Sociální etika 2 (KS) Vyučuje:. PhDr. Roman Míčka, Th. D. , Ph. D. www Sociální etika 2 (KS) Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. www.romanmicka.net roman.tf@seznam.cz

„Zápočet“

Politická filosofie a pedagogika? Mnoho teorií politických filosofů má své implicitní, někdy i explicitní pedagogické konsekvence Př. Jean Jacques Rousseau – „člověk od přirozenosti dobrý“, teprve společnost a majetek jej kazí, zdálo by se, že je „anarchista“ (x obecná vůle, obdiv ke Spartě a Ženevě) John Dewey – pragmatická pedagogika, založeno na utilitarismu, výchova k demokracii, demokratizaci všech složek a sfér společnosti, emancipace a blahobyt pro všechny Behaviorismus – člověk jako „tabula rasa“ (Watson: "Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručím, že z každého z nich vychovám specialistu podle vlastní volby - lékaře, právníka, umělce, žebráka, zloděje...")

další oficiální dokumenty Politická filosofie, sociální filosofie Sociální etika - Křesťanská sociální etika - Sociální nauka církve empirie – rozum - tradiční hodnoty - autorita církve Míčka, Ockenfels, Anzenbacher, Novak Zejména encykliky, další oficiální dokumenty

Politické ideologie Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem organizovaného politického postupu, ať už má tento postup stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout. Všechny ideologie: - přicházejí s určitým hodnocením stávajícího uspořádání - předkládají model nějaké žádoucí budoucnosti, vizi „dobré společnosti“ - objasňují, jak by se politická změna mohla a měla přivodit Neutrální pojem ideologie, ideologie jsou „paradigmata“ – verze hledání základních hodnot a principů, představ o člověku a povaze společnosti, průnik s politickou filosofií

Povaha pojmu ideologie Co je v politice prvořadé? Prvořadý je boj o moc, ideologie jsou jen nástrojem k jejímu získání (Behaviorismus, marxismus, neomarxismus) Ideologie je pouhá pragmatická propaganda, případně pomýlené vidění světa, falešné vědomí, mystifikace ze strany vládnoucí třídy X Ideje jsou primárním hybatelem politiky J. M. Keynes: „Lidé praxe, kteří si myslí, že je nikdo intelektuálně neovlivňuje, jsou zpravidla otroky některého z mrtvých ekonomů. Fanatikové autority, slyšící trávu růst, čerpají své šílenosti z děl nějakého akademického pisálka, který žil bůh ví kdy“ Weaver (Ideas Have Consequences, 1948): Nominalismus v moderním myšlení převážil nad realismem, došlo k odříznutí od hodnot a pravdy

Politické ideologie Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... Svoboda, rovnost, spravedlnost Jsou i další pojmy – demokracie ,, sociální stát...

Politické ideologie

Politické ideologie

„sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... SVOBODA Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt ROVNOST SPRAVEDLNOST „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v hmotném zabezpečení, lidé by si měli být rovni materiálně, formální rovnost je nedostačující, spravedlnost je především spravedlností sociální Liberalismus – člověk je svobodný a jeho svobodu je třeba chránit před mocí druhých i státu, lidé jsou si rovni zejména morálně a před zákonem, sociální nerovnost je spravedlivá, protože odráží přímo nebo nepřímo zásluhy člověka Konzervatismus – člověk je plně svobodná a odpovědná bytost, má ovšem výrazné sklony konat zlé věci a proto je třeba na něj být přísný, rovnost je pojem spíše transcendentní, spravedlivé je to, co je v souladu s přirozeným zákonem a tradicí

Hodnoty liberalismu individualismus (primát jednotlivce před společností) svoboda (co nejširší svoboda sladitelná se svobodou druhých) rovnoprávnost (nikoli rovnost) rozum (vychází z osvícenství, proti „předsudkům“) spravedlnost (rovnost příležitostí, meritokracie) tolerance a rozmanitost (pluralita)

slabší individualismus morálka není důležitá pozitivní svoboda rovnost příležitostí odpovědnost státu silný individualismus důraz na morálku negativní svoboda formální rovnost důraz na slabý stát

Konzervatismus Russel Kirk, The Conservative Mind (1953) (Česky Konzervativní smýšlení) má zato, že lze konzervatismus lze shrnout do celkem šesti zásad : • víra v transcendentní řád či přirozený zákon • rozmanitost, tajuplnost a nedokonalost lidské existence • strukturovanost, organicita a řád ve společnosti • svoboda a majetek jsou úzce svázány • víra ve zvyklosti, konvence • společenské změny musí být uvážené X radikalita, hledání dokonalosti člověka i společnosti, pohrdání tradicí a důraz na rozum, důraz na ekonomické a politické rovnostářství

- ancient regime - tradice minulosti - monarchie - nedůvěra ke svobodě - důraz na hodnoty a morálku - respekt k lidské svobodě - podpora tržní ekonomiky - podpora demokracie - konstitucionalismus - elitářská demokracie - klasický liberalismus - respekt ke svobodě

Socialismus Sociální demokracie a Třetí cesta Principy socialismu: - pospolitost - sociální rovnost - důraz na potřeby - společné vlastnictví - bratrství, společenská třída Sociální demokracie a Třetí cesta Rigidní stalinistické režimy Socialismus s čínskými rysy Socialismus 21. století (21st Century Socialism) Anarchosocialismus (část antiglobal. hnutí) Ekosocialismus Socialistický feminismus

Socialismus Násilná revoluce zrušení vlastnictví výrobních prostředků - Uznání nezbytnosti kapitalistické ekonomiky - Důležitá ekonomická a sociální role státu - Opuštění socialistického rovnostářství - Osvojení si liberální ideje rovnosti příležitostí a meritokracie Násilná revoluce zrušení vlastnictví výrobních prostředků odmítání demokracie - Evoluční vývoj – rozšiřování volebního práva Sociální demokracie sociální stát Keynesianismus

Systemizace politických ideologií Liberalismus Neokonzervatismus Neoliberalismus New Right Moderní socialismus Neomarxismus, New Left New Labour moderní klasický Socialismus Konzervatismus Komunitarismus

Příklady z naší reality k úvaze a debatě ČSSD – socialismus silně ovlivněný moderním liberalismem, částečná inspirace New Labour ANO – liberální populismus? ODS – neoliberalismus s konzervativními prvky, inspirace Novou pravicí TOP 09 – liberální strana s konzervativními a neoliberálními prvky KDU-ČSL – mix prvků moderního a klasického liberalismu, konzervativní akcent SZ – moderní liberalismus s prvky anarchismu, socialismu a ekologismu SSO – Libertarianismus KSČM – komunismus, částečné překrytí se socialismem DS – původně nacionálně-populistická, dnes spíše nacionálněsocialistická SPOZ? Úsvit? Realisté?

Populismus https://www.youtube.com/watch?v=GoNozFruE6A

Populismus Populismus (z latinského výrazu populus – lid) je líbivá politika, prosazování líbivých postojů a činů. Jde o politickou doktrínu, která popisuje jednání, při kterém političtí aktéři proti sobě staví „lid“ a „elity“. Politický styl snažící se o získání velkého množství voličů. Zaštiťuje se tím, že chrání zájmy prostých lidí, aby nedošlo k jejich ohrožení. Prosazuje v diskusi témata, jež mají vzbuzovat emocionální reakce široké veřejnosti. Populismus se stává snahou získat přízeň nějaké skupiny lidí bez ohledu na to, o jakou jde věc. Populismus je podbízením se určité skupině

Populismus Toto populistické jádro má tři charakteristiky (Francisco Panizza): populisté staví lid a elity jako stejnorodé entity, zdůraznění konfliktu mezi lidem a elitou, lid je chápán jako morálně čistý aktér Antielitismus antipolitika identitární panika

Základní studijní materiál HEYWOOD, A. Politické ideologie. In Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s. 61–86. Co jsou to politické ideologie, jaké základní ideologie existují? Jaký je historický vývoj a jednotlivé současné typy liberalismu? Jaký je historický vývoj a jednotlivé současné typy konzervatismu? Jaký je historický vývoj a jednotlivé současné typy socialismu? Co je podstatou ideologií fašismu, anarchismu, environmentalismu, feminismu, náboženského fundamentalismu? Čím se odlišují jednotlivé ideologie, mají tyto odlišnosti nějaký sociálně-etický rozměr? Jaká je role pojmů spravedlnost, svoboda, rovnost v ideologickém a sociálně-etickém diskursu? Jaké teorie spravedlnosti hrají zásadnější roli v současné politicko-filosofické debatě?

Demokracie některé ideologické a politicko-filosofické a etické aspekty

Lincoln říká, že demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid. Všeobecná deklarace LP článek 21(1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců. Lincoln říká, že demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid.

Aristoteles

Politické ideologie a demokracie Všechny etablované ideologie ve své aktuální podobě v zásadě demokratický politický systém považují za žádoucí X extremistické ideologie (komunismus, anarchismus, fašismus, nacismus, náboženský fundamentalismus)

Politické ideologie a demokracie Zásadně se však liší v chápání jejího charakteru, zejména co se týče: - Vztahu k hodnotovému zakotvení - Optimální míře participace občanů Aristotelský ideál: Politeia (mezon mezi demokracií a aristokracií, vládou lidí a vládou principů) „ani moc, ani málo“

S. P. Huntington - „vlny demokratizace“ 1. vlna (1828-1926) Revoluce ve Francii a USA, postupné uplatňování demokratických institucí, rozšiřování volebního práva, první zemí byly USA v r. 1828 (poprvé nad 50 % dospělých bílých mužů) 1. protivlna – 1922-1942 Návrat k tradičním autoritářským režimům nebo k novým formám totalitarismu 2. vlna (1943-1962) Po 2. světové válce, dekolonizace, vznik nových států, budování demokracie 2. protivlna (1958-1975) Krok zpět, nezakořeněné a vratké instituce demokracie, nástup autoritářských režimů v rozvojových zemích, ale i ty rozvinuté. Změny v Latinské Americe, pád vratkých demokracií v Asii a Africe 3. vlna (1974–1990) 1974 revoluce v Portugalsku proti Salazaarovu režimu, země Latinské Ameriky, sametová revoluce 1989 ve Východní Evropě

DAHL, Robert. Demokracie a její kritici (1989) POLYARCHIE Výsledek druhé demokratické transformace, je jedním z nejpodivuhodnějších lidských výtvorů, jde o demokracii, která se již neváže na malé městské státy Klíčové: princip zastoupení a reprezentace smíšená vláda (společenský a organizační pluralismus) ústavní liberalismus (velký rozsah základních a politických práv) nezávisí tolik na velikosti území a jeho homogenitě Problémy: je nedokonalá, možnost participace se u občanů vzhledem ke složitosti moderních společností a politiky snižuje, kritikové polyarchie mají za to, že je málo demokratická, byrokratická, s pluralismem se vytrácí koncept společného dobra Otázka třetí demokratické transformace Demokratická idea stále vyzývá k ideji „demokratizaci demokracie, “idealizovaná řecká polis, návrat k Rouesseauovskému ideálu? Problém pluralismu x obecného blaha (od čeho odvodit? co je jeho obsahem?) tradicionalistická odpověď – návrat k republikánské a aristotelovské ctnosti komunitaristická odpověď –obnovení tradice ctnosti a republikánství jde v malých komunitách, které budou čelit rozpadu morálního řádu socialistická odpověď – problémy by se vyřešily zespolečenštěním vlastnictví (nejde o charakter vlastnictví, ale míru decentralizace)

Demokracie jako hodnota x mechanismus Je legitimní vše, na čem se lid usnese? Instrumentální pojetí x procedurální pojetí demokracie Instrumentální pojetí předpokládá existenci koherentního souboru hodnot umožňujících dosažení uspokojivého výsledku, „teorii společného dobra“, morální předpoklady Procedurální pojetí připisuje hodnotu již samotné participaci osob na demokratickém procesu

Habermasova teorie demokracie Procedurální pojetí demokracie Jednání instrumentální X komunikativní Deliberativní (diskursivní) demokracie „Systém musí obsahovat právě ty práva, jež musí být vzájemně uznány občany, kteří chtějí žít ve společnosti řízené pozitivními právy“. Odmítá uznat platnost jakékoli hodnoty či instituce, která nedokáže získat svůj mandát skrze racionální diskurs rovných osob

„Liberální demokracie“ „liberální“ a „demokratická“ složka systému „Demokracie vzkvétá, svoboda nikoli“ Fareed Zakaria, Budoucnost svobody Totalitní demokracie (Jacob L. Talmon ) Demokratická složka: vláda lidu, procesuální, formální stránka Liberální složka: obsahuje normativní aspekty, mravní předpoklady (konstituce, pravidla, ochrana svobody, lidská práva)

Demokratický fundamentalismus I Kořeny v myšlení J. J. Rousseaua (přímá demokracie, obecná vůle lidu) Dnes „participační demokracie“ či „silná demokracie“ Tvrdí, že obecně rozšířená „liberální zastupitelská demokracie“ (slabá demokracie) funguje neuspokojivě: elitářství (rozhoduje se kdo bude vládnout, nikoli jak se věci budou dělat) pluralismus politických stran (agregace zájmů, omezený výběr) redukce rozhodovacích pravomocí lidu

Demokratický fundamentalismus „obecná vůle lidu“ „…kdokoliv by odepřel poslechnouti obecnou vůli, bude k tomu donucen…“ „…společenská smlouva dává státnímu tělesu naprostou moc nad jeho členy…“ (ROUSSEAU, J.J. O společenské smlouvě)

Argumenty pro omezení demokracie „hyperdemokratická“ masová společnost, ve které je moc rovnoměrně rozprostřena mezi všechny bez ohledu na jejich kvalifikaci, schopnosti a morálku, rozvrací civilizovanou společnost a morální řád, přičemž výsledkem je kulturní úpadek a tendence k totalitě. José Ortega y Gasset, Vzpoura davů [1930] Mýtus racionálního voliče. Proč v demokracii vítězí špatná politika Bryan Caplan [2010] Kenneth Arrow – „teorém nemožnosti“, cyklické většiny, poukazuje na neexistenci způsobu volby, která by vedla ke společenskému uspořádání vyhovujícímu podmínkám elementární spravedlnosti a ke stanovení pořadí společenských preferencí z preferencí individuálních. Social Choice and Individual Values (1951) Problém „demokratické zátěže“ (democratic overload, government overload, government oversupply) Giovanni Sartori – „revoluce rostoucího očekávání“

Democratic overload Problém „demokratické zátěže“ (democratic overload, government overload) - jisté paralýzy systému, kdy na základě tlaků voličů a zájmových skupin dochází k začarovanému kruhu - politici chtějí uspět ve volební soutěži a získat moc, proto slibují stále vyšší veřejné výdaje (viz. James Buchanan - veřejné finance v demokratickém systému) „government oversupply“ – nadměrná nabídka ze strany vlády Giovanni Sartori rozlišoval mezi „zodpovědnou“ vládou, která se chová odpovědně a kvalifikovaně a „přístupnou“ vládou, která reaguje na vnější požadavky lidu a je tak přetížena v kontextu „revoluce rostoucího očekávání“ (zejména právě v oblasti sociální politiky) Teória demokracie (1962, 1987, 1993)

Argumenty pro posílení demokracie Mancur Olson, The Logic of Collective Action (1965) - prosazování koncentrovaných zájmů na úkor roztříštěných zájmů (byrokracie, aktivisté, průmyslová a ekologická lobby) Anne O. Krueger, Jagdish Bhagwati dobývání renty (Rent-seeking), Neproduktivní dobývání zisku (Unproductive Profit-seeking) Evropská unie představuje řád i ducha liberální demokracie v té nejvíce zdegenerované podobě. Jestliže nejsilnější stránkou demokracie byly volby a v nich zabudovaná možnost výměny vládnoucí skupiny nebo změny vládního programu, udělala Evropská unie vše pro to, aby tuto možnost v maximální míře omezila. Neexistují žádné transparentní mechanismy mocenské změny ani řešení, která by voličům umožnila mít vliv na to, jakým směrem se bude vládnutí ubírat….Evropská vláda, přesněji řečeno něco, co vládu připomíná, jinými slovy Evropská komise, se neutváří na základě hlasování voličů, ale je na něm zcela nezávislá. Hlavní funkce plní v Evropské unii lidé, kteří nebyli zvoleni ve všeobecných volbách, a voliči nemají žádnou možnost je odvolat. Ryszard Legutko: Demokratický deficit Evropské unie (2013) NGO jsou „ve své podstatě nikým nezvolenými nátlakovými skupinami a zodpovídajícími se pouze sami sobě“, které si navíc „nárokují, že mluví za celé lidstvo, podobně jako si jiní v minulosti osobovali mluvit za dělníky či za lid“ J. FonteDemocracy’s Trojan Horse

Občanská společnost Široké pojetí občanské společnosti (celá veřejná sféra včetně sféry ekonomické a samosprávné, mimo stát) OS jako předivo mezilidských vztahů, síť, pavučina, kterou budují autonomní občané v průběhu času, někdy mlčky a nezáměrně, někdy se zcela explicitním záměrem a promyšlenou dobrovolnou volbou. Úzké pojetí občanské společnosti Definuje občanskou společnost jako sféru odlišnou od státu a ekonomiky, případně i od dalších sfér společnosti, minimalistická teorie považuje za OS především nová sociální hnutí (které se rozvíjejí od 60. let 20. století – pacifistická, feministická, ekologická apod.), jejichž aktivity mají charakter symbolických výzev vůči existujícím mocenským vztahům a zažitým kulturním vzorcům. Podle tohoto pojetí by většina společnosti a občanů tedy vlastně k „občanské společnosti“ nepatřila.

Václav Havel „Já sám rozumím pod pojmem občanské společnosti něco, co vzniká samostrukturací společnosti, obvykle se tím myslí nadace a spolky. Samozřejmě, že je to přirozené lidské sdružování v nevládních a neziskových organizací, spolcích a občanských iniciativách. Jsou nesmírně důležité a jsou páteří občanské společnosti“. „Tato občanská společnost je zásadní, je podhoubím, živnou půdou, zázemím demokracie“. Demokracie v občanské společnosti chřadne a chátrá vinou politických stran, které se odcizují občanům: „...politika začíná být nudná, do sebe uzavřená, zvláštní, nakonec lidem protivná a nic na tom nemění, že volit může každý“.

Václav Klaus „Občanská společnost je polemika se svobodnou společností Václav Klaus „Občanská společnost je polemika se svobodnou společností! A je povinností každého demokrata ze všech svých sil, do konce svých věků proti ní bojovat!!!“ „Postdemokracii chápu jako potlačení demokracie v důsledku pokusů různorodých sil, struktur a skupin uvnitř státu – bez demokratického mandátu – přímo určovat (nebo aspoň zásadně ovlivňovat) různé klíčové oblasti veřejného života dotýkající se občanů. Mám na mysli různé projevy NGOismu, politické korektnosti, umělého multikulturalismu, radikálního humanrightismu, agresivního ekologismu atd. Aktivity organizací vytvořených na těchto základech představují nové formy ohrožení lidské svobody, kterou zejména my, kteří jsme prožili komunismus, bereme nesmírně vážně.“

Uměřené hledání demokracie? Odmítnutí poručnictví (politika není založena na instrumentálních dovednostech, ale morálních soudech) i anarchismu (ospravedlnitelnost donucování) Uznání limitů procedur demokracie i hranic možností shody, při respektu k politické rovnosti všech občanů (lidí?) Důraz na hodnotové zakotvení demokracie mimo proceduru (ústavní liberalismus, lidská práva) Odmítnutí radikálních forem demokracie (ohrožení hodnot, eliminace reprezentace)s ohledem na rizika z toho plynoucí

Centesimus annus (1991) 46. Církev si váží systému demokracie, protože zajišťuje účast občanů na politickém rozhodování, zaručuje ovládaným možnost volit a kontrolovat své vlády a v případě nutnosti je pokojnou cestou vyměnit. Nemůže proto schvalovat vytváření úzkých vůdčích skupin, které si uzurpují moc na základě svých zvláštních zájmů nebo ideologických záměrů. ... Jak dokazuje historie, demokracie bez hodnot se snadno mění v otevřenou nebo skrytou totalitu.

vytváření úzkých vůdčích skupin, které si uzurpují moc na základě svých zvláštních zájmů nebo ideologických záměrů Postdemokratické mechanismy – ideologie „občanské společnosti“ (bypass demokratických institucí, byrokracie, sociální aktivisté, průmyslová a ekologická lobby) -demokracie bez hodnot se snadno mění v otevřenou nebo skrytou totalitu Instituce „kultury smrti“, některé ideologické aspekty EU, otázka výhrady svědomí, záměrná eliminace křesťanských hodnot ve veřejném prostoru

(projev v Evropském parlamentu, 11/2014) František (projev v Evropském parlamentu, 11/2014) „Výzvou nynějšího historického okamžiku je udržovat naživu realitu demokracií, předcházet tomu, aby jejich reálná síla, politický výraz národů byl odstraněn na nátlak nadnárodních, nikoli univerzálních zájmů, které demokracii oslabují a přeměňují na uniformní systémy sloužící neznámým impériím. Toto je výzva, před kterou vás dnes dějiny staví“.

František Laudato si’ (2015) „Je dramatické, že politika soustředěná na bezprostřední výsledky, podporované také populací žijící konzumním stylem, nutí k produkci s krátkodobým růstem. Vlády odpovídající na zájmy voličů nechtějí provokovat obyvatelstvo opatřeními, která by se mohla dotknout úrovně spotřeby nebo ohrozit zahraniční investice.“ (čl. 179)

Základní studijní materiál MÍČKA, R. Demokracie v pasti (ne-) úspěchu: křesťansko-etická perspektiva, Dostupné_na: http://www.caritasetveritas.cz/index.php?action=openfile&pkey=53 Jak chápali demokracii antičtí autoři? Jak se vyvíjela idea demokracie v 18. a 19. století? Jaké jsou obvykle vypočítávané výhody demokracie? Co je to „demokratický fundamentalismus“? Jaké nedostatky vykazuje demokratický politický systém? (Gasset, Schumpeter, teorie her, Arrow, Sartori) Co znamená pojem democratic overload? Co znamená pojem postdemokracie? Jaký je vztah mezi procesuální a hodnotovou složkou demokracie? Jaký je vztah křesťanských hodnot a demokracie? Jak se k otázce demokracie staví dokumenty sociálního učení církve? Jaké mohou být důvody pro posilování či oslabování demokratických procedur?

Index demokracie (2012) 1. Norway 16. United Kingdom 2. Sweden 3. Iceland 4. Denmark 5. New Zealand 6. Australia 7. Switzerland 8. Canada 9. Finland 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Austria 13. Ireland 14. Germany 15. Malta 16. United Kingdom 17. Czech Republic 18. Uruguay, Mauritius 20. South Korea 21. United States of America 22. Costa Rica 23. Japan 24. Belgium 25. Spain … 28.France, Slovenia 32. Italy 33. Greece 38. India 39. Jamaica 40. Slovakia … 44. Poland, Brazil 49. Hungary 50. Croatia

Index demokracie (2015) „Flawed democracies“ již od 21. - Italy 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark 6. Switzerlan 7. Canada 8. Finland 9. Australia 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Ireland 13. Germany 14. Austria 15. Malta 16. United Kingdom 17. Spain 18. Mauritius 19. Uruguay 20. USA 21. Italy 22. South Korea 23. Japan, Costa Rica 25. Czech Republic 26. Belgium 27. France 28. Botswana 29. Estonia … 34. Israel 35. India 37. Slovenia 43. Slovakia .. 48. Poland … ... 132. Rusko 167. North Korea „Flawed democracies“ již od 21. - Italy

Index demokracie (2016) Revenge of the “deplorables” 16. United Kingdom 17. Spain 18. Mauritius 19. Uruguay Flawed: 20. Japan 21-22. USA, Italy 23. Cabo Verde 24-25. France, South Korea 26. Costa Rica 27. Botswana 28. Portugal 29-30. Israel, Estonia 31. Czech Republic 32. India 34. Chile 35. Belgium 37. Slovenia 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark 6-7. Canada,Ireland 8. Switzerland 9. Finland 10. Australia 11. Luxembourg 12. Netherlands 13. Germany 14. Austria 15. Malta 42. Slovakia .. 52. Poland … ... 134. Rusko 167. North Korea „Flawed democracies“ již od 20. - Japan

Index demokracie (2017) Free speech under attack 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark 6.Ireland 7. Canada 8. Australia 9, 10. Finland, Switzerland 11. Netherlands 12. Luxembourg 13. Germany 14. United Kingdom 15. Austria 16. Mauritius 17. Malta 18. Uruguay 19. Spain Flawed: 20. South Korea 21-22. USA, Italy 23, 24, 25. Japan, Cabo Verde, Costa Rica 26, 27. Chile, Portugal 28. Botswana 29. France 30, 31. Estonia, Israel, 32. Belgium 33. Taiwan 34. Czech Republic 36. Slovenia 37. Lithuania 42. India 44. Slovakia .. 53. Poland … ... 135. Rusko 167. North Korea

WORLD HAPPINESS REPORT (2017) http://worldhappiness.report/ Od 2012, tvoří faktory jako například hrubý domácí produkt na obyvatele, předpokládaná délka života, korupce, dostupnost zdravotní péče, svoboda se rozhodovat, štědrost spoluobčanů či bezpečnost. 1. Norway (7.537) 2. Denmark (7.522) 3. Iceland (7.504) 4. Switzerland (7.494) 5. Finland (7.469) 6. Netherlands (7.377) 7. Canada (7.316) 8. New Zealand (7.314) 9. Australia (7.284) 10. Sweden (7.284) 11. Israel (7.213) 12. Costa Rica (7.079) 13. Austria (7.006) 14. United States (6.993) 15. Ireland (6.977) 16. Germany (6.951) 17. Belgium (6.891) 18. Luxembourg (6.863) 19. United Kingdom (6.714) 20. Chile (6.652) 21. United Arab Emirates (6.648) 22. Brazil (6.635) 23. Czech Republic (6.609) 24. Argentina (6.599) 25. Mexico (6.578) .... 31. France (6.442) 34. Spain (6.403) 37. Saudi Arabia (6.344) 40. Slovakia (6.098) 42. Malaysia (6.084) 46. Poland (5.973) 48. Italy (5.964) 49. Russia (5.963) 51. Japan (5.920) 62. Slovenia (5.758) 79. China (5.273) 89. Portugal (5.195) 122. India (4.315) 155. Central African Republic (2.693)

WORLD HAPPINESS REPORT (2018) 1. Finland (7.632) 2. Norway (7.594) 3. Denmark (7.555) 4. Iceland (7.495) 5. Switzerland (7.487) 6. Netherlands (7.441) 7. Canada (7.328) 8. New Zealand (7.324) 9. Sweden (7.314) 10. Australia (7.272) 11. Israel (7.190) 12. Austria (7.139) 13. Costa Rica (7.072) 14. Ireland (6.977) 15. Germany (6.965) 16. Belgium (6.927) 17. Luxembourg (6.910) 18. United States (6.886) 19. United Kingdom(6.814) 20. United Ar. Emir.(6.774) 21. Czech Republic (6.711) 22. Malta (6.627) 23. France (6.489) 24. Mexico (6.488) 25. Chile (6.476) .... 33. Saudi (Arabia (6.371) 36. Spain (6.310) 39. Slovakia (6.173) 42. Poland (6.123) 50. Lithuania (5.952) 51. Slovenia (5.948) 59. Russia (5.810) 63. Estonia (5.739) 69. Hungary (5.620) 76. China (5.273) 79. Greece (5.358) 100. Bulgaria (4.933) 133. India (4.315) 156. Burundi (2.905)

Democracy index World happiness index 2013 2012 39. Czech Republic (6.290) 2015 31. Czech Republic (6.505) 2016 27. Czech Republic (6.596) 2017 23. Czech Republic (6.609) 2018 21. Czech Republic (6.609) 2012 17. Czech Republic 2014 25. Czech Republic 2015 2016 31. Czech Republic 2017 34. Czech Republic

Gallup, 2017 Nejpesimističtější (Štěstí a spokojenost, optimismus budoucnosti) národy světa: 1. Řekové 38 % 2. Češi 33 % 3. Slovinci 32 % 4. Maďaři 29 % 5. Haiťané 26 % 6. Taiwanci 26 % 7. Španělé 25 % 8. Kypřané 25 % 9. Poláci 25 % 10. Singapurci 24 %

World Press Freedom Index (2018 ) https://rsf.org/en/ranking 1 Norway 0 2 Sweden 0 3 Netherlands 2 4 Finland -1 5 Switzerland 2 6 Jamaica 2 7 Belgium 2 8 New Zealand 5 9 Denmark -5 10 Costa Rica -4 11 Austria 0 12 Estonia 0 13 Iceland -3 14 Portugal 4 15 Germany 1 16 Ireland -2 18 Canada 4 19 Australia 0 24 Latvia 4 26 Namibia 2 27 Slovakia -10 28 South Africa 3 31 Spain -2 32 Slovenia 5 33 France 6 34 Czech Republic -11 35 OECS 3 36 Lithuania 0 40 United Kingdom 0 45 United States -2 46 Italy 6 58 Poland -4 65 Malta -18 67 Japan 5 73 Hungary -2 74 Greece 14 87 Israel 4 111 Bulgaria -2 138 India -2 169 Saudi Arabia -1 172 Cuba 1 175 Vietnam 0 176 China 0 178 Turkmenistan 0 180 North Korea 0

Základní studijní materiál OCKENFELS, W. Sociální politika na základě křesťanského obrazu člověka. Subsidiarita, rodinná politika a znovuoživení křesťanské charity. Praha: OI, Bulletin roč. 2005, č. 165. (10 stran) Dostupné také na: http://www.obcinst.cz/socialni-politika-na-zaklade-krestanskeho-obrazu-cloveka/ V čem spočívá krize sociálního státu na Západě ? V čem spočívá krize rodiny na Západě ? Jaký je vztah subsidiarity a sociální politiky ? Jaké má Ockenfels návrhy na řešení krize sociálních systémů ? Jaký je podle něj vztah mezi sociálním systémem a charitou ?

Wolfgang Ockenfels OCKENFELS, W. Sociální politika na základě křesťanského obrazu člověka. Subsidiarita, rodinná politika a znovuoživení křesťanské charity. Praha: OI, Bulletin roč. 2005, č. 165. Dostupné také na: http://obcinst.cz/cs/SOCIALNI-POLITIKA-NA-ZAKLADE-KRESTANSKEHO-OBRAZU-CLOVEKA-c799/ „K přebujelosti sociálního státu, který se obtížil sociálními nároky, jež ho teď táhnou ke dnu, bohužel mocně přispěly i křesťanské strany, některé církevní spolky a teologové. Zadlužený stát blahobytu se nemůže odvolávat na křesťanské sociální učení. Protože co mají s tímto učením společného centralismus, nedostatek osobní zodpovědnosti a absence spravedlivého hodnocení výkonu? Sociální spravedlnost u nás musíme definovat znovu, a to podle starých pravidel subsidiarity.“ Důraz na: subsidiaritu a charitu

Volitelný studijní materiál MÜLLER, K.B. Politická sociologie. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-380-2. kapitola 3.2 Masová média, demokracie a veřejnost (s. 138-156) a kapitola 3.3 Internet a virtuální společenství (s. 157-165) 8 stran, celkem 26 stran Jak hodnotí klíčoví autoři roli médií v současném světě ve vztahu k politice? Jaké můžeme rozlišit formy interakce v teorii médií? Co je to informačně vzdělávací a zábavní funkce médií? Jaké je možné nalézat vztahy a jejich proměny v oblasti společnosti, politiky a médií? Jaké nové aspekty do oblasti médií vnesl internet? Jaké jsou negativní a pozitivní důsledky rozvoje internetu?

Laudato si’ (2015) 47. K tomu přistupuje vliv médií a digitálního světa, který – je-li všudypřítomný – nepodporuje rozvoj schopnosti moudře žít, hloubavě přemýšlet a velkodušně milovat. (...) Pravou moudrost, která je plodem uvažování, dialogu a velkodušného setkávání mezi lidmi, nelze dosáhnout pouhým shromažďováním dat, která nakonec jako jistý druh mentálního znečistění pouze zahlcují a matou. Současně existuje též tendence nahrazovat reálné vztahy s druhými lidmi a všechny výzvy, které se s nimi pojí, komunikací zprostředkovanou internetem. To nám umožňuje vybírat si či eliminovat vztahy podle naší libovůle, čímž se často vyvolává nový typ umělých emocí, které se vážou spíše k zařízením a obrazovkám než k lidem a k přírodě.

Volitelný studijní materiál MÍČKA, R. Otázka „světové politické autority“ v širším kontextu katolického sociálního myšlení, Dostupné na: http://caritasetveritas.cz/ 2/2016 (15 stran), Kde a jakým způsobem se v sociálním učení církve objevuje koncept „světové politické autority“? Jak tento koncept souvisí s celkovou debatou o mezinárodních vztazích a tzv. global governance? Jaké podněty k tématu přinášejí různé církevní instituce? Jaké jsou impulsy debaty v katolickém prostředí progresivně rozvíjející tematiku světové politické autority? Jaké jsou impulsy k debatě ze strany kritičtějších pohledů na světovou politickou autoritu? Jaká je tedy pozice sociálního učení církve v kontextu současných forem a debat v oblasti mezinárodních vztahů?

Caritas in veritate (2009) 67. … „Řídit světovou ekonomiku, obnovit ekonomiky zasažené krizí, a tak zabránit zhoršení současné krize, které by vedlo k ještě větším nerovnostem; vhodným způsobem zabezpečit celkové odzbrojení, dostatek jídla a mír; zajistit ochranu životního prostředí a regulovat migrační pohyby – to všechno si naléhavě žádá existenci opravdové světové politické autority, která byla navržena už mým předchůdcem, blahoslaveným Janem XXIII. Tato autorita by se musela řídit právem, důsledně se držet zásad subsidiarity a solidarity, být zaměřena na uskutečňování obecného dobra a zasazovat se o uskutečňování opravdového integrálního rozvoje, inspirovaného hodnotami lásky v pravdě. Tato autorita by také musela být uznávána všemi a mít v rukou účinnou moc, aby každému zaručila bezpečnost, dodržování spravedlnosti a respektování práv. Pochopitelně, že musí mít pravomoci, aby si u jednotlivých stran zjednala respekt k vlastním rozhodnutím…“

(tisková konference na cestě z Filipín) papež František (tisková konference na cestě z Filipín) „Národy totiž nesmí ztratit svou svobodu. Národ má svou kulturu a historii, když ale koloniální impéria diktují své podmínky, usilují o ztrátu národní identity a nastolují stejnost. Taková globalizace se podobá kouli, kde všechny povrchové body leží ve stejné vzdálenosti od středu. Rád užívám jiný model pro označení pravé globalizace. Je důležité globalizovat, ovšem jako v mnohostěnu, kde každý národ a každá část uchovává vlastní identitu, aniž by podlehla ideologické kolonizaci. Takto vnímám ideologické kolonizace“

Rizika Global Governance člen Pontifical Academy of Social Sciences Michel Schooyans ve své knize The Gospel: Confronting World Disorder (1997) říká, že mnohé stávající struktury směřující ke globální vládě a globálnímu managementu rozvoje, zdraví a lidských práv, jsou ve své podstatě totožné s šiřiteli tzv. kultury smrti. Ratzinger v předmluvě: „Na jedné straně zde byly marxistické systémy, které slibovaly dosažení vytouženého lidského království politicko-ideologickou cestou. Na straně druhé se objevují snahy o budování budoucnosti za pomoci více či méně liberálních tradici. Pod názvem Nový světový Řád (New World Order) tyto snahy získávají stále zřetelnější obrysy…“ „A tak jsme na sklonku nového obrazu nového světa přišli k bodu, v němž nejen křesťan, ale zejména on, má za povinnost protestovat“. Vladimír Palko ve své knize Levy prichádzajů. Prečo Európa a Amerika smerujů k novej tyranii (2012) vnímá současný politický a společenský vývoj jako uskutečňování globální antropologické revoluce, která nechápe člověka v intencích křesťanských hodnot.

Volitelný studijní materiál MÍČKA, Roman. Indické křesťanství, politika a sociální učení církve. Studia theologica. 2016/1, ISSN 1212-8570, s. 151–173. Jaká je demografická a geografická situace křesťanství v Indii? Jakým otazníkům a výzvám čelí současný indický demokratický systém? Jaká je pozice křesťanství v indické společnosti a politice? Popište přínos křesťanského sociálního myšlení k reflexi indické politické a sociální situace Popište aktivity indických biskupů a křesťanských institucí v oblasti reflexe indické reality, vzdělávání a charity

Indie – země budoucnosti? Svět Indie, této veliké sociální „laboratoře“, v níž dnes žije 17,5% všech lidí, která se s velkou pravděpodobností stane do roku 2030 nejlidnatější zemí světa vůbec a má ambici se stát v příštích desetiletích největší světovou ekonomikou, je úžasné sledovat. Teprve budoucnost ukáže, jak moc se vydaří této „největší světové demokracii“ eliminovat politické, ekonomické, sociální a ekologické neduhy, které jí provázejí. Na Indii se obvykle hledí s nadějemi na perspektivní budoucnost, její případná úspěšnost by byla výraznou posilou legitimity demokracie v asijském kontextu i zásadním geopolitickým faktorem. Velice optimisticky vnímá svou rodnou zemi Indo-Američan Fareed Zakaria. Ve své knize Postamerický svět (orig. 2008) vnímá Indii díky jejímu populačnímu, politickému, vzdělanostnímu a ekonomickému profilu jako „zemi budoucnosti“. I když je v Indii stále veliké množství velice chudých, jejich poměr se dle něj dynamicky zmenšuje. Indická ekonomika je podle Zakarii ve znamení postupného „růstu zdola“, je „hlučnou a hašteřivou demokracií“, chaotickou, nesvázanou, avšak pluralitní a svobodnou, ve srovnání s (na první pohled) úspěšnější a dynamičtější Čínou.