Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

9. E moc e Obrázky a uspořádání některých částí prezentace dle Carpenter, Huffman: Visualizng Psychology. John Wiley & Sons, Inc., 2008.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "9. E moc e Obrázky a uspořádání některých částí prezentace dle Carpenter, Huffman: Visualizng Psychology. John Wiley & Sons, Inc., 2008."— Transkript prezentace:

1 9. E moc e Obrázky a uspořádání některých částí prezentace dle Carpenter, Huffman: Visualizng Psychology. John Wiley & Sons, Inc., 2008

2 komplexní psychické jevy obtížné je definovat – subjektivita fylogeneticky vznikly jako evaluační systém, který měl usnadnit adekvátní reakci na významné podněty z vnějšího a vnitřního prostředí. Emoce

3  aktuální emoční stavy (např. strach při náhlém silném zvuku brzdícího auta)  emocionální procesy delšího trvání emoční epizody (v čase se odvíjející emoční výměna, např. reakce na překvapivou zprávu, partnerská hádka), emocionální dispozice (jako připravenost reagovat na celou skupinu podnětů určitou emocí, např. hněvem – hněvivost; analogie s osobnostními temperamentovými rysy), nálady jako déle přetrvávající emoční zabarvení prožívání, které – na rozdíl od emocí- nemusí mít specifický podnět a objekt.  emocionální vztahy, jako v průběhu času se opakující a poměrně konzistentní projevy vůči určitému objektu, např. láska nebo žárlivost. afekt - pro označení velmi silných emocí; v adjektivní podobě „afektivní“ (angl. affective) označuje spíše valenční stavy (příjemné-nepříjemné; Scherer, 1984). „cit“ spíše ve starší literatuře, označuje jen prožitkový aspekt emocionálního děje (emoce zahrnuje ještě další výše uvedené komponenty). Dříve byla pozornost věnována tzv. vyšším citům (etickým, intelektuálním a estetickým), v nichž výrazně vystupuje hodnotová stránka. V současnosti jsou city řazeny pod sociální emoce. Emocionální jevy

4 Hlavní témata psychologie emocí Odlišení emocí od ostatních psychických jevů - především díky vymezení a) jejich formy a struktury rozlišení délky trvání (emoce jako stav-proces-dispozice), kvality a intenzity emocí (přístup tzv. diskrétních emocí, nebo tzv. dimenzionální přístup) a výčet složek emoce b) jejich příčin na straně prožívajícího :  pociťovanání valence podnětů (příjemné-nepříjemné) a interpretace příčin událostí (tzv. atribuční teorie, např.Weinerova v prostředí a situaci  zejména evoluční teorie emocí hovoří o tzv. jádrových vztahových tématech primárních emocí, tj. situacích, jež vyvolávají specifickou emoční odezvu (např. zablokování potřeb a cílů jedince vzbuzuje hněv, ohrožení vzbuzuje strach, setkání se s mimořádnými zdroji radost, ztráta vzbuzuje smutek, nebezpečí znečištění vzbuzuje znechucení apod.). c) jejich funkcí  způsoby adaptace a subjektivního hodnocení.  regulace individuální aktivity (emoce se stávají primární motivací chování)  intrapsychické funkce emocí, tj. jakou roli hrají v utváření psychiky jedince  funkce sociální, tj. role emocí v sociální interakci (od dyadické úrovně až po úroveň kulturální). Sociokulturní paradigma  emoce nejsou výlučně osobní zkušeností, emoce i jejich regulace jsou významně určovány sociokulturními podmínkami, systémem norem a hodnot (Matsumoto, 2000).

5 Složky emocí  subjektivní prožitek, obsahující jak afektivní (libé-nelibé) tak kognitivní hodnocení (významu situace a vlastních možností ji zvládat),  tělesné změny (spojené se změnami v autonomní a neurální aktivaci),  emocionální výraz,  připravenost k jednání (jako stav aktivace i tendence ke specifickému jednání).

6 Teorie emocí fyziologické:

7 Tělesné změny – aktivace a emoce

8 Teorie emocí kognitivní: Tomkins (1960) - emoce jako stavy které spojují vnější svět událostí s vnitřním světem našich potřeb a přání – emoce je hodnocení (appraisal) události v pojmech našich cílů (primární motivační systém) Schachter a Singer (1962) - propojení hodnocení události s aktuální fyziologickou aktivací; kognitivní faktory určují, kterou konkrétní emoci lidé pociťují, stupeň autonomní aktivace určuje nakolik, a zda vůbec ji pociťují.

9

10 Teorie emocí kognitivní - pokračování: Weiner (1986) - emoce, závislé na události (např. radost při překvapení) a emoce závislé na hodnocení příčin události  místo (vnější- vnitřní)  stabilita (stabilní-přechodné)  kontrolovatelnost (ano-ne). hněv - událost hodnocena jako způsobená vnější, (námi) nekotrolovatelnou příčinou; vina by byla výsledkem hodnocení události jako způsobené vnitřní a kontrolovatelnou příčinou (našim předchozím chováním). Lazarus – kognitivní zhodnocení (appraisal)

11 R. Lazarus trojí zhodnocení  situace  vlastní možnosti zvládat  znovuzhodnocení

12 evoluční Plutchik - psychoevoluční teorie emocí  emoce založeny na našich znalostech prostředí, představují komplexní řetězce událostí (většinu elementů takového řetězce si nemusíme uvědomovat)  emoce mají genetický základ a jsou základními formami adaptace  existuje 8 základních emocí (emoční „rodina“např. hněv, zuřivost nebo podráždění jsou stejně tak primární emocí, ale liší se intenzitou). Teorie emocí

13 Plutchik - psychoevoluční teorie emocí

14 evoluční- pokračování role emočního výrazu

15 porovnání “klasických“ teorií – fyziologický, kognitivní a výrazový aspekt emocí

16 funkcionalistické Levenson (1994) - dvousystémový funkční model emocí,  jádro - trvalá, jednoduchá a efektivní struktura vytvořená záhy v evoluci k vyrovnávání se s velmi elementárními jednoznačnými problémy, jako jsou nejrůznější ohrožení.  systém kontrolních mechanismů - uspořádány tak, aby ovlivňovaly jednání a činnost jádrového systému, mění podmínky, které uvádějí jádrový systém do akce (např. při prvním setkání s hračkou v podobě velkého pavouka se můžeme vystrašit, následně reagujeme kontrolovaným způsobem) intrapersonální funkce emocí:  zvládání výzev v prostředí,  napravovací funkci pozitivních emocí,  změna behaviorálních a kognitivních hierarchií,  modulaci subjektivního prožívání,  poskytování asociativních struktur v paměti,  skupinové diferenciaci,  individuální diferenciaci. Teorie emocí

17 sociokulturní emoce – episodické dispozice chovat se určitým způsobem v průběhu emoce vstupujeme do přechodné sociální role, s jejími obsahovými a regulativními pravidly. emoce mají nadindividuální význam, který získaly prostřednictvím sociální konstrukce. jednotlivé prvky emoce, tedy např. fyziologické změny, kognitivní hodnocení, výraz, jsou propojené volně a nemusejí být vždy přítomny. To vysvětluje variabilitu průběhu téže emoce (např. hněvu) - přechodných sociálních rolí - u různých lidí v různých situacích. v posledních letech se stále více zdůrazňuje kulturní kontext jako distální podmínka, která určuje skripty a významy, rozhodující o rozlišování jednotlivých forem emocí, jejich exprese a regulace (např. Matsumoto, 2001). Teorie emocí

18 Jednotlivé primární emoce nebo valenční dimenze? obličejový emoční výraz primární emoce – univerzální výraz, učíme se ho jen modulovat všechny složky emoce propojené (Ekman, Friesen – monitorování změn, změní-li se výraz

19 dimenzionální přístup Integrovaný model prostoru afektivních stavů. (Volně podle: Yik, M.S.M., Russell, J.A. & Feldman-Barrett, L. (1999). Structure of Self reported Curent Affect: Integration and Beyond. Journal of Personality and Social Psychology, 77,

20 obličejový výraz emoce – Facial Affect Coding System

21 Emoční inteligence vs. Emoční kompetence emoční inteligence - různé přístupy  model schopností (původní užší pojetí),  model rysový (častěji jako model tzv. emotional self-efficacy, respektive „typické emoční angažovanosti“ spíše nežli inteligence)  smíšený model složky vnímání, vyhodnocování a vyjadřování emocí emoční podpora myšlení chápání a analyzování emocí, využívání emočních znalostí reflektivní regulace emocí k podpoře emočního a intelektuálního růstu

22 Jak vnímáme emoce druhých? která tvář se vám více líbí? A B

23

24 EI jako entita, nebo přírůstkový model – emoční kompetence proč je to takový rozdíl? C. Dwecková – už od dětství máme implicitní teorii svých schopností – „entity theorist vs. incremental theorist“ to velmi zásadně ovlivňuje to jaké si volíme cíle, jaké vynakládáme usilí, jak reagujeme na dílčí neúspěchy. děti taková přesvědčení (implicitní teorie) budují na základě reakcí důležitých dospělých (tedy i učitelů) na jejich snažení a výsledky Emoční inteligence vs. Emoční kompetence

25 Regulace emocí nesnadná záležitost nejen ovlivnění intenzity prožitku a kontrola vyjádření negativních emocí i zesílení a udržení pozitivních emocí 3 modality – fyziologicky, behaviorálně, kognitivně 4 způsoby regulace  vyhýbáním nebo naopak vystavováním se situaci, která ji vyvolává  modifikací situace – ať už přímým zásahem nebo věnováním pozornosti jen některým aspektům  tzv. kognitivní změnou - tj. přehodnocením situace z hlediska osobního významu  modulací odpovědi – pokud se emoce rozvine, lze ovlivnit její projev – nejčastěji potlačením, nebo zesílením exprese STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Praha: Portál, 2002.

26 a „zvládání“ emocí suprese a represe sebeovládání ve smyslu ovládání exprese emocí – součást socializačních požadavků, „display rules“ ale také „feeling rules“; represe – „nic mi nevadí, nic nepříjemného se mne nedotýká“  řada dospívajících se pohybuje ve stále více zprostředkované – virtuální - realitě (media, zejména internet)  přitažlivost zprosředkovaného kontaktu?  někteří se cítí ohroženi bezprostředním, emočně zahlcujícím kontaktem.

27 Klady a zápory represe, aneb co za to na první pohled se to zdá velmi výhodná strategie možný resilienční faktor? – (zotavování se z IM, Ginzburg at al., 2002) x ale Shaw et al represoři se naučili méně o IM během hospitalizace) represoři  afektivně autonomní oddělení („bojí se, ale neví o tom“),  přesvědčení o vlastní emocionální stabilitě,  zvýšená autonomní aktivace  zkreslení poznávacích procesů, podceňování pravděpodobnosti negativních událostí,méně afektivních vzpomínek a delší latence ve vybavování si jich  nižší hodnoty sobě připisovaných negativních emocí  v soukromí odklánění pozornosti od zpětné vazby  nevědomě klamou sebe i když vysoké skóre sociální žádoucnosti (Derakshan, Eysenck)

28 Emoce a kognitivní procesy „cold and hot“ kognice emoce jako velmi efektivní druh zpracování informací (např. M.Minski The emotion machine) oživený zájem o metakognici  monitorování: (a) metakognitivní zkušenosti feeling of knowing (FOK), feeling of familiarity (FOF), feeling of difficulty (FOD), feeling of confidence (FOC), feeling of satisfaction (FOS), estimate of effort (EOE) (b) metakognitivní znalosti přesvědčení, myšlenky percepce cílů§, úkolů, osob, stretegií, teorie mysli a epistemické znalosti  kontrola: (c) metakognitivní dovednosti sebeřízení plánování, řízení, hodnocení kognitivních procesů a jejich výstupů

29 Metody „měření“ emocí potřeba triangulace subjektivní např. STAI, POMS, PANAS, dílčí emoce objektivní expertní posuzování výrazu a chování, fyziologické monitorování projektivní např. „nestandardně“ TAT, Wartegg

30 žena, 21 let infantilní vyjádření (neadekvátní věku subjektu) expansivita vyjádření (tendence překračovat rámce) tlusté nebo silně vyryté linie zaplňování prostoru (prázdnoty) Příklad nevědomé úzkosti ve Warteggově testu u represorů

31 žena, 22 let důraz na ochranné detaily (maska, ochranný kruh, oblečení jako ochranna) zvýšený tlak na tužku infantilní prvky stylizace (zobrazení sebe jako klauna) důraz na atributy kontaktu (ruce, řasy, ústa) Příklad nevědomé úzkosti v autoportrétu represorů

32 Lewis a Granic (2000) považují emoce za osy osobnosti  hlavní organizující role, podobá se působení osobnostních rysů při usměrňování či predisponování osoby směrem ke specifickým vzorcům vnímání, kognice a behaviorálních reakcí. Epstein et al (1992), Kirkpatrick et al.(1992), aj. – „cognitive experiential self-theory“: existence dvou zásadně odlišných systémů poznávání a rozumění.  racionální mysl, která je charakterizována logickým deduktivním způsobem porozumění, který je pečlivý, analytický, reflektivní a často uvážlivý,  emocionální mysl, která je mocná, impulsivní, intuitivní, holistická a rychlá – a často nelogická, Obvykle mezi těmito dvěma systémy harmonie, jeden doplňuje druhý. Nicméně při rozrušení, stresu a silných emocích je fungování racionálního systému narušeno zablokováním (obsazením kapacity) pracovní paměti systémem emocionální mysli. Emoce a osobnost

33 Moc emocí Emoce jsou nástrojem subjektivního hodnocení. Poukazují tedy i na naše hodnoty; na způsob, jakým hodnotíme to, co se nám a s námi děje. Otevřenost vůči vlastnímu prožívání nás vede i ke změně přístupu k našim hodnotám. Dokážeme-li více reflektovat svoje pocity, dokážeme být mnohem více v kontaktu se svými autentickými hodnotami a odlišovat hodnoty introjektované. Jsme méně tím, kým bychom (podle těch kolem nás) měli být, a získáváme větší odvahu být sami sebou.


Stáhnout ppt "9. E moc e Obrázky a uspořádání některých částí prezentace dle Carpenter, Huffman: Visualizng Psychology. John Wiley & Sons, Inc., 2008."

Podobné prezentace


Reklamy Google