Organizace veřejné správy blok č. 1 PrF MU, říjen 2013 © petr průcha

Osnova výuky v I. bloku 1. Veřejná správa jako organizace (pojem, charakteristika, právní základy) 2. K historii organizace veřejné správy 3. Organizační principy, moc a modely 4. Subjekty a vykonavatelé veřejné správy 4.1 Nezávislí vykonavatelé veřejné správy 4.2 Veřejné sbory a veřejné stráže

Veřejná správa jako organizace (pojem, charakteristika, právní základy) Pojem a místo veřejné správy v systému veřejné moci Veřejná moc Dělba moci Veřejná správa jako výkonná státní moc územní samosprávná moc jiná samosprávná moc Veřejná správa jako součást systému veřejné moci, pozitivní a negativní vymezení

K pojmu organizace Mnohovýznamovost samotného pojmu organizace, v jejímž smyslu můžeme organizaci chápat jednak jako instituci nebo soubor institucí, strukturu, či dokonce systém určitého organizačního uspořádání; mimo to může pojem organizace vyjadřovat označení činnost(i) organizačního charakteru Tzv. formální a tzv. neformální organizace Reorganizace Význam organizačních principů

K historii organizace veřejné správy na našem území od 1.1. 1850 3 země (Čechy, Morava, Slezsko) kraje, okresy, obce po r. 1918 kraje opuštěny (pokusy o župy) od 1.1.1928 (zák.č. 125/1927 Sb.z. a nař.) 2 země (Česká a Moravskoslezská) Praha okresy, obce od 15.3.1938 do 8/9. května 1945 Protektorát Čechy a Morava od 1.1.1949 země zrušeny kraje + Praha, okresy, obce od 11.4.1960 kraje + Praha, okresy, obce

vl. nařízení č. 4/1945 Sb. , o volbě a pravomoci národních výborů zákon č. 2/1918 Sb., jímž se zřizují nejvyšší Správní úřady ve státě československém ústavní dekret presidenta republiky č. 18/1944 Úředního věstníku československého, o národních výborech a prozatímním Národním shromáždění (vyz vyhláška MV č. 43/1945 Sb.) vl. nařízení č. 4/1945 Sb. , o volbě a pravomoci národních výborů dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb., o územní organizaci správy, vykonávané národními výbory zákon č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení na území dnešní ČR – 13 krajů plus Praha ústavní zákon č. 12/1954 Sb., o národních výborech zákon č. 13/1954 Sb., o národních výborech zákon č. 36/1960 Sb., o územním členěním státu na území dnešní ČR – 7 krajů plus Praha zákon č. 65/1960 Sb., o národních výborech zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech

Principy organizace veřejné správy Princip centralizace, decentralizace, koncentrace a dekoncentrace Princip územní a rezortní Princip monokratický a kolegiální Princip volební a jmenovací

Organizační moc Organizační moc – způsobilost vnutit prvkům organizace vůli „organizátora“ Organizační moc - externí a interní, širší a užší. Externí organizační moc – regulace pomocí zpravidla abstraktních aktů (zákonů)záležitosti spojené se základními otázkami organizační výstavby veřejné správy ve státě. Interní organizační moc - oprávnění provádět opatření uvnitř úřadu nebo jiné organizační jednotky vykonávající veřejnou správu; rozsah tohoto oprávnění je zpravidla limitován aktem externí organizační moci. Organizační moc v širším smyslu se vztahuje na organizační opatření vůči všem institucím veřejné moci, nikoli jen správním úřadům, v užším smyslu jen na organizační opatření ve sféře veřejné správy. 8

Organizační modely Vyhraněné modely organizace hierarchický model (absolutizuje princip subordinace), lineární, štábní, lineárně štábní a proti tomu přímá demokracie. Mezi těmito krajními póly vznikají organizační modely, které vycházejí z daných podmínek a tradic. Organizační modely z hlediska potřeb studia veřejné správy lze členit takto: model participační, model konzultativní. 9

. Struktura organizace veřejné správy Ústřední orgány státní správy Územně dekoncentrované (specializované) orgány státní správy Organizace územní veřejné správy s všeobecnou působností Orgány (subjekty) profesní a zájmové samosprávy

Subjekty – nositelé a vykonavatelé veřejné správy subjekty jako nositelé veřejné správy stát veřejnoprávní korporace jiné právnické osoby veřejného práva právnické osoby soukromého práva v zákonem určeném postavení fyzické osoby v zákonem určeném postavení

. subjekty jako vykonavatelé veřejné správy správní orgány (orgány státní správy, orgány samosprávy) správní orgány úředního typu (správní úřady) úřední osoby správní orgány neúředního typu jiní veřejní činitelé, resp. jiní veřejní zaměstnanci ostatní vykonavatelé osoby jednající za právnické osoby veřejného práva a jiné subjekty se svěřeným výkonem veřejné správy osoby jednající za právnické osoby soukromého práva či fyzické osoby, na něž byl výkon veřejné správy přenesen .

Nezávislí vykonavatelé veřejné správy jedná se vykonavatele, kteří jsou méně či více vyňati z  „řídící“ působnosti vlády patří sem zejména : Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Český statistický úřad Energetický regulační úřad Český telekomunikační úřad Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Úřad pro ochranu osobních údajů

Veřejné sbory a veřejné stráže jde o sbory podílející se na výkonu veřejné moci plněním funkcí, pro jejichž zabezpečování byly zřízeny. Převážně se jedná o sbory bezpečnostní patří sem zejména : Policie České republiky Hasičský záchranný sbor Celní správa Vězeňská služba Bezpečnostní informační služba Ozbrojené síly

Veřejné stráže a jejich druhy lesní stráž, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů vodní stráž, dle zákona č. 130/1974 Sb., dnes zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) stráž výslovně neupravuje myslivecká stráž, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů rybářská stráž, zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů. stráž přírody (stráž ochrany přírody), zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů V neúspěšných a vládou nepodpořených poslaneckých návrzích zákona o horské službě v letech 1999 a 2001 bylo navrženo, aby pracovníci horské služby měli status horské stráže.

SHRNUTÍ, ZÁVĚR