Teorie osobnosti Jan Lachman

Psychologie osobnosti Osobnost=lze definovat jako charakteristické vzorce myšlení, chování, emocí, KTERÉ URČUJÍ OSOBNÍ STYL JEDINCE A OVLIVŇUJÍ JEHO INTERAKCE S PROSTŘEDÍM Psychologové, věnující se psychologii osobnosti, se snaží: A) popsat a vysvětlit individuální rozdíly mezi lidmi B) vytvořit integrovaný popis celé osobnosti

Psychologie osobnosti Již od antiky snaha o vytvoření mapy vlastností, kterými by šlo charakterizovat člověka (viz dále např. Hippokrates). Dosud problém není jednoznačně vyřešen. Různé přístupy k popisu osobnosti, například: Typový přístup (osobnost člověka náleží k určitému typu-např. flegmatik) Rysový přístup (identifikujeme rysy či faktory a jejich míru naplnění u jedince –např. 5 faktorů v teorii Big Five) Psychoanalytický přístup-zaměřený hlavně na dynamické aspekty osobnosti.

Psychologie osobnosti-typové teorie TYPY OSOBNOSTI (typové teorie) Hippokrates - 4 základní osobnostní typy sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik Theofrastos z Eresu - stanovil 30 osobnostních typů (lhář, nemrava, lichotník…..) Sheldonova typologie - vztah mezi tělesnou stavbou a temperamentem (ektomorf, mezomorf, endomorf)

Hippokrates Melancholický typ (depresivní)-nadbytek černé žluče Cholerický typ (dráždivý)-nadbytek žluté žluče Sangvinický (optimistický) typ-krev Flegmatický (klidný, tupý) typ-hlen Vznik teorie již 400 př.n.l.!!

Theofrastos z Eresu (372-287 př. n.l.) Stanovil 30 osobnostních typů Lakota, nemrava, lichotník…… Veliké obliby došel Theofrastův spisek Charaktéres (Povahopisy), podávající v 30 oddílech krátké, ale velmi jemné charakteristiky směšných a hanebných povah podle typů.

William Sheldon a somatotypy Americký psycholog, 40. léta min. století Popsal vztah mezi tělesnou stavbou a temperamentem: Endomorf-měkký, zaoblený zaměřený na lidi Mezomorf-svalnatý, průbojný, odvážný Ektomorf-hubený, introvertní, zdrženlivý, bázlivý Každý člověk obsahuje různou míru z každého typu. Tato typologie však není potvrzena, v současnosti není jednoznačně přijímána

TEORIE OSOBNOSTI jednotlivé směry, autoři ve svých teoriích se pokoušejí vysvětlit podstatu a utváření osobnosti, její typické vlastnosti a individuální odlišnosti lidí Rozmanitost teorií zapříčiňují: a) různé filosofické přístupy b) různé názory na dominantní znaky osobnosti (struktura, dynamika, vývoj) c) různé názory na dominantní faktory utváření osobnosti (dědičnost – vlohy, společnost – sociální a kulturní prostředí) d) různé metody přístupu

Teorie osobnosti např.: introgenní – Freud, Jung, Stern, Lewin - vysvětlují osobnost jako navrstvení rozdílných vlastností kolem původně dané, blíže neurčené psychické síly. Zevnitř, vlastní jádro osobnosti – nejvlastnější zdroj energie – probíhá výstavba osobnosti. exogenní – Thorndike, Watson - popírají možnost existence jakýchkoliv prvotních sil, které by utvářely osobnost - rozhodující úkol – interakce učení s vnějším, hlavně sociálním prostředím marxistická – např. Kolbanovsky - vychází z faktu, že psychika je vlastnost mozku, nervové soustavy, procesem a rezultátem vyšší nervové činnosti a rozhodující vliv mají i sociální zákonitosti - vědomí člověka je uvědomělým bytím, odrazem

1. Introgenní teorie osobnosti a) psychoanalytická teorie - Freud Osobnost je složená ze tří vrstev-instancí, jejich průběh se řídí principem slasti : Id – Ono – na jeho energii jsou závislé i ostatní dvě instance osobnosti. Id představuje nejhlubší vrstvu. Je v něm uložené vše, co je zděděné, vrozené (pudy, instinkty, vášně, potlačené zkušenosti aj.). Je hybnou silou osobnosti Ego – já – vědomá složka duševního života včetně poznání, myšlení, vědomého jednání, zprostředkovatel mezi vnějším světem a Id. Vyvíjí se z Id jako nástroj, který zprostředkovává skutečné uspokojování potřeb se zřetelem k realitě, zajišťuje přežití člověka ve světě. Jeho činnost se řídí principem reality. Zajišťuje tvorbu a naplňování plánů směřujících k dosahování těch cílů, které reálně umožňují uspokojení pudů. Představuje vědomou složku duševního života, včetně poznání, myšlení a vědomého jednání. Cenzuruje pudy, nebo pomáhá jejich uplatnění. Neuplatněné pudy se zasouvají do nevědomí, hlásí se o své uplatnění, a pokud to ego nepřipouští, vzniká napětí, komplexy, neurózy.

Superego – nad já - ideální „já“ (nadjá) je souhrnem osobních, společenských norem a pravidel platných v prostředí, ve které se jedinec pohybuje a žije. Utváří se od nejútlejšího dětství, a to v důsledku zkušeností dítěte s vnější kontrolou jeho slastí a trýzní. Požadavky dospělých se stávají součástí zkušeností dítěte, stávají se postupně „svědomím“. Toto působí jako samostatný zdroj sobě udělovaných trestů (pocit viny) či odměn. Superego plní u dospělého tu funkci, jež u dětí náležela rodičům. Id a Superego jsou v rozporu, superego se staví do cesty uspokojování Id. Úlohou Ega je nalézt takové kompromisní řešení jejich požadavků, aby byla zachována duševní rovnováha.

Struktura osobnosti dle Freuda v pojmech 3 instancí a 3 úrovní jejího vědomí 3 úrovně – hladiny vědomí – vědomí- disponuje vnímáním, poznáváním a vládne v něm princip reality. Je obsažené převážně ve vrstvě Id a Superego. předvědomí – je prahem mezi nevědomím a vědomím. Uskutečňuje jakousi kontrolu představ a žádostí, mohou-li být vpuštěny do vědomí, nebo mají-li být potlačené nevědomí je oblast pudů, jejich boje, potlačení a z toho vznikajících napětí a komplex- Je obsažené v Id a částečně i v dalších dvou vrstvách

Freud rozlišuje dvě skupiny pudů: Klíčový pojem – pudy (základem výkladu dynamiky osobnosti): Pudy podle Freuda pramení z tělesných potřeb, jsou zacíleny na jejich uspokojení. Projevují se jako emoce (afekty, strach, agresivní přání), kognice (představy, např. strašné postavy otce) Pud života (Eros) – zaměřený na tělesné potřeby (hlad, žízeň, sexuální uspokojení) a sloužící k přežití jedince či druhu. Nejmocnějším je pud sexuální – tzv. libido, které energetizuje pud života a vybíjí se v pohlavním životě Pud smrti (Thanatos) – zaměřený na návrat organismu do anorganického stavu a vedoucí k masochismu či ničení (jako dovnitř či navenek obrácený pud agresivní) Tím vysvětluje chování, vývoj osobnosti jako psychosexuálního vývoje libida od orální, přes anální, falickou a latentní fázi po fázi genitální.

Přínos Freuda pro porozumění osobnosti a lidskému chování: Zdůraznění dosud ignorované role nevědomé motivace Důraz na závažnost zážitků v raném dětství pro další vývoj osobnosti Pozornost problémům sexuality, obranným mechanismům, chybným výkonům

Alfred Adler – dynamická teorie – V klasické psychoanalýze dochází k diferenciaci. Adler odmítá Freudův pansexualismus, rozchází se s Freudem, zakládá vlastní Společnost individuální psychologie. Na rozdíl od Freuda nelze oddělit osobnost od její sociální komunity – tj. důraz na sociální determinanty osobnosti a zdůrazňuje schopnost lidí utvářet svůj vlastní osud, překonat primitivní pudy, zdokonalovat sebe sama. Veškeré chování individua je dle Adlera zaměřeno na jeden cíl – uniknout z podřízenosti a zajistit si pocit vlastní hodnoty.

A. Adler Při neurotickém syndromu nestojí otázka tak, jak ji stavěl Freud (které nevědomé puzení se jím projevuje), ale otázka, jaký účel, jakou životní linii tím člověk sleduje (např. o co usiluje dítě pomočováním, špatným prospěchem, krádeží). Podvědomě směřujeme k pocitu převahy a moci, to se stává hlavní motivační silou v životě. Vše, co lidé dělají, je určeno k překonání pocitů méněcennosti a k dosažení vědomí převahy, nadřazenosti. Pocity méněcennosti začínají v dětství. Dítě prožívá období závislosti, kdy je zcela bezmocné, spoléhat musí na dospělé. Tento prožitek vede k vývoji pocit méněcennosti (nepostačitelnosti)

A. Adler Úsilí, překonat naše slabosti, méněcennost, a tím vytvořit pocit nadřazenosti, zakládá životní styl. Pojem styl života je nejvýraznějším rysem Adlerovy dynamické teorie osobnosti. Podle toho –vše co děláme, je utvářeno a řízeno naším jedinečným stylem života.

Podle stylu života rozlišuje 4 osobnostní typy: Panovačný typ – lidé asertivní, agresivní, a aktivní, s malým sociálním povědomím (aktivní nesociálním způsobem, jednají bez zájmu o blaho druhých. Zaujímají dominantní postoj k vnějšímu světu a posuzují hlavní životní úkoly hostilním způsobem Zištné typy – lidé jejichž postoje životního stylu ve vztahu k vnějšímu světu jsou parazitické, chtějí aby většinu jejich potřeb uspokojovali druzí, postrádají cit pospolitosti, získat co nejvíce od druhých. Nízký stupeň aktivity, pravděpodobně druhým neublíží Vyhýbající se typy – ani přiměřený typ pospolitosti, ani aktivitu k řešení svých vlastních problémů. Obava z chyb je silnější než touha po úspěchu, utíkají od životních úkolů, snaha stranit se problémů, vyhnout se chybě Sociálně užitečný typ – vysoký stupeň sociálního zájmu s vysokou hladinou aktivity. Pojímají tři hlavní úkoly - práci, přátelství a lásku jako sociální problémy.

2. Exogenní teorie a) behavioristická teorie (Thorndike, Watson) základní duševní akt je reakce na daný podnět opakované reakce na stejné (podobné) podněty (situace) se ve vědomí upevňují – fixují, jejich průběh se mechanizuje. Návyky jsou vzájemně organizované, vytvářejí systém který můžeme označit jako osobnost – souhrn reakcí na vnější podněty O = f (S-R) Klasický behaviorismus – popírá, že člověk má vědomí Neobehavioristé – zavedli třetí článek, kterého podstata není jednoznačně určená, zabírají do něj – motivy, postoje …, označují jej IP – intervenující proměnná O = f (S-IP-R) osobnost – je funkcí působících podnětů, vnitřních činitelů a vnějších reakcí

Behavioristicky orientované přístupy k osobnosti – J. Watson, E. C Behavioristicky orientované přístupy k osobnosti – J. Watson, E. C. Tolman Behaviorální přístup (tj. přístup z hlediska teorie učení) se soustřeďuje na zjevné (vnější) činnosti osoby jako na fakta, determinovaná jejími životními zážitky a zkušenostmi. Zdůrazňují, že osobnost je utvářena spíše prostředím než vnitřní, mentální událostí. osobnost představuje chování. V protikladu k hlubinným teoriím popírají možnost existence jakýchkoliv prvotních sil, které by utvářely osobnost. základním duševním aktem je reakce na daný podnět Vytlačení pojmu osobnosti z psychologie, redukce specificky lidských psychických funkcí a zákonitostí chování na to společné se subhumánními tvory (podobnost lidské a zvířecí psychiky) . Za základ chování na jehož základě lze chování vysvětlit, byl vzat psychický reflex (vynechávají subjektivní zpracování reality)

Behaviorální přístup - J. Watson odmítá pojem osobnosti jako soustavy vnitřního prožitkového dění, redukuje na zkoumání pozorovatelných vztahů mezi vnějšími podněty nitro organismu pozorovat nelze, je v chování zastoupeno: jeho strukturami a zvyky (jako výsledek zkušenosti) člověka pojímá jako mechanismus, jehož činnost je určena obsahem prostředí, ve kterém žije osobnost je tudíž produktem soustavy zvyků nejvyšším vývojovým cílem osobnosti je dospět k vytvoření takové soustavy zvyků, která jedinci umožňuje účinně se přizpůsobovat okolí, zabezpečuje mu přežití jedinec při narození je beztvarou protoplasmou, která se utváří vnějšími vlivy je pouze málo vrozených reakcí (některé emoce, hněv a sexualita), vše ostatní je naučené

Behaviorální přístup - E. C. Tolman člověk se chová podle svého cílového zaměření, do S-R modelu vkládá intervenující osobnostní proměnnou (organismus) za hlavní intervenující proměnnou považuje pudy – ve smyslu impulzů či motivů pudících jedince uspokojit nějakou potřebu. Pudy způsobují, že organismus projevuje tendenci jednat za určitých podmínek určitým způsobem pudy prvního řádu (chutě, apetence, averze, pudy druhého řádu – prosazování vlastních názorů, družnost, konstruktivnost – nemají fyziologickou bázi, jsou sociálně naučené

Typy a rysy osobnosti RYSY OSOBNOSTI Tvůrci těchto teorií předpokládají, že jedinci dosahují různých hodnot v osobnostních dimenzích či škálách (např. inteligence, agresivity, stability…). Gordon Allport - jeden z nejvlivnějších tvůrců rysové teorie. Rysy považoval za základní stavební kameny psychologické organizace osobnosti. Obecné rysy x osobní dispozice Obecné rysy - lze porovnat lidi mezi sebou Osobní dispozice - jsou jedinečné, jedinečná konfigurace rysů u daného člověka

Typy a rysy osobnosti Gordon Allport Osobní dispozice lze uspořádat: Kardinální dispozice-dominantní dispozice (výjimečné) např. u matky Terezy to byl altruismus (dispozice se uplatňuje výrazně a ve veliké šíři). Centrální dispozice-většina z nás jich má 5-10 (např. přátelskost). Jsou soudržné, vystihují ústřední body našeho chování. Sekundární dispozice je specifičtější, užší zájem či tendence k reakci.

Typy a rysy osobnosti Faktorově analytické teorie Využití jazykového slovníku k detekci rysů. Hans Eysenck - stanovil (pomocí faktorové analýzy) tyto 3 hlavní dimenze osobnosti: Introverze – extraverze (E) Labilita - stabilita (N) Psychoticismus vs. síla superega Dimenze E-míra, nakolik je člověk obrácen dovnitř k já nebo ke světu Dimenze N-dimenze emocionality s náladovými, úzkostnými, přecitlivělými a maladaptovanými jedinci na pólu nestabilní a klidnými, dobře přizpůsobenými jedinci na pólu stabilní.

5-ti faktorový model V teorii rysů osobnosti není shoda mezi tím, kolik rysů (faktorů) použít při popisu osobnosti, nicméně v současnosti převládá shoda, že 5-ti faktorový model představuje nejlepší kompromis. Model BIG FIVE (velká pětka) N - neuroticismus E - extraverze O - otevřenost vůči nové zkušenosti P - příjemnost S - svědomitost

5-ti faktorový model Extraverze +výřečný, hovorný, energický, průbojný -málomluvný, pasivní, tichý….. Přívětivost +snášenlivý, dobrosrdečný… -expanzivní, agresivní, despotický….. Svědomitost +pilný, pracovitý, pečlivý, systematický -chaotický, nepozorný, nesvědomitý, lenošný…..

5-ti faktorový model Emocionální stabilita +klidný, vyrovnaný…. -nervní, labilní, popudlivý….. Otevřenost vůči nové zkušenosti +nápaditý, bystrý, nadaný -nedůvtipný, nechápavý, nezvídavý