Svátost pokání představuje hned po slavení eucharistie nejčetnější příležitost věřících setkat se s knězem osobně.

Milosrdenství Otce a cesta k němu Pavel Ambros SJ KSV/ZPOV – Smíření – druhý křest

Ten, kdo k přichází ke svému zpovědníkovi, hledá člověka, který mu připomene nejen výzvu k obrácení se k milosrdenství Otce, ale hledá někoho, v němž nachází i hmatatelnou a poznatelnou radost jako odezvu z poznaného Božího milosrdenství.

Obsah přednášky 1. Kdo přichází jako kajícník?
2. Ke komu přichází, poznává kajícník ze způsobu slavení svátosti

1. Kdo přichází? Příběh první V jedné „veřejné zpovědi“ mladý katolík se svěřoval, jak došlo k tomu, že ve svých 22 letech téměř přestal přijímat svátosti a proč se nachází ve stavu „odchodu od svátostí“.

1. Kdo přichází? Příběh druhý – zpověď ze zbožnosti Když se jej cizí zpovědník ptal, jestli se někdy s manželskou nehádá, nebrble, není netrpělivý či roztržitý v modlitbě, odpoví: z takových hříchů je u nás zakázáno se zpovídat.

1. Kdo přichází? Příběh třetí – duchovní doprovázení rozvedených
Paní V má 44 let. S manželem, s kterým se rozvedla z vlastní iniciativy, měla civilní sňatek. Důvodem rozvodu bylo podle jejich slov domácí násilí, hraničící s ohrožením jejího života i životů jejich dvou dětí, které jsou v současné době již dospělé. Iniciační svátosti přijala v době po rozvodu. Po dvou letech od rozpadu manželství, si našla nového partnera, s kterým si společně s dětmi velmi rozumí. Její partner je rovněž katolík. Vlivem okolností nežijí s partnerem v regulérním manželství, a tudíž přestala přijímat svátosti.

1. Kdo přichází? 1. Je podle vašeho názoru přijímání svátostí důležité pro spásu člověka, nebo jsou i jiné cesty, jak dojít ke spáse? Je to ta nejdůležitější cesta, ale možná budou i jiné.

1. Kdo přichází? 2. Čím je pro vás slavení mše svaté bez možnosti svatého přijímání? Je to něco nedokončeného. Je to jako film, který se ke konci roztrhne a děj je nedokončený.

1. Kdo přichází? 3. Co pro vás znamená svátost manželství a svátost eucharistie? Oboje svátosti jsou pro lidský život velice důležité. Je, ale pravda, že svátost eucharistie je důležitější.

1. Kdo přichází? 4. Někdy se rozvedení lidé žijící v novém manželství snaží o plnohodnotný křesťanský život a ve víře vychovávají své, či partnerovy děti. Přesto jim není církví umožněno přijímat svátosti. Měla by se tato praxe podle vás změnit? Bez jakéhokoli přemýšlení řekla důrazně, že rozhodně ano. Nicméně dodala, že je třeba rozlišovat jednotlivé případy a je nutná hluboká individualita.

1. Kdo přichází? 5. Jaké jsou podle vašeho názoru hlavní argumenty církve, že nedovoluje přijímat svátosti lidem rozvedeným, kteří žijí v novém, civilním manželství? Důvodem je podle jejich slov cizoložství, kterého se partneři dopouštějí. Proč je to bráno ze strany církve jako cizoložství, z čeho tato námitka pramení, nevěděla.

1. Kdo přichází? 6. Pokusila jste se najít cestu, jak by bylo možné ve vašem případě přijímat svátosti? Pokud ano, jaký byl výsledek tohoto snažení? Při rozhovoru s knězem, se bavili o budoucí možnosti sňatku, který v současnosti není na pořadu dne. Dozvěděla se o jisté možnosti, jak by bylo možné svátost eucharistie přijmout, ale tato možnost spojená s upřímným vyznáním a pokáním, by se neshodovala s jejím čistým svědomím.

1. Kdo přichází? 7. Jak se podle vás chová církev ke svým nekonformním členům? Byla odpověď kladná. Ve vztahu celého církevního společenství k její osobě, nezaznamenala ani náznak pohoršení.

1. Kdo přichází? 8. Cítíte se jako rozvedená plnohodnotným členem církevního společenství? Ano (bez vysvětlení)

1. Kdo přichází? 9. Existuje v církevním společenství pastorace rozvedených? Pravděpodobně ano, ale neví o ní.

1. Kdo přichází? 10. Je podle vašeho názoru důležitá pastorace rozvedených? Pokud ano, tak proč? Myslí si, že pro někoho ano a pro jiného může být kontra produktivní. Mohlo by to podle jejich slov v některých lidech vyvolat pocit jistého „škatulkování“ do různých skupin lidí s různým handicapem a mohlo by to vézt ke špatné integraci do církevního společenství.

1. Kdo přichází? Přichází ti, kdo hledají někoho, komu svěří své osobní „útrapy ducha“ a „zkroušenost srdce“ vzhledem ke stavu, v jakém se nacházejí. S tím úzce souvisí otázka, kterou nakonec ve smrti budou muset odpovědět buď jako připravení nebo jako naivně nepřipravení lidé. Obé je nám zprostředkováno ve svátosti pokání a v ní přítomném příslibu milosti vytrvání až do konce.

2. Ke komu přichází, poznává kajícník ze způsobu slavení svátosti
Malá meditace kajícníka Je ve mně velmi mnoho vrstev, které se otevírají, když přicházím. Nejsem jednoduchá bytost, ale jsem složen z mnoha prvků a částí. Přicházím jako člověk, který trpí, protože jsem se dostal do situace, kdy můj život propadl do ne-života, kdy můj život byl narušen a proto je plný bolesti. Přicházím zde jako člověk náboženský, který se chce obrátit a uspořádat své věci před Bohem. Je zde člověk jako křesťan, který zapomněl na to, co znamená si připamatovávat Boha jako Otce nebo kdy jsem přesvědčen, že Bůh na mě zapomněl. I pokání a celá zpověď, jak ji přijímám ve své zbožnosti, čeká na milost ve slově, které uslyším.

„Když přijímá kněz kajícího hříšníka a přivádí ho k světlu pravdy, zastává úlohu otce, odhaluje lidem Otcovo srdce a je obrazem Krista Pastýře.“ světlo srdce obraz

Na jedné straně kněz „vzývá Ducha Svatého, aby od něho obdržel světlo a lásku“, na druhé straně kajícník „porovnává svůj život s Kristovým příkladem a přikázáními a prosí Boha za odpuštění svých hříchů.“

Kněz je přijme „s bratrskou láskou a může ho též přátelsky přivítat.“ /affabile dolcezza/

Jedná se o vztah svátostný mezi hříšníkem, který hledá vzpomínku na Boha, někoho, kdo Boha jako Otce stále připomíná, a mezi církví, která hledá hříšníka, aby ho mohla obejmout jako zosobnění Otce, který chce obejmout své dítě. Přijetí hříšníka je prvním a jedním z nejpodstatnějších prvků svátosti pokání. Přijetí je způsob, který se projevuje mateřský charakter církve, totiž způsob, jímž dává možnost všem, kteří přichází vnímat, co znamená, že Bůh je naším Otcem.

Ze strany kajícníka, to, že se nechává takto obejmout, znamená, že chce rovněž ze své strany zjevit své pády, to že sešel z cesty člověka, který byl křtem přiroubován ke Kristu, také církvi. A to je vnější gesto pokory a jednoty.

Po úvodním aktu přijetí, následuje to, že se „kajícník poznamená znamením kříže a totéž může učinit i kněz. Říká při tom: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.“

V obřadu svátosti pokání je nabídka šesti povzbuzení kajícníka k důvěře v Boha. Je to pozvání, ale rovněž i výzva, aby kajícník odevzdal svou záležitost do rukou Božích. Toto uvedení do svátostí je pozváním od dialogu dvou – kněze a kajícníka – do trialogu. Tímto pozvání kněz jako služebník Božích tajemství nepřivádí kajícníka k sobě, ale k tomu, kde je přítomen jako třetí.

Je vhodné „přečíst nebo říci zpaměti vhodný text z Písma svatého“. Slovo → víra confessio fidei – vyznání víry confessio laudis – vyznání chvály confessio vitae – vyznání života

Vyznávat = provolávat Boží svatost a slávu

Modlitba kajícníka po udělení pokání Modlitba je odpovědí na slyšené slovo Boží, tím jak prosí Ducha Svatého o světlo, jak žádá milost víry i pravou a nefalšovanou sklíčenost nad tím, jak málo jsme svatí. V původním návrhu obřadu byl návrh, že touto modlitbou bude Otčenáš. Pavel VI. s tímto návrhem nesouhlasil, protože se domníval, že je třeba „hledat v žalmech a evangeliích vhodné věty, krátké a známé, a výslovně spojení s lítostí a pokáním, jímž kajícník žádá odpuštění“.

Bože, dobrotivý Otče, volám k tobě jako kající syn: „Zhřešil jsem proti tobě, a nejsem už hoden být tvým synem.“ Ježíši Kriste, Spasiteli světa, prosím tě jako kající lotr, jemuž jsi otevřel brány ráje: „Rozpomeň se na mě, Pane, ve svém království.“ Duchu Svatý, prameni lásky, s důvěrou tě vzývám: „Vysvoboď mě z temnoty hříchu, abych patřil mezi syny světla.“ Můj Bože, [Já] z celého srdce lituji, že jsem jednal špatně a že jsem neudělal, co jsem měl. Je mi líto, že jsem hříchem urazil tebe, který jsi nejvýš dobrý a nade všechno láskyhodný. [Já] Pevně si umiňuji, že budu s pomocí tvé milosti konat pokání, že už nebudu hřešit a že se budu vyhýbat příležitosti ke hříchu.

Bůh, Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět a na odpuštění hříchů dal svého svatého Ducha; ať vám (ti) skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní vás (tě) pokojem. Uděluji vám (ti) rozhřešení ve jménu Otce i Syna + i Ducha svatého. – Amen. Bůh, který skrze proroka Nátana odpustil Davidovi, když vyznal své hříchy, a Petrovi, když hořce plakal, a hříšnici, když skrápěla slzami jeho nohy, a celníkovi a marnotratnému synovi, týž Bůh ti odpusť, skrze mne hříšníka, v tomto i onom životě; kéž tě neodsoudí, až se objevíš před jeho hrozným soudem, on, který je veleben na věky věků. Amen.

Svátost pokání představuje hned po slavení eucharistie nejčetnější příležitost věřících setkat se s knězem osobně.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Svátost pokání představuje hned po slavení eucharistie nejčetnější příležitost věřících setkat se s knězem osobně."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Svátost pokání představuje hned po slavení eucharistie nejčetnější příležitost věřících setkat se s knězem osobně.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Svátost pokání představuje hned po slavení eucharistie nejčetnější příležitost věřících setkat se s knězem osobně."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář