Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Přednáška 17. Ústava a ústavní pořádek ČR Politologie – 21.3.2013.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Přednáška 17. Ústava a ústavní pořádek ČR Politologie – 21.3.2013."— Transkript prezentace:

1 Přednáška 17. Ústava a ústavní pořádek ČR Politologie –

2 Podstata demokratického systému v ČR Republika svobodná nediktátorská forma státu samospráva územních celků volba legislativních orgánů všemi občany volená hlava státu Demokracie lid je zdrojem veškeré státní moci svobodný a dobrovolný vznik a volná soutěž politických stran všeobecné, přímé, tajné, rovné volby právo sdružovat se právo na stávku Právního stát úcta k právům člověka a občana základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci dělba moci rovnost v právech zákonnost Sociální stát ochrana rodičovství, rodiny a dítěte právo na vzdělání právo na ochranu zdraví spravedlivá odměna za práci rovnoprávnost muže a ženy

3 Demokratický systém v ČR Základní součásti demokratického právního státu Svrchovanost lidu a demokracie Parlamentarismus Dělba moci

4 Ústavní pořádek ČR Souhrn konkrétních ústavních zákonů a dalších Ústavou výslovně jmenovaných pramenů ústavního práva nejvyšší právní síly, který tvoří Ústavu ČR Ústavní pořádek tvoří několik základních ústavních zákonů

5 Ústavní pořádek ČR tvoří: Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) Listina základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb.) Ústavní zákony ČNR přijaté po Ústavní zákony přijaté podle Ústavy z roku 1993 Ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady, upravující hranici České republiky

6 Ústava České republiky Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Základní pramen ústavního práva ČR Dominantní součástí tzv. ústavního pořádku ČR Přijata Českou národní radou Platná od Účinná od Byla několikrát novelizována (v roce 1997, 2000, 2001, 2002, 2009, 2012) Ústava upravuje především sféru státních institucí a jejich činnost Ústavní principy se ale vztahují na celý politický systém Ústava se skládá z Preambule a 8 hlav členěných do 113 článků

7 Obsah Ústavy Preambule Úvodní část Ústavy Vyjadřuje hodnoty a tradice, ke kterým se stát hlásí Má i svůj právní význam – slouží jako pramen pro výklad případných sporných ústavních momentů 8 Hlav Ústavy I.Základní ustanovení II.Moc zákonodárná III.Moc výkonná IV.Moc soudní V.Nejvyšší kontrolní úřad VI.Česká národní banka VII.Územní samospráva VIII.Přechodná a závěrečná ustanovení

8 Hlava I. – Základní ustanovení Charakterizuje Českou republiku jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, v němž lid vykonává veškerou státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní Politický systém, v němž občané projevují své smýšlení a uplatňují svoji vůli, je založen na svobodném vzniku volné soutěži politických stran, které respektují základní demokratické principy a odmítají násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasování Rozhodování většiny dbá ochrany menšin Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen k tomu, co zákon neukládá Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství Stát se mimo jiné zavazuje dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství

9 Hlava II. Moc zákonodárná Představitelem zákonodárné moci v ČR je Parlament ČR, který je tvořen dvěma komorami – Poslaneckou sněmovnou a Senátem. a) Poslanecká sněmovna – má 200 poslanců, starších 21 let, občanů ČR, kteří jsou voleni na dobu 4 let a to systémem poměrného zastoupení b) Senát – má 81 senátorů, občanů ČR, starších 40 let, kteří jsou voleni na základě většinového systému na 6 let, ovšem každé 2 roky se volí nová 1/3 senátorů. Zásada poměrného zastoupení Jsou podle ní voleni poslanci do Poslanecké sněmovny Občané odevzdávají své volební hlasy pro kandidátní listiny politických stran, nikoli pro jednotlivé kandidáty Poměrem hlasů se určuje počet zvolených kandidátů z jednotlivých kandidátních listin Zásada většinového zastoupení Jsou podle ní voleni senátoři Voliči volí jednotlivé kandidáty

10 Hlava II. Moc zákonodárná Nikdo nemůže být členem obou komor S funkcí poslance či senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta ČR, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon Poslanec i senátor používá tzv. imunitu, nestíhatelnost Poslance či senátora nelze stíhat trestně pro hlasování, za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu. Poslanec či senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejíž je členem. Stejně tak tyto osoby nelze stíhat za přestupky, trestné činy či přečiny bez souhlasu komory, jejíž je poslanec nebo senátor členem. Posláním Parlamentu je především legislativní činnosti, projednávání a příjímání zákonů Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího samosprávného celku Návrhy se podávají Poslanecké sněmovně Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů Úkolem Parlamentu je kromě tvorby zákonů také kontrola moci vládní a výkonné

11 Hlava II. Moc zákonodárná Schůze obou komor Parlamentu jsou veřejné Každý člen vlády má právo účastnit se jejich jednání a musí mu být uděleno slovo, jestliže o to požádá Člen vlády je povinen na žádost Poslanecké sněmovny dostavit se osobně na její schůzi Poslanecká sněmovna postoupí schválený návrh zákona Senátu, který jej buď schválí nebo zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy nebo vyjádří vůli nezabývat se jím. Jestliže se Senát nevyjádří do 30 dnů od postoupení návrhu, považuje se zákon za přijatý O návrhu zákona zamítnutém Senátem hlasuje Poslanecká sněmovna znovu a návrh je přijat, jestliže jej schválí nadpoloviční většina všech poslanců Prezident je oprávněn vrátit přijatý zákon, s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen O vráceném zákonu Poslanecká sněmovna hlasuje z novu a jestliže jej schválí nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon je přijat. Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády K platnosti přijatého zákona je nutné jeho vyhlášení, tj. uveřejnění ve Sbírce zákonů České republiky.

12 Hlava III. Moc výkonná Výkonnou moc podle Ústavy ČR vykonává: Prezident republiky Vláda ČR Státní zastupitelství

13 Hlava III. Moc výkonná Prezident republiky Je hlavou státu, tj. reprezentativní osoba, zastupující stát především navenek Používá imunity, která spočívá v zákazu jej zadržet, trestně stíhat (kromě velezrady), stíhat pro přestupek či jiný správní delikt Prezidentem může být zvolen pouze státní občan ČR, který dovršil 40 let věku a má právo volit Volí jej občané v přímé volbě na základě většinového volebního systému Prezident skládá prezidentský slib na společné schůzi obou komor do rukou předsedy Senátu PČR Volební období prezidenta je 5 let, může být zvolen dvakrát za sebou Prezident ČR není z výkonu své funkce nikomu odpovědný Pokud nemůže prezident dočasně vykonávat svůj úřad zastupuje ho předseda vlády, v taxativně vymezených případech i předseda Poslanecké sněmovny

14 Hlava III. Moc výkonná Vláda České republiky Je v Ústavě definována jako vrcholný orgány výkonné moci nejvyšší orgány státní správy Vláda ČR se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů Vládu jmenuje prezident republiky – přímo předsedu a na jeho návrh jednotlivé ministry Vláda je odpovědná ze své činnosti Poslanecké sněmovně. Vláda rozhoduje ve sboru a k přijetí jejího usnesení je nutný souhlas nadpoloviční většiny všech jejích členů. K provedení zákona může vláda vydávat nařízení Ve vládě je uskutečněna dělba práce tak, že ministři řídí jednotlivá odvětví národního hospodářství a státní správy, tzv. rezorty Podle svých rezortů se nazývají např. ministr financí Ve svém rezortu ministr rozhoduje a nese odpovědnost sám Rezortní ministři jsou v čele vrcholných úřadů svých rezortů – ministerstev

15 Hlava III. Moc výkonná Státní zastupitelství Není typický orgán výkonné moci Ve skutečnosti jde o orgány pouze zastupující veřejnost v trestním řízení Státní zastupitelství tvoří soustava státních úřadů, které v zákonem stanovených případech zastupují v soudním řízení stát Těžiště činnosti státního zastupitelství je v oblastní trestního řízení v práci veřejných žalobců Soustavu státních zastupitelství tvoří: Nejvyšší státní zastupitelství Vrchní státní zastupitelství Krajské státní zastupitelství Okresní státní zastupitelství Na území Prahy je zřízení městské státní zastupitelství s působností krajského zastupitelství a obvodní zastupitelství s působností okresních zastupitelství Státním zástupcem může být jmenován jen občan ČR, který je starší 25 let a splňuje další zákonem stanovené podmínky

16 Hlava IV. Moc soudní Specifickým rysem soudnictví je, že jej uskutečňují soudy jménem státu, zákonem stanovenými metodami a v zákonem stanovených procesních formách Moc soudní se uplatňuje při ochraně práv v občanskoprávním řízení, např. při rozhodování sporů o náhrady škod, v trestněprávním řízení při rozhodování o vině a ukládání trestu pachatelům trestných činů a při přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů (správní soudnictví) Soudcem z povolání se může stát bezúhonný občan, který má ukončené vysokoškolské právnické vzdělání Soudci jsou jmenováni prezidentem republiky bez časového omezení doby výkonu jejich funkcí Jsou nezávislí - žádný státní orgán ani jednotlivec nesmí zasahovat do jejich činnosti a tím ohrožovat jejich nestrannost Soudce je při rozhodování vázán pouze zákonem a je oprávněn posoudit soulad nižšího právního předpisu např. vyhlášky ministra se zákonem Jednotlivé soudy tvoří soudci, přísedící, justiční čekatelé Soustavu obecných soudů v ČR tvoří: Nejvyšší soud (Praha) Vrchní soudy (Praha, Olomouc) Krajské soudy Okresní soudy

17 Hlava IV. Moc soudní Mimo obecné soudy existuje: Ústavní soud Nejvyšší správní soud

18 Hlava IV. Moc soudní Ústavní soud Má zvláštní postavení Je nezávislým orgánem ochrany ústavnosti Rozhoduje v jedenácti druzích záležitostí vyjmenovaných v čl. 87 Ústavy Sídlí v Brně 15 soudců Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu Předseda ústavního soudu – Pavel Rychetský

19 Hlava IV. Moc soudní Nejvyšší správní soud Spolu s Nejvyšším soudem tvoří nejvyšší článek soustavy soudů v České republice Rozhoduje ve věcech správních o mimořádných opravných prostředcích, tj. o kasačních stížnostech Mimoto tomuto soudu přísluší i určitá zvláštní agenda: rozhodování ve věcech volebních o rozpuštění, pozastavení nebo znovuobnovení činnosti politických stran nebo o některých kompetenčních sporech mezi orgány veřejné správy Jeho činnost byla zahájena až v roce 2003 Předsedou je Josef Baxa

20 Hlava V. Nejvyšší kontrolní úřad Je nezávislým orgánem, který kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republika na návrh Poslanecké sněmovny Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon

21 Hlava VI. Česká národní banka Česká národní banka je ústřední bankou státu Jejím hlavním úkolem je pečovat o cenovou stabilitu Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon

22 Hlava VII. Územní samospráva Česká republika se člení: Obce (6246) základním územními samosprávnými celky Kraje (14) vyššími územními samosprávními celky 77 okresů

23 Typy obcí Obec 1 či více vesnic Obec s pověřeným obecním úřadem Obec s rozšířenou působností Městys Městec, městečko Kolem roku 1950 se přestal používat Od roku 2006 byl obnoven Město Titul udělovaný za stanovených podmínek (například počet obyvatel alespoň 3000) předsedou Poslanecké sněmovny V Česku je k březnu 2013 přes 600 měst Město může sestávat z více původních měst nebo může zahrnovat i okolní vesnice, které nejsou samostatnými obcemi Statutární město Je město, jemuž tento status přiznává zákon Takové město může vlastní vyhláškou zvanou statut města zřídit městské části nebo městské obvody a přenést na ně části svých kompetencí V České republice je 23 statutárních měst. Krajské město je město, které je podle zákona sídlem kraje Hlavní město Status přiznaný zvláštním zákonem pouze Praze Praha je obcí, ale nevztahuje se na ni obecný zákon o obcích a zároveň má i postavení kraje Má městské části

24 Hlava VIII. Přechodná a závěrečná ustanovení Ústava nabývá účinnost dnem 1. ledna 1993.

25 Základní princip politického uspořádání v ČR čl. 9 odst. 2 a 3 ústavy stanoví, že změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná – tzn. že nikdy nesmějí být zrušeny či změněny tyto fundamentální ústavní zásady: svrchovanost lidu demokracie většinový princip a jeho omezení právní stát lidská práva dělba moci parlamentní systém vlády

26 Listina základních práv a svobod Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Schválena Účinná od Platná od Listina základní práv a svobod je součástí ústavního pořádku ČR Ústava ČR sama neobsahuje základní práva a svobody, které patří k základní znakům demokratického státu Listina vychází ze základních dokumentů mezinárodního práva v této oblasti Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech Vychází z ústřední zásady, že lidská práva a svobody jsou nezcizitelné, nepromlčitelné, nezrušitelné a jejich omezování nebo zeslabování lze pouze ve výjimečných případech, při splnění přísně stanovených podmínek a při zabezpečení soudní ochrany

27 Listina základních práv a svobod Listina se skládá z preambule, 6 hlav a 44 článků, které se věnují 5 základním okruhům práv: I. Obecná ustanovení II. Lidská práva a základní svobody III. Práva národnostních a etnických menšin IV. Hospodářská, sociální a kulturní práva V. Právo na soudní a jinou právní ochranu VI. Ustanovení společná

28 I. Hlava Obecná ustanovení Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního a sociálního původu Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod

29 II. Hlava Lidská práva a základní svobody Základní lidská práva Zaručují člověku důstojnost v základních oblastech jeho života právo na život nedotknutelnost osoby a jejího soukromí osobní svoboda právo na lidskou důstojnost a ochranu jména nebo jiných údajů o své osobě právo na majetek nedotknutelnost obydlí tajemství listovních, telefonických a podobných zpráv svoboda pohybu a pobytu svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání Politická práva Vytvářejí pro občany možnost účastnit se veřejného politického života, ochranu v rovině občanské a veřejné svoboda projevu právo na informace petiční právo shromažďovací právo právo sdružovat se právo volit (aktivní i pasivní volební právo)

30 III. Hlava Právo národnostních a etnických menšin Chrání před diskriminací, násilným tlakem většinového národa a před násilnou asimilací právo na všestranný rozvoj vlastní kultury právo na vzdělání v mateřském jazyku a jeho užívání v úředním styku

31 IV. Hlava Hospodářská, sociální a kulturní práva Garantují jistou úroveň života, která pro jednotlivce znamená důstojnou existenci a umožní mu rozvíjet svou osobnost: právo na svobodnou volbu povolání a právo podnikat právo získat prostředky pro životní potřeby prací právo sdružovat se v odborových organizacích právo na stávku právo na odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky právo žen, mladistvých a zdravotně postižených na zvýšenou ochranu zdraví při práci právo na důchodové a sociální zabezpečení právo na ochranu zdraví, ochrana rodičovství a rodiny právo na vzdělání autorská práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti právo na příznivé životní prostředí.

32 V. Hlava Právo na soudní a jinou právní ochranu Zajišťuje korektnost a spravedlnost soudního jednání, aby byla vyloučena justiční zvůle možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu právo obviněného odepřít výpověď právo na obhajobu právní pomoc právo na veřejný proces bez průtahů presumpce neviny nikdo nesmí být dvakrát souzen za totéž

33 VI. Hlava Ustanovení společná Zákon může některým občanům, kteří vykonávají různé funkce např. soudcům, prokurátorům, zaměstnancům státní správy a územní samosprávy, příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost Některým občanům může omezit právo na stávku např. povoláním, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví

34 Text Ústavy a dalších základních ústavních dokumentů ar.jsp?page=0&idBiblio=40450&recSho w=99&nr=1~2F1993&rpp=100#parCnt ar.jsp?page=0&idBiblio=40450&recSho w=99&nr=1~2F1993&rpp=100#parCnt


Stáhnout ppt "Přednáška 17. Ústava a ústavní pořádek ČR Politologie – 21.3.2013."

Podobné prezentace


Reklamy Google