Filosofie dobrodružné výchovy Doc. PhDr. Jan Neuman, CSc. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy.

Odkazy na antické filosofy Myšlenky podporující dobrodružnou výchovu najdeme u Platona i Aristotela . Platon zdůrazňoval důležitost podstupovat riziko, kladení vyšších nároků, vyžadujících opouštění tzv. komfortní zóny. Aristoteles zdůvodňoval nutnost vlastního prožívání, získávání zkušeností.

J. J. Rousseau(1712 - 1778) Učení se prostřednictvím prožitků a zkušeností v přírodním prostředí. Tělesná cvičení v přírodním prostředí vedou k rozvoji zdravého těla i rozvoji myšlení. Výchova vyžaduje myšlení i pohyb Děti vyžadují pohyb a hru v přírodním prostředí.

John Dewey (1859 - 1952) Výchova vedoucí k vytváření širokých souvislostí a k  rozvoji velkého množství schopností Spolupráce a kooperace. Potřeba vytváření možností k prožitkům a zkušenosti. Aktivní a pasivní fáze prožitku a zkušenosti - experimentování a reflexe. Důležitost vlastní iniciativy toho, kdo se učí, k získávání smysluplných zkušeností nemůže být žák nucen.

Kurt Hahn (1886-1974) Vytvořil školu opírající se o Platonovy myšlenky. Dobrodružství jako medium, důležitost výchovy charakteru. Rozvoj odvahy, lidství, soucitu, odhodlanosti a morální síly. Náročné akce v drsné přírodě mají rozvíjet fyzickou i duševní odolnost . Výchova zaměřená na rozvoj osobnosti. Budování sebedůvěry a rozvoj sociálních dovedností.

Psychologie a dobrodružná výchova S. Freud (1856 - 1939) Možnosti dobrodružné výchovy při udržování rovnováhy mezi tlaky pudů a hrou konfliktních motivů. Dobrodužná výchova by mohla přispět k vyrovnávání požadavků třech subsystémů osobnosti - id, ego, superego.

Psychologie a dobrodružná výchova A. Maslow ( 1908 - 1970) Maslowovy teorie - hierarchie potřeb – sebeaktualizace - vrcholné zážitky. Dobrodružná výchova přispívá k procesu sebeaktualizace i k lidskému růstu. O našich přednostech i limitech se dozvídáme při překonávání obtíží, namáhání se ke krajnosti či při překonávání výzev.

Psychologie a dobrodružná výchova C.R. Rogers ( 1902 - 1987) Mnohé procesy vyvolávané v dobrodružné výchově mohou přispívat k rozvoji „ plně fungující osoby“ a k procesu „dobrého života“. Znaky procesu - otevřenost k prožívání, vzrůstající kvalita žití, vzrůstající důvěra v organismus, plnější fungování - žít právě v přítomném čase.

Elementy dobrodružné výchovy Trojice pojmů: venkovní prostředí (outdoor) - dobrodružství - výchova . „Venkovní prostředí“ (outdoor) charakterizuje prostředí, ve kterém se dobrodružná výchova odehrává. „Dobrodružství“ zahrnuje prožitky a zkušeností z aktivit, které charakterizuje nejistota výstupů. „Výchova“ - rozvoj citových, rozumových a motorických schopností, utváření postojů a způsobů chování v souladu s cíli dané skupiny či společnosti.

Koncept dobrodružné výchovy dle C. Mortlocka I. Hra - jedinec pracuje nebo si hraje pod hranicemi svých schopností II. Dobrodružství - jedinec kontroluje situaci, využívá své zkušenosti a schopnosti k řešení problémů a překonávání překážek. Může pociťovat novost problému či prostředí, pociťuje určitý druh nebezpečí, často probíhá učení se novým dovednostem. III. Hraniční dobrodružství - jedinec pociťuje napětí, stres, strach ze zranění či z výšky. Cítí, že se značným nasazením může situaci zvládnout. Stupeň uspokojení a hrdosti roste s náročností úkolu a intenzitou vynaloženého úsilí. IV. Nehoda, neštěstí - úroveň výzvy či nároků činnosti se vymykají kontrole jedince. Následují různé stupně tělesného nebo psychického postižení

Vliv dobrodružné výchovy na jedince Z analýzy praxe i výzkumných prací lze hledat změny v těchto směrech: Zvýšení potenciálu k rozvoji osobnosti - rozvoj potřebných schopností, Posouzení vlastních sil a schopností, Přijímání rozhodnutí, Uvědomění si svého vztahu k sobě a okolí.

Koncepce užšího pohledu na dobrodružství Krátkodobé prožitky. Vysoce vzrušující výzvy. Malé nebo žádné vynaložené úsilí. Nevyžadování odpovědnosti od účastníků.

Koncepce širšího pojetí dobrodružství Dlouhodobější prožitky. Mnoho výzev různé podstaty - různorodost nabídky. Vložené úsilí střední až velké intenzity. Zdůrazňování odpovědnosti účastníků.

Rysy programů dobrodružné výchovy I Síla působení, konkrétní zkušenosti , řešení problémů. Odpovídající náročnost úkolů. Dosažení individuálních cílů. Klima plné porozumění. Vysoké očekávání.

Rysy programů dobrodružné výchovy II Nezbytnost učení se pomocí zážitků a zkušeností. Záměrně prováděná reflexe. Využívání síly skupinových procesů. Ovlivňování vztahu a uvědomování si prostředí. Pohlížení na dobrodružství jako na metaforu pro život.

Literatura BOWLES, S. Adventure Education – A Search for Meaning and Definition. In NEUMAN, J., MYTTING, I., BRTNÍK, J. (Eds.) Outdoor Activities. Proceedings of International Seminar Prague ´94 Charles University.. Lüneburg : Edition Erlebnispädagogik Verlag, 1996. HOPKINS, D. and PUTNAM, R. Personal Growth through Adventure. London : David Fultin, 1993. KRATOCHVÍL, Z. Filosofie živé přírody. Praha : Hermann a synové, 1999 WURDINDER, S., D. Philosophical issues in Adventure Education. Dubuque : Kendall/Hunt, 1994