Inspekce životního prostředí v ČR: je třeba změnit strategii? Ladislav Miko MŽP

Tradice ČIŽP: desetiletí tradic, není nová ani nezkušená Dosaženo nezanedbatelných, významných výsledků, podíl ČIŽP nejde přesně definovat Tradičně sektorový přístup, převážně represivní funkce (vnímání veřejností) Nepříliš zjevná integrace v posledních letech, zatím spíše formální

Rozporné požadavky Narůstá tlak na ČIŽP ze všech stran Přibývá legislativy k prosazování, požadavky na reporting a výkazy Veřejnost, NGO žádají větší intenzitu represivních akcí, roste počet stížností a petic Průmysl a podnikatelská sféra žádají snížit regulační zátěž a zjednodušit procedury, snížit počet kontrol Počet pracovníků inspekce přinejlepším neporoste, spíše může klesnout, finančních zdrojů bude méně Jak z toho ven?

Anglie: „smart enforcement“ Možnost inspirace v zahraničí Rostoucí požadavky na ČIŽP nejde řešit růstem kapacit (ani personálních ani finančních) Změna celkového přístupu k regulaci a prosazování práva? Orientace na výsledek a nikoliv na činnost: důležitý je efekt, míra rizika, konzistentní přístup a efektivní komunikace.

Moderní regulace Vychází ze společné odpovědnosti regulátora a regulovaných subjektů, základem je motivovat k aktivnímu přístupu ke snižování environmentální zátěže nad minimální míru stanovenou zákonem Model vycházející z takzvaného regulačního cyklu

Schéma moderní regulace Definování výstupů a rizik Podněty, sektorové plány Výběr nástrojů Povolení, alternativní postupy Posouzení shody a prosazování Vyhodnocení a informace

Definování výstupů a rizik Konkrétní měřitelné efekty, jichž má být dosaženo Soustředit kapacity na činnosti s největším efektem, ovšem ve spřažení s nejvyšším rizikem pro ŽP Podněty: legislativa, politiky, obecné environmentální potřeby, nejlepší praxe Sektorové plány: specifické cíle sektorů

Výběr nástrojů Přímá regulace: –přímo legislativou –standardní povolení –registrace –smluvní povolení (IPPC?) Alternativní přístupy: –environmentální daně –systém obchodování kreditů –smlouvy a dobrovolné dohody –vzdělávání a poradenství –EMS

Výběr nástrojů (2) Základní pravidlo pro standardní metody: volí se postup, který vyžaduje nejméně zdrojů k dosažení cíle Daně: možnost spřažení s ekonomickým tlakem Obchodování kreditů: možná nejlevnější pro regulované, velmi flexibilní, vlastní rozhodování regulovaných Dobrovolné dohody, smlouvy: nejvyšší míra přesvědčení regulovaného Vzdělávání, poradenství: široký záběr, zejména pro nové regulace a široké auditorium EMS: systémový přístup k problematice na úrovni řízení

Hodnocení shody a prosazování Základní vztahy: Regulovaný: EMS Záznamy Vlastní monitoring Auditing Místní specifika Regulátor (orgán ŽP): Plány shody Přístup na základě vyhodnocení rizik Cílové výstupy Kontrola monitoringu Vyhodnocení dat povolení dodržování kontrola Zprávy, data Návštěvy, inspekce, audity,vyšetřování,prosazování

Kontrola shody a prosazování (2) Postup hodnocení shody: –vhodná směs postupů: kontroly na místě, audity, kontrola procedur, vyhodnocení zpráv a dat z monitoringu, kontrolní monitoring, odpověď na havárie a stížnosti Základní pravidla: –Operátor by měl získat právo na méně častou kontrolu, pokud postupuje dobře –Úkolem operátora je zveřejnit data z monitoringu, zvyšuje to důvěru –Kde se nedodržuje legislativa, následuje akce, tvrdá a předvídatelná. Hlavní cíl je zamezit poškozování přírody nebo náprava vzniklé škody

Hodnocení a informace Vyhodnocení efektů – pomoc při stanovení nových cílů a postupů Informace: zvýšení povědomí veřejnosti o dosažených cílech Podpora regulované komunity k otevřenosti, informace všem zájemcům, komunitám v okolí, investorům

Shrnutí Potenciálně rozporné požadavky lze splnit za předpokladu regulačního režimu, který pomáhá regulované komunitě zlepšovat se, odměňuje ty kteří postupují správně ale je přísný na ty, kteří nedosahují akceptovatelné limity. Pozn.: Na cíl orientované postupy současně lépe vyhovují při hodnocení efektu práce a při stanovení priorit do budoucnosti, cyklicky lze zlepšovat celkovou kvalitu prostředí.

Otázky na závěr Nic nového pod sluncem? Je možný tento přístup s českou legislativou? Co je třeba změnit či udělat? Má inspekce používat alternativní přístupy, nebo má být jen neoblíbeným „policajtem“? Má být povolování svázáno s prosazováním? Je možné v nových podmínkách udržet oddělenou kontrolu a povolování? Využíváme efektivně existující kapacity? Jsou inspekční aktivity vázány na nejvyšší reálný efekt? Co se stane, když se některé aktivity omezí?