Volíme je podle cíle, který sledujeme Metody diagnostiky Volíme je podle cíle, který sledujeme

Konkrétní cíle Určení stupně vývoje Zjištění příčin odchylného vývoje od normy Zjištění individuálních zvláštností osobnosti Zjištění podstaty, podmínek a příčin individuálních rozdílů Prognóza nebo predikce (Svoboda, Portál 1999, s.11)

Předpoklady objektivní diagnostiky Objektivita (nezávislost na diagnostikující osobě) Reliabilita =spolehlivost, při opakovaném testování dosáhneme obdobných výsledků (vliv motivace, soustředění, času) Validita = zjišťujeme to, co zjišťovat chceme (složitá zadávání otázek, obtížnost zápisu, stresující otázky..) Vyloučení diagnostických chyb (Golemův efekt=negativní očekávání, Pygmalionův efekt=pozitivní očekávání)

Metody Pozorování Rozhovor Anamnéza Dotazník Testy Analýza výrobků, prací žáků Analýza dokumentace Sociometrické metody Hra jako prostředek diagnostiky Kazuistika

Přístup k diagnostikování Edumetrický Využívá kvantitativní metody, porovnávání jedinců mezi sebou Kazuistický Sleduje výkon jedince ve vývoji i v souvislostech

Pozorování Je základní metodou diagnostiky. Slouží k tvorbě, zpřesnění nebo ověření hypotéz. Různá členění: +Krátkodobé – dlouhodobé +Náhodné – systematické +Nepozorované pozorování (Svoboda s.26) Posuzovací škála

Vernonův záznamový arch Aktivita Pohyby Tělesné vzezření a držení těla Osobní vzezření a vzhled Péče o sebe Řeč Sebeprosazování Spolupráce Pohotovost a soustředění Emoce Testové reakce, plánování činnosti (Svoboda, s. 34-36)

Úkoly pro pozorování I. Sledujte projevy „zlobení“a analyzujte je +šaškuje +vykřikuje +nesleduje dění kolem sebe +je agresivní (slovně, fyzicky) +narušuje výuku +hraje si, kreslí si II. Sledujte pozitivní reakce +hlásí se +je ochotný, vstřícný +dává pozor

Klady, zápory a omezení při pozorování Umožňuje rychle získat dílčí údaje Zvláště dlouhodobé a systematické pozorování spojené s dekódováním vyžaduje zácvik pozorovatele Nutná struktura pozorování – co, proč a jak chceme pozorovat Analýza údajů a jejich interpretace Je ohroženo subjektivitou

Rozhovor Patří k nejobtížnějším diagnostickým postupům. Liší se od běžné konverzace. Rozhovor : diagnostický, terapeutický, anamnestický, výzkumný Rozhovor řízený a neřízený. Řízený : standardizovaný (podle vypracovaného schématu), částečně standardizovaný, volný Interview je výzkumná metoda (Gavora 2000). Někteří autoři považují interview a rozhovor za totožné.

Fáze rozhovoru Úvodní fáze – navázání kontaktu, motivování Jádro rozhovoru Závěr Prostředí, časové vymezení, připravenost a znalost otázek – není třeba se jich křečovitě držet Záznam odpovědí (písemně, nahrávání)

Techniky vedení rozhovoru Technika kladení otázek – přímé, nepřímé, projektivní Technika jednoduché akceptace – hm, ano, jistě Technika zachycení a objasnění- pocity, skryté úmysly Technika parafrázování Technika interpretace Technika ujištění Technika používání pomlk (Svoboda, 2000, s.39-41)

Klady a zápory rozhovoru Je náročný na pracovníka, vyžaduje pohotovost a koncentraci pracovníka Je časově náročný Umožňuje přizpůsobovat otázky situaci, získat dostatek informací Validita je vyšší při lepším kontaktu a spontánnosti respondenta

Anamnéza(řec. anamnésis – rozpomínání) Zjišťování údajů z minulosti jedince, které mají významný vztah k poznání osobnosti, pomáhají vysvětlit současný stav (Svoboda, 1999) Autoanamnéza a heteroanamnéza (zdrojem informací není sledovaný objekt)– obě mají své klady a zápory (nepřesnost vzpomínek, schopnost vybavit si vzpomínku nezkresleně) *objektivní data – narození, vzdělání *subjektivní data Důležitá je důvěra klienta, interpersonální kontakt, diskrétnost, nepřítomnost dalších osob. Neregistrujeme pouze slovní odpovědi ale též neverbální chování. Zapisujeme konkrétní chování ne interpretaci.

Anamnézy Rodinná počet členů, sourozenců, pořadí mezi nimi, vzájemné vztahy mezi sourozenci, klima v rodině, ekonomické poměry Osobní narození, motoricky vývoj, řeč, onemocnění, citové podněty v dětství, zájmy, úspěch – neúspěch, vnímání sebe sama Školní anamnéza jesle, mateřská škole, těšil se do školy, úspěšnost, vztahy k dětem, spolužákům, učiteli, oblíbené a neoblíbené předměty, reakce na úspěch a neúspěch Sociální Pracovní

Metody ověřování vědomostí a dovedností Testy Hodnocení a jeho funkce Zkoušky – ústní, písemné Analýza výsledků činnosti (spontánních produktů) – kresby, malby, literární díla, amatérské výrobky

Testy Testy jsou standardizované metody diagnostiky. Dodržování pravidel : jednotné pomůcky, zadávání úkolů, vyhodnocení získaných údajů. Druhy testů: Výkonové testy – t.inteligence, testy speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí(paměť, kreativita, technické schopnosti, verbální, matematické, umělecké schopnosti, t. vědomostí) Testy osobnosti (Svoboda s. 22)

Hodnocení Je to porovnání něčeho s něčím, rozlišování, vybírání (lepší – horší) Funkce hodnocení : Motivační Poznávací Konativní (Slavík, s. 18)

Sociometrie Zjišťuje vztahy v sociální skupině. Sociometrický dotazník -S kým bych chtěl/nechtěl trávit společný čas? -Kdo ti je/není sympatický? -Na koho by ses obrátil: kdyby ti bylo smutno? kdybys potřeboval pomoci s vypracováním úkolu? Kdybys chtěl jít do kina? Sociogramy

Kazuistika Kauza – případ, tedy případová studie Je to podrobný popis jednoho případu spolu s vyhodnocením získaných informací, interpretací, vyvozením závěrů Umožňuje hlubší pohled na vývoj člověka, klíčové momenty a jejich možné důsledky Kazuistiky jsou hojně využívány v zahraniční literatuře

Odlišnosti diagnostiky u seniorů Sledovat jednotu biologickou, psychickou a sociální. Diferenciální diagnostika různých projevů seniorů Zaměřit se na pozitivní projevy Sledované jevy: Emoční labilita Poruchy paměti Poruchy orientace v prostoru a čase Kriteriální diagnostika slouží pro stanovaní stupně závislosti (Zákon č. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách) – schopnost zvládat úkony související s přípravou, porcování a přijímáním pokrmů, úkony osobní hygieny, vstávání z lůžka, sezení či stání, orientace v přirozeném prostředí, nakládání s penězi

Kriteriální diagnostika Kriteriální diagnostika slouží pro stanovaní stupně závislosti (Zákon č. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách) – schopnost zvládat úkony související s přípravou, porcování a přijímáním pokrmů úkony osobní hygieny vstávání z lůžka, sezení či stání orientace v přirozeném prostředí nakládání s penězi dodržení léčebného režimu