ZÁSOBY - Zásoby dle IAS/IFRS - Zásoby dle IFRS for SME

ZÁSOBY Seznam vybraných IAS: IAS 2 – Zásoby IAS 18 – Výnosy IAS 41 – Zemědělství IAS 11 – Stavební smlouvy IAS 32 a IAS 38 – Finanční nástroje

Obsahové vymezení a členění Zásoby jsou aktiva: a) Držená za účelem prodeje – zboží b) Ve výrobním procesu – výrobky, c) Ke spotřebě ve výrobě – materiál. Základním členěním jsou zásoby pořízené externě a pořízené interně. Zásoby nezahrnují oblast významných náhradních dílů dlouhodobé povahy.

Oceňování zásob A) k okamžiku jejich uznání v účetnictví - vstupní ocenění B) ke konci rozvahového dne C) k okamžiku vyskladnění (ocenění úbytků zásob

Oceňování zásob při uznání Základní báze = pořizovací náklady: zahrnují veškeré N na nákup N na přeměnu, a ostatní náklady související s uvedením zásob na jejich místo a do jejich stavu (funkčnosti). Náklady na nákup se skládají z CP a vedlejších nákladů: dovozní cla, nevratné daně, doprava, manipulace, ost. N přímo přiřaditelné pořízení. Náklady na nákup se snižují o obchodní slevy a podobné položky

Náklady na přeměnu zahrnují: a) N přímo související s jednotkou produkce (přímé N) b) Systematicky alokovanou fixní a variabilní režii (myšleno výrobní režii) V praxi jsou používány 2 metody rozvržení fixní a variabilní výrobní režie: a) Metoda plných nákladů, b) Metoda přímých nákladů.

2 metody rozvržení režií Metoda přímých nákladů – zahrnuje do ocenění zásob pouze přímý materiál, přímé mzdy a variabilní režijní náklady, které se vztahují k výrobě. Fixní náklady jsou účtovány jako NBO. Tato metoda není v souladu s IAS 2 Metoda plných nákladů – veškeré variabilní a fixní režie související se zásobami. Do NBO jsou účtovány např. některé nevýrobní režie.

Ocenění zásob vlastní výroby IAS 2 vyplývá, že standard preferuje skutečné náklady. Pro zjednodušení lze použít metody standardních nákladů (vnitropodnikové ceny) nebo metody maloobchodního prodeje, pokud se jejich výsledky přibližují ke skutečným nákladům. Příklad 3.B ve sbírce IAS/IFRS

Metoda standardních nákladů – jde o výpočet předem stanovených nákladů, které jsou v určité periodě porovnávány se skutečností. Metoda maloobchodního prodeje – používá se zejména u společností, které disponují velkým objemem zásob, kde je obtížné určit pořizovací cenu každého druhu zásob. Vychází z určení poměru pořizovací ceny k maloobchodní ceně.

Součástí ocenění zásob není: Abnormální množství odpadu, Neúčelně vynaložené práce (prostoje), Skladovací náklady (pokud nejsou nezbytné), Administrativní režie (pokud nepřispívá k uvedení zásob na místo a do stavu), Odbytové náklady……

Aktivace úroků – IAS 23 Úroky jsou součástí ceny zásob pouze, pokud trvá podstatně dlouhou dobu, než jsou zásoby schopny prodeje U zásob vyráběných ve velkém množství nebo na opakující se bázi, nejsou úroky součástí ocenění, ale jsou NBO.

Ocenění k rozvahovému dni Toto ocenění je založeno na principu OPATRNOSTI Jedná se o princip LCM (Lower of cost or market) – tzn. ocenění k rozvahovému dni na nižší ze dvou hodnot: a) Pořizovací náklady, b) Tržní cena (Čistá realizovatelná hodnota).

Čistá realizovatelná hodnota Je odhadovaná prodejní cena při běžném obchodování snížená o odhadované náklady na dokončení a odhadované náklady nezbytné k uskutečnění prodeje. V účetních systémech různých států se při aplikaci LCM nepoužívá ČRH ale např. reprodukční cena v ČR prodejní cena dle § 26 ZoÚč.

Účetní hodnota  ČRH = je účtována ztráta ze snížené hodnoty (opravná položka) jako NBO, kdy se snížení ocenění projeví. = pokud pomine důvod ke snížené hodnotě, je zaúčtováno jako snížení nákladů - loss (nikoli zisk – gain).

IAS 2 versus IAS 16 a IAS 41 IAS 2 na rozdíl od IAS 16 či IAS 41 v žádném případě nepovoluje přecenit zásoby směrem nahoru (pouze dolu v rámci zúčtování ztrát ze snížení hodnoty)!!! Reálnou hodnotou lze ocenit pouze zásoby biologického charakteru při výchozím uznání, posléze již nelze přecenit směrem nahoru.

Ocenění úbytků zásob Dříve základní řešení (FIFO nebo individuální ocenění) a alternativní řešení (průměr nebo LIFO). V současnosti: a) Metoda individuálního ocenění – pro zásoby přiřaditelné k určité zakázce, b) Kde nelze a) lze použít FIFO nebo vážený aritmetický průměr. VAP se počítá buď periodicky nebo po přijetí nové dodávky.

Účetní evidence zásob IAS 2 nedoporučuje žádné postupy účtování o zásobách. V mezinárodní praxi však existují dva základní způsoby zachycení koloběhu zásob v účetnictví: a) Průběžná evidence (v ČR=způsob A) b) Periodická evidence (v ČR=způsob B)

Účetní jednotky se tedy mohou rozhodnout, zda: a) Budou zachycovat změny stavu zásob v okamžiku, kdy nastaly (+ přesné informace pro řízení, - pracnost), b) Budou zjišťovat stav zásob na konci účetního období fyzickou inventurou (+ jednoduchost, - nepřesnost info o stavu zásob).

Informace ke zveřejnění v IAS 2 Společnost v rámci zásob zveřejní např: - způsob ocenění zásob (ext. i inter.), - Způsob ocenění úbytků zásob, - Celkovou účetní hodnotu zásob, - Účetní hodnotu zásob k zajištění závazků, - Ostatní účetní politiky přijaté v souvislosti se zásobami, atd……..

Zásoby dle Oddílu 13 IFRS for SME Klasifikace odpovídá IAS 2 Oceňování – v nižší hodnotě z pořizovací ceny a prodejní ceny snížené o náklady na dokončení a prodej PC obsahuje náklady na nákup, náklady na přeměnu, fixní výrobní režii na základě běžného využití kapacity a variabilní režii na základě skutečného využití zařízení.

Zásoby dle IFRS for SME –II. Nákladové vzorce: FIFO, VAP, individuální ocenění… Na konci každého ÚO zkontrolovat, zda nedošlo ke snížení hodnoty zásob, pokud ano = vykázat ztrátu ze snížení hodnoty Dále oddíl řeší povinnosti na vykazování…

Děkuji za pozornost.