovaný systém svou „nesystémovostí“ a svým „hobbesovským stavem“ připomíná předvestfálský „středověký“ model, ovšem s ohledem na pokrok ve vývoji zbraní se zásadním rozdílem – neustálou hrozbou fatálních střetů

Scénáře budoucnosti Barša, P.; Císař, O. Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů. 2008. Šest alternativních podob možného vývoje: (1) „Nástup nového středověku“ (rozpad státních suverenit a národních zájmů, střetávání zájmů a identit jiných skupin než států – ekonomických, sociálních, ideologických, náboženských, etnických, kulturních, tedy nestátních aktérů jak na lokální, národní tak mezinárodní úrovni) (2) Posilování multilateralismu (uplatnění mezinárodního práva) (3) „Vítězství amerického impéria“ („neokonzervativní vize“, Fukuyama) (4) Návrat multipolarity (velmocí – Rusko, Čína) (5) Ustavení celosvětové unie (založeném na konsensu minima hodnot, nezbytného užití násilí, rovnoměrné redistribuce zdrojů pro život). (6) Její proměna do světového státu

Geopolitický klíč (realismus?) Americké století Úpadek Evropy, Ruska a Číny Vzestup Turecka, Japonska, Polska Ekologie a oteplování (úpadek demografického růstu, nové technologie)

Scénáře budoucnosti? Scénář 1 – Tržní síly (Market Forces) Pokud budeme pokračovat “jakoby nic”, v roce 2100 uvidíme chudé oblasti trpět z růstu průmyslu. Problémy životního prostředí se budou zvětšovat a stanou se více akutními. Můžeme očekávat politiku rodinného plánování omezující práva na děti. Očekávání populačního růstu by posunulo hranice udržitelnosti na 9.3 miliardy. Scénář 2 – Zreformovaná politika (Policy Reform) V tomto scénáři do roku 2100 vlády dodržovaly cíle OSN pro boj s klimatickou změnou, stejně jako cíle pro udržitelnost. Nicméně ekonomický růst je zatarasen a je třeba implementovat silnější vládní politiku, aby byly efekty nedostatečného růstu udrženy na uzdě. S rodinnými plánovacími službami vymáhanými na populaci bude přírodní zdroje vyčerpávat pouhých 8.4 miliard lidí. Scénář 3 – Svět pevností (Fortress World) Tato globální společnost by byla v roce 2100 kontrolována autoritářskou vládou pro kontrolu distribuce zdrojů. Ekonomické, sociální a environmentální propady by přiměly bohaté ustoupit do chráněných oblastí, ponechávajíce masy na pospas osudu v pustinách. Implementace služeb rodinného plánování by bylo téměř nemožné, což by umožnilo globální populaci vzrůst k 10.2 miliardám. Scénář 4 – Velká přeměna (The Great Transition) Pokud by světové společnosti radikálně změnily svoje politiky pro zachování životního prostředí a priorizovali sociální postupy reflektující ty které má OSN, planeta by v roce 2100 mohla žít ve světě sociální rovnosti a kooperace. Rodinné plánování by po celém světě úspěšně kontrolovalo populační růst ke stabilním 7.3 miliardám. Post-industriální post-konzumní svět sociální rovnosti pod direktivou OSN. http://www.tellus.org/integrated-scenarios/taxonomy-of-the-future

„Nový středověk“ Teze o „návratu“ či nástupu „nového“ středověku předpokládá rozklad současného vestfálského systému suverénních národních států a nástup „postvestfálské éry“ – opětovného vzrůstu plurality politických aktérů v různých formách a vrstvách jak nad úrovní státu, tak pod ní. V tomto systému, který je podobný středověkému evropskému politickému uspořádání, neexistuje žádná dominantní a bezvýhradně suverénní autorita v podobě národního státu, identity a suverenity se vzájemně překrývají a soupeří, stát dokonce ztrácí monopol na užití násilí, objevují se opět noví aktéři působící „mezinárodně“ jako autonomní síla (třeba náboženství), soutěží různé formy univerzalismů, dochází k bojům o zdroje, secesím od etablovaných státních celků.

„Světový stát“ Alexandr Wendt „tři kultury anarchie“ v mezinárodních vztazích – hobbesovská, lockovská a kantovská. Wendt předpokládá postupný rozvoj mezinárodních vztahů od jejich hobbesovského charakteru (státy jako nepřátelé), přes lockovský (vestfálský systém – státy jako respektující se soupeři), až ke kantovské anarchii (příklad EU – státy jako přátelé), který musí následně vyústit v ustavení univerzálního světového státu. Oproti většině ostatních pozic v teorii mezinárodních vztahů se domnívá, že vznik (hierarchického) univerzálního státu je v podstatě nevyhnutelný jako důsledek evoluce politické organizace lidstva. Jednotlivé „kultury anarchie“ chápe jako předstupně vývoje k finálnímu opuštění vlády anarchie v mezinárodních vztazích, která má vyústit v univerzální stát. Současný systém OSN považuje za určité před-stadium jeho ustavení, které předpokládá v (dohledném) horizontu sta let. Za určitý ideál však považuje transnacionální vládnoucí struktury Evropské unie