PSYCHOLOGIE VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ Sociální prostředí školní třídy a školy

Myšlenkový experiment Představte si restauraci, do které obvykle chodíte Co se o ní vůbec dá říct? Co se vám v ní líbí a nelíbí? Co z toho je pro vás osobně důležité? Co z toho je – podle vás – důležité pro ostatní, kteří tam chodí s vámi? Pořád je to ta stejná a pro vás osobně příjemná restaurace?

Jak to tedy je? události, situace... čas „My“ „Já“ Konkrétní člověk v sociálním prostředí (mikro – mezo – makro) Jeho vnímání tohoto prostředí (Lewin, Bronfenbrenner atd.) Jeho interpretace a komunikace sociální reality (...) (Moscovici atd.) Otázka změny v čase (individuálním i skupinovém) události, situace... sdílené významy událostí čas „My“ čas „Já“ výpověď o pocitech, událostech...

Teoretická východiska učení a chování žáků není pouze individuální záležitostí je ovlivňováno mikrosociálním prostředím, v němž se žáci pohybují (prostředí konkrétní školy, konkrétního učitelského sboru, konkrétní školní třídy a konkrétní skupině vrstevníků s níž se žák či žákyně kamarádí, na jejíž mínění dá atp.)

Proč se zajímat o sociální prostředí? škola jako prostředí (mj.) vývojově psychologický pohled sociální učení (...) prožívání tohoto prostředí žákem (mj.) vliv na výkon vliv na další vzdělávací dráhu

Sociální klima v souvislostech Historicky je dáváno souvislosti mj. s: efektivitou a kvalitou výuky, školní úspěšností žáků, akademickými aspiracemi žáků, problémovým chováním…

Důležité upozornění (nejen) z historických důvodů se liší organizace výuky ve střední Evropě a v anglosaských zemích U nás – žáci se většinou účastní výuky v jedné skupině (školní třída); diferenciace podle výkonu probíhá uvnitř třídy a třída je proto velmi důležitým faktorem ovlivňujícím vnímání vzdělávací reality žáky i vnímání žáků učiteli (kontext třídy) V USA jsou žáci děleni do výuky podle výsledků (kurzy pro začátečníky a pokročilé) a mají větší možnost volby kurzů; kontext školy jako celku je pak mnohem důležitější (i jako label)

Praktické využití poznatků úspěšná práce psychologa v prostředí konkrétní školy, předpokládá nejméně tři relativně samostatné činnosti: získat dostatečné teoretické znalosti o sociálně-psychologických jevech, které se ve školství vyskytují umět diagnostikovat klima školní třídy, klima školy, příp. klima učitelského sboru umět (na základě zjištěných skutečností) navrhnout a provést vhodnou intervenci, která by pomohla jak žákům, tak učitelům.

Klima školy vs. kultura školy Tradiční, vychází z kvantitativních postupů a metod Zaměřuje se na hodnocení prvků prostředí a interakcí, která jsou agregována do ukazatelů „Výzkum klimatu školy je prostě levobočkem výzkumu klimatu organizace a výzkumu efektivity vzdělávání.“ (Andersonová, 1982: 368). škola jako součást vzdělávacího systému je především formální organizací; vnímání ředitele a jeho stylu vedení jako jedné klíčových proměnných sociálního klimatu; akcent na výkon žáka či studenta, či výkon žáka a jeho ovlivnění efektivitou učitelovy práce pozitivní klima školy bylo nakonec potvrzeno jako jedna z charakteristik „efektivních škol“ Kultura školy Odlišná výzkumná tradice (kvalitativní přístup) etnografický přístup, idiografický přístup např. Pražská skupina školní etnografie http://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/frame.htm

Sociální klima Sociální klima –metafora, která se pokouší postihnout individuálně-emotivní i sociální rozměr institucionálního vzdělávání (kurikulum i skryté kurikulum) Poprvé použito J. Withallem (1949) ve studii The development of a technique for the measurement of social-emotional climate in clasroom (Journal of Experimental Education, 17, s. 347-361) Proč nejsou srovnatelné třídy stejně školsky úspěšné? Dívčí SŠ, New York Velký nástup v 60. a 70. letech; zájem trvá do současnosti; složka evaluace i autoevaluace školy (srv. sondy OECD)

Co tedy je klima školy / třídy? Názory a hodnocení aktérů edukace na podmínky, průběh i výsledky Tedy česky – co si lidé myslí a jak se cítí v naší škole a výuce v ní Charakteristika kvalitní výuky i nutná podmínka pro ni Něco, co si obvykle (tj. do výskytu obtíží) neuvědomujeme Obvykle ani není explicitním tématem hovoru („A co škola, dobrý?“) Dobrým krokem pro začátek i pro pokračování je – začít se o škole bavit – a pak v tom i pokračovat (Auto)evaluační nástroje pak mohou a) napomoci se začátkem diskusí na téma naše škola (tj. související s klimatem) Následně b) pomoci ověřit, zda pocity, názory a domněnky, které se v debatě vyskytly jsou většinově vnímány jako problém (ev. jako přednost)

Možné dva základní přístupy (řešení „na klíč“ vs Možné dva základní přístupy (řešení „na klíč“ vs. vlastní aktivita školy): Máme hotový dotazník a neváháme ho použít Potřebujeme „něco udělat s klimatem školy“ Typická charakteristika komerčních řešení Někdo mimo školu je expertem na naši školu a ví, co je pro ni nejlepší Čím častější použití jednotného dotazníku i systému vyhodnocení, tím nižší náklady Dostáváme odpověď i na otázky které nás nezajímají, nebo nejsou z hlediska aktuální situace školy podstatné Postupně rozvíjíme uvažovaní a debatu o prostředí naší školy Iniciujeme debatu o prostředí školy Definujeme účastníky, čas i místo pro takovou debatu Snažíme se identifikovat potencionálně problematické či rizikové oblasti, nebo naopak oblasti příkladné Nepotřebujeme vyřešit vše naráz (tj. vykázat aktivitu), máme zájem o kvalitní a platné výsledky Základní společný problém: Jak vymezit případná témata pro (širší) průzkum ve škole?

O školním prostředí víme spoustu věcí i „bez dotazníků“ Vlastní pocit Informace od učitelů Informace o žácích a od žáků Informace od rodičů, absolventů… (neformální) Hospitace a praxe studentů Noví zaměstnanci… (nezaujaté oči vidí přesněji) Hodnocení ČŠI Srovnávací výkonové testy … (pohled „zvenku“ aneb Jak se nám to stalo?)

Terminologické otázky experti užívají při popisu a rozboru sociálně-psychologických jevů ve škole různé termíny: prostředí, klima, atmosféra, charakter, étos (celé školy, učitelského sboru, jedné třídy, výuky v dané třídě, komunikace v dané třídě). připojují i různé přívlastky (edukační, učební, výukový, sociální, psychosociální, sociálně-psychologický, sociálně-emocionální atd.) v literatuře dnes existují v dané oblasti desítky termínů (více než 60)

Vývoj do současnosti rozlišuje sociálně-psychologické jevy ve škole podle rozsahu, měnlivosti, délky trvání, obecnosti. (Mareš, Lašek, 1990/91, Mareš, Křivohlavý, 1995): prostředí je nejobecnější termín, netýká se jenom aspektů sociálně- psychologických. termín atmosféra má poměrně úzký rozsah. Vyjadřuje proměnlivost a krátké trvání. Termín sociální klima označuje jevy dlouhodobé. Jsou typické pro danou třídu a daného učitele (školu, zaměstnance, žáky) po několik měsíců či let.

Teoretické otázky Klima ve třídě nelze pochopit izolovaně od environmentálních, sociálně-psychologických, sociologických a kulturních souvislostí. Příklady různých taxonomií, které se snažily uspořádat do určitých hierarchických souvislostí:

Př. 1 - Rozlišuje čtyři hierarchické úrovně dle Tagiuri (1968) a Anderson (1982) 1. ekologie charakteristika budovy, v níž se výuka odehrává 2. prostředí (milieu) charakteristiky učitelů (délka praxe, platové zařazení, ap.) žáků (věk, pohlaví, sociální status, ap.) 3. sociální systém (skupinové charakteristiky) vztahy mezi klíčovými účastníky sociální komunikace podíl na rozhodování příležitost k účasti na sociálním dění ve skupině 4. kultura hodnoty a hodnotové systémy, jež účastníci považují za významné učitelova zaangažovanost na rozvoji žáků důraz na kooperaci důraz na činnosti související se školou očekávání účastníků jasnost a konzistentnost cílů

Př. 2 – Sedm úrovní dle Knowles (1985) 1. podmínky klimatu a) fyzikální prostředí architektonické koncipování učebny a způsob jejího vybavení b) psychologické prostředí vzájemné respektování účastníků spolupráce účastníků možnost vzájemného spolehnutí vzájemná podpora, pomoc otevřenost a autentičnost jednání potěšení a radost ze společenství humánnost, lidskost v jednání 2. zaangažovanost žáků na společné tvorbě plánů 3. zaangažování žáků na diagnostice vlastních potřeb 4. zaangažování žáků na definování cílů učení 5. zaangažování žáků na návrhu postupů při učení 6. pomoc žákům uskutečňovat navržený postup učení 7. zaangažovanost žáků na hodnocení průběhu a výsledků vlastního učení

Teoretické úrovně uvažování o klimatu – Proč mě vlastně zajímá? Celkem nejméně pět teoretických úrovní – možných perspektiv reflexe klimatu: První je úroveň ekologická a lidé jsou v ní přítomni spíše zprostředkovaně (prostředí školní budovy, učebny, laboratoře, studovny atd., tedy prostor, v nichž žáci a učitelé žijí část svého života, vyučují a učí se). Druhá je úroveň jedinců (jednotlivých učitelů, jednotlivých žáků atp.). Třetí je úroveň malých sociálních skupin (školní třídy ap.). Čtvrtá je úroveň větších sociálních skupin (klima školy). Pátá je úroveň velkých sociálních skupin, např. úroveň školství dané země, zvláštností její kultury.

Sociální klima Klima školní třídy Klima školy Konkrétnější (i z pohledu dotazovaných), v praxi častěji používané, řada metod… Klima školy Obecnější, nutnost reflexe ze strany aktérů, v současnosti spíše výzkumně, i když je prodávána celá řada „jakometod“ S dr. Ježkem se domníváme, že lepší než „jednorázové šetření“ je přístup blížící se „action research“ – průběžné sledování dílčích jevů, jejich cílené ovlivnění a přenesení zájmu na další „problémovou“ oblast Koncept školy jako učící se organizace (Senge; Krus, Louis a Bryk) …

Typologie přístupů ke klimatu podle stupně školy podle typu školy podle koncepce výuky podle zvláštností žáků podle zvláštností učitelů podle zvláštností vyučovacích předmětů podle zvláštností prostředí, v němž se výuka odehrává podle zvláštností komunikace, která zprostředkovává sociální kontakt

Současné přístupy ke zkoumání klimatu třídy (1. část) Sociometrický přístup. Objektem studia je školní třída jako sociální skupina, nikoli učitel. Organizačně-sociologický přístup. Objektem studia je školní třída jako organizační jednotka a učitel jako řídící pracovník. Interakční přístup. Objektem studia je školní třída a učitel. Zajímáme se o interakce mezi učitelem a žáky v průběhu vyučovací hodiny. Pedagogicko-psychologický přístup. Objektem studia je školní třída a učitel. Zajímá nás spolupráce ve třídě, kooperativní učení v malých skupinách.

Současné přístupy ke zkoumání klimatu třídy (2. část) Školně-etnografický přístup. Objektem studia je školní třída, učitelé a celý přirozený život školy. Vývojově psychologický přístup. Objektem studia je žák jako osobnost a školní třída jako sociální prostředí, v němž se má osobnost rozvíjet. Sociálně-psychologický a environmentalistický přístup. Objektem studia je školní třída chápaná jako prostředí pro učení, žáci dané třídy a vyučující, kteří v této třídě působí. (aktuální podoba klimatu, preferovaná podoba klimatu).

Metody zkoumání klimatu postoje k různým aspektům školního prostředí (autoři mluví o percepcích) současné přístupy k postojům akcentují zejména prvek hodnocení Pozorování Rozhovory (individuální, focus groups) Sociometrie Nominační techniky Posuzovací škály Dotazníky

Metody Určené: Formy Problémy žákům, učitelům, vedení školy, rodičům.. Aktuální – „jak je to teď“ Preferované – „jak by se mi to líbilo“ Problémy Nejsme zvyklí o prostředí uvažovat, Kůkdyž je v pořádku“; nutné cílené vedení k reflexi

Dotazníky (třída) – příklad (CES) Škály: učitelova pomoc, orientace žáků, vztahy mezi žáky, zájem o výuku, klid a pořádek, jasnost pravidel

Dotazníky (třída) – příklad (ICEQ) Škály: Personalizace, Participace, Nezávislost, Bádání, Diferenciace

Literatura Čáp, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001. POL, M. a kol. Kultura školy. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 2005. http://klima.pedagogika.cz/ http://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/f rame.htm http://www.evaluacninastroje.cz/ (v přípravě; v dubnu 2012 komplex autoevaluačních nástrojů vč. manuálů, online administrace i vyhodnocení)