Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

PSFA 2 Přednáška č. 1 Problémové učení, učení vhledem, sociální učení, morální vývoj.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "PSFA 2 Přednáška č. 1 Problémové učení, učení vhledem, sociální učení, morální vývoj."— Transkript prezentace:

1 PSFA 2 Přednáška č. 1 Problémové učení, učení vhledem, sociální učení, morální vývoj

2 Problémové učení  Cvičení probíhající na základě řešení úkolu  patří k velice náročným a složitým druhům učení  Nezbytnou složkou je samostatnost a tvořivost  Každému praktickému výskytu pokusu předchází myšlenková analýza vzniklé problémové situace, završená formulováním hypotézy – což má za příčinu předpoklad jejího možného řešení  Myšlenková analýza je následně v praktické činnosti kontrolovaná a podle povahy průběžného (nebo i finálního) výsledku je buď přijata nebo zamítnuta  Jedinec postupuje při řešení problémů být za pomoci učitele nebo zcela samostatně.

3 Motorické učení Problémově orientovaný trénink oMotorické učení je podněcováno, pokud se děti aktivně zapojí do řešení pohybového problému oPříklad: dovednost se nedá nalít do hlavy - autonomie oBernstein: koncepce opakování bez opakování Dobrý trénink je nezapojovat stále stejné prostředky řešení motorického problému, důležitý je proces řešení stále stejného problému znova a znova.

4 Problémově orientovaný trénink Podmínka 1: Zaměření na cíl pohybové akce, kterého chceme dosáhnout (dávat instrukce tak, aby bylo jasné, co je cílem akce, zaměření pozornosti na proces učení) příklad: komix Podmínka 2: Učení objevováním  Dítě zná cíl akce  Má pouze základní informace,jak pohyb provést  Musí samo najít způsob, jak pohybový úkol řešit

5 Problémově orientovaný trénink Podmínka 3: Variabilita tréninku Co se může měnit:  Dovednost, která bude používána v podmínkách zápasu  Fyzické podmínky  Situace, ve kterých bude dovednost prováděna Pozn. Větší variabilita tréninku může přinášet více chyb při tréninku, ale následně méně chyb v situaci zápasu

6 Feed back - zpětná vazba Informace o provedeném výkonu, kterou sportovec obdrží z okolních zdrojů Principy:  Lidé, děti zvláště, si mohou najednou zapamatovat jen velmi malé množství informací  Lidé zaměří pozornost na ty pohyby, které mají podle zpětné vazby změnit  Zaměřte zpětnou vazbu jen na jednu věc (na tu nejdůležitější)  Zpětná vazba po každém pokusu není optimální pro učení – vede k závislosti na zpětné vazbě Důležitá je podpora samostatnosti – autonomie (situace zápasu)

7 Problémové učení = řešení problému - pokládáno za nejsložitější druh učení  vyřešením problému získává subjekt novou formu chování, kterou může uplatnit i v dalších podobných situacích.  člověk samostatně odhaluje princip či vztah mezi věcmi a jevy.  Samostatné odhalení principu - pozitivní vliv na další chování jedince.  Získané poznatky mají velkou trvalost.

8 Fáze řešení problému: 1.Zjištění, identifikace problému – co nejkonkrétnější vymezení problému. (Příklad: student chce vypracovat diplomovou práci, musí definovat výzkumný problém. Od toho se odvíjí volba správných metod, výzkumného vzorku, stanovení hypotéz apod.) 2. Analýza problému – rozbor problému, případně stanovení jeho dílčích částí. (Např. u diplomové práce - stanovení, kterých témat se daný problém týká, která budou zmíněna v teoretické části.)

9 Fáze řešení problému: 3. Hledání faktů, formulace hypotéz řešení problému - na základě prostudování informací k dané problematice a pochopení vztahů různých proměnných daného problému může student stanovit hypotézy. 4. Ověřování hypotéz – v této fázi ověřujeme, zda navržený způsob řešení funguje. Někdy ale může dojít k situaci, že všechny hypotézy, které jsme schopni vymyslet, jsou chybné. Nedaří se nám najít správné řešení problému. Za takových okolností věci často prospěje, když se na nějakou dobu nechá být, nechá se „uležet“. Pak nastává následující fáze – inkubace.

10 Fáze řešení problému: 5. Inkubace – doba potřebná k „vylíhnutí“ nového nápadu. Na podvědomé úrovni lidské mysli probíhá latentní (skryté) zpracovávání problémové situace, utřídění a přeskupování údajů, které jedinec nashromáždil ve 3. fázi. Díky přenesení pozornosti na jiné věci se rigidní („ztuhlé“) myšlenkové zaměření uvolní a vynoří se nové alternativy. Po různě dlouhém období se pak najednou vynoří nápad, který je klíčem k řešení daného problému. 6. Iluminace – provází ji tzv. „aha-zážitek“ spojený s příjemným pocitem uspokojení či úlevy. Tato fáze je vlastně vhledem. 7. Verifikace – poslední fáze, ověřujeme, zda způsob řešení, který nás napadl v etapě iluminace, je správný. Nápad uvádíme do praxe.

11 Způsoby řešení problému: 1.Pokus-omyl - využíván zejména v situacích, kdy máme o daném problému málo informací. 2.Systematické algoritmické hledání a ověřování všech alternativ - tyto postupy jsou založeny buď na systematickém ověřování všech možností, nebo na používání tzv. algoritmů – v minulosti ověřených, přesně daných postupů, které zaručeně vedou ke správnému situace (Příklad první možnosti - kdy dostanete od kamaráda svazek klíčů a chcete si otevřít dveře jeho bytu, začnete systematicky zkoušet jeden po druhém ; využití algoritmů, např. v matematice – např. Pythagorova věta, nebo při ovládání počítače - musíme dodržet přesně dané postupy.) 3. Heuristické postupy - zvolíme jednu z možných cest a ostatními se příliš nezabýváme. Často volíme přístup, který se nám v minulosti osvědčil. Nezkoušíme tedy všechny možnosti, které existují.

12 Faktory ovlivňující řešení problému 1.porozumění problému podmínkou je: POCHOPENÍ ZADÁNÍ  znalost významu všech výrazů použitých v zadání  pozorné prostudování zadání  Při řešení úlohy „analogie“, kdy máte nalézt shodné vlastnosti nebo rysy daných slov a na základě toho vybrat jednu z možností, musíte dobře znát význam všech slov ze zadání.

13 Příklad  Washington se má ku 1 jako Lincoln ku 5 nebo 10? Abyste mohli vybrat tu správnou možnost – tedy 5., musíte vědět, že v Americe je George Washington vyobrazen na jednodolarové bankovce a Lincoln na pětidolarové bankovce.

14 Faktory ovlivňující řešení problému VYLOUČENÍ NEPODSTATNÝCH INFORMACÍ Máme následující úlohu: Moucha letí dvakrát rychleji, než jede vlak. Vlak jede z Prahy do Bratislavy. Moucha vyletí z Bratislavy a letí vlaku naproti. Když se s ním setká, obrátí se a letí zpět směrem k Bratislavě. Když dorazí do Bratislavy, znovu se obrátí a letí vstříc k vlaku. Jakmile se s ním znovu setká, zase se vrátí. Jakou vzdálenost urazila moucha v okamžiku, kdy vlak dojel do Bratislavy? Abychom mohli úlohu vyřešit, je nutné eliminovat nepotřebné informace. Podstatná je pro nás jen informace, že moucha letí dvakrát rychleji, než jede vlak. Správná odpověď je, že moucha urazila dvakrát větší vzdálenost, než vlak.

15 Abychom mohli úlohu vyřešit, je nutné eliminovat nepotřebné informace. Podstatná je pro nás jen informace, že moucha letí dvakrát rychleji, než jede vlak. Správná odpověď je, že moucha urazila dvakrát větší vzdálenost, než vlak.

16 Faktory ovlivňující řešení problému 2. dřívější učení  Výsledky dosavadního učení napomáhají řešení problémů  Ucelené, vzájemně propojené znalosti a dovednosti napomáhají řešení odborných problémů.

17 Faktory ovlivňující řešení problému  výsledky dosavadního učení také znesnadňují řešení problému. Příčinou rušivého vlivu dřívějšího učení je lpění na osvědčených myšlenkových postupech - mentální nastavení = rutinní používáním obvyklých metod řešení, neschopnost vymanit se ze známého poznávacího schématu. Někdy úplně znemožní vyřešení problému.

18 Příklad  Spojte třemi přímkami a jedním tahem čtyři body z následujícího obrázku tak, že se vrátíte opět do výchozího bodu. (Pro správné vyřešení úlohy musíte překročit tvar čtverce a body spojit tak, že jsou součástí trojúhelníku.)

19  Zvláštním druhem mentálního nastavení je tzv. funkční fixace, která se projevuje především při řešení praktických problémů. Opakovaným užitím určitých předmětů vzniká přesvědčení, že každý předmět má určitou funkci, což lidem brání použít ho i jiným, méně obvyklým způsobem.

20 Učení vhledem  Teorie učení vhledem vychází z tvarové psychologie (gestalt psychologie), důraz na rozhodující úlohu celku a na jeho nadřazenost nad částí.  Proces učení -jedinec zahrnuje současně do svého vjemového pole všechny prvky dané problémové situace a chápe jejich funkci v nové struktuře. Při řešení problému dochází k doplňování chybějících prvků, čímž se tvoří nový tvar – nová struktura. Gestaltističtí psychologové zdůrazňují, že celek je něčím víc než jen souhrnem částí. Problémy týkající se vhledu vyžadují po řešitelích, aby vnímali problém jako celek.

21 Učení vhledem W. Köhler - pokusy se šimpanzy. Pokusná zvířata se učí řešit určité problémy nejen zpevněním správných odpovědí, ale jsou schopny postřehnout zákonité vztahy. Aby mohla vnímat všechny složky problémové situace najednou, musí mít všechny současně ve svém vjemovém poli. Dochází k vhledu, zvíře ve své mysli přeskupí komponenty vjemové situace - vytvoří se nové zákonité vztahy, znamenající vyřešení problému.

22 Experiment  V jednom ze svých experimentů zavřel Köhler šimpanze do klece, před níž leželo ovoce v takové vzdálenosti, že na něj nemohl dosáhnout. V kleci ležely dvě tyče, které se daly spojit. Šimpanz se nejprve pokoušel ovoce zmocnit pomocí jedné tyče, ta však byla příliš krátká. Poté vysunul jednu tyč co nejdál, pomocí druhé tyče do ní strkal tak dlouho, až se dotkla ovoce. Ani tato snaha nevedla k vyřešení problému. Po nějaké době však šimpanz náhle problém vyřešil. Po nějaké době si totiž začal s oběma tyčemi hrát, poté zastrčil jednu tyč do druhé a s pomocí spojených tyčí si ovoce přisunul. Při dalších pokusech řešil šimpanz problém bez potíží.

23 Učení vhledem

24  Tvaroví psychologové oponovali Thorndikeovu zákonu efektu. Podle Köhlera bylo experimentální uspořádání v Thorndikeových pokusech umělé, umožňovalo zvířeti pouze náhodné chování. Kočky neměly možnost přezkoumat mechanismus otevírání dvířek. Protože nevnímaly problémovou situaci jako celek, nezbylo jim nic jiného než ji řešit pokusem omylem. Problémy, které před šimpanzy stavěl Köhler, ponechávaly určitý prostor pro vhled, protože žádná složka situace nebyla jejich zraku ukryta. Správné řešení bylo u šimpanzů náhlé, nedošli k němu postupně, jako kočky u Thorndika.

25 Faktory podmiňující vhled:  adekvátní schopnost a připravenost k učení  dřívější zkušenosti s řešením obdobných problémů, s učením se podobné látce  uspořádání prvků v situaci (strukturovat látku, zvýraznit a oddělit podstatu od detailů)  samostatnost zkoušení a hledání

26 Učení vhledem  Podle Köhlera dochází při řešení problému k určité kognitivní změně, tzv. vhledu - podstatou je vnímání nových vztahů a souvislostí v dané problémové situaci. Člověk se začne na problém dívat jiným způsobem. Vhled vyjadřuje osobité a zdánlivě náhlé porozumění problému nebo strategii, která jej napomáhá řešit. Mnohdy obsahuje odhalování a kombinování důležitých starých i nových informací za účelem získat originální pohled na problém či jeho řešení.

27  Na následujícím obrázku je znázorněna obměna Köhlerových pokusů. Místo ovoce umístěného před klecí, jsou u stropu zavěšeny banány tak, aby na ně šimpanz nedosáhl. Zkuste na základě obrázku popsat proces a principy učení vhledem.

28 Sociální učení  soubor forem učení, ve kterých si jedinec, ve styku s druhými lidmi osvojuje předpoklady pro život ve společnosti.  Učí se různé činnosti, sociální interakci, komunikaci, přejímá sociální role.  Osvojuje si názory, postoje a normy své skupiny a společnosti.  patří k základním mechanismům, které umožňují socializaci člověka.

29 Nejdůležitější formy sociálního učení:  učení napodobováním (imitace)  observační (zástupné) učení  učení identifikací (ztotožněním)  interiorizace (zvnitřnění)

30 Imitace  napodobování  uplatňuje se od nejranějších vývojových stadií jedince.  Napodobováním se učíme mimice, gestikulaci, řeči, projevování citů, zacházení s předměty apod.  Napodobením lze převzít i způsob života, způsob chování atd., nezbytnou podmínkou nápodoby je přítomnost vzorů, modelů, které podněcují jedince k této formě učení.  Při imitaci člověk nejprve poznává činnost a chování vzoru buď přímo (pozorováním) nebo zprostředkovaně (na základě slovního popisu či zobrazení).  Výsledkem je kognitivní obraz (představa) o dané činnosti a chování. Podle tohoto obrazu jedinec i s časovým odstupem zpodobňuje svůj vzor.

31 Observační učení  výzkumy učení v sociálních podmínkách ukázaly, že jedinec přebírá i takové formy chování, za které není sám bezprostředně odměněn, ale za které je odměněn model. Nejpropracovanější teorii observačního učení vypracoval A. Bandura:  Mnoho z lidského chování je funkcí pozorování jiných lidí nebo takových symbolických modelů, jako je např. filmová postava.  Člověk se naučí napodobovat, protože imitované chování bývá posilované a pokračující posilování udržuje toto chování.  Některé aspekty napodobování nebo observačního učení mohou být vysvětleny podle principů operantního podmiňování (uvědomování si vztahu příčina – důsledek)

32 Observační učení  Observační učení je založeno na zástupném posílení. Bandura svými výzkumy dokázal, že lidé ve větší míře napodobují model, který byl za svoje chování odměněn.  Nemá-li chování vzoru žádné zjevné pozitivní či negativní důsledky, pak mají lidé tendenci napodobovat především chování atraktivních, sympatických a úspěšných jedinců. (Tento princip často využíván v reklamě, kde propagované výrobky používají krásní, mladí, dobře oblečení lidé).  U tohoto typu učení tedy není vždy nutné, aby byl odměněn či potrestán přímo učící se jedinec, stačí, že pozoroval případy, kdy byl za určité chování odměněn nebo potrestán někdo jiný (spolužák, sourozenec, postava ve filmu). Účinek je stejný, jako kdyby bylo sociálně posíleno jeho vlastní chování.

33 Observační učení  U observačního (zástupného) učení si jedinec osvojuje takové způsoby chování, za které je odměňován jeho model.  Modelem se stává každá osoba, která svými postoji, názory, chováním podněcuje jinou osobu, aby ji napodobovala. Často je to také jedinec s vysokým statusem (více viz sociální psychologie), s určitou prestiží.

34 Identifikace  mnohé společné rysy s imitací. V obou případech napodobování chování jiného člověka. Odlišné jsou však motivy.  při nápodobě je přejímáno pouze určité chování modelu, které se subjektu jeví jako efektivní a účelné, při identifikaci se vybírá pouze objekt nápodoby. Vnímán a přebírán je jako celek.  Přebírány jsou často i ty způsoby chování, které nejsou vhodné.  Přebírání způsobů chování je založeno na silném citovém vztahu k modelu, nikoli na určení jeho účelných a neúčelných způsobů chování.  Příklad: identifikace chlapce s vůdcem party, který se chová delikventně. Na základě identifikace chlapec může začít mluvit vulgárně, krást, ničit veřejný majetek apod.

35 Identifikace  ztotožnění s osobou, k níž má jedinec vysoce pozitivní vztah a chce se jí přiblížit.  záměrné úsilí jedince o převzetí způsobů chování a jednání modelu. Neomezuje se jen na vnější formy chování, způsob oblékání apod., ale přejímá jeho cíle, hodnotové orientace, postoje…  Modelem může být osoba z nejbližšího prostředí, ale také postava z filmu.  Založena nejen na velmi kladném vztahu jedince k jeho modelu, na obdivu, úctě, ale i na strachu, závislosti, obdivu.  jedinec si osvojuje takové jednání, které vnímá jako podstatné znaky svého modelu - dochází k převzetí cílů, hodnotových norem, k formování osobnostních rysů a motivace.

36 Vztah imitace a identifikace  V procesu imitace se odrážejí jen některé stránky pozorovaného modelu. Imitující osoba zůstává i po začlenění nových prvků do vlastního chování v podstatě stejnou osobou, kterou byla. Napodobení jí dodává jen další způsoby chování, bez vnitřní proměny.  Identifikace se týká osobnosti jako celku, zasahuje hlouběji do její struktury a korespondující chování se manifestuje i za dlouhodobé nepřítomnosti modelu. V procesu identifikace jako by osoba ztrácela svou původní podobu a přijímala novou. Identifikace podporuje zvnitřnění - interiorizaci norem a hodnot modelu. Jedinec srovnává své chování s chováním modelu a podle toho se koriguje. Jedinec tedy nepotřebuje dohled zvenčí, uskutečňuje autoregulaci.

37 Interiorizace  proces začleňování do psychiky. Člověk přijímá za své ideje, myšlenky, postoje, hodnoty, normy.  Sociální učení se často zkoumá v souvislosti s problematikou dětské agresivity. Ta se rozvíjí různými formami sociálního učení. Agresivní dítě bývá sice trestáno, ale dosahuje odměn v různých podobách: agresivním chováním prosadí svůj záměr, získá obdiv vrstevníků, dosáhne uspokojení tím, že rozčílilo učitele apod. Bandura provedl experiment, který potvrdil, že observační učení podporuje agresivitu. Děti předškolního věku (3-5 let) sledovaly film, ve kterém se surově zacházelo s hadrovým panáčkem a toto chování bylo odměněno. V další části experimentu dostaly děti ke hraní podobnou hračku. Pozorování zjistila, že s ní zacházely agresivněji než děti ze srovnávací skupiny, které film neviděly.

38 Zdroje posílení v sociálním učení  Přímé posílení napodobujícího modelem – dítě napodobuje rodiče a je za to chváleno.  Posílení jako důsledek chování – pozorováním naučené chování je prostředkem k dosažení cíle. Např. dítě se napodobováním matky naučí říkat slovo „mléko“. Toto jeho chování je posilováno dosažením cíle - podání mléka a dostavení se příjemného pocitu nasycení.  Zástupné posilování – jedinec pozoruje model, který je za určité chování pochválen, důsledky chování modelů tak přímo ovlivňují chování pozorovatele  Sebeposilování – lidé si často sami stanoví určitý standard a sami sebe odměňují podle toho, zda jejich chování odpovídá dobrovolně určeným požadavkům.


Stáhnout ppt "PSFA 2 Přednáška č. 1 Problémové učení, učení vhledem, sociální učení, morální vývoj."

Podobné prezentace


Reklamy Google