Karel Hynek Mácha (1810 – 1836) MÁJ

Karel Hynek Mácha 1. pol. 19. st. 1. pol. 19. st. romantismus romantismus současníci: K. J. Erben (Kytice), J. K. Tyl (Strakonický dudák, Paličova dcera), A. S. Puškin (Evžen Oněgin), V. Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži) současníci: K. J. Erben (Kytice), J. K. Tyl (Strakonický dudák, Paličova dcera), A. S. Puškin (Evžen Oněgin), V. Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži) informace ze života: studium filozofie a práv v Praze, právnická praxe v Litoměřicích, cestování informace ze života: studium filozofie a práv v Praze, právnická praxe v Litoměřicích, cestování dílo: Márinka, Cikáni dílo: Márinka, Cikáni

Pro zajímavost.

MÁJ Osoby Vilém, Jarmila, farář, matka, Hynek Dějiště Dějiště Děj se odehrává především v přírodě někde v okolí Bezdězu a Doks. Také ve vězení.Žánr - lyricko-epická báseň - skládá se z předzpěvu, čtyř dějství a má dvě intermezza (mezihry) - užívá jambický verš - rýmy jsou střídavé, obkročné a sdružené Téma: dílo řeší problém tehdejší společnosti, touhy člověka po svobodě a lásce, schopnost obětování se pro ni

MÁJ Styl: poezie Jazyk: básnické mistrovství, barvité a působivé popisy přírody, dramatická kompozice Básnické prostředky: epiteton constans - "bělavé páry, bledá tvář luny" epiteton ornans - "růžový večer, večerní břeh, jezero hladké" přirovnání - "co slzy lásky" kontrast - "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal" metafora a personifikace - "jezero zvučelo tajný bol" oxymorón - "mrtvé milenky cit", "zbortěné harfy tón" metonymie - "hrdliččin zval ku lásce hlas" pleonasmus - "modrý blankyt" apostrofa - vězňův poslední pozdrav země gradace - "temná je noc, temnější mně nastává" onomatopoie (= zvukomalba) – „řinčí řetězů hřmot“

MÁJ Hl. myšlenka: Zobrazit soudy a nevolnost lidí v tehdejší době. Lidé by se měli zamyslet nad možnostmi svobody a nezahazovat zbytečně svůj osud. Taky láska dvou lidí, která na nesvobodu doplatila. Rovněž se zde popisuje krása májové přírody (většinou v kontrastu ke smrti).

MÁJ 1. zpěv Jarmila čeká u jezera na Viléma, ale přichází zpráva o jeho uvěznění a blízké popravě. Jarmila páchá sebevraždu skokem do jezera. Na začátku obraz májové přírody; rozhovor Jarmily s poslem = jediný dialog celé básně; 1. zpěv je zakončen zvoláním: "Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

MÁJ 2. zpěv Dozvídáme se z Vilémových vzpomínek, že se poté, co byl otcem vyhnán z domova, stal vůdcem loupežníků. Vilém ve vězení přemýšlí nad otázkami viny. Na toto téma zřejmě promluví i k strážnému. Strážný se už dokonce života nezasmál.

MÁJ Intermezzo I. O půlnoci - sbor duchů na popravišti očekává svého mrtvého (Viléma)

3. zpěv Tímto zpěvem báseň vrcholí. Do protikladu je zde postavena krása přírody a lidský osud. Vilém je vyveden z města a lidé se sbíhají na malý pahorek blízko jezera. Vilém se naposledy dívá na krásy májové přírody, již má nyní opustit. Promlouvá s obláčky a žádá je, aby pozdravovali jeho zemi ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!").Vilém je popraven, jeho tělo vpleteno do kola a hlava nabodnuta na kůl.3. zpěv končí zvoláním: "Viléme! Viléme!!

MÁJ Intermezzo II. Žalozpěv loupežníků nad ztrátou jejich pána.

4. zpěv Po 7 letech, na Silvestra, přichází poutník (autor) na místo Vilémovy popravy a v hospodě se dozvídá příběh o Jarmile a Vilémovi. Odchází, ale 1. máje se sem znovu vrací. Závěrem celé básně je politování nejen nad hrdiny děje, ale i samotným autorem - zvolání: "Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"

Použité zdroje C3%A1cha vznetlivy-bourlivak tm