Psychologické aspekty poskytování služeb ve zdravotnictví

Prezentace na téma: "Psychologické aspekty poskytování služeb ve zdravotnictví"— Transkript prezentace:

1 Psychologické aspekty poskytování služeb ve zdravotnictví

2 Osobnost pacienta. Jedná se o konkrétní projevy osobnosti ve specifickém prostředí a ve specifických podmínkách. Ráz onemocnění: onemocnění akutní, chronické, intermitentní, s infaustní prognózou. Okolnosti, za nichž nemoc probíhá: problémy nejistoty z budoucnosti, zavinění choroby, prostředí v němž se choroba rozvíjí nebo vznikla. Premorbidní osobnost pacienta : věk, stupeň celkové citlivosti, ráz citové reaktivity, charakter a stupnice hodnot.

3 Zdravotnické prostředí.
Jde o soubor podmínek materiální i lidské povahy. Lidským faktorem, jsou zdravotníci, jejichž osobnost a vnější projevy ovlivňují důvěru pacienta. Materiální faktory: budovy, prostory a jejich architektonické a barevné řešení, komfort vybavení, zejména hygienických zařízení, dostupnost ambulancí a lůžek, dostupnost občerstvení, tisku a dalších služeb apod.

4 Osobnost sestry. Sestra je nejen asistentka lékaře, ale i samostatná odbornice a také „důstojník prvního styku“. Typy sester: Rutinní typ Herecký typ Nervózní sestra, Mužský, robustní typ, Mateřský typ, Specialistka

5 Osobnost lékaře. Je to odborník a člověk odkterého pacient očekává pomoc. Typy osobnosti lékaře: Učitel – výchova pacienta, radí, instruuje. Mentor – strraší přítel- radí, doporučuje, vede, poskytuje sociální oporu. Tutor – trenér - přikazuje, kontroluje, kritizuje. Monitor – poradce – upozorňuje na možné chyby, nedostatky a odchylky, radí, povzbuzuje. Pozoruje škálu postojů od bagatelizace k přehnané starostlivosti.

6 Profesionální deformace.
Je dána rolí, kterou zdravotníci v očích laiků hrají – šaman, magický jev, má moc nad životem i smrtí. Dva typy vlivu: zdravotnická laborgenie a iatrogenie. IATROGENIE – negativní poškození pacienta zdravotnickým prostředím (somatické i psychické. Pozitivní kladné působení na pacienta a jeho stav. ZDRAVOTNICKÁ LABORGENIE negativní je vlastní profesní deformace, pozitivní zdravotnické prostředí má na zaměstnance dobrý vliv.

7 Syndrom vyhoření. Krajní projev iatropatogenie nebo laborpatogenie.
Je to komplexní emoční porucha, která se rozvíjí v průběhu vykonávání emočně vypjaté a náročné činnosti ve zdravotnictví i jiných oblastech lidské činnosti. Do projevů patří: dlouhodobá únava, subdepresívní ladění, emoční exhausce, nespokojenost se sebou, odstup v sociálních vazbách, profesní cynismus. Jde o tří fáze: Nováček je neustále v kontaktu s pacientky, zůstává přes čas, má nápady a sílu je realizovat, profese ho naplňuje. Dodržuje pracovní dobu, s pacientky udržuje nezbytný, ale ještě dobrý, kontakt, nevyhýbá se jim. Ve volném čase se zabývá jinými problémy. Vyhýbá se styku s pacienty, je odměřený, podrážděný, věnuje se administrativě. Emočně vyprahlý, vyhaslý.

8 Placebo efekt. Jedná se o nespecifický lékový efekt, který vyvolá objektivně neutrální látka. Její efekt spustí sugestivní vliv zvnějšku. Ten spustí sebeúzdravné procesy. Mezi nejpůspbivější faktory patří: autoritativní styl instrukce, vysoká cena, obtížnost dosažení, zahraniční provenience, novinka převratného významu (aktuálně USA). Nejlépa zbírá u úzkostně laděný extravertů a zvýšeně sugestibilních subjektů – děti, senioři.

9 Psychologický přístup k nemocnému.
Hlavním tématem je interakce mezi lidmi, kteří zastávají různé role ve zdravotnictví. Role pacienta Role lékaře Role sestry Jiného zdravotnického pracovníka. Rodiny.

10 Pacient. Je to člověk, hledající pomoc, když se cítí špatně. Očekává:
V lékaři nalezne člověka, který mu bude ochoten naslouchat. Pacient přichází se všemi svými osobnostními zvláštnostmi. Očekává vedle vyšetření i sociální podporu. Přichází s vlastní představou, co je problémy způsobilo - Implicitní teorie nemoci. Očekává příjemnou atmosféru v čekárně i ordinaci. Chce znát příčiny svéhostavu. Postoj k nemoci i vlastními stavu prochází vývojem. U chronickýc nemocí je návštěva lékaře spojena s nadějí.

11 Lékař. Je to expert, kterého vyhledávají.
Je vychován k uznávání především somatických projevů. Má odbornou teminologii, ve které se vyjadřuje. Způsob jednání lékařů je významně ovlivněn způsoby jeho učitele. V interakci s pacientem má jistou míru sebevědomí, proto je těžké přiznat omyl. Lékař je vychován k neustálému ověřování a kontrole svých závěrů. Jeho osobnost je typická vysokou mírou sebekritičnosti a tím i úzkosti. Bývají výrazně stresování neúspěchem nebo neefektivním postupem. Zaměření na somatické příznaky omezuje komplexní pojetí nemoci – vede k rezignaci na podpůrnou psychoterapii nebo používá „zdravý selský rozum“.

12 Pracovní společenství lékař – pacient.
Všechny strany interakce mají zájem na pozitivním průběhu a výsledku diagnosticko-terapeutického procesu. Pacient i jeho blízcí s lékařem aktivně spolupracují, dodržují pokyny, dodporučení a dohody. Pacient a jeho blízcí jsou sdílní a pravdomluvní.

13 Klíčová slova vztahu zdravotníka a pacienta:
Naděje Autorita a pravdivost Úcta a respekt Porozumění.

14 Naděje. Je o naplnění principu lidské vzájemnosti „jednejte tak, jak byste si přáli, aby s vámi jednali jiní v téže situaci“.. Naděje má stránku kognitivní a emoční. Kognitivní – racionální rozvaha o míře pravděpodobnosti, s níž dosáhneme a naplníme očekávaný cíl. Emoční – vyjadřuje pozitivní, stenické city – dosažení cíle vnímáme jako možné. Reálná naděje – pozitivní hodnocení zdravotního stavu a situace, převažuje kognitivní složka. Nereálná naděje – objevuje se v situaci, kdy objektivní podmínky nesvědčí pro změnu, víra v zázrak nebo zásah shůry.

15 Autorita a pravdivost. Autorita znamená, že jsme pro jiné vzorem, zárukou, jistotou. Jde o takový projev, který v ostatních vyvolává přirozenou převahu, jíž se partner dobrovolně podvolí. Autorita buď je nebo není. Nelze natrénovat. Pravdivost s autoritou souvisí. Týká se nejen způsobu komunikace s pacientem a jeho rodinou, ale celkového projevu zdravotníka. Nejde jen o právo na pravdivé informace, ale zejména na míru taktu a respektu k pacientově osobnosti. Vystupujeme sami za sebe a v souladu se sebou – pak jsme pravdiví a máme autoritu.

16 Úcta a respekt. Znamená vnímat pacienta jako jedinečnou, cennou a plnohodnotnou lidskou bytost, která je nám principiálně rovna. Jde o přástup k pacientu jako vítanému hostu, o kterého se osobně zajímáme. Respekt k intimitě pacienta jak fyzické, tak i psychické se během praxe medika, sestry a zdravotníka někdy vytrácí. Projevem úcty a respektu zamezujeme asymetričnosti vztahu lékař-pacient a tím umožňujeme pacientu sdělovat i velmi důvěrné a choulostivé informace.

17 Porozumění. Porozumět znamená pomáhat.
Musí zahrnovat složku osobní, vztahovou a sociální. Osobní – vřelost, empatie, vstřícný přístup. Vstřícnost – lidsky porozumět, neztotožnit se s pacientem. Vztah – porozumět, co se děje mezio zdravotníkem a pacientem Sociální – poznání sociálního prostředí pacienta

18 Sdělování nepříznivých informací.
Nepříznivá zpráva je takový typ informace, jejímž obsahem je nežádoucí skutečnost hodnocená příjemcem jako újma různé závažnosti. Přijímá se úkorně, doprovází ji zklamání., úzkost, strach, rozčarování, deprese.

19 Obecné zásady sdělování nepříznivých informací.
Předem se připravíme tím, že si promyslíme obsah sdělení s ohledem na osobu příjemce. Informaci podává ošetřující lékař nebo osoba, která zná pacienta nejlépe. Sdělení musí být podáno srozumitelně a přesně. Umožníme příjemci, aby se mohl zeptat, vyjádřit své pochybnosti a projevit své emoce.

20 Bezprostřední reakce na nepříznivou zprávu
Pacient nebo jeho blízký může informaci přijmout nebo odmítnou na úrovni emoční nebo kognitivní. Informace je přijata na obou úrovních – přijetí je doprovázeno emoční reakcí, ale po chvíli se začnou ptát na další vývoj a možnou spolupráci. Informace je přijata racionálně, ale emočně zamítnuta – reakce může vypadat jako klidná, téměř bez emocí. Informace je odmítnuta racionálně i emočně – typické pro fázi popření. Může se chovat neadekvátně. Informace je emočně přijata a racionálně odmítnuta – emoční doprovod je velmi bouřlivý. Reakce je obtížně zvadatelná. Zamření emoční reakce příjemce může být extrapunitivní, impunitivní nebo intropunitivní.

21 Nepříznivé zprávy v pediatrii.
Dvojí typ zpráv: sdělujeme dítěti nebo rodičům. Při sdělování informace dítěti musíme respektovat jeho věk a vývojovou úroveň. Dítě, které je těžce nemocné nebo umírá je sto pochopi informaci, která by jinak oslovila dítě výrazně starší. Používáme názorné pomůcky. Reakce dětí jsou v mnohém, odlišné – mohou zlobit, provokovat namísti skleslosti a smutku.

22 Sdělování nepříznivých zpráv rodičům.
Vyčleníme si dostatek času a klidný prostor. Sdělujeme bez přílišného odkladu, a to oběma rodičům naráz. Pokud má dítě jen matku, přizveme jiné příbuzné. Preferujeme podávání informace v týmu (psycholog, sestra, sociální pracovník). Při prvním kontaktu podáváme jen zaručení informace. Detaily si necháme na další rozhovor. Zaměříme se na budoucnost, dáme najevo co rodiče čeká a v čem mohou pomoci. Dáme jasně najevo, že se na nás mohou kdykoliv obrátit, stejně jako na další přítomné odborníky.

23 Extrémně špatné zprávy
S nimi se člověk velmi špatně vyrovnává. A někdy není schopen se nimi vůbec vyrovnat. Reakce na ni je vždy individuální a subjektivní. Při jejím sdělování mluvíme zásadně pravdu o závažnosti stavu pacienta nebo příbuzného. Pravdivost by se měla týkat především prognózy. Důležité je informovat taktně a šetrně s ohledem na stav pacienta a jeho psychické možnosti. Především neškodit!

24 Hlavní zásady sdělování extrémně špatných zpráv.
Klid, dostatek času a soukormí. Sdělování v týmu (ošetřující lékař, psycholog, rodinný příslušník nebo důvěrník pacienta). Pravdivá informace má být stručná. Ale jasně a srozumitelně formulovaná v atmosféře bezpečí a důvěrnosti. Dotazy zodpovíme co nejšířeji a nejdůkladněji, zabýváme se hodně perspektivou. Náš postoj je empatický a autentický. Pacientu i rodině nabídneme možnost dalších kontaktů, dohodneme další setkání.

25 Fáze vyrovnávání se s těžkou životní situací.
Fáze před stanovením diagnózy. Šok Popření Zlost Úzkost, deprese Stadium rovnováhy Stadium reorganizace.

26 Ordinace praktického lékaře pro dospělé
Ordinační hodiny rozčleníme na hodiny vyhrazené akutním stavům a kontrolám. Při příchodu pacienta do ordinace dodržujeme pravidla společenského chování kombinované vstřícností a zájeme o pacienta. Na straně pacienta se mohou projevit jeho osobní vlastnosti v exponované poloze. Lékař musí pacientu pomoci, aby překonal zábrany. Vyhýbá se chybám při hodnocení pacienta během prvního kontaktu. Nevytváříme implicitní teorie osobnosti. Po sdělení problému sejmeme anamnézu (1. kontakt) Vyšetření – informujeme co a jak budeme vyšetřovat, respektujeme zásadu úcty a respektu. Po skončení vyšetření informujeme o našich závěrech, event sdělíme diagnózu a způsob léčení. Předáme recepty a informační materiály k pročtení doma. Nabídneme další kontakt. Rozloušení – zdvořilostní záležitost, nezapomenout podat ruku.

27 Ordinace praktického lékaře pro děti a dorost.
Do ordinace jde s dítětem zpravidla aspoň matka, někdy oba rodiče. Sdělení potíží může znamenat emočně mnohem vypjatětší situaci než u dospělých. Anamnéza může být problém, jestliže není přítomna matka dítěte. Vlastní vyšetření – doprovázeno často křikem a obranou, zejména malých dětí. Informace o zdravotní stavu sdělujeme ihned. Pokud je nutné sdělujeme další postup. Rozloučení doprovátí předání obrázku dítěti k uklidnění a pozitivní motivaci a zprávy rodičům.

28 Ordinace psychiatra. Je obestřen různými předsudky a obavami.
Pacienta ujistíme, že cokoli sdělí, je důvěrné a nikdo se to nedoví, pokud nedovolí. Uvedeme pouze vyjimky. Ordinace tvoří uzavřený prostor, zvukově izolovaný proti čekárně. Pacient je zde sám. Akceptujeme pacientovy obtíže, ať jsou bizarní a iracionální. Vyhýbáme se moralizování, jednoduchým receptům a radám „zdravého rozumu“. Respektujeme pacientovo postižení i jeho rozsah. Mluvíme srozumitelně a používáme slova, kterým pacient rozumí. Během rozhovoru se snažíme o příjemnou, klidnou a bezpečnou atmosféru příznivou sdělování důvěrných informací. Dodržujeme pravidla společenského chování, ať se pacient chová jakkoliv.

29 Kvalita života pacienta.
Stavem psychické a fyzické pohody vs. bolest,deprese, strach. Úroveň sebeobsluhy – schopen – neschopen. Pohyblivost – zachována – omezená, nepohyblivý. Sociální zapojenost – hodně lidí za ním chodí – samota. Aktivita vs. Pasivita pacienta v hledání dalších informací, spolupráci. Realista vs. bolestín, citový vyděrač, hypochondr.

30 Hospitalizovaný pacient.
Ve stavu zdraví Aktivní řízení svého života Relativní nezávislost Vlastní životní rytmus Sebedůvěra Sociální interakce volně přístupná. Známé životní prostředí. Volnost pěstování zájmů. Zvládání běžných problémů. Pozitivní a stenické emoce. Kontinuita s minulostí, jasná perspektiva. V době nemoci Život řídí zdravotníci – pasivita Závislost na druhých lidech Vnucený životní rytmus Pokles sebedůvěry. Omezená sociální interakce. Cizí prostředí. Okruh zájmů značně omezen Bezradnost, nezvládá problémy. Negativní, astenické emoce. Časově v přítomnosti, budoucnost nejasná.

31 Chronicky nemocný pacient.
Jeho nemoc je léčitelná a není vyléčitelná. Pacient se dostává do dlouhodobého stresu, se kterým se musí postupně vyrovnat. Na svou nemoc denně myslí, a to jak v přítomnosti, tak s výhledem do budoucnosti. Zasahuje významně sebepojetí pacienta. Pacient volí strategii vyrovnání se – coping. Strategie může být adaptivní i maladaptivní. Chronická nemoc člena rodiny ovlivní atmosféru celé rodiny (pocity viny za jeho onemocnění).

32 Umírající pacient. Umírání je postupné a nevratné selhávání důležitých životních funkcí, orgánů a tkání. Může trvat různě dlouho. Modely umírání – nemocnice vs. Domácí prostředí. Cíl: Nikdo by neměl umírat sám. Proces umírání lze rozdělit do 3 fází: Pre finem – špatná prognóza, fáze vyrovnávání se. In finem – okamžik smrti, reakce blízkých. Post finem – období truchlení, norma a patologie.

33 Fáze vyrovnávání se u terminálně nemocného pacienta.
Období latence – pacient tuší, že se jeho stav zhoršuje, ale doufá. Šok – doví se, že zemře. Popření – odmítne věřit nezvratnosti konce života. Hněv – útočí na okolí, kritizuje, že nemá dobrou péči. Deprese – Pacient uvěří nezvratnosti smrti a ztrácí naději. Smlouvání – snaha smrt oddálit, uvnitř doufá v zázrak (významné události). Vyrovnání se – smíření se životem, smrt.

34 Fáze vyrovnávání se u rodiny umírajícího.
Šok – sdělení zprávy, intenzívní emoční reakce. Popření smrti – rodina nevěří zprávě. Pocity viny – rodina se obviňuje, že neudělal pro blízkého dost. Popření pocitů viny – rodina se ujišťuje, že více udělat nemohla. Pocity marnosti – depresívní ladění, beznaděj. Smíření – dominuje přání, aby blízký člověk netrpěl. Oplakávání – delsí období truchlení po smrti blízkého člověka.

35 Vývoj pojmu smrti během života.
0-2 roky – separační úzkost. 3-6 let – smrt je něco vzdáleného, je to přechodný stav. U nemocných obavy, úzkost. 6 let – smrt jako pohádková bytost. První záblesky uvědoměním si možnosti vlastní smrti a nevratnosti stavu. 7 let – uvědomují si rozpad těla, ale ještě nezobecňují. 8 let - spojeno s dobrodružstvím, možnost nesmrtelnosti. Od 10 let – smrt se může týkat jich samých, nevratný proces. Od 14 let – filozofování o životě a smrti, možnosti posmrtného života, reinkarnace. Po 20 letech – dospělé chápání, co po mě zbude, jak jí mohu zabránit. Nad 65 – bilancování života, postupné smiřování se s koncem života, ztráta vrstevníků.

36 Poslední dny dětí. Ujištění, že smrt nebolí. Nebude samo.
Nezmizí ze světa, bude žít ve vzpomínkách. Pláč a smutek je normální projev, nebráníme se. Může být klidně úplně ticho. Nechat dítě vypovídat, držet za ruku.

37 A co rodiče. Musíme znát její způsob života a hodnotovou orientaci.
Filozofický, světový názor. Rodinné vazby, sociální síť. Mají zkušenosti ze zvládáním těžké životní situace? Jako mají strategii? Mají zkušenost se smrtí v rodině nebo okolí? Vyslechnout, nenabízet hned rady.

38 Poslední dny dospělých.
Ubývá fyzických i psychických sil Vítaný je rozhovor o aktuálních starostech. Důležitý je fyzický kontakt. Respektovat potřebu samoty. Může se objevit motorický neklid, euforie, jakoby se uzdravoval a pak následuje smrt. V komatu nevidí, ale slyší, sluch umírá poslední! Důležitost posledního rpozloučení se zesnulým poté, co je připraven.

39 Problémový pacient. Nedodržuje pravidla léčby. Nejčastěji: Agresívní
Úzkostní Depresívní Narcističtí.

40 Agresívní pacient Nadává, kritizuje, napadá, vyhrožuje, nespolupracuje. Nereagovat okamžitě. Proč je agresívní – osobnost, fáze vyrovnávání. Pokud si stěžuje oprávněně – omluva. Pokud strach a úzkost – umožníme vhodně odreagovat. U opilých, nadrogovaných či jinak napadajících pacientů nutno volat ochranku nebo Policii.

41 Úzkostný pacient. Prohlubují se jeho potíže,přidává se např. nespavost, obavy. Jsme vlídní, ale pevní a důslední. Udržujeme oční kontakt, hovoříme klidně a rozhodně. Objasňujeme, vysvětlujeme, používáme názorné pomůcky. Nepoužíváme „zdravý rum a laické fráze“.

42 Depresívní pacient Skleslý, smutný, nekomunikuje. Dlouhé latence.
Pozorovat, zda se stav zhoršuje. Nabídnout psychiatrickou nebo psychologickou péči. Sebevražedné myšlenky bereme vážne. Neponecháme ho bez dohledu.

43 Narcistický pacient Zahleděný sám do sebe, může být manipulativní.
Jasná dohoda o pravidlech, postupech a očekávaných výsledcích. Jeho sebeobdiv využít v léčbě.