Vývojová psychologie I.

Jak se psychický vývoj realizuje? Zrání Učení

Zrání Učení Zákonitá posloupnost vývojových změn. (biologické, organické, tělesné změny) Určováno dědičností.  Vnitřní připravenost k učení.  Zrání do určité míry limituje učení – vytváří hranice.  Změny dosažené v procesu zrání jsou nevratné. Přetrvávající změna v duševní činnosti jedince navozená účinkem zkušenosti.  Sociální prostředí Specifická zkušenost Zprostředkovaná obecná zkušenost  Výsledky učení nemají nutně trvalý charakter. Vztah zrání a učení Zrání obsahuje určitý časový řád, v rámci kterého se realizuje učení.

Činitelé psychického vývoje  Dědičnost – dispoziční Gen, genotyp, fenotyp  Struktura a kvalita nervové soustavy, biologický růst a zrání  Vnější prostředí (bezprostřední prostředí, životní prostředí) Proces socializace Socializační činitelé  Obecné sociokulturní vlivy (normy, hodnoty – zásoba předem připravených řešení)  Větší sociální skupina či vrstva (etnikum, sociální vrstva…)  Malá sociální skupina – rodina Vliv obecný – interpretuje sociokulturní vzorce Vliv individuálně specifický – míra pozitivního citové vztahu, míra kontroly… Podnětné prostředí mění genetický potenciál na reálné schopnosti a vlastnosti.  Aktivita vyvíjejícího se jedince Hybná síla vývoje Prostřednictvím aktivity se z vloh tvoří reálné schopnosti a dovednosti.

Vývojové změny..  Vývoj není vždy plynulý… Období, kdy je změn mnoho a jdou za sebou, (klíčová uzlová období) – krátká doba a je to přelom, přechod.  Etapy – sled změn z jednoho období do druhého….  V procesu vývoje se objevují tzv. kritická období, která jsou nejvhodnější k rozvoji určitých psychických vlastností či k nějaké důležité vývojové změně.  Senzitivní fáze : časový úsek, kdy je jedinec vnímavý vůči podnětům určitého druhu, které jsou potřebné k vývoji v určité oblasti  Změny: Evoluční (progresivní) změny Involuční (regresivní) změny

Teorie kognitivního vývoje J. Piageta  Schéma  Operace  Asimilace – přizpůsobí si  Akomodace – přizpůsobí se Asimilace Rovnováha Nová situace Nerovnováha Akomodace Dítě užívá vrozené schéma sání. Dítě se setká s pitím z hrnečku. Dítě si upraví schéma pití, aby mohlo užívat všechny hrnečky a kelímky. Dítě si ví rady se světem. Schéma sání nevhodné – zmatek.

1.Senzomotorické období (0 – 2 roky)  Poznávání je závislé na smyslovém vnímání a motorických dovednostech  Trvalost objektu v prostoru a čase 2.Předoperační stadium 1.Předpojmové či symbolické období (2 – 4 roky)  Předpojem, symbol – rozvoj řeči 2.Názorové myšlení, intuitivní stadium (4 – 7 let)  Egocentrismus, chybí trvalost podstatných znaků objektu – centrace, nedostatečná konzervace 3.Stadium konkrétních operací (7 – 11 let)  Decentrace, konzervace, reverzibilita  Respektování základních pravidel logiky, schopnost analogie 4.Stadium formálních operací (od 11 let)  Abstraktní, hypotetické uvažování  Potřeba uvažovat o tom, co by mohlo nebo mělo být

Obecná periodizace 1.Období prenatální (předporodní)  Početí až po porod 2.Novorozenecké období  6 týdnů 3.Období kojence  1 rok 4.Období batolete  2. – 3. rok 5.Období předškolního věku  3. – 6. rok 6.Školní věk  do 11 let 7.Období dospívání - adolescence  Pubescence 11. – 15. let  Adolescence 15 – 20 let 8.Dospělost  mladá dospělost – let  střední dospělost – let  starší dospělost – let 9.Období stáří (sénium )  Rané stáří let  Pravé stáří – od 75 let do konce života

Prenatální období (38 až 42 týdnů) Tři stadia: 1.Fáze oplození (3 týdny) Uhnízdění, 3 zárodečné listy 2.Embryonální období (4 až 12 týdnů) Organogeneze 3.Fetální období (do nar.) Chování dítěte  Plod je schopen se učit Vytváří si podmíněné reflexy – reaguje pohybem na podněty  Plod se liší svou reaktivitou – temperament Interakce matky a plodu  Fyziologicky (krví)  Smysly (dotyky, zvuky)  Emocionálním postojem

Individuálně specifický vztah rodič - dítě  Plod – objekt projekce vlastních představ a přání /??? Pohlaví, jméno, zjev, vlastnosti/  Emoční a sociální zisk / ztráta Odlišná životní zkušenost otce a matky Stereotyp nevýznamnosti role otce – chybí sociální a biologické faktory podporující vědomí otcovství. Matka – tělesné a emocionální změny (nevolnost, únava, změna tělesného schématu, proměna sociální role, střídání nálad, přecitlivělost Důležitý mezník – 5. měsíc – první pohyby  Dítě uspokojuje některé potřeby: Potřeba stimulace, učení a nových zkušeností Potřeba citové vazby – dítě je vděčným objektem citů X ochlazení citů partnerských Rodičovská role uspokojuje potřebu seberealizace – rodič potvrzuje svou hodnotu a normalitu X dítě může bránit v pracovním uplatnění. Potřeba otevřené budoucnosti

Novorozenecké období (4 - 6 týdnů)  Porod (způsob vedení porodu)  Reflexy (hledací, sací, Moroův, uchopovací, tonicko šíjový)  Vrozené způsoby chování (reaguje křikem)  Behaviorální stavy dítěte (hluboký, lehký spánek, dřímota, klidný, aktivní bdělý stav, pláč)  Dobře vyvinuté smysly (zrak, sluch, hmat, čich)  Synchronizace pozornosti a afektu (vyladěnost v čase, konzistence)  Podpora interakce matka – dítě  Novorozenec – mezník v rozvoji rodičovských postojů Dítě se stává skutečným Od novorozence můžeme hypoteticky očekávat téměř vše Vztah otce a novorozence  Chybí biologická vazba a sociokulturní tradice

Kojenecké období (1. rok života) - nejdelší rok v životě člověka - zákon vývojové retardace Základní důvěra proti základní nedůvěře (Erikson) Orální stadium (Freud) „Celý člověk je ústy“ Senzomotorické stadium (Piaget) První rok – první slovo – první krok

 3. měsíc – volné ruce, na břichu se opírá o ruce  4. měsíc – „pase koníčky“, broukání  5. měsíc – opírá se o dlaně  6. měsíc – poloha na čtyřech, přitahuje se do sedu, žabí pozice, uchopuje větší předměty – dlaňový radiální úchop, žvatlání  9. měsíc – sezení = horizontální vidění, leze po čtyřech, klešťový úchop, objevuje se první slovo Kognitivní vývoj  Asimilace  Kruhová reakce Primární kruhová reakce – orientace na vlastní tělo Sekundární kruhová reakce – zájem o okolní svět, vlastní aktivita se stává prostředkem (4-8 M) Terciární kruhová reakce – stanoví si cíl a hledá vhodný prostředek (8-12 M)  Paměť – implicitní, procedurální  Sluch – preference lidského hlasu – předřečová aktivita Křik, broukání, žvatlání (6.M), neverbální symbolická gesta, první slova

Socializace kojence  Dítě preferuje podněty sociálního charakteru. Sociální podněty uspokojují základní potřeby dítěte. Sociálně stimulační projevy:  Oční kontakt  Úsměv „ Sociální úsměv“  Pláč  Předřečová aktivita Projevy dítěte upoutávají dospělého – dospělý disponuje vrozenými dispozicemi k chování, které odpovídá možnostem dítěte.  Připoutání Stadium před připoutáním (0 – 3), stadium preobjektální nerozlišené připoutání (3 – 6), stadium předběžného objektu rozlišené připoutání (6 – 9), stadium specifického objektu – strach z cizích  „přijatelná matka“ – uspokojující, konzistentní, spolehlivá Bezpečná vazba k matce Úzkostná vazba, vyhýbavá vazba, ambivalentní vazba  Deprivace

Batolecí období (1 až 3 roky) Autonomie proti studu a pochybám (Erikson) Proces uvolňování se z různých vazeb Expanze do širšího světa Anální stadium (Freud) Retence – něco udržet Eliminace – tendence pustit, zahodit, opustit něco Symbolické a předpojmové stadium myšlení (Piaget).

Vývoj hrubé a jemné motoriky  Tělesný vývoj  Vývoj hrubé motoriky Samostatná chůze Pohyb po nerovném terénu Chůze do schodů, běh, skákání  Jemná motorika Čmárání

Kognitivní vývoj  Symbolické a předpojmové myšlení  Schopnost vnitřní představy, oddálená nápodoba – symbol  Orientace v prostoru, čase a množství  Paměť Rozvoj pracovní – krátkodobé paměti Rozvoj explicitní paměti – sémantické  Rozvoj řeči Osvojení typické intonace a rytmu 2. pol. druhého roku chápe symbolický význam slov „co to je“ 3 roky – věty, skloňuje, podřadné věty…

Hra  Imitační hra  Symbolická hra Dítě si odreagovává napětí, které vzniká v subjektivně nezvládnuté situaci – ve fantazii je pánem situace.  Dítě si vystačí s minimem hraček  Vztahy k druhým dětem Paralelní hra

Socializace dítěte  Zrod rodinné identity.  Rozšiřuje repertoár emocí, lépe je vyjadřuje. Afekty hněvu a vzteku Objevují se projevy lítosti, zahanbení, ale i hrdosti a pýchy → základ sebehodnocení Objevuje se strach – spojován s pocity nejistoty  Vztah k matce - separace Aktivní separace  Separačně individuační proces – autonomie X znovusbližování s matkou.  Vztah k otci Jiný druh zkušenosti, větší důraz na dodržování řádu, podporují rozvoj samostatnosti Rozvoj genderové identity  Vztah k sourozenci Rivalita, regrese

 Nácvik čistoty (18 měsíců)  Uvědomění si sebe sama Období vzdoru / negativismus - sebeprosazení  „Já sám!“ „Já chci!“  Konflikt – rozpor mezi potřebou autonomie a pocity pochybností a studu  Dítě si osvojuje normy chování Získává první sociální role (?)  Svoboda /autonomie/ – řád a pravidla – pocit bezpečí – mám nejen povinnost, ale i právo

Předškolní období (3 až 6 let), věk mateřské školy Falické stadium (Freud) Názorové (intuitivní) myšlení (Piaget) Konflikt mezi vlastní aktivitou a pocity viny (Erikson)

Vývoj základních schopností a dovedností  Zlepšuje se pohybová obratnost, koordinace, hbitost.  Jemná motorika – kresba 2-3 roky – čáry ve všech směrech, kruh 3 roky - hlavonožec 4 roky – křížek 5 let – čtverec, kresba odpovídá předem dané představě 6 let – trojúhelník

Kognitivní vývoj  4 roky – názorové (intuitivní) myšlení  Usuzování je vázáno na vnímané.  Znaky předoperačního myšlení: 1.Egocentrismus 2.Transdukce – nepravé lži (konfabulace) 3.Magičnost, antropomorfismus 4.Absolutismus  Chápání času, prostoru, počtu  Paměť Rozvoj explicitní sémantické paměti 5 – 6 let explicitní epizodická paměť  Řeč Výrazně se zdokonaluje Kolem 4. a 5. roku mizí dětská patlavost „vnitřní řeč“ – egocentrická řeč  Ventilace pocitů, seberegulace, prostředek myšlení

Emoční vývoj a socializace  Dítě vyrůstá z rámce rodiny.  Má potřebu práce.  Vyvíjí se autoregulační mechanismus, svědomí. Sebehodnotící emoce – pocity viny Větší stabilita a vyrovnanost Vztek a zlost už nejsou tak časté Projevy strachu → dětská fantazie Objevují se počátky smyslu pro humor Dítě se dokáže těšit na něco, ale i obávat se něčeho Rozvíjí se vztahové emoce Orientace v emocích druhých  Základy sebepojetí Tělové schéma Široké pojetí dětské identity – lidé, věci, prostředí, role

 Rozvoj prosociálního jednání Empatie, altruismus  Rodina jako identifikační model Rodičovská omnipotence → potvrzení jistoty a bezpečí Identifikace s rodičem – potřeba být jako rodič  Vrstevnické vztahy a role - MŠ První zkušenosti se symetrickými vztahy.  Soupeření, spolupráce, zvládání konfliktů, sebeprosazení, solidarita… Kritériem pro volbu kamaráda – blízkost, pohlaví, zevnějšek, vlastnictví zajímavého předmětu, chování Významně se diferencuje mužská a ženská role.  5 let – trvalost pohlaví „Zlaté období hry“  Společná hra

Školní zralost a školní připravenost

1.Školní zralost - ZRÁNÍ  Fyzická zralost Zdravotní stav, tělesná vyspělost  Dítě běhá, skáče, hází s míčem, základy sportovních dovedností, stříhá, lepí, modeluje, kreslí, obléká se, obouvá se, používá příbor, lateralizace ruky, senzomotorická koordinace a manuální zručnost První strukturální přeměna  Psychická zralost  Vizuální integrace, zralost očních pohybů, sluchová analýza a syntéza, narůstá schopnost diferenciace vnímání, dobrá konkrétní paměť, formuje se záměrná pozornost, názorová úroveň myšlení, přiměřeně rozvinutá schopnost řeči  Sociální a emocionální zralost  Schopnost odloučit se od rodiny, stabilnější emocionalita s převládajícími pozitivními city,  Schopnost navazovat vztahy s vrstevníky, schopnost kooperovat, osvojené základní normy, Rozvoj regulačních kompetencí

2.Školní připravenost - UČENÍ  Vnímání hodnoty a smyslu školního vzdělání Sociokulturní handicap  Dosažení určité úrovně socializace  Schopnost verbální komunikace  Orientace v hodnotovém systému a normách chování  Diferenciace rolí, úroveň komunikace, běžné normy chování a hodnotový systém Školní nezralost  Odklad školní docházky

Školní věk ( let) Období latence (Freud) Snaživost proti méněcennosti (Erikson) Fáze píle a snaživosti Zaujmutí pozice ve vrstevnické skupině - pozitivní hodnocení + akceptace Konkrétní operace (8 – 12 let Piaget)

Raný školní věk 6 až 8 let Adaptace na prostředí Střední školní věk 9 až 12 let Fáze vyrovnané konsolidace Starší školní věk – pubescence  Věk střízlivého realizmu Realizmus naivní Realizmus kritický

Vývoj základních schopností a dovedností  Pohybové dovednosti Tělesný růst, rychlost, svalová síla, koordinace, zájem o pohybové hry a sport. Postavení dítěte ve skupině.  Smyslové vnímání Rozvíjí se zraková a sluchová percepce  Rozvíjí se percepční strategie Dítě se stává kritickým pozorovatelem.  Paměť Paměťové strategie – kvalitativní rozvoj paměti  Zpřesňuje se chápání času Řazení událostí, rozlišování délky trvání určitého dění, časová nevratnost

Kognitivní vývoj  Konkrétní logické operace Respektuje základní zákony logiky, respektuje konkrétní realitu. Decentrace Konzervace – chápe trvalost podstaty  Proměnlivost = základní vlastnost reality Reverzibilita Klasifikace a třídění podle více hledisek  Vztahy mezi třídami, nadřazené a podřazené pojmy Manipulace se znaky a symboly  Vztahy mezi písmeny a hláskami, slabiky  Manipulace s číselnými pojmy

Emoční vývoj  Zrání CNS = emoční stabilita a odolnost vůči zátěži  Optimistické ladění emocí  Rozvoj emoční inteligence  Integruje se emoční hodnocení a racionální očekávání  Sebehodnotící emoce, rozvoj sebekontroly a seberegulace (s oporou dospělého)  Dětská identita v tomto věku Decentrace - hodnocení jiných lidí, příslušnost k vrstevnické skupině. Zkušenost se sebou samým Chlapci (sebevědomější, méně sebekritičtí) X dívky

Socializace  Role Role školáka – formální role, rituál, sociální prestiž  Postoj k roli školáka??? Podřízená role žáka Souřadná role spolužáka  Školní prospěch – sociální hodnota Součást sebehodnocení Pocit zátěže – rozvoj copingových strategií  Rodina Rodiče – stálá autorita, zdroj emoční opory, model pro budoucnost, školní úspěšnost = potvrzení kvalit rodiče Dítě vnímá tzv. „rodinné rituály a mýty“

Střední školní věk (9 – 12)  Role žáka získává jiný význam. Proměna vztahu k učiteli – autoritě. Důraz na spravedlnost.  Vzrůstá potřeba kontaktu s vrstevníky. Uspokojují mnohé potřeby.  Potřeba citové jistoty a bezpečí  Potřeba nových podnětů – zkušeností  Potřeba seberealizace Skupina funguje jako celek.

Dospívání - puberta a adolescence 1.Vývojové úkoly 2.Tělesná proměna a její vliv na psychické prožívání a chování  Druhá tělesná proměna 3.Vývoj kognitivních procesů  Myšlení, paměť, pozornost 4.Charakteristika emočního prožívání  Emoční labilita  Pubescentní negativismus - druhé období vzdoru 5.Vztahy k vrstevníkům a k autoritám  Role, vztah k rodině, postoj k rodičům, postoj k vrstevníkům 6.Vývoj sebepojetí dospívajícího  Egocentrismus  Adolescentní moratorium  Emancipace od rodiny

1.Vývojové úkoly  10 – 20 let Biologické, psychické a sociální dozrávání Raná adolescence – puberta  Tělesné dospívání, změna způsobu myšlení, změna emočního prožívání, potřeba jistoty a citové akceptace – jiný zdroj Pozdní adolescence  Psychosociální proměny, profesní příprava, sociální identita, partnerství, plnoletost, adolescentní moratorium  genitální stadium  identita proti konfúzi rolí

2.Tělesná proměna a její vliv na psychické prožívání a chování Druhá tělesná proměna  Tělesná proměna druhá tělesná proměna důsledky předčasné tělesné zralosti u dívek a chlapců Subjektivní význam Odlišné vnímání změn u chlapců a dívek Tendence k uniformitě – úprava vyjádřením identity, příslušnost ke skupině, odlišení od dospělých Tělesná krása – sociální hodnota Sportovní úspěch - hodnota

3.Vývoj kognitivních procesů Myšlení, paměť, pozornost  stadium formálních logických operací  Poznávací procesy Uvolňuje se vázanost na konkrétní realitě Hypotetické uvažování, systematičnost, abstrakce Změna ve vnímání času – úvahy o budoucnosti, ale i minulosti Poznávací egocentrismus – nekritické lpění na názoru  Kritičnost, sklon polemizovat, přesvědčení o výjimečnosti vlastních úvah, přecitlivělost a vztahovačnost, radikalismus, tendence generalizovat Paměť  Rozvoj metapaměti a paměťových strategií

4.Charakteristika emočního prožívání Emoční labilita Pubescentní negativismus - druhé období vzdoru  Emoční vývoj Citové prožitky – méně přiměřené, emoční labilita, krátkodobé a proměnlivé, impulzivita, nedostatek sebeovládání, emoční egocentrismus, nechuť projevovat emoce navenek, negativní emoce, přecitlivělost na reakce druhých, vztahovačnost, hostilita, agresivita pubescentní negativismus - druhé období vzdoru Mechanismus kyvadla – občasná regrese, únik do fantazie Rozvoj vůle, sebekontroly a vytrvalosti – především v adolescenci

5.Vztahy k vrstevníkům a k autoritám Role, vztah k rodině, postoj k rodičům, postoj k vrstevníkům  Socializace Ukončení povinné školní docházky, volba profese Rozšíření společenského teritoria Nové role – role dospívajícího, role členy party, role blízkého přítele, role partnerská, role předprofesní, role pracujícího Emancipace od rodiny  Mění se požadavky na pubescenta X chybí práva = negativismus  Proměna postoje k rodičům – zvýšená kritičnost  Odlišné vztahy k otci a k matce (i dle pohlaví)  Potřeby rodičů jsou nepodstatné – egocentrismus – „mama hotel“ Škola  Mění se motivace k učení, vztah k předmětům, motivace je úměrná aspiraci  vztah k učitelům – demonstrace kritičnosti, negativismus, tendence provokovat, konfrontovat se

6.Vývoj sebepojetí dospívajícího Egocentrismus Adolescentní moratorium, Emancipace od rodiny Vrstevníci  Individuální identita bývá předcházena tzv. skupinovou identitou  Potřeby – stimulace, smysluplnosti, jistoty a bezpečí, akceptace, moci  Odpoutání se od rodiny, potřeba přátelství-intimita, korektivní zkušenost, posílení sebevědomí  Vztahy – experimentování, první sexuální styk Zaměstnání  Nezávislost a ekonomická soběstačnost X nízký sociální statut, stereotyp, problém s adaptací  Adolescentní moratorium – adolescent se „fláká“ Rizika – blokuje se rozvoj dovedností, dozrávání, zvyšuje se riziko asociálního chování, nevhodné návyky

 Identita Cílem je dosažení identity a sebeakceptace, sebeúcta Introspekce Srovnávání s druhými, hodnocení druhých Rozpor mezi ideálem a skutečností Součást identity – vzhled, hodnocení druhých, vztah k druhému, příslušnost ke skupině, výkon, volba školy či povolání, odpoutávání se od rodičů Adolescentní egocentrismus – vlastní privilegovanost, tendence k akcentaci prožitků, preference intenzivních prožitků, absolutní řešení, potřeba neodkladného uspokojení, je přijímána svoboda, ale nezájem o zodpovědnost Difúzní identita – nezvládnutá, nejasná Negativní identita – odmítání společensky preferovaných hodnot