Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Psychologické aspekty poskytování služeb ve zdravotnictví.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Psychologické aspekty poskytování služeb ve zdravotnictví."— Transkript prezentace:

1 Psychologické aspekty poskytování služeb ve zdravotnictví

2 Osobnost pacienta.  Jedná se o konkrétní projevy osobnosti ve specifickém prost ř edí a ve specifických podmínkách.  Ráz onemocn ě ní: onemocn ě ní akutní, chronické, intermitentní, s infaustní prognózou.  Okolnosti, za nichž nemoc probíhá: problémy nejistoty z budoucnosti, zavin ě ní choroby, prost ř edí v n ě mž se choroba rozvíjí nebo vznikla.  Premorbidní osobnost pacienta : v ě k, stupe ň celkové citlivosti, ráz citové reaktivity, charakter a stupnice hodnot.

3 Zdravotnické prostředí.  Jde o soubor podmínek materiální i lidské povahy.  Lidským faktorem, jsou zdravotníci, jejichž osobnost a vn ě jší projevy ovliv ň ují d ů v ě ru pacienta.  Materiální faktory: budovy, prostory a jejich architektonické a barevné ř ešení, komfort vybavení, zejména hygienických za ř ízení, dostupnost ambulancí a l ů žek, dostupnost ob č erstvení, tisku a dalších služeb apod.

4 Osobnost sestry.  Sestra je nejen asistentka léka ř e, ale i samostatná odbornice a také „d ů stojník prvního styku“.  Typy sester: 1. Rutinní typ 2. Herecký typ 3. Nervózní sestra, 4. Mužský, robustní typ, 5. Mate ř ský typ, 6. Specialistka

5 Osobnost lékaře.  Je to odborník a č lov ě k odkterého pacient o č ekává pomoc.  Typy osobnosti léka ř e: 1. U č itel – výchova pacienta, radí, instruuje. 2. Mentor – strraší p ř ítel- radí, doporu č uje, vede, poskytuje sociální oporu. 3. Tutor – trenér - p ř ikazuje, kontroluje, kritizuje. 4. Monitor – poradce – upozor ň uje na možné chyby, nedostatky a odchylky, radí, povzbuzuje.  Pozoruje škálu postoj ů od bagatelizace k p ř ehnané starostlivosti.

6 Profesionální deformace.  Je dána rolí, kterou zdravotníci v o č ích laik ů hrají – šaman, magický jev, má moc nad životem i smrtí.  Dva typy vlivu: zdravotnická laborgenie a iatrogenie.  IATROGENIE – negativní poškození pacienta zdravotnickým prost ř edím (somatické i psychické. Pozitivní kladné p ů sobení na pacienta a jeho stav.  ZDRAVOTNICKÁ LABORGENIE negativní je vlastní profesní deformace, pozitivní zdravotnické prost ř edí má na zam ě stnance dobrý vliv.

7 Syndrom vyhoření.  Krajní projev iatropatogenie nebo laborpatogenie.  Je to komplexní emo č ní porucha, která se rozvíjí v pr ů b ě hu vykonávání emo č n ě vypjaté a náro č né č innosti ve zdravotnictví i jiných oblastech lidské č innosti.  Do projev ů pat ř í: dlouhodobá únava, subdepresívní lad ě ní, emo č ní exhausce, nespokojenost se sebou, odstup v sociálních vazbách, profesní cynismus.  Jde o t ř í fáze: 1. Nová č ek je neustále v kontaktu s pacientky, z ů stává p ř es č as, má nápady a sílu je realizovat, profese ho napl ň uje. 2. Dodržuje pracovní dobu, s pacientky udržuje nezbytný, ale ješt ě dobrý, kontakt, nevyhýbá se jim. Ve volném č ase se zabývá jinými problémy. 3. Vyhýbá se styku s pacienty, je odm ěř ený, podrážd ě ný, v ě nuje se administrativ ě. Emo č n ě vyprahlý, vyhaslý.

8 Placebo efekt.  Jedná se o nespecifický lékový efekt, který vyvolá objektivn ě neutrální látka. Její efekt spustí sugestivní vliv zvn ě jšku. Ten spustí sebeúzdravné procesy.  Mezi nejp ů spbiv ě jší faktory pat ř í: autoritativní styl instrukce, vysoká cena, obtížnost dosažení, zahrani č ní provenience, novinka p ř evratného významu (aktuáln ě USA).  Nejlépa zbírá u úzkostn ě lad ě ný extravert ů a zvýšen ě sugestibilních subjekt ů – d ě ti, senio ř i.

9 Psychologický přístup k nemocnému.  Hlavním tématem je interakce mezi lidmi, kte ř í zastávají r ů zné role ve zdravotnictví.  Role pacienta  Role léka ř e  Role sestry  Jiného zdravotnického pracovníka.  Rodiny.

10 Pacient.  Je to č lov ě k, hledající pomoc, když se cítí špatn ě.  O č ekává: 1. V léka ř i nalezne č lov ě ka, který mu bude ochoten naslouchat. 2. Pacient p ř ichází se všemi svými osobnostními zvláštnostmi. 3. O č ekává vedle vyšet ř ení i sociální podporu. 4. P ř ichází s vlastní p ř edstavou, co je problémy zp ů sobilo - Implicitní teorie nemoci. 5. O č ekává p ř íjemnou atmosféru v č ekárn ě i ordinaci. 6. Chce znát p ř í č iny svéhostavu. 7. Postoj k nemoci i vlastními stavu prochází vývojem. 8. U chronickýc nemocí je návšt ě va léka ř e spojena s nad ě jí.

11 Lékař.  Je to expert, kterého vyhledávají.  Je vychován k uznávání p ř edevším somatických projev ů.  Má odbornou teminologii, ve které se vyjad ř uje.  Zp ů sob jednání léka řů je významn ě ovlivn ě n zp ů soby jeho u č itele.  V interakci s pacientem má jistou míru sebev ě domí, proto je t ě žké p ř iznat omyl.  Léka ř je vychován k neustálému ov ěř ování a kontrole svých záv ě r ů. Jeho osobnost je typická vysokou mírou sebekriti č nosti a tím i úzkosti.  Bývají výrazn ě stresování neúsp ě chem nebo neefektivním postupem.  Zam ěř ení na somatické p ř íznaky omezuje komplexní pojetí nemoci – vede k rezignaci na podp ů rnou psychoterapii nebo používá „zdravý selský rozum“.

12 Pracovní společenství lékař – pacient.  Všechny strany interakce mají zájem na pozitivním pr ů b ě hu a výsledku diagnosticko-terapeutického procesu.  Pacient i jeho blízcí s léka ř em aktivn ě spolupracují, dodržují pokyny, dodporu č ení a dohody.  Pacient a jeho blízcí jsou sdílní a pravdomluvní.

13 Klíčová slova vztahu zdravotníka a pacienta:  Nad ě je  Autorita a pravdivost  Úcta a respekt  Porozum ě ní.

14 Naděje.  Je o napln ě ní principu lidské vzájemnosti „jednejte tak, jak byste si p ř áli, aby s vámi jednali jiní v téže situaci“..  Nad ě je má stránku kognitivní a emo č ní.  Kognitivní – racionální rozvaha o mí ř e pravd ě podobnosti, s níž dosáhneme a naplníme o č ekávaný cíl.  Emo č ní – vyjad ř uje pozitivní, stenické city – dosažení cíle vnímáme jako možné.  Reálná nad ě je – pozitivní hodnocení zdravotního stavu a situace, p ř evažuje kognitivní složka.  Nereálná nad ě je – objevuje se v situaci, kdy objektivní podmínky nesv ě d č í pro zm ě nu, víra v zázrak nebo zásah sh ů ry.

15 Autorita a pravdivost.  Autorita znamená, že jsme pro jiné vzorem, zárukou, jistotou.  Jde o takový projev, který v ostatních vyvolává p ř irozenou p ř evahu, jíž se partner dobrovoln ě podvolí.  Autorita bu ď je nebo není. Nelze natrénovat.  Pravdivost s autoritou souvisí. Týká se nejen zp ů sobu komunikace s pacientem a jeho rodinou, ale celkového projevu zdravotníka.  Nejde jen o právo na pravdivé informace, ale zejména na míru taktu a respektu k pacientov ě osobnosti.  Vystupujeme sami za sebe a v souladu se sebou – pak jsme pravdiví a máme autoritu.

16 Úcta a respekt.  Znamená vnímat pacienta jako jedine č nou, cennou a plnohodnotnou lidskou bytost, která je nám principiáln ě rovna.  Jde o p ř ástup k pacientu jako vítanému hostu, o kterého se osobn ě zajímáme.  Respekt k intimit ě pacienta jak fyzické, tak i psychické se b ě hem praxe medika, sestry a zdravotníka n ě kdy vytrácí.  Projevem úcty a respektu zamezujeme asymetri č nosti vztahu léka ř -pacient a tím umož ň ujeme pacientu sd ě lovat i velmi d ů v ě rné a choulostivé informace.

17 Porozumění.  Porozum ě t znamená pomáhat.  Musí zahrnovat složku osobní, vztahovou a sociální.  Osobní – v ř elost, empatie, vst ř ícný p ř ístup.  Vst ř ícnost – lidsky porozum ě t, neztotožnit se s pacientem.  Vztah – porozum ě t, co se d ě je mezio zdravotníkem a pacientem  Sociální – poznání sociálního prost ř edí pacienta

18 Sdělování nepříznivých informací.  Nep ř íznivá zpráva je takový typ informace, jejímž obsahem je nežádoucí skute č nost hodnocená p ř íjemcem jako újma r ů zné závažnosti.  P ř ijímá se úkorn ě, doprovází ji zklamání., úzkost, strach, roz č arování, deprese.

19 Obecné zásady sdělování nepříznivých informací.  P ř edem se p ř ipravíme tím, že si promyslíme obsah sd ě lení s ohledem na osobu p ř íjemce.  Informaci podává ošet ř ující léka ř nebo osoba, která zná pacienta nejlépe.  Sd ě lení musí být podáno srozumiteln ě a p ř esn ě.  Umožníme p ř íjemci, aby se mohl zeptat, vyjád ř it své pochybnosti a projevit své emoce.

20 Bezprostřední reakce na nepříznivou zprávu  Pacient nebo jeho blízký m ů že informaci p ř ijmout nebo odmítnou na úrovni emo č ní nebo kognitivní.  Informace je p ř ijata na obou úrovních – p ř ijetí je doprovázeno emo č ní reakcí, ale po chvíli se za č nou ptát na další vývoj a možnou spolupráci.  Informace je p ř ijata racionáln ě, ale emo č n ě zamítnuta – reakce m ů že vypadat jako klidná, tém ěř bez emocí.  Informace je odmítnuta racionáln ě i emo č n ě – typické pro fázi pop ř ení. M ů že se chovat neadekvátn ě.  Informace je emo č n ě p ř ijata a racionáln ě odmítnuta – emo č ní doprovod je velmi bou ř livý. Reakce je obtížn ě zvadatelná.  Zam ř ení emo č ní reakce p ř íjemce m ů že být extrapunitivní, impunitivní nebo intropunitivní.

21 Nepříznivé zprávy v pediatrii.  Dvojí typ zpráv: sd ě lujeme dít ě ti nebo rodi čů m.  P ř i sd ě lování informace dít ě ti musíme respektovat jeho v ě k a vývojovou úrove ň.  Dít ě, které je t ě žce nemocné nebo umírá je sto pochopi informaci, která by jinak oslovila dít ě výrazn ě starší.  Používáme názorné pom ů cky.  Reakce d ě tí jsou v mnohém, odlišné – mohou zlobit, provokovat namísti skleslosti a smutku.

22 Sdělování nepříznivých zpráv rodičům.  Vy č leníme si dostatek č asu a klidný prostor.  Sd ě lujeme bez p ř ílišného odkladu, a to ob ě ma rodi čů m naráz. Pokud má dít ě jen matku, p ř izveme jiné p ř íbuzné.  Preferujeme podávání informace v týmu (psycholog, sestra, sociální pracovník).  P ř i prvním kontaktu podáváme jen zaru č ení informace. Detaily si necháme na další rozhovor.  Zam ěř íme se na budoucnost, dáme najevo co rodi č e č eká a v č em mohou pomoci.  Dáme jasn ě najevo, že se na nás mohou kdykoliv obrátit, stejn ě jako na další p ř ítomné odborníky.

23 Extrémně špatné zprávy  S nimi se č lov ě k velmi špatn ě vyrovnává. A n ě kdy není schopen se nimi v ů bec vyrovnat.  Reakce na ni je vždy individuální a subjektivní.  P ř i jejím sd ě lování mluvíme zásadn ě pravdu o závažnosti stavu pacienta nebo p ř íbuzného.  Pravdivost by se m ě la týkat p ř edevším prognózy.  D ů ležité je informovat taktn ě a šetrn ě s ohledem na stav pacienta a jeho psychické možnosti.  P ř edevším neškodit!

24 Hlavní zásady sdělování extrémně špatných zpráv.  Klid, dostatek č asu a soukormí.  Sd ě lování v týmu (ošet ř ující léka ř, psycholog, rodinný p ř íslušník nebo d ů v ě rník pacienta).  Pravdivá informace má být stru č ná. Ale jasn ě a srozumiteln ě formulovaná v atmosfé ř e bezpe č í a d ů v ě rnosti.  Dotazy zodpovíme co nejší ř eji a nejd ů kladn ě ji, zabýváme se hodn ě perspektivou.  Náš postoj je empatický a autentický.  Pacientu i rodin ě nabídneme možnost dalších kontakt ů, dohodneme další setkání.

25 Fáze vyrovnávání se s těžkou životní situací.  Fáze p ř ed stanovením diagnózy.  Šok  Pop ř ení  Zlost  Úzkost, deprese  Stadium rovnováhy  Stadium reorganizace.

26 Ordinace praktického lékaře pro dospělé  Ordina č ní hodiny roz č leníme na hodiny vyhrazené akutním stav ů m a kontrolám.  P ř i p ř íchodu pacienta do ordinace dodržujeme pravidla spole č enského chování kombinované vst ř ícností a zájeme o pacienta.  Na stran ě pacienta se mohou projevit jeho osobní vlastnosti v exponované poloze.  Léka ř musí pacientu pomoci, aby p ř ekonal zábrany. Vyhýbá se chybám p ř i hodnocení pacienta b ě hem prvního kontaktu. Nevytvá ř íme implicitní teorie osobnosti.  Po sd ě lení problému sejmeme anamnézu (1. kontakt)  Vyšet ř ení – informujeme co a jak budeme vyšet ř ovat, respektujeme zásadu úcty a respektu.  Po skon č ení vyšet ř ení informujeme o našich záv ě rech, event sd ě líme diagnózu a zp ů sob lé č ení.  P ř edáme recepty a informa č ní materiály k pro č tení doma. Nabídneme další kontakt.  Rozloušení – zdvo ř ilostní záležitost, nezapomenout podat ruku.

27 Ordinace praktického lékaře pro děti a dorost.  Do ordinace jde s dít ě tem zpravidla aspo ň matka, n ě kdy oba rodi č e.  Sd ě lení potíží m ů že znamenat emo č n ě mnohem vypjat ě tší situaci než u dosp ě lých.  Anamnéza m ů že být problém, jestliže není p ř ítomna matka dít ě te.  Vlastní vyšet ř ení – doprovázeno č asto k ř ikem a obranou, zejména malých d ě tí.  Informace o zdravotní stavu sd ě lujeme ihned. Pokud je nutné sd ě lujeme další postup.  Rozlou č ení doprovátí p ř edání obrázku dít ě ti k uklidn ě ní a pozitivní motivaci a zprávy rodi čů m.

28 Ordinace psychiatra.  Je obest ř en r ů znými p ř edsudky a obavami.  Pacienta ujistíme, že cokoli sd ě lí, je d ů v ě rné a nikdo se to nedoví, pokud nedovolí. Uvedeme pouze vyjimky.  Ordinace tvo ř í uzav ř ený prostor, zvukov ě izolovaný proti č ekárn ě. Pacient je zde sám.  Akceptujeme pacientovy obtíže, a ť jsou bizarní a iracionální.  Vyhýbáme se moralizování, jednoduchým recept ů m a radám „zdravého rozumu“.  Respektujeme pacientovo postižení i jeho rozsah.  Mluvíme srozumiteln ě a používáme slova, kterým pacient rozumí.  B ě hem rozhovoru se snažíme o p ř íjemnou, klidnou a bezpe č nou atmosféru p ř íznivou sd ě lování d ů v ě rných informací.  Dodržujeme pravidla spole č enského chování, a ť se pacient chová jakkoliv.

29 Kvalita života pacienta.  Stavem psychické a fyzické pohody vs. bolest,deprese, strach.  Úrove ň sebeobsluhy – schopen – neschopen.  Pohyblivost – zachována – omezená, nepohyblivý.  Sociální zapojenost – hodn ě lidí za ním chodí – samota.  Aktivita vs. Pasivita pacienta v hledání dalších informací, spolupráci.  Realista vs. bolestín, citový vyd ě ra č, hypochondr.

30 Hospitalizovaný pacient. Ve stavu zdraví  Aktivní ř ízení svého života  Relativní nezávislost  Vlastní životní rytmus  Sebed ů v ě ra  Sociální interakce voln ě p ř ístupná.  Známé životní prost ř edí.  Volnost p ě stování zájm ů.  Zvládání b ě žných problém ů.  Pozitivní a stenické emoce.  Kontinuita s minulostí, jasná perspektiva. V dob ě nemoci  Život ř ídí zdravotníci – pasivita  Závislost na druhých lidech  Vnucený životní rytmus  Pokles sebed ů v ě ry.  Omezená sociální interakce.  Cizí prost ř edí.  Okruh zájm ů zna č n ě omezen  Bezradnost, nezvládá problémy.  Negativní, astenické emoce.  Č asov ě v p ř ítomnosti, budoucnost nejasná.

31 Chronicky nemocný pacient.  Jeho nemoc je lé č itelná a není vylé č itelná.  Pacient se dostává do dlouhodobého stresu, se kterým se musí postupn ě vyrovnat.  Na svou nemoc denn ě myslí, a to jak v p ř ítomnosti, tak s výhledem do budoucnosti.  Zasahuje významn ě sebepojetí pacienta.  Pacient volí strategii vyrovnání se – coping. Strategie m ů že být adaptivní i maladaptivní.  Chronická nemoc č lena rodiny ovlivní atmosféru celé rodiny (pocity viny za jeho onemocn ě ní).

32 Umírající pacient.  Umírání je postupné a nevratné selhávání d ů ležitých životních funkcí, orgán ů a tkání. M ů že trvat r ů zn ě dlouho.  Modely umírání – nemocnice vs. Domácí prost ř edí.  Cíl: Nikdo by nem ě l umírat sám.  Proces umírání lze rozd ě lit do 3 fází: 1. Pre finem – špatná prognóza, fáze vyrovnávání se. 2. In finem – okamžik smrti, reakce blízkých. 3. Post finem – období truchlení, norma a patologie.

33 Fáze vyrovnávání se u terminálně nemocného pacienta.  Období latence – pacient tuší, že se jeho stav zhoršuje, ale doufá.  Šok – doví se, že zem ř e.  Pop ř ení – odmítne v ěř it nezvratnosti konce života.  Hn ě v – úto č í na okolí, kritizuje, že nemá dobrou pé č i.  Deprese – Pacient uv ěř í nezvratnosti smrti a ztrácí nad ě ji.  Smlouvání – snaha smrt oddálit, uvnit ř doufá v zázrak (významné události).  Vyrovnání se – smí ř ení se životem, smrt.

34 Fáze vyrovnávání se u rodiny umírajícího.  Šok – sd ě lení zprávy, intenzívní emo č ní reakce.  Pop ř ení smrti – rodina nev ěř í zpráv ě.  Pocity viny – rodina se obvi ň uje, že neud ě lal pro blízkého dost.  Pop ř ení pocit ů viny – rodina se ujiš ť uje, že více ud ě lat nemohla.  Pocity marnosti – depresívní lad ě ní, beznad ě j.  Smí ř ení – dominuje p ř ání, aby blízký č lov ě k netrp ě l.  Oplakávání – delsí období truchlení po smrti blízkého č lov ě ka.

35 Vývoj pojmu smrti během života.  0-2 roky – separa č ní úzkost.  3-6 let – smrt je n ě co vzdáleného, je to p ř echodný stav. U nemocných obavy, úzkost.  6 let – smrt jako pohádková bytost. První záblesky uv ě dom ě ním si možnosti vlastní smrti a nevratnosti stavu.  7 let – uv ě domují si rozpad t ě la, ale ješt ě nezobec ň ují.  8 let - spojeno s dobrodružstvím, možnost nesmrtelnosti.  Od 10 let – smrt se m ů že týkat jich samých, nevratný proces.  Od 14 let – filozofování o život ě a smrti, možnosti posmrtného života, reinkarnace.  Po 20 letech – dosp ě lé chápání, co po m ě zbude, jak jí mohu zabránit.  Nad 65 – bilancování života, postupné smi ř ování se s koncem života, ztráta vrstevník ů.

36 Poslední dny dětí.  Ujišt ě ní, že smrt nebolí.  Nebude samo.  Nezmizí ze sv ě ta, bude žít ve vzpomínkách.  Plá č a smutek je normální projev, nebráníme se.  M ů že být klidn ě úpln ě ticho.  Nechat dít ě vypovídat, držet za ruku.

37 A co rodiče.  Musíme znát její zp ů sob života a hodnotovou orientaci.  Filozofický, sv ě tový názor.  Rodinné vazby, sociální sí ť.  Mají zkušenosti ze zvládáním t ě žké životní situace? Jako mají strategii?  Mají zkušenost se smrtí v rodin ě nebo okolí?  Vyslechnout, nenabízet hned rady.

38 Poslední dny dospělých.  Ubývá fyzických i psychických sil  Vítaný je rozhovor o aktuálních starostech.  D ů ležitý je fyzický kontakt.  Respektovat pot ř ebu samoty.  M ů že se objevit motorický neklid, euforie, jakoby se uzdravoval a pak následuje smrt.  V komatu nevidí, ale slyší, sluch umírá poslední!  D ů ležitost posledního rpozlou č ení se zesnulým poté, co je p ř ipraven.

39 Problémový pacient.  Nedodržuje pravidla lé č by.  Nej č ast ě ji:  Agresívní  Úzkostní  Depresívní  Narcisti č tí.

40 Agresívní pacient  Nadává, kritizuje, napadá, vyhrožuje, nespolupracuje.  Nereagovat okamžit ě.  Pro č je agresívní – osobnost, fáze vyrovnávání.  Pokud si st ě žuje oprávn ě n ě – omluva.  Pokud strach a úzkost – umožníme vhodn ě odreagovat.  U opilých, nadrogovaných č i jinak napadajících pacient ů nutno volat ochranku nebo Policii.

41 Úzkostný pacient.  Prohlubují se jeho potíže,p ř idává se nap ř. nespavost, obavy.  Jsme vlídní, ale pevní a d ů slední.  Udržujeme o č ní kontakt, hovo ř íme klidn ě a rozhodn ě.  Objas ň ujeme, vysv ě tlujeme, používáme názorné pom ů cky.  Nepoužíváme „zdravý rum a laické fráze“.

42 Depresívní pacient  Skleslý, smutný, nekomunikuje. Dlouhé latence.  Pozorovat, zda se stav zhoršuje.  Nabídnout psychiatrickou nebo psychologickou pé č i.  Sebevražedné myšlenky bereme vážne.  Neponecháme ho bez dohledu.

43 Narcistický pacient  Zahled ě ný sám do sebe, m ů že být manipulativní.  Jasná dohoda o pravidlech, postupech a o č ekávaných výsledcích.  Jeho sebeobdiv využít v lé č b ě.


Stáhnout ppt "Psychologické aspekty poskytování služeb ve zdravotnictví."

Podobné prezentace


Reklamy Google