Slunce vzniklo asi před 4,6 miliardami let a bude svítit ještě přibližně 7 miliard let. Stejně jako všechny hvězdy hlavní posloupnosti i Slunce září díky termonukleárním reakcím v jádře. Povrch se neustále mění, vznikají a zanikají sluneční skvrny, protuberance, erupce i jiné sluneční útvary. Slunce ovlivňuje ostatní tělesa Sluneční soustavy nejen gravitačně, ale i zářením v širokém spektru vlnových délek, magnetickým polem i proudem nabitých částic.

. Merkur je planeta nejbližší Slunci. Vzhledem k pomalé rotaci Merkuru kolem vlastní osy trvá den na Merkuru dvakrát déle než oběh Slunce. Je to skalnatá planeta, posetá krátery podobně jako náš Měsíc. Je téměř bez atmosféry, v pořadí velikosti druhá nemenší (po Plutu). Teplota povrchu tohoto tělesa kolísá mezi –180°C a 430°C

Venuše, zahalená v husté atmosféře, dobře odráží sluneční svit a je proto snadné nalézt ji v některých obdobích na obloze jako Večernici nebo Jitřenku. Díky neměnnosti počasí se povrch planety téměř nezměnil ani za milióny let.

Země je třetí planetou v pořadí od Slunce. Je největší z planet zemského typu. Je jedinou planetou v celém Vesmíru, o které víme, že na ní existuje život. Má dostatečně hustou atmosféru, dostatek kapalné vody v povrchových oceánech. Kolem Země obíhá jediný měsíc s vázanou rotací

Mars - planeta více než 100 let spojovaná s mimozemským životem - si až do dnes uchovala své tajemství. Ani s dnešními poznatky ze sond nemůžeme tuto otázku s určitostí potvrdit ani vyvrátit. Mars byl přínosem pro lidské poznání i v dobách Johannese Keplera, kterého pozorování Marsu přivedlo ke třem zákonům pohybu planet.

Největší a nejhmotnější planeta Sluneční soustavy má plynokapalný charakter a chemické složení podobné Slunci. Od hvězd se Jupiter liší pouze malou hmotností, která nestačí k vytvoření podmínek pro reakce, probíhající ve hvězdách. I přesto se se svými mnoha měsíci podobá jakési „sluneční soustavě“ v malém.

Saturn, v pořadí 6. planeta od Slunce, druhá největší planeta sluneční soustavy. Je charakteristická svým dobře viditelným prstencem. Saturn je od Slunce desetkrát dále než Země a proto je jeho teplota velmi nízká (– 150 °C). Průměrná hustota planety je nejnižší z celé sluneční soustavy, dokonce nižší než hustota vody.

Další z obřích planet, sedmá planeta sluneční soustavy má charakteristický modrozelený nádech. Průměrná hvězdná velikost 5,5m je na hranici viditelnosti lidského oka. Planeta má soustavu prstenců a kolem krouží rozsáhlý systém měsíců podobně jako u ostatních obřích planet.

Neptun je poslední z obřích planet, osmá planeta v pořadí od Slunce. Podobně jako ostatní obří planety má prstence, pravděpodobně rozsáhlou soustavu měsíců a pásovitou strukturu atmosféry s obřími víry – skvrnami.

Kromě planet a Slunce tvoří naši Sluneční soustavu nepřeberné množství drobnějších těles. Zejména k nim patří planetky, komety a meteoroidy. Hmotnost všech těchto těles je zanedbatelná v měřítkách Sluneční soustavy, ale jejich význam pro poznání minulosti Sluneční soustavy může být principiální.