Jana Sítařová Liga arabských států

Arabská liga Vznik: 22. března 1945 Sídlo: Káhira, Egypt Členové: 22 zemí Úřední jazyk: arabština Hlavní orgán: arabská konference

Pakt ligy arabských států Konferece , Káhira Egypt, Irák, Jemen, Jordánsko, Libanon, Saúdská Arábie, Sýrie 15 článků a 3 dodatky volné seskupení států, které si ponechávají svou vlastní vnitřní i zahraniční politiku navzájem uznávají své politické režimy a nezasahují si do vnitřních záležitostí

Členové Libye (1953) Súdán (1956) Tunisko, Maroko (1958) Kuvajt (1961) Alžírsko (1962) Jemenská lidová demokratická republika (1967) (dnes Jemenská republika – počítána mezi zakládající členy) Katar, Bahrajn, Omán, Spojené arabské emiráty (1971) Mauritánie (1972) Somálsko (1974) Organizace pro osvobození Palestiny (1964) Džibutsko (1977) Komory (1993) Členem LAS mohou být pouze nezávislé státy ALE Sýrie a Libanon v době podepsání Paktu LAS nedosáhly plné nezávislosti

Cíle ligy arabských států 1950 rezoluce VS OSN: rozhodnutí o účasti Generálního tajemníka LAS na zasedání OSN jako pozorovatele Posílení vztahu LAS k OSN Posílení významu LAS jako MO, jejíž cíle jsou v souladu s Chartou OSN Činnost LAS je v souladu s Paktem LAS Podepsán (platnost od ) Hlavní cíle LAS dle Paktu: Zajišťování a upevňování vztahů mezi členskými státy  Koordinace politické činnosti ČS Ochrana jejich nezávislosti a suverenity Koordinace a zajišťování úzké spolupráce v otázkách hospodářských, finančních, kulturních, v oblasti komunikací, dopravy a spojů, státního občanství, pasové a vízové agendy, v oblasti právní (vč. vydávání zločinců), sociální, ve zdravotnictví…

Činnost ligy arabských států Liga nezasahuje do vnitřních záležitostí států Státy jsou samostatné ve vnitřních i zahraničních záležitostech (např. právo navazovat diplomatické styky i s nečleny LAS) Pakt LAS stanoví, kdy státy mohou vystoupit: Pokud nesouhlasí se změnami Pakt Rok poté, kdy stát informoval Radu o svém úmyslu vystoupit Stát může být účasti v Lize zbaven nebo mu může být členství pozastaveno Příklady pozastavení: 1979 Egypt (obnoveno 1989) Únor 2011 Libye (obnoveno červenec 2011) Od listopadu 2011: Sýrie

Bezpečnostní systém a vojenská spolupráce Pakt ukládá členským státům povinnost neuchylovat se při řešení sporů k násilí, spory mají být řešeny mírovými prostředky Bez účasti Rady: diplomatické jednání pomoc třetího státu S účastí Rady: rozhodnutí dobré služby mediace

Káhirská smlouva Smlouva o společné obraně a hospodářské spolupráci Podepsána 13. dubna 1950 (platnost 23. srpna 1952) Účastníci: tehdejší členové LAS (= 7 zakládajících států) Cíl: upevnit vztahy mezi ČS Ligy, zachování jejich nezávislosti a zajistit vzájemnou obranu, bezpečnost a mír Automatický bezpečnostní systém- jeden stát napaden, ostatní mu pomohou Členské státy se zavázaly ke koordinaci branných sil Nové orgány na základě Káhirské smlouvy: Rada společné obrany (MZV a M obrany ČS) Stálá vojenská komise (zástupci generálních štábů vojsk ČS) Hospodářská rada (ministři hospodářství) Nakonec však neúspěch KS

Orgány ligy Arabská konference Rada Generální sekretariát, v čele s generálním tajemníkem Rada společné obrany Poradní výbor Hospodářská rada

Rozhodování Rozhodnutí zavazuje jen státy, které pro něj hlasovaly - státy nemají silnou pozici v mezinárodním vyjednávání Státy nemají často společné pozice, jestliže ano, většinou vydány jen deklarace, ne reálná rozhodnutí Roztříštěná politika, ale i některé dílčí úspěchy, hlavně v nepolitických oblastech (školství, jazyk, vytvořena telekomunikační unie,..)

Aktuální situace Organizaci podrývají neshody v názorech a postoj k mezinárodním otázkám Irák Proti útoku Sýrie, Palestina Nebyly proti – Kuvajt, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty Sýrie Rozhodnější pozice Arabské Ligy, ostře odsoudila režim Asada, pozastavila Sýrii členství Ale rozdílné názory na míru intervence v Sýrii Summit v Bagdádu, březen 2012, neúspěch

Zdroje: NOVÁK, L.; VÝHODA, K.. Co je Liga arabských států?. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960 DOBEŠOVÁ, Blanka. Liga arabských států. In ČAPKOVÁ, Eva. Liga arabských států. Praha : Dar Ibn Rushd, oin.asp oin.asp