NETOPÝŘI

Netopýry řadíme mezi savce do řádu Letouni a jsou druhým nejpočetnějším savčím řádem (966 druhů). Všichni zástupci řádu jsou tvorové s noční aktivitou. Jsou to jediní savci, kteří jsou dokonale přizpůsobeni k aktivnímu létání - mezi 2. a 5. prstem předním končetiny mají vyvinutou neosrstěnou letovou blánu, která se táhne po stranách těla až dolů k ocasu. Největším zástupcem celého řádu je indomalajský Pteropus vampyrus (délka těla 40cm, rozpětí křídel až 1,5 m). Nejmenším zástupcem letounů je, s délkou těla 30 cm a rozpětím křídel max. 10 cm, netopýrek thajský. Řád můžeme rozdělit na dvě velké, v mnoha znacích odlišné skupiny: kaloně a netopýry.

KALONI býložraví (plody, květní nektar) středních až velkých rozměrů žijí převážně v tropických oblastech Asie a Afriky dominantním smyslem je zrak a čich NEMAJÍ schopnost echolokace

NETOPÝŘI převážně hmyzožraví, ale také rybožraví a krvežraví drobní živočichové obývají s výjimkou Arktidy a Antarktidy celou zeměkouli dominantním smyslem je sluch vyvinuta schopnost echolokace

DVA NEJVĚTŠÍ NETOPÝŘÍ MÝTY NETOPÝŘI SAJÍ KREV OMYL Do řádu letouni patří i několik druhů upírů, kteří se skutečně živí krví teplokrevných živočichů. Krev však nesají, ale jen olizují prokousnutou kůži!!

NETOPÝŘI SE MOTAJÍ DO VLASŮ OMYL Tato pověra má své kořeny v období gotiky a baroka, kdy se pro urozené dámy staly módou složité a vysoké účesy. Výjimkou nebyly ani účesy které přesahovaly výšku dámy o více než 1m. Při večerní procházce si pak dáma s takovým účesem netopýra do vlasů jednoduše srazila. Když si totiž uvědomíme, že letící netopýr dokáže díky echolokaci rozeznat v naprosté tmě překážku velikosti až 1mm, a že někteří netopýři se dokonce dokážou vyhnout niti o šířce lidského vlasu, nezbývá než uznat, že tato pověra zní poněkud hloupě.

OHROŽENÍ A OCHRANA NETOPÝRŮ Všechny druhy netopýrů žijící na území naší republiky patří mezi ohrožené živočichy a jsou přísně chráněni zákonem. POZOR Ochraně podléhají i netopýří úkryty! V průběhu padesátých a šedesátých let 20. století došlo na celém území České republiky k drastickému poklesu počestnosti netopýrů. A DŮVODY? Zhoršovaní kvality životního prostředí, přetváření krajiny a ničení netopýřích úkrytů, mnohdy spojené s likvidací netopýrů samotných = hlavní příčiny ohrožení a úbytku netopýrů.

ŽIVOTNÍ CYKLUS NETOPÝRŮ

ZIMOVÁNÍ NETOPÝRŮ Chladné období roku přečkávají netopýři v různých úkrytech (tzv. zimovištích) v zimním spánku, nebo-li hibernaci. Jedná se o stav strnulosti, během kterého se výrazně snižují životní funkce netopýra (srdeční frekvence klesá až na 4 tepy za min / za aktivity a počet nádechů se pohybuje mezi 5 – 20 za min/ za aktivity). Zimující netopýři nepřijímají potravu a energie potřebná k přezimování je čerpána z tukových zásob, které si nashromáždili v předcházejících měsících.

Netopýři v se průběhu zimování probouzejí, přelétají na jiná místa, někdy i do jiných zimovišť. Probouzení a změny místa jsou celkem běžné na počátku zimování, postupně se však úseky nepřerušovaného spánku stále prodlužují. Každé probuzení je pro netopýra energeticky nesmírně náročnou záležitostí. Při vyrušení ze zimního spánku spotřebuje probuzený netopýr tukové zásoby postačující při hibernaci na celý jeden den zimování. Jsou-li netopýři na svých zimovištích bezohledně vyrušováni a buzeni, hrozí jim smrt vyčerpáním a hlady.

ZIMOVIŠTĚ NETOPÝRŮ Jako zimoviště slouží netopýrům nejrůznější úkryty: jeskyně a skalní štěrbiny štoly stromové dutiny sklepy a půdy budov Volba úkrytu i konkrétního místa v něm se liší u různých druhů netopýrů.

VOLNĚ ZAVĚŠENÍ NETOPÝŘI KLASTR NETOPÝRŮ VELKÝCHVRÁPENEC MALÝ

NETOPÝŘI VE ŠTĚRBINÁCH NETOPÝR VODNÍ NETOPÝR ČERNÝ

OCHRANA NETOPÝRŮ V ZIMOVIŠTÍCH Chováme se tiše, mluvíme šeptem, maximálně polohlasem, nedupeme, neběháme. Na zimující netopýry svítíme jen nezbytně dlouhou dobu, začne-li se některý netopýr hýbat, okamžitě na něj přestaneme svítit. Netopýrů se v žádném případě nijak a ničím nedotýkáme! Prohlížíme-li si netopýra zblízka, snažíme se na něj nedýchat - teplo našeho dechu může zimující netopýry vyrušit ještě snáz než světlo baterek!

ZIMOVIŠTĚ NETOPÝRŮ VE ŠTOLÁCH LOMU ALKAZAR Vápencový lom Alkazar ( = lom v Kozle, lom Hostim I. lom Srbsko), se nachází na okraji přírodní rezervace Karlštejn, asi 1,5 km od obce Srbsko. Těžba v lomu a ukončena roku Štoly lomu slouží jako zimoviště netopýrů a od roku 1955 je na lokalitě prováděno pravidelné sčítání.

VRÁPENEC MALÝ při zimování se balí do svých létacích blan, podle toho jej bezpečně odlišíme od ostatních druhů netopýrů na nose mají vrápenci nápadné blanité výrůstky dříve patřil mezi běžného druhy netopýrů, v posledních desetiletích jeho počty velmi poklesly, ve štolách lomu Alkazar vzácný

NETOPÝR VELKÝ jeden z našich největších druhů netopýrů, ve štolách lomu Alkazar je nejčastějším netopýrem v zimovištích téměř vždy visí volně na stropě, často můžeme vidět i trsy až několika desítek jedinců zbarvení hřbetní části je hnědé, břicho naopak velmi světlé

NETOPÝR ČERNÝ malý netopýr, typický vzhled vytváří ušní boltce, které jsou naspodu nad čelem srostlé srst je tmavohnědá až černá, někdy se stříbrným nádechem při přezimování zalézá do štěrbin, v lomu Alkazar je častým druhem

NETOPÝR VODNÍ malý druh netopýra, boltce a srst na hřbetě jsou hnědé, srst na břiše hnědobílá pozor na záměnu s netopýrem velkým! Tento netopýr Je mnohem menší a nose má jakousi “kapičku” nejčastější přebývá ve štěrbinách stěn a stropů, v lomu Alkazar je běžný

NETOPÝR VEČERNÍ velký netopýr, ve štolách lomu Alkazar je velmi vzácný jeho srst je hnědá nebo šedohnědá, ušní boltce a létací blány jsou černé přezimuje vždy v úzkých štěrbinách

NETOPÝR UŠATÝ malý netopýr s nápadně velkými ušními boltci, které jsou nad čelem srostlé,při přezimování je netopýři skládají pod křídla jako úkryty upřednostňuje štěrbiny a ve štolách lomu Alkazar je častým druhem

NETOPÝR DLOUHOUCHÝ velmi podobný netopýru ušatému, odlišení těchto dvou druhů je náročné přezimuje na místech málo chráněných, ve štěrbinách i volně, ve štolách lomu Alkazar méně častý než netopýr ušatý Nejčastější druh netopýra v blízkosti lidských sídel

ECHOLOKACE A NETOPÝŘÍ RADAR Jednou ze zvláštností netopýrů, je schopnost echolokace = schopnost orientovat se za letu podle ozvěn zvukových signálů. Netopýři vydávají hlasové signály o vysoké frekvenci (ultrazvuky) a na základě zhodnocení jejich ozvěny určují svou pozici v prostoru, rozmístění překážek nebo směr pohybu kořisti. Díky vysoké frekvenci jsou tyto výkřiky lidským sluchem nepostřehnutelné.

Echolokační hlasy je možné rozdělit podle rozsahu frekvence do dvou kategorií: na pulzy o konstantní frekvenci (CF) a na pulzy měnící se v čase přes rozsah frekvencí - frekvenčně modulované (FM) Způsob vysílání a typ echolokačních signálů je odlišný u vrápenců a netopýrů.

SROVNÁNÍ ECHOLOKAČNÍCH SIGNÁLŮ VRÁPENCI – CM sonar série výkřiků během kterých se NEMĚNÍ frekvenci NETOPÝŘI – FM sonar série výkřiků během kterých se výrazně MĚNÍ frekvence

ZPŮSOB VYDÁVÁNÍ ECHOLOKAČNÍCH SIGNÁLŮ VRÁPENCI – vydávají signály nosem, na čenichu mají blanité výrůstky NETOPÝŘI – vydávají signály ústy, čenich vždy bez blanitých výrůstků

URČOVÁNÍ NETOPÝRŮ POMOCÍ DETEKTORU K terénním výzkumům netopýrů se v současné době používají ultrazvukové detektory. Na základě druhově specifických echolokačních signálů lze s jejich pomocí určit většinu evropských druhů netopýrů. Základním typem detektoru jsou přístroje se systémem Heterodyning (HET), které umožňují podle zachycené frekvence určit druh netopýra přímo v terénu. Pro co nejpřesnější určení druhu je kromě frekvence na detektoru potřeba sledovat také prostředí, ve kterém netopýr loví, případně jakým způsobem, výšku letu netopýra a jeho siluetu a také dobu po západu slunce.