Komunitární právo Právo EU Veřejná správa EU

Úvod Cíl: představit systém tvorby legislativy na úrovni EU – významný dopad do řešení rozvoje a ekonomiky jednotlivých členských států Mezinárodní organizace x nadnárodní organizace, sdílená suverenita 28 zemí, HMU – složitý systém rozhodování a institucionálního rámce ES (posilování většinového rozhodování na úkor jednomyslného, systém kvalifikované většiny) Blokační menšina pro blokování rozhodnutí Malé státy x velké státy (Německo x Malta) – kritéria hlasování + zapojení více institucí do procesu hlasování Jasná a srozumitelná pravidla rozhodování

Základní charakteristiky komunitárního práva Definováno zakládajícími smlouvami (Esuo, euroatom, EHS) Smlouva o EHS vytvořila vlastní právní řád, integrovaný do právních systémů členských států – závazný pro soudy čl. zemí EU. Vlastní orgány, vlastní právní subjektivita, způsobilost k právním úkonům, způsobilost k mezinárodně právnímu zastoupení Vlastní pravomoci definované právním řádem Omezení vlastní suverenity jednotlivých čl. zemí – soubor aplikovaného práva pro jednotlivé čl. země i pro EU jako celek

Základní charakteristiky komunitárního práva Samostatný systém práva – nemá podřadný ani stejný charakter jako vnitrostátní pr. Předpisy – právo evropských společenství (EU) Fragmentární charakter: Neobsahuje úpravu všech právních odvětví Jednotlivé politiky jsou řešeny jen tematicky ne vždy zcela (sociální politika, RP…) Je doplňováno právními předpisy v jednotl. zemích

Obsah práva ES Zásada nadřazenosti či přednosti práva EU nad národním právem členského státu stanoví, že v případě konfliktu mezi ustanoveními obou právních řádů, převládá právo ES. Tato zásada platí bez ohledu na to, byla-li norma členské země přijata před či po schválení normy primárního nebo sekundárního práva ES. Není přitom ani důležité, tvoří-li národní norma součást ústavního, občanského či trestního práva. Každý soudce v kterékoli členské zemi EU by měl tedy znát normy práva EU, neboť je musí aplikovat přednostně před normami práva svého státu. Pokud tak neučiní, mohou se účastníci soudního řízení aplikace práva ES dožadovat.

Princip subsidiarity a proporcionality Princip subsidiarity: Smlouva o založení EHS, k jeho začlenění do materie EU až Smlouva o Evropské unii, která vstoupila v platnost v roce 1993. V oblasti sdílených pravomocí může být podle principu subsidiarity EU aktivní pouze v případě, že by aktivita členských států byla neefektivní. EU může podle principu proporcionality jednat v oblasti sdílených kompetencí pouze za předpokladu, že aktivitu nelze provést efektivněji prostřednictvím aplikace norem jednotlivých členských států.

Bezprostřední účinek práva EU Aplikace právní normy nesmí být v zemi svázána s žádnými dodatečnými podmínkami Právní následek – právní následky používají a následky z nich využívají subjekty, které nejsou adresáty dotčených právních norem Např. směrnice nebyla včas aplikována do systému národního práva a právní subjekt ji nemá ve svém obchodním styku s jinými právním subjektem k dispozici

Kategorie pramenů práva EUES/EU Primární právo Judikatura ESD, SPS Vnější smlouvy ES Sekundární právo Obecné právní zásady

Primární právo ES Zakládací smlouvy - SES, SESAE, SEU Smlouvy o přistoupení, přístupové smlouvy Protokoly Revize primárního práva: návrh Komise, členský stát svolána mezivládní konference (kromě systému vlastních zdrojů, zásady pro volby do EP ratifikace v členských státech (referendum)

Přistoupení členského státu Stát -zasílá žádost Radě - podmínky pro přistoupení - jednání Podmínky pro přistoupení: tzv. Kodaňská kritéria (schválena v červnu 1993 v Kodani) formální - evropský stát politické - přijetí acquis communautaire, respekt k lid. Právům, ochrana menšin, ekonomické - fungující tržní hospodářství Dohoda - ratifikována členskými státy, kandidátem, EP

Východiska sekundárního práva Pokud chce Evropská komise v jakékoli oblasti navrhnout novou společnou normu, musí pro to vždy najít oporu v primárním právu (tj. ve Smlouvě, která ukládá Unii rozvíjet určitou politiku) EK musí přesvědčit členské státy, že taková norma je nejen právně možná, ale i věcně nezbytná. – proces vyjednávání, princip partnerství

Sekundární právo ES Nařízení (závazné ve všech částech, bezprostřední účinnost v členských státech) Směrnice (Závazná v cíli pro členské státy, transpozice člen. Státy, lhůta k dosažení účelu) Rozhodnutí (závazné ve všech částech, určeno - členskému státu, práv. i fyz. osoba) Doporučení (nezávazné - hospodářská politika) Stanovisko Sdělení Komise Rezoluce Rady

Obecné právní zásady Nediskriminace z důvodu státní příslušnosti Solidarita mezi členskými státy - rozpočet proporcionalita - přiměřenost

Vnější smlouvy Evropská komise - uzavírá mezinárodní smlouvy - mandát ji dává Rada - jednání WTO Smlouva - slučitelná s právem ES Stojí mezi primárním a sekundárním právem

Schvalování sekundárního práva ES Navrhuje Komise (výjimka měnová politika, SZBP, volby do EP) postupy přijímání konzultace (původní úloha EP) spolupráce (JEA, hosp. a měnová unie spolurozhodování - stále posiluje (Maastrichtská smlouva - silné postavení Evropského parlamentu souhlas EP (smlouva o přistoupení, asociační smlouvy, měnová politika, využití strukturálních fondů)

Rozhodování na úrovni EU Navrhuje normy Zastupuje zájmy EU jako celku Evropská Komise Podílí se na schvalování norem Zastupuje zájmy čl. států Některé normy navrhuje Rada EU Zastupuje zájmy občanů EU Evropský Parlament