MALÁ JARNÍ POVÍDKA
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Eliška…
Měla kočičku Lízinku, o kterou se starala.
Každé ráno jí nosila misku s mlékem.
Jednoho dne vyběhla ven bez kabátku a maminka se zlobila, protože bylo ještě chladno.
„Nebudu se oblékat, vždyť je krásně a svítí sluníčko.“
Nejen, že šla nakrmit Lízinku, ale ještě běžela natrhat nějaké kytičky do vázy.
Nachladila se a druhý den onemocněla. Byla smutná, že nemůže ven …
Kočička Lízinka na ni čekala, ale Eliška nepřišla …
Venku zatím krásně svítilo sluníčko …
… vše krásně kvetlo a zelenalo se.
A Eliška by si opět ráda hrála s kamarády jako jindy …
Namísto toho však musela ležet v posteli a pít bylinkový čaj.
Nakonec se však uzdravila a opět si mohla hrát se svou kočičkou.
Také již mohla běhat venku se svým kamarádem...
… a těšit se z rozkvetlé přírody.
Tak se malá Eliška poučila. A od té doby raději poslouchala maminku.