Všeobecné osobnostní právo Pojem a jeho charakteristika © Vladimír Plecitý, 2011

Pojem : Všeobecné osobnostní právo v objektivním smyslu lze vymezit jako souhrn stejnorodých právních norem, které upravují právo, resp. dílčí práva, jejichž předmětem je osobnost fyzické osoby jako celek a jejichž subjekty mají vůči ostatním subjektům rovné právní postavení. Jak chápat všeobecné osobnostní právo ? (1. otázka) Jako jednotné právo (tj. monisticky) nebo jako soustavu jednotlivých dílčích osobnostních práv (tj. pluralisticky) ? Odpověď na tuto otázku : = současná teorie občanského práva řeší odpověď ve prospěch jednotného práva, tj. monistické pojetí

Proč je všeobecné osobnostní právo zařazováno do systému občanského práva ? (2. otázka) = osobnostní právo má za svůj předmět hodnoty, tvořící fyzickou a morální jednotu osobnosti fyzické osoby (např. život, zdraví, čest, jméno a další); = disponuje právními prostředky, které jsou pro svou regulativní a ochrannou funkci způsobilými nástroji úpravy i ochrany osobnostních práv. Ucelená obecná (generální) právní úprava všeobecného osobnostního práva je v občanském zákoníku v § 81 – 117 pod označením „Osobnost člověka“. Výčet jednotlivých hodnot, tvořících integritu osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální jednotě a tomu odpovídajících dílčích osobnostních práv, je nutno považovat pouze za příkladný, tj. neúplný a tím i za neuzavřený. Zvláštní osobnostní práva a jejich vztah k obecné úpravě v občanském zákoníku – obě tyto úpravy jsou vůči sobě samostatné a na sobě nezávislé. Jsou-li splněny podmínky pro použití obou právních úprav, může být obojí právní úprava uplatněna souběžně (paralelně) s tím, že je-li ochrana konzumována podle jedné právní úpravy, odpadá použití druhé.

Všeobecné osobnostní právo má typické rysy : Rys všeobecnosti = patří nerozlučně každé fyzické osobě jako individualitě Rys osobnostní = jeho předmětem jsou nehmotné hodnoty lidské osobnosti v jejím celku, tj. v její tělesné a morální jednotě Rys jednotnosti = vychází z tzv. monistického pojetí, tj. chápáno tak, že jednotlivá dílčí osobnostní práva, jejichž předměty jsou pouze jednotlivé nehmotné hodnoty, tvoří integritu osobnosti fyzické osoby v jejím celku, tj. v její fyzické a morální jednotě. Subjektivní všeobecné osobnostní právo je možnost každé fyzické osoby jako individuality nakládat v mezích právního řádu podle svého uvážení co nejšíře se svou osobností, resp. s jednotlivými hodnotami, tvořícími celistvost její osobnosti v její fyzické a morální jednotě vůči ostatním subjektům s rovným právním postavením, za účelem realizace a ochrany jejích zájmů, potřeb a preferencí.

Z definice subjektivního všeobecného osobnostního práva vyplývá možnost nakládání s jednotlivými hodnotami tvořícími celistvost osobnosti. Nejedná se však o možnost nakládání v nějakém absolutně neomezeném pojetí. Nakládání fyzické osoby se svou osobností, resp. s jejími jednotlivými hodnotami se realizuje prostřednictvím jednotlivých oprávnění, která náležejí fyzické osobě jako oprávněnému subjektu v rámci obsahu jejího všeobecného osobnostního práva jako jednotného práva. Jedná se zejména o oprávnění fyzické osoby osobnost, resp. její jednotlivé hodnoty: užívat (např. užívat jména) s hodnotami disponovat (např. dát souhlas k použití osobní písemnosti, k rozšiřování skutečností ze svého soukromí ve formě uměleckého zpracování atd. vzepřít se každému neoprávněnému zásahu do osobnosti ze strany jiného subjektu s rovným právním postavením.

Základní charakteristika subjektivního všeobecného osobnostního práva : Náleží každé fyzické osobě jako individualitě Toto právo má s ohledem na svůj předmět nemajetkový charakter Působí vůči všem subjektům (erga omnes) – má absolutní relevanci Patří fyzické osobě po celou dobu jejího života Je to právo nepřevoditelné – nezcizitelné Toto právo je nepostižitelné výkonem rozhodnutí (exekucí) Toto právo je časově neomezené – pouze doba života fyzické osoby Toto právo je nepromlčitelné a neprekludovatelné