JAZYKOVĚDA A JEJÍ DISCIPLÍNY OBECNÁ JAZYKOVĚDA
JAZYKOVĚDA (LINGVISTIKA) věda o jazyce a jeho užívání zabývá se analýzou jazyka zkoumá jeho vznik, vývoj, stavbu a funkci má řadu složek
1. NAUKA O ZVUKOVÉ STRÁNCE JAZYKA = HLÁSKOSLOVÍ fonetika – zkoumá zvukovou podstatu hlásek, stavbu a činnost mluvidel; základní jednotkou je hláska fonologie – zabývá se funkcí hlásek; její základní jednotkou je foném (nejmenší jednotka schopná rozlišit význam) ortoepie – soubor pravidel spisovné výslovnosti
ortofonie – soubor zásad správné artikulace diagnostikou a nápravou vad řeči se zabývá logopedie
2. NAUKA O PÍSEMNÉ STRÁNCE JAZYKA = GRAFÉMIKA základní grafická jednotka je grafém = písmeno ortografie = pravopis grafologie – zabývá se rozborem písma, na jeho základě se snaží poznat vlastnosti člověka na základě jeho rukopisu
transkripce – přepis zvukové podoby do písemné podoby, zaznamenává se skutečná výslovnost např. rád [rát] nebo bylina [bilina] transliterace – převod z jednoho hláskového písma do jiného, např. z azbuky do latinky
3. NAUKA O SLOVU lexikologie – nauka o slovní zásobě; základní jednotkou je lexém lexikografie – nauka o sestavování slovníků sémantika – nauka o věcných významech slov frazeologie – nauka o ustálených slovních spojeních
slovotvorba tvarosloví (morfologie) etymologie – nauka o původu slov onomastika – nauka o vlastních jménech
4. NAUKA O VĚTĚ – SKLADBA (SYNTAX) zabývá se mluvnickou a významovou stavbou věty a souvětí, větnými členy a větnými vztahy tvarosloví a skladba se tradičně označují jako gramatika
5. NAUKA O TEXTU 6. NAUKA O VÝVOJI JAZYKA textologie – nauka o stavbě souvislých jazykových celků stylistika – nauka o slohu 6. NAUKA O VÝVOJI JAZYKA historická mluvnice
7. DIALEKTOLOGIE 8. SROVNÁVACÍ MLUVNICE zkoumá dialekty (nářečí) bohemistika - vědní obor zabývající se češtinou anglistika germanistika slavistika – studium slovanských jazyků