Mgr. Ladislav Zilcher PaedDr. Ing. Michal Slavík, PhD. DYSGRAFIE Mgr. Ladislav Zilcher PaedDr. Ing. Michal Slavík, PhD.

Vymezení dysgrafie Původ slova dysgrafie vychází z řeckého grafein, což znamená psát. Dysgrafie je specifická porucha písemného projevu při normálních intelektových předpokladech, obvyklém pedagogickém vedení a přiměřené sociokulturní úrovni a je organicky podmíněná. Obtíže pramení z toho, že je porušena koordinace a integrace vizuální percepce, tj. zrakového vnímání a motorického výkonu ruky. Písmo je neuspořádané, kostrbaté až nečitelné, časté jsou škrty i přepisy, vlastní akt psaní je těžkopádný, pomalý, neobratný a objevují se problémy se zapamatováním správného tvaru grafémů. Písemný projev je celkově neupravený.

Vymezení dysgrafie Projevy dysgrafie se liší od dítěte k dítěti. Drobné svalstvo rukou bývá ochablé, nezpevněné, svalové napětí je zvýšené (často se to netýká pouze svalstva ruky, ale celého těla). Děti mívají neuvolněnou někdy i celou paži, předloktí, zápěstí i prsty pro psaní. Pohyby jsou křečovité, nepřesné, rozsah pohybů bývá menší, se stoupající zátěží stoupá i unavitelnost a kvalita pohybu se ještě zhoršuje. Dysgrafie se projevuje ve zrakovém vnímání, prostorové orientaci, paměti, představivosti, pozornosti či smyslu pro rytmus. Převod sluchových nebo zrakových vjemů do grafické podoby je narušen.

Vymezení dysgrafie

Vymezení dysgrafie

Vymezení dysgrafie

Vymezení dysgrafie Obtíže vznikají při problémech při nevyhraněné nebo zkřížené lateralitě a přecvičeném praváctví či leváctví. Děti se zkříženou lateralitou mívají při psaní většinou nápadně pomalejší pracovní tempo, písmo i úprava jsou snížené kvality. Psaní není automatizováno ani ve vyšších ročnících. Dysgrafie se neprojevuje jen v procesu psaní, ovlivňuje oblast matematiky a zvláště geometrii. Rýsování vyžaduje intenzivní nácvik.

Vymezení dysgrafie V českém jazyce bývá někdy omezena schopnost písemného vyjádření. Kresba dítěte s dysgrafií je nápadně obsahově chudší a jednodušší - odpovídá tedy i vývojově nižší věkové kategorii. Samotný proces psaní vyčerpává kapacitu koncentrace pozornosti tak, že jedinec není schopen se soustředit na obsahovou a gramatickou stránku projevu. Specifické dysgrafické chyby: • obecně nečitelné písmo, a to i přes dostatečný čas a pozornost věnovaný danému úkolu tendence k směšování psacího a tiskacího písma, nepravidelná velikost, rozličnost tvarů, nerovnost linií, nerovnoměrný sklon, častá neschopnost dodržet psaní na řádku • nedopsaná slova či písmena, vynechávání slov v souvislém textu nepravidelná hustota mezi slovy a písmeny • často atypický úchop psacího náčiní či křečovitý úchop prstů ve špetce s prolomeným ukazovákem přesto, že ruka se nám jeví celkově uvolněně • zvláštní držení těla při psaní • diktování si polohlasem sledu písmen, bedlivé pozorování vlastní píšící ruky • výrazně pomalé tempo práce, neskonalé úsilí při veškerém písemném projevu • obsah napsaného v časové tísni velice často na žádném stupni školního vzdělávání nekoordinuje se skutečnými žákovými či studentovými jazykovými dovednostmi a schopnostmi  

Diagnostika dysgrafie První ročník základní školy je klíčové období rozvoje osobnosti dítěte, kdy se formuje vztah ke škole a vzdělání. Pozorování dítěte je zaměřeno na celou osobnost a způsob adaptace na školu. V případě závažných obtíží v několika a neúspěšném individuálním působení pedagoga je posíláno dítě k odbornému vyšetření. Jedná se o křečovité či nesprávné držení psacího náčiní, dítě na ně tlačí a není schopno provádět plynulé tahy. Dítě si obtížně pamatuje a napodobuje tvary písmen, písmo je neurovnané, kostrbaté a jeho tvary jsou téměř nečitelné.

Diagnostika dysgrafie Písmo a celkový grafomotorický projev souvisí se stupněm zralosti nervové soustavy. Diagnostikou na odborném pracovišti se zabývá tým specialistů. Psycholog šetří úroveň verbální a neverbální inteligence se zaměřením na rozbor nerovnoměrných výkonů žáka. Cenné informace o grafomotorice poskytují kresebné zkoušky – test Binderové, obkreslování obrazců Matějčka a Vágnerové, test lidské postavy Goodenoughové aj. Úroveň psaní hodnotí speciální pedagog z hlediska grafické, pravopisné a obsahové stránky, přičemž se všechny oblasti v hodnocení vzájemně ovlivňují. Diagnostickými nástroji jsou opis, přepis, diktát a volný písemný projev.

Diagnostika dysgrafie Opis ukazuje grafomotorické zvládnutí tvarů písmen a jejich uspořádání ve slova, popř. věty. Přepis sleduje tytéž cíle, ale navíc musí dítě zvládnout vztah mezi tiskacími a psacími písmeny. Diktát je komplexní dovednost, která předpokládá dostatečně rozvinutou sluchovou i zrakovou percepci, grafomotoriku, znalost spojení hláska – písmeno, a nejen znalost, ale též aktivní aplikaci gramatických pravidel. Volný písemný projev ukazuje dovednost samostatného písemného vyjadřování a zároveň zvládnutí grafické a pravopisné stránky Hodnotícími ukazateli grafické stránky písemného projevu jsou: sezení při psaní, držení psacího náčiní, pracovní tempo, tvary písmen (plynulost tahů, přítlak), velikost písmen, rychlost vybavování písmen a jejich uspořádání na ploše.

Proces osvojování psaní Metoda pauzovací vycházela z obtahování tištěných vzorů, dokonalé psaní bylo výsledkem mnohanásobného obtahování cviku ve správném tvaru a sklonu. Používala se od roku 1937. Nácvik psaní metodou globální je založen na stejném principu jako výuka čtení. Motivace k psaní je velmi důležitá. Žáci píší slova a věty bez předchozího cvičení písmen zejména na podkladě zrakového vnímání a paměti. Nejprve napodobují tvary, pak se je učí psát z paměti. Rozlišují se dvě období - období přípravy zahrnující rozvoj motoriky paže a ruky, kroužení rukou a přípravné cviky a období vlastního psaní. Analyticko-syntetická metoda ve výuce psaní je považována za nejlepší způsob vyučování v jazyce, kde převažuje fonetický zápis mluvené řeči – fonému odpovídá grafém. Analyticko – syntetická činnost se promítá do čtení i psaní zároveň, tvoří propojený celek.

Proces osvojování psaní Cílem nácviku psaní je osvojení si dovednosti písemně uchovávat i sdělovat své myšlenky a zaznamenávat informace. Proces osvojování psaní vytváří dvě vzájemně se ovlivňující oblasti - grafomotoriku a mentální funkce. Předpokladem správné techniky psaní je dodržení hygienických a pracovních návyků. Psaní vyžaduje správné sezení a držení těla. Výcvik psaní v 1. ročníku dělíme na tři období, v první přípravné fázi nazývané předslabikářové se připravují žáci na psaní. Podpůrná cvičení, která provádíme před psaním i v jeho průběhu. Využíváme sestavy z dlaní - dotyk špičkami prstů k sobě, dotyk palců a ukazováčků , atd. A poslední je cvičení pohybové paměti - opakování cviků předvedených učitelem, spojování cviků do krátkých sestav, sledování uvolňovacích cviků a jejich nápodoba zpaměti.

Proces osvojování psaní Správné držení psacího náčiní je předpokladem plynulého psaní, které je třeba cvičit od předškolního věku, kdy dítě bere do ruky tužku nebo klasickou pastelku. Uvolňovací cviky (průpravné cviky) předcházejí nácviku psaní. Provádíme je nejprve na svislé ploše, protože pohyb směrem dolů je nejsnazší, potom na šikmé a nakonec na vodorovné podložce. Ve druhé fázi - slabikářové jde o vlastní nácvik psaní. Výuka začíná psaním tvarových prvků písmen v liniatuře. Prvky písmen píší žáci měkkou tužkou a později plnicím perem. Učitel probere a upevní s žáky poslední písmeno abecedy a nastává poslední třetí etapa psaní, kdy dochází ke zdokonalování rukopisu. Tato etapa se nazývá poslabikářovým obdobím. Ve 2. ročníku žáci vylepšují svůj rukopis a celkovou úpravnost, Učí se psát plynulým rovnoměrným pohybem slova i celé věty, správně umisťují diakritická znaménka a docvičují písmenka z 1. ročníku.

Proces osvojování psaní Osobitý rukopis se vytváří ve 3. ročníku a nesmí být v rozporu s požadavky na čitelnost, úhlednost a rychlost psaní, v tomto období je kvantita psaní 32 písmen za minutu. Ve 4. a 5. ročníku si žáci opakují, upevňují a rozvíjejí dovednosti, znalosti i návyky v psaní. V našem pedagogickém systému dodržujeme postup vývoje psaného projevu, při kterém zvládnutí jednoho stupně podmiňuje úspěch na stupni dalším. Základní znaky psaného projevu jsou plynulost, tvar, velikost, sklon, úprava a rychlost písma. Mezi požadavky na písmo řadíme čitelnost, plynulost, úhlednost a správnost tvarů, což jsou kvalitativní znaky určující vzhled písma jako celku. Plynulost je schopnost napsat slovo jedním tahem. Sklon písma by měl být asi 70 stupňů, pokud je sklon menší, je písmo ležaté a málo čitelné.

Psaní levou rukou Leváctví nebo praváctví je přirozeným projevem laterality. Výskyt funkční převahy levé ruky se v dospělé populaci pohybuje kolem 7%. Zásada, že se má levák učit psát levou rukou platí pro leváky zcela vyhraněné. Samotná metodika psaní je podobná jako u praváků, většina dětí nemá s výukou problémy, s metodikou psaní musí být seznámeni i rodiče dítěte. Uvolňovací cviky se praktikují ve stoje i v sedě a doplňkem přípravy je procvičování ruky v opačném směru než u praváků. Pero drží stejně jako pravák – zrcadlově (viz. obr. 2) ale je vhodnější používat speciální pero pro leváky. Písanka či jiný sešit je položený levým rohem nahoru, aby prsty píšící ruky zůstávaly pod linkou a dítě mohlo sledovat text.

Přístup učitele k jedinci s dysgrafií Selikowitz (2000) uvádí, že neexistuje žádný soubor pevných pravidel psaní, který by se dal aplikovat pro všechny děti. Vhodné metody a formy práce shrnuje Zelinková (2003) takto: preference ústního zkoušení, snížení množství psaného textu, zavedení více smyslů do výuky psaní, použití zpomaleného postupu při nácviku obtahování písmen. Základní zásadou práce s dysgrafikem je, umožnit mu snížit vliv psaní na učení a vyjádření znalostí. Doporučuje tyto zásady: • Změnit poměr napsané práce a možnosti ústního vyjádření • Zvážit objem písemné práce, kterou po studentovi požadujeme bez pomoci počítače • Zvážit složitost psaného úkolu, užití nástrojů k vytvoření psaného produktu a formát písemné práce. • Uvědomit si, že dysgrafie související s motorickou neobratností se promítá do všech předmětů . • A další…

Reedukace a kompenzace dysgrafie Reedukace dysgrafie se v některých fázích shoduje a prolíná s předškolní přípravou dětí na psaní. Dítě potřebuje psychickou oporu, dobré pracovní podmínky a návyky, někdy také vytvoření podmínek pro kompenzaci (zmírnění obtíží). Reedukaci začínáme vždy na úrovni, kterou dítě s jistotou zvládá, teprve pak obtížnost zvyšujeme. Důležité je rozvíjení hrubé a jemné motoriky, správné provádění uvolňovacích cviků, předcházení nesprávným návykům v držení psacího náčiní i nesprávným tvarům písmen. Hrubou motoriku rozvíjí pohyby trupu, končetin a hlavy. Při psaní zapojujeme mnoho svalů, nadměrné zatížení svalových skupin způsobuje únavu, která se přenáší na celý organismus. Před psaním provádíme cvičení paží - uvolnění pletence ramenního. K rozvíjení jemné motoriky slouží řada cvičení prováděných v rámci jiných předmětů.Tato cvičení je vhodné provádět při každé příležitosti.

Reedukace a kompenzace dysgrafie Plynulost a rytmus pohybů při psaní lze podporovat říkadly, písničkami, hudebním doprovodem nebo pouze slovním spojením. Uvolňovací i průpravné cviky pro jednotlivá písmena provádíme vždy několikrát. Učitel předvádí tvar písmene nejdříve na tabuli, slovně svůj pohyb komentuje. Potom žáci obtahují vzor na tabuli. Jednotlivá písmena mají více či méně opěrných bodů a jejich zapamatování může být pro dítě náročné - používáme pomocné linky bez ohledu na věk. Pokud je porucha kombinovaná s dysortografií či dyslexií, zařazujeme i cvičení smyslového vnímání – zrakové a sluchové percepce. Jestliže dítě nezvládá písmeno nebo spoje písmen, je nutné vrátit se na začátek a celý postup zopakovat. Některé děti mají obtíže při vybavování písmen, a to i ve vyšších ročnících.

Reedukace a kompenzace dysgrafie Při reedukaci dysgrafie je využívána celá řada metod a metodik, zabývající se především rozvojem grafomotoriky. Mezi ně patří například Metodika rozvoje grafomotoriky Bednářové, Metodika rozvoje grafomotoriky počátečního psaní Svobodové, Metoda dobrého startu a program KUPOZ. U dětí s LMD se osvědčil tréninkový program Y. Heyrovské, využívající prvků muzikoterapie a relaxace. Základními cviky jsou kružnice, šneci, ležaté osmičky, velké i malé vlny a slabika mo. Kompenzace je souhrn speciálně pedagogických postupů, kterými se zlepšuje a zdokonaluje výkonnost jiných funkcí než funkce postižené. Kompenzace dysgrafie nastupuje v období, kdy reedukace nebyla neúspěšná nebo byla provedena pozdě nebo nebyla realizována vůbec. Výrazné zlepšení písma u jedinců s dysgrafií nelze předpokládat. Reedukační postupy, ačkoli jsou ověřené i u starších jedinců, jsou časově náročné a vyžadují výraznou motivaci dítěte.

Reedukace a kompenzace dysgrafie U většiny dětí (nejen s poruchami učení) se s přibývajícím věkem zhoršuje písmo. Jedinec málo dbá na kvalitu písma, které se zhoršuje až do nečitelnosti. Písmo je nečitelné, že poznámky nepřečte dítě samo, učitel ani rodič. Mezi kompenzační mechanismy řadíme užití tiskacího písma nebo psaní skriptem. Další alternativou je psaní na počítači v programu např. Word, kde je možné zvolit automatické opravy či využít jiné utility. V současné době lze informační materiály skenovat, kopírovat, fotografovat například mobilními telefony s vysokým rozlišením. Místo opisování nebo psaní poznámek při výkladu může student nahrát hlasový záznam na diktafon, hlasový záznamník ve formátu MP3 nebo mobilní telefon. Zvukový materiál lze převést do stolního počítače, notebooku nebo PDA počítače. Se všemi druhy médií lze libovolně manipulovat a zpracovávat.