Tvorba VY_32_INOVACE_KARBULOVA.CEJJAZ.07

spisovný jazyk hovorový jazyk projevy nespisovné sociálně diferenciované útvary - profesní mluva, slang, argot nářečí ( dialekty) nadnářeční útvary (interdialekty), obecná čeština

rytmus rým eufonie onomatopoie paronomázie zvukosled

 pravidelné opakování zvukových schémat  trochej ( přízvučná a nepřízvučná slabika)  jamb (nepřízvučná a přízvučná slabika)  daktyl (přízvučná a dvě nepřízvučné slabiky)  pravidelné opakování vytváří tzv.metrum  opakující se jednotka = stopa ( daktylská, daktylotrochejská, trochejská, jambická aj.)

střídavý abab sdružený aabb obkročný abba přerývaný abca; abcb Rozdělení podle umístění v proudu veršů další - postupné, sporadické, tirádové, ocasaté

 v třídění rýmů se uplatňuje řada aspektů:  podle přízvuku – rýmy mužské, ženské, daktylské  podle počtu rýmujících se slabik – jednoslabičné, dvojslabičné, tříslabičné = klouzavé,víceslabičné = kolébavé ( hlaholné)  podle rozsahu, povahy a dokonalosti souzvuku – absolutní = identické, tklivé, úplné, neúplné, bohaté, chudé, useknuté, vizuální, inverzní …

 podle gramatické povahy rýmových podstat - koncové, kmenové, štěpné  podle myšlenkového rozpětí – jadrné, tautologické ….  podle umístění ve verši – koncové, vnitřní čelní  podle umístění v proudu veršů – sdružené, střídavé, obkročné, postupné, přerývané, sporadické, tirádové, ocasaté  podle provenience rýmovaných slov (domácí X exotické – česká dekadence, symbolismus, poetismus)

 rým kalambúrní – souzvuku se v něm dosáhne jazykovou hříčkou, např.přesmyčkou – rým inverzní  spí na sukni X spíná sukni; bělá se květ X bělásek vět ( V.Nezval)  rým jadrný – v satirické poezii, koncentruje se zde významový protiklad  kradli X padli; monarchie X hnije;  Takový pasák se tady chvástá / cylindr mluví k celému národu / ale když v noci po barech chlastá / sotva se dovleče někam k záchodu. ( K.Biebl)

 rým vnitřní  Je opuštěný trůn v smutečním smyku strun králové bez korun se rozpadají v prachu a světlo sedmi lun jež hlídá texty run se tříští na portál a uhasíná v strachu. ( V. Nezval)  rýmové echo – homonymní rým; jedno slovo se celé opakuje na druhé straně rýmu  …měl jsem doma mince, byly po mamince…

 zvukomalba  napodobení zvuku slovy  zejména citoslovce a slova od nich odvozená  kukačka, břinkat, vrkat, mňoukat…  Na topole podle skal zelený mužík zatleskal. ( K.J.Erben)  …biče svist a pouta chřest… ( S. Čech)

 hromadění týchž morfémů - kořenů, kmenů slov (nemusí být významově příbuzné)  Slavme slavně slávu Slávů slavných (J. Kollár)  …jak zvoní zvonek zvoníku… ( V.Nezval)  …červenec červiví… ( Florian)  …divoucí div… ( F. Šrámek)

 pravidelné opakování stejných hlásek ve verši  Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně… (K.Biebl)  …zvučelo temně tajný bol, břeh objímal je kol a kol, tak bledě jasná, jasně bledá jak milenka bledá,jenž k sobě šly vždy blíž a blíž, jak v objetí nížř a níž, ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj….. ( K.H.Mácha, Máj)

slova stylově neutrální = běžná spisovná – běžná, hovorová, knižní, odborná ( termíny, básnická ( poetismy) podle spisovnosti slova stylově zabarvená = příznaková nespisovná – z obecné češtiny,nářeční,profesionální, slangová, argotická podle dobového zabarvení historismy, archaismy, neologismy podle citového zabarvení slova lichotná, familiární, dětská, hypokoristika ( zdomácnělé), eufemismy, slova hanlivá ( pejorativa) - zveličelá ( augmentativa), dysfemismy, zhrubnělá

styl vyprávěcí styl popisný styl charakterizační monolog, dialog autorská řeč řeč postav – přímá, polopřímá, nevlastní přímá

využití různých druhů vět vyjadřování slovesné a jmenné slovosled

 stylistický prostředek (též stylistická, básnická nebo řečnická figura) = jazykový prostředek odchylující se od norem běžného sdělovacího jazyka = účelem bylo vytvořit vytříbený jazyk (poučit, pobavit, citově pohnout)  vznikly už v antickém Řecku  uplatnily se zejména v básnictví a v rétorice (v politické řeči, ve slavnostním projevu a projevu před soudem)  od středověku se užívaly také v kazatelství

A. PŘÍMÁ POJMENOVÁNÍ B.NEPŘÍMÁ POJMENOVÁNÍ (obrazná) = TROPY C. FIGURY básnický přívlastek ( epiteton) paralelismus antiteze metafora metonymie personifikace synekdocha perifráze eufemismus hyperbola oxymorón ironie sarkasmus alegorie figury slovosledné epizeuxis anafora epifora epanastrofa gradace enumerace figury řečnické apostrofa apoziopeze řečnická otázka odchylky - zeugma, elipsa, anakolut, inverze, pleonasmus

básnický přívlastek ( epiteton) paralelismus antiteze konstans ornans přirovnání

 konstans – stálý, označuje stálou vlastnost  bílý sníh,stříbrný vítr, blonďaté vlasy, krásný den  ornans – ozdobný  růžový večer, azurové nebe  přirovnání – oči jako pomněnky, slzy jako perly

 bledý dvorů stín  vonný dech  slunce jasná světů jiných  blankytnými pásky  slzy lásky  siný svit  stříbrná zář  stal jsem se hrůzou lesů  po modrém blankytu bělavé páry hynou  yyšlého slunce rudá zář

 dva stejné jevy postavené vedle sebe  vznikají opakováním stejných nebo podobných syntaktických konstrukcí ( syntagmat, popř.celé větné stavby) ve verších po sobě následujících ( např.zdůrazněn na počátku jako anafora)  Některé přěd nimi klekáchu, některé sě k nim lísáchu… ( Dalimilova kronika)

 přirovnání protikladem  spojení slov protikladných významů, nastolení obrazu, který je v zápětí popřen  objevuje se v lidové slovesnosti, moderní poezii  antiteze bývá třídílná:  1. tvrzení ( to je A)  2. popření (to není A)  3. nové vyjádření ( to je B)

A) Nebe pláče – nevěstu jak ženich mrtvou –ztuhlou v slzách vřelých topí, či jak kněz snad budoucnosti poupě- mrtvou panu svatou vodou kropí. B) Nekropí to kněz snad mrtvou pannu, aniž hříchů by se nebe kálo, - C)déšť to vlažný v kyprou zem se vpíjí…

metafora metonymie personifikace synekdocha perifrázehyperbola alegorie oxymorón eufemismus X dysfemismus tautologie ironie, sarkasmus založeny na přenášení významu slov

 přenesené pojmenování na základě jisté podobnosti; klade vedle sebe dva jevy spjaté určitým rysem  obohacuje slovník jazyka českého  …bledá tvář luny…(K.H.Mácha); …zažehnem pochodně srdcí svých…( Ch.Baudelaire), …moře světel v dáli…( V. Nezval)  metaforou je někdy i přirovnání – je červená jako růže, je hladový jako vlk ( lidová rčení)  okno je skleněná loď připoutaná k břehům mé světnice ….. (Jiří Wolker)

 Dostal padáka. padák = vyloučení, výpověď  Viděls tu kočku? kočka = hezké děvče  Nehrej nám tu divadlo. divadlo = vyumělkované chování  Babička upekla moře buchet. moře = mnoho  Dnes mám okno. okno = výpadek paměti  někdy nelze určit hranici mezi přirovnáním a metaforou

 přenesení pojmenování jednoho jevu na druhý na základě věcné spojitosti:  sedm let jsem u vás sloužil ( rok)  celé město klečelo na kolenou ( lidé)  má dobré oči (dobře vidí)  čte Bohumila Hrabala ( čte dílo - knihu)  jdeme na Formana ( film režiséra Miloše Formana)

 druh metonymie  spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak  požádal ji o ruku ( ženu)  zasáhlo rameno spravedlnosti ( policista)  tyčí se tu kukuřičná zrna ( klasy)  pokácel starou hrušku ( strom hrušeň)  Němec byl poražen ( Německo)

 persona = osoba  zosobnění, zživotnění  druh metafory  objevuje se v lidové poezii  zvířatům, rostlinám, neživým věcem přisuzuje lidské vlastnosti a jejich činnosti  les zpíval, potůček skotačil, modré nebe se smálo, měsíc se mračil, stůl pláče …..

 …hrdliččin zval ku lásce hlas  …kde borový zaváněl háj  …o lásce šeptal tichý mech  …kvetoucí strom lhal lásky žel  …svou lásku slavík růži  …kol bílé věže větry hrají  …při níž vlnky šeptají  …a citu moc myšlenku překonává  …hluboký srdce mu žal uchvátí  …slza slzu stíhá  …i v mém smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály

 rozvedena synekdocha  vyjádření opisem pomocí typických znaků  Až bude růst nade mnou tráva…. ( = až zemřu) ( P.Bezruč)  Japonsko – země vycházejícího slunce  král – Jeho královská výsost  …uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčí… ( Jiří Wolker)

 zlehčování, zjemňování, přikrášlující pojmenování špatné nebo nepříjemné skutečnosti  antonymem je dysfemismus  umřel – zesnul, odešel navždy x zdechnul, chcípl  rohatý = ďábel  Plamínek života jejího zhasl, jako zhasíná pomalu dohořívající kahánek, v němž palivo vše stráveno. ( B.Němcová)

 sociální zařízení - záchod  Ústav nápravných zařízení - věznice  zralá dáma – starší nehezká žena  nevidomý - slepec  postižený - mrzák

 antonyma eufemismů  (negativně) citově zabarvená, pohoršující, zveličelý, obhroublý charakter  používají k vyjádření odporu, rozhořčení a zášti.  Jel domů v dřevěné truhle. (vložili ho do rakve)  Odtuď se dostaneš jen nohama napřed. ( posmrtně)  Zaklepal bačkorama. Přivonil si ke kytičkám zespoda. (zemřel)

 nadsázka či zveličení  záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost  „Sto roků jsem v šachtě žil.“ Sto roků kopal jsem uhlí.“ (Ostrava,Petr Bezruč)  „To bych mohl inzerovat sto let, že se mně ztratil pes. Dvě stě let, tři sta let!“ ( J.Hašek)  „Říkal jsem ti to snad tisíckrát.“  „ Stokrát děkuji.“

 protimluv  spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost, význam se navzájem vylučuje  ohlušující ticho  Chodí jako živá mrtvola…, mrtvé milenky cit…, zbortěné harfy tón… ( K.H.Mácha – Máj)  Svítání na západě (Otokar Březina)  Květy zla (Ch.Baudelaire), …zrcadla osleplá, mrtvé plameny  Zdravý nemocný ( Moliére)  opakem oxymóronu je tautologie

 vysvětluje pojem jím samým nebo jeho synonem, popř.opisem  daný jev je tím zvýrazněn, je k němu upoutána pozornost  …zde a nikde jinde  …položivot a polosmrt  Nevesely, truchlivy jsou ty kraje vodní, v poloutmě a v polousvětle mine tu den po dni. ( K.J. Erben, Vodník)

 využití slov v opačném významu  jemný výsměch  Oslí uši právě dobře ke koruně sluší … ( K.H.Borovský)  zesílená ironie, jedovatý výsměch  …a tak dostal Halfar místo… ( hrob sebevraha) ( P.Bezruč)

 „říci jinak“, jinotaj (vlastní smysl je skryt a k porozumění vyžaduje nějaký klíč)  souvisí zejména s bajkami, je to poučení vyplývající z bajek  Orwellův román Farma zvířat (poměry na farmě = život v totalitním státě)  Komenského Labyrint světa a Ráj srdce ( město = svět)  alegorie často používá personifikace a metaforu

figury slovosledné zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku, kombinace hlásek a slov figury řečnické

epizeuxis anafora epanastrofa epifora gradaceapostrofa odchylky exklamace ( zvolání) enumerace apoziopeze řečnická otázka zeugma, anakolut elipsa pleonasmus inverze figury slovosledné figury řečnické

 opakování stejného slova nebo slovních spojení za sebou, nebo po vložení jiného slova v jednom verši (větě)  zvyšuje zvukovou působivost věty, akcentuje význam opakovaného celku  Jenom ne strach/ jen žádný strach/ takovou fugu nezahrál sám Sebastián Bach /co my tu zahrajem /až přijde čas /až přijde čas. (František Halas, Praze, sbírka Torzo naděje)  Utichly továrny,/ utichly ulice… ( Jiří Wolker)

 opakem epifory, používá se v poezii, próze i v řečnictví  opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět (za anaforu lze pokládat opakování začátků některých veršů ve sloce)  zdůraznění (naléhavost, gradace), rytmus  Sto roků v šachtě žil. Sto roků kopal jsem uhlí. ( P.Bezruč)  na anafoře je postavena slavná Kiplingova báseň Když

 britský spisovatel, novinář a básník, první britský nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1907  Když Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když podezříván, pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví, když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v lež,

když nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo však nebereš, když umíš snít a nepodlehnout snění, když hloubat znáš a dovedeš přec žít, když proti triumfu i ponížení jak proti svůdcům společným jsi kryt, když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova lstí bídáků jsou pošlapána v kal, když hroutí se tvé stavení a znova jak dělník v potu lopotíš se dál, když spočítat znáš hromadu svých zisků a na jediný hod vše riskovat, zas po prohře se vracet k východisku, a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,

když přinutit znáš srdce své a čivy, by s tebou vytrvaly nejvěrněj, ač tep a pohyb uniká ti živý a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“ když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, když sbratřen s davem, uchováš si hrdost a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, když řekneš: „svými vteřinami všemi mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“ pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!

…jako akrobat jenž přešel po lanu jako matka, která porodila dítě jako rybář, který vytáh plné sítě jako milenec po sladké rozkoši jako z bitev kráčející zbrojnoši jako země v poslední den vinobraní jako hvězda, která hasne za svítání…

 založena na opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů  Funkce: umocnění významu opakovaného výrazu  Co to máš na té tkaničce? Na krku na té tkaničce? ( K.J.Erben)

 založena na opakování stejného slova či slovních spojení na konci jednoho a na začátku následující ho verše  funkce: zesílení kompoziční návaznosti, významové zatížení a vystupňování detailu Střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína. ( F.L.Čelakovský)

Já neznám jména květin v záplavě zeleně, jsem očarován před tím a co mi po jméně. A co mi po jméně, jen klidně ulehni si tu na mém rameně, ať dech tvůj s mým se smísí. Ať dech tvůj s mým se smísí, jak voní mi tvá pleť! Ten parfém v Paříži si nemohu vymyslet. (Jaroslav Seifert, sbírka Jaro, sbohem)

 opakování téže hlásky (skupiny hlásek) na začátku dvou nebo více sousedních slov  Potkal potkan potkana ( Jiří Suchý)  /: Potkal potkan potkana pod kamenem, pod kamenem, :/ /: počkat, pane potkane, počkat, pane potkane, počkat, pane potkane, ať se vám nic nestane. :/

/: Pod kamenem potkala kočka kočku, kočka kočku, :/ /: kampak, kočko, spěcháte, kampak, kočko, spěcháte, kampak, kočko, spěcháte, táži se vás popáté. :/ /: Ty dvě kočky potkaly pod kamenem dva potkany, :/ /: kočky na ně skočily, kočky na ně skočily, kočky na ně skočily, zbaštily je za chvíli. :/ /: Přiběhl tam černý pes, kočky zbledly, kočky zbledly, :/ /: snědl kočky k večeři, snědl kočky k večeři, snědl kočky k večeři a pak usnul pod keři. :/ /: Tou dobou tam náhodou jeli tudy čtyři páni, :/ k obědu je u nich dnes, k obědu je u nich dnes, k obědu je u nich dnes knedlík - zelí - černý pes.

 uspořádání slov nebo slovních spojení blízkého významu od nejslabšího k nejsilnějšímu (klimax) nebo opačně (antiklimax)  Tys vrchol blaha, štěstí, plesu, slávy. ( J.Vrchlický) ...kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější ( V.Nezval)  …temná noc, temnější mně nastává ( K.H.Mácha)

 výčet  I tys poznal žalost, smutek, stesk a lásku (Vítězslav Nezval)

 rozpor mezi gramatickým a aktuálním obsahem výpovědi; obsah je tímto aktualizován  apostrofa  exklamace  řečnická otázka  apoziopeze  odchylky od pravidelného slovosledu - zeugma, elipsa, anakolut, inverze ( viz.samostatná prezentace)

 oslovení  řečník osloví někoho, od koho nemůže očekávat odpověď (nepřítomná osoba, předmět)  Čechy krásné, Čechy mé … (F.Hrubín)  Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! ( K.J.Mácha)  Jen se točte, koně dřevění, pěkně dokolečka točte se! ( Paul Verlaine)  exklamace = zvolání ; Jaká krása!

 významová i intonační neukončenost výpovědi  značí se třemi tečkami nebo pomlčkou  zdůraznění určitého motivu, citové odmlčení  Ráda bych se sester, ráda bych se ptala, proč jsem jako louka rozkvítala, proč a proč jsem..., a jak to jen řící...jsou snad muži loupežníci? ( Fráňa Šrámek, Splav)

 formou otázky se něco oznamuje, neočekává se odpověď, může se tak vyjádřit i rozkaz  expresivita, přesvědčivost  řečnická odpověď : mluvčí si odpovídá na řečnickou otázku neočekávaným způsobem  Co je radost v zlaté síni? V purpur přioděná lež. (V. Hálek)  Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít? (P.Bezruč)

 zeugma - sloveso má několik předmětů, ale syntakticky se váže jen k jednomu  elipsa - vynechání větných členů, jež jsou zřejmé z kontextu;běžné v hovorové řeči  „je pět“; Tělo jeho – skála na skále ležící (K.J. Erben)  anakolut - vyšinutí z větné vazby, změna započaté konstrukce  pleonasmus - užití více slov stejného nebo blízkého významu k označení jediné skutečnosti - modrý blankyt, slyšeti ušima

 změněný slovosled  změna gramaticky obvyklého, stylisticky bezpříznakového pořádku slov  zdůraznění některé složky výpovědi, nejčastěji vzniká kvůli rýmu, emocionální podbarvení  …kachna s peřím zelenavým ( Antonín Sova)

asyndeton polysyndeton parenteze ( vsuvka) Užívání a vypouštění spojovacích výrazů.

 vynechání spojek (např.: „a“ ve výčtu)  zdůraznění samostatnosti jednotlivých složek, navození situačního napětí, prudkého dějového spádu, stupňování  Dělník je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá, žárovka zpívá… ( J.Wolker)  opakem polysyndeton

 nadbytek spojek, nejčastěji slučovací „a“ a „i“  zdůraznění, stupňování, někdy spojeno s gradací ..a stráně zastřené a vzhůru cesta sivá a soumrak májový, jenž chvěje se a voní… ( S.K.Neumann)

 gramaticky samostatně vložený slovní výraz nebo věta ( myšlenka)  přerušuje souvislou syntaktickou stavbu věty  s obsahem věty souvisí jen významově ( může být vypuštěno, aniž by se změnil smysl věty)  odděluje se z obou stran čárkou, pomlčkou, závorkou (písemný projev), pauzami (mluvený projev)  Karolína Světlá, to by vás mohlo zajímat, se zamilovala do Jana Nerudy.

 eufonie - libozvučnost  příjemné uspořádání zvuků v projevů  V mlhách stříbrných měsíčních paprsků se taví sníh. (K.Toman)  opakem je kakofonie = nelibozvučnost  Krmí krví krky horských kondorů…( V.Nezval)

 Kaločová, Jarmila: Průvodce literárními pojmy, Education 1991  Sochrová, Marie: Literatura v kostce pro střední školy,Fragment 1996  Vlašín, Štěpán : Slovník literární teorie,Československý spisovatel, Praha 1984  Vlastní výpisky a přípravy